Jób 39 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? 2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

1 Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí? 2 Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu, 3 jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají? 4 Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí? 5 Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu, 6 jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek? 7 Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče, 8 na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni. 9 Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce? 10 Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet? 11 Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce ? 12 Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat? 13 Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa; 14 svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu, 15 zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat. 16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná. 17 Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti. 18 Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem. 19 Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou? 20 Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach, 21 v dolině hrabe nohama, rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům, 22 vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací. 23 Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp, 24 s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice, 25 zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk. 26 Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu? 27 Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo? 28 Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě. 29 Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči. 30 Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Víš snad, kdy rodí kamzíci? Bdíš nad laněmi, když sléhají? 2 Počítáš měsíce jejich březosti? Znáš čas, kdy mají porodit? 3 Tehdy se skloní a mladé vrhají, přichází konec jejich bolestí. 4 Jejich mladí pak venku nabírají sil, až jednou odběhnou a už se nevrátí. 5 Kdo divokého osla pustil na svobodu? Kdo jen to zvíře zbavil postrojů? 6 Dal jsem mu za domov pustou planinu, jeho příbytkem je solná poušť. 7 Může se posmívat hlučícímu městu, nemusí poslouchat pokřik biřiců. 8 Co najde v kopcích, to má za pastvu, hledá si kdejakou zelenou bylinu. 9 Bude ti buvol ochoten sloužit? Bude nocovat ve tvé stáji? 10 Můžeš ho provazy udržet u brázdy? Bude za tebou orat v údolích? 11 Spolehneš na něj, když má tolik síly? Svěříš mu snad své úkoly? 12 Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní, že shromáždí, cos vymlátil? 13 Pštrosice křídly radostně mává, jako by měla perutě s peřím čápa. 14 Jenže svá vejce na zemi zanechává, aby se v písku zahřála. 15 Nedbá, že je rozšlápne něčí noha, že je divá zvěř může rozdupat. 16 Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará. 17 Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal. 18 Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát! 19 Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit? 20 Necháš ho skákat jako luční kobylky? Jeho hrdé ržání bázeň nahání! 21 Rozjařen silou divoce hrabe kopyty, už už vyrazit zbraním naproti. 22 Směje se strachu, vůbec se nebojí, před mečem nechce o krok ustoupit. 23 Po boku mu chřestí toulec se šípy, kopí a šavle se blýskají. 24 Chvěje se vzrušením, hltá dálky, když zazní polnice, nic ho nezdrží. 25 Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘ pach bitvy zdálky ucítí, hřímání velitelů a všechen křik. 26 Řídí se sokol tvým rozumem, když k letu na jih křídla rozestře? 27 Vznese se orel na tvůj povel, aby si stavěl hnízdo ve výšce? 28 Na skále bydlí, na ní nocuje, skalní útes mu hradem je. 29 Odtud se rozhlíží za pokrmem, očima hledí do dálek. 30 Jeho mláďata chtějí hltat krev; kde jsou mrtvoly, tam je hned!“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Kennst du der Steinböcke Wurfzeit, / überwachst du das Werfen der Hirsche? 2 Zählst du die Monde, die tragend sie füllen, / kennst du die Zeit ihres Wurfs? 3 Sie kauern sich, werfen ihre Jungen, / werden los ihre Wehen. 4 Ihre Jungen erstarken, wachsen im Freien, / laufen hinaus und kehren nicht zu ihnen zurück. 5 Wer hat den Wildesel freigelassen, / des wilden Esels Fesseln, wer schloss sie auf? 6 Ich gab ihm zur Behausung die Steppe, / zu seiner Wohnung die salzige Trift. 7 Er verlacht das Lärmen der Stadt, / hört nicht des Treibers Geschrei. 8 Die Berge sucht er nach Weide ab, / jeglichem Grün spürt er nach. 9 Wird dir der Wildstier dienen wollen, / bleibt er an deiner Krippe zur Nacht? 10 Hältst du am Seil ihn in der Furche, / pflügt er die Täler hinter dir her? 11 Traust du ihm, weil er so stark ist? / Überlässt du ihm deine Arbeit? 12 Glaubst du ihm, dass er wiederkommt / und deine Saat auf die Tenne bringt? 13 Fröhlich schlägt die Straußenhenne mit den Flügeln. / Ist ihre Schwinge so / wie die des Storches und Falken? (Lv 11,16; Dt 14,15; Jb 30,29; Jb 39,1; Iz 13,21; Iz 34,11; Iz 43,20; Jr 50,39; Mi 1,8)

