Jób 37 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího. 2 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země. 3 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho. 4 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak. 5 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému. 6 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého. 7 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá. 8 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima. 9 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají. 10 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým. 11 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského. 12 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví. 13 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného. 14 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své? 15 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních? 16 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními? 17 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná? 18 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost. 19 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen. 20 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje, 21 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva. 22 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí. 23 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

1 Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa. 2 Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst. 3 Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země. 4 Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá. 5 Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání: 6 sněhu velí: ‚Padej na zem,‘ a dešti: ‚Ať prší,‘ a déšť padá v mocných proudech. 7 Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání: 8 Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších; 9 vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad; 10 svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod; 11 oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno, 12 a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země; 13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.

— Kdo pochopí divy Boží?

14 Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy. 15 Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem? 16 Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího? 17 Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem, 18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo? 19 Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu. 20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen? 21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je. 22 Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu; 23 avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat. 24 Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Bůh je nedosažitelný

1 „Při tom pomyšlení se mé srdce děsí, jako by mi chtělo z hrudi vyskočit. 2 Jen si poslechněte jeho hlas hromový, dunění, jež z úst mu vychází! 3 Pod celým nebem je nechá znít, i kraje světa svým bleskem ozáří. 4 Vzápětí burácení zní, hřímá svým hlasem vznešeným; když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží. 5 Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí, působí divy nad naše chápání. 6 Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,‘ lijáku velí: ‚Buď průtrží!‘ 7 Všem lidem tehdy ruku zadrží, aby každý smrtelník znal jeho jednání. 8 I zvěř tehdy zalézá do skrýší a zůstává ležet v peleších. 9 Jen vichřice vychází ze své komnaty a severák s sebou zimu přináší. 10 Bůh tvoří led svým dechnutím, na širých vodách mrznou hladiny. 11 Oblaka vláhou obtíží, mračna rozhání bleskem svým. 12 Ta krouží sem a tam pod jeho vedením, aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi. 13 Ať už jeho zemi nesou trest či slitování, on dá, aby nalezla svůj cíl. 14 Naslouchej tomu, Jobe, zastav se, o Božích divech přemýšlej. 15 Rozumíš, jak Bůh oblaka vede, jak na nich rozsvěcuje blesk? 16 Rozumíš rovnováze mračen, všem divům Toho, jenž zná vše? 17 Ty, který ve svých šatech pečeš se, když pod jižním vánkem ztichne zem, 18 můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze pevné jak zrcadlo z bronzu ulité? 19 Pouč nás tedy, co mu máme říct – pro tmu si neumíme ani řeč připravit! 20 Má se mu oznámit, že chci promluvit? Chce si někdo říkat o vlastní zničení? 21 Do slunce přece také nikdo nehledí, když jasně září na nebi, poté co vítr mraky rozptýlil. 22 Od severu vychází zlatý třpyt, ohromnou slávou Bůh se obklopil! 23 Všemohoucí je nám nedosažitelný; v moci a soudu je veliký, bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří. 24 Toto je důvod, proč jej lidé ctí, i když ho ani mudrcové nevidí.“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Darum erbebt mein Herz sehr heftig, / will mir von seiner Stelle springen. 2 Hört, hört das Toben seiner Stimme, / welch ein Grollen seinem Mund entfährt! (Ž 29,1) 3 Unter dem ganzen Himmel lässt er es los / und sein Licht über die Säume der Erde. 4 Hinter ihm brüllt der Donner drein, / er dröhnt mit erhabener Stimme. Nicht hält er sie zurück, / wenn sein Donner gehört wird. (Ž 29,3) 5 Gott dröhnt mit seiner Stimme, wunderbar, / tut große Dinge, wir verstehen sie nicht: (Jb 5,9) 6 Dem Schnee befiehlt er: Fall zur Erde!, / dem Regenschwall, seinen mächtigen Güssen. 7 Er versiegelt die Hand aller Menschen, / sodass alle Welt sein Tun erkennt. 8 Die Tiere verkriechen sich in ihr Versteck, / sie lagern in ihren Höhlen. (Ž 104,19) 9 Aus seiner Kammer kommt der Sturm, / von den Winden des Nordens die Kälte. 10 Durch Gottes Hauch macht er das Eis, / liegt starr des Wassers Fläche. (Ž 147,17) 11 Auch belädt er das Gewölk mit Nass, / streut umher die leuchtenden Wolken. 12 Sie ziehen hin und her, wie er sie lenkt, / um alles, was er ihnen gebietet, / zu wirken auf dem Kreis der Erde. 13 Sei es als Zuchtrute für seine Erde, / sei es als Erweis seiner Huld, / so lässt er sie treffen.

Über die Furcht Gottes

14 Hör dir dies an, Ijob! Steh still, / um die Wunder Gottes zu betrachten! 15 Weißt du, wie Gott ihnen Auftrag gibt, / wie das Licht seiner Wolke aufstrahlt? 16 Weißt du um der Wolke Schweben, / um die Wunderwerke des Allwissenden? (Př 8,28) 17 Du, dem die