Lv 11,16Dt 14,15Jb 30,29Jb 39,1Iz 13,21Iz 34,11Iz 43,20Jr 50,39Mi 1,8

14 Nein, sie gibt der Erde ihre Eier preis, / lässt sie erwärmen im Sand, 15 vergisst, dass sie ein Fuß zerdrücken, / das Wild des Feldes sie zertreten kann. 16 Sie behandelt ihre Jungen hart wie Fremde; / war umsonst ihre Mühe, es erschreckt sie nicht. 17 Denn Gott ließ sie Weisheit vergessen, / gab ihr an Einsicht keinen Teil. 18 Im Augenblick aber, da sie hochschnellt, / verlacht sie Ross und Reiter. 19 Gabst du dem Ross die Heldenstärke, / kleidest du mit einer Mähne seinen Hals? 20 Lässt du wie die Heuschrecke es springen? / Furchtbar ist sein stolzes Wiehern. 21 Es scharrt im Tal und freut sich seiner Kraft, / es zieht aus, den Waffen entgegen. 22 Es spottet der Furcht und hat keine Angst / und kehrt nicht um vor dem Schwert. 23 Über ihm klirrt der Köcher, / blitzen Speer und Sichelschwert. 24 Mit Donnerbeben wirbelt es den Staub auf, / steht nicht still beim Klang des Horns. 25 Sooft das Horn ertönt, wiehert es hui / und wittert den Kampf schon von Weitem, / der Anführer Lärm und das Geschrei. 26 Kommt es von deiner Einsicht, / dass der Falke sich aufschwingt / und nach Süden seine Flügel ausbreitet? (Jr 8,7) 27 Fliegt auf dein Geheiß der Geier empor / und baut seinen Horst in der Höhe? 28 Auf Felsen wohnt und nächtigt er, / auf der Felsenzacke und an steiler Wand. 29 Von dort erspäht er die Beute, / seine Augen schauen ins Weite. 30 Nach Blut gieren seine Jungen; / wo Erschlagene sind, ist er zur Stelle. (Mt 24,28)

English Standard Version

od Crossway

1 “Do you know when the mountain goats give birth? Do you observe the calving of the does? (1S 24,2; Ž 29,9; Ž 104,18) 2 Can you number the months that they fulfill, and do you know the time when they give birth, 3 when they crouch, bring forth their offspring, and are delivered of their young? (1S 4,19) 4 Their young ones become strong; they grow up in the open; they go out and do not return to them. (Gn 8,12) 5 “Who has let the wild donkey go free? Who has loosed the bonds of the swift donkey, (Jb 12,18; Ž 116,16) 6 to whom I have given the arid plain for his home and the salt land for his dwelling place? (Dt 29,23; Jb 24,5; Ž 107,34; Jr 2,24; Jr 17,6)

Dt 29,23Jb 24,5Ž 107,34Jr 2,24Jr 17,6

7 He scorns the tumult of the city; he hears not the shouts of the driver. 8 He ranges the mountains as his pasture, and he searches after every green thing. 9 “Is the wild ox willing to serve you? Will he spend the night at your manger? (Nu 23,22; Př 14,4; Iz 1,3) 10 Can you bind him in the furrow with ropes, or will he harrow the valleys after you? (Jb 39,9) 11 Will you depend on him because his strength is great, and will you leave to him your labor? 12 Do you have faith in him that he will return your grain and gather it to your threshing floor? 13 “The wings of the ostrich wave proudly, but are they the pinions and plumage of love?^[1] 14 For she leaves her eggs to the earth and lets them be warmed on the ground, 15 forgetting that a foot may crush them and that the wild beast may trample them. 16 She deals cruelly with her young, as if they were not hers; though her labor be in vain, yet she has no fear, (Iz 49,4; Iz 65,23; Pl 4,3) 17 because God has made her forget wisdom and given her no share in understanding. (Jb 35,11) 18 When she rouses herself to flee,^[2] she laughs at the horse and his rider. 19 “Do you give the horse his might? Do you clothe his neck with a mane? 20 Do you make him leap like the locust? His majestic snorting is terrifying. (Jr 8,16) 21 He paws^[3] in the valley and exults in his strength; he goes out to meet the weapons. (Jr 8,6) 22 He laughs at fear and is not dismayed; he does not turn back from the sword. 23 Upon him rattle the quiver, the flashing spear, and the javelin. 24 With fierceness and rage he swallows the ground; he cannot stand still at the sound of the trumpet. (Jr 4,19; Am 3,6) 25 When the trumpet sounds, he says ‘Aha!’ He smells the battle from afar, the thunder of the captains, and the shouting. 26 “Is it by your understanding that the hawk soars and spreads his wings toward the south? 27 Is it at your command that the eagle mounts up and makes his nest on high? (Nu 24,21; Jr 49,16; Abd 1,4; Abk 2,9)

Nu 24,21Jr 49,16Abd 1,4Abk 2,9

28 On the rock he dwells and makes his home, on the rocky crag and stronghold. (1S 14,5) 29 From there he spies out the prey; his eyes behold it from far away. 30 His young ones suck up blood, and where the slain are, there is he.” (Mt 24,28; L 17,37)

King James Version

1 Knowest thou the time when the wild goats of the rock bring forth? or canst thou mark when the hinds do calve? 2 Canst thou number the months that they fulfil? or knowest thou the time when they bring forth? 3 They bow themselves, they bring forth their young ones, they cast out their sorrows. 4 Their young ones are in good liking, they grow up with corn; they go forth, and return not unto them. 5 Who hath sent out the wild ass free? or who hath loosed the bands of the wild ass? 6 Whose house I have made the wilderness, and the barren land his dwellings. 7 He scorneth the multitude of the city, neither regardeth he the crying of the driver. 8 The range of the mountains is his pasture, and he searcheth after every green thing. 9 Will the unicorn be willing to serve thee, or abide by thy crib? 10 Canst thou bind the unicorn with his band in the furrow? or will he harrow the valleys after thee? 11 Wilt thou trust him, because his strength is great? or wilt thou leave thy labour to him? 12 Wilt thou believe him, that he will bring home thy seed, and gather it into thy barn? 13 Gavest thou the goodly wings unto the peacocks? or wings and feathers unto the ostrich? 14 Which leaveth her eggs in the earth, and warmeth them in dust, 15 And forgetteth that the foot may crush them, or that the wild beast may break them. 16 She is hardened against her young ones, as though they were not hers: her labour is in vain without fear; 17 Because God hath deprived her of wisdom, neither hath he imparted to her understanding. 18 What time she lifteth up herself on high, she scorneth the horse and his rider. 19 Hast thou given the horse strength? hast thou clothed his neck with thunder? 20 Canst thou make him afraid as a grasshopper? the glory of his nostrils is terrible. 21 He paweth in the valley, and rejoiceth in his strength: he goeth on to meet the armed men. 22 He mocketh at fear, and is not affrighted; neither turneth he back from the sword. 23 The quiver rattleth against him, the glittering spear and the shield. 24 He swalloweth the ground with fierceness and rage: neither believeth he that it is the sound of the trumpet. 25 He saith among the trumpets, Ha, ha; and he smelleth the battle afar off, the thunder of the captains, and the shouting. 26 Doth the hawk fly by thy wisdom, and stretch her wings toward the south? 27 Doth the eagle mount up at thy command, and make her nest on high? 28 She dwelleth and abideth on the rock, upon the crag of the rock, and the strong place. 29 From thence she seeketh the prey, and her eyes behold afar off. 30 Her young ones also suck up blood: and where the slain are , there is she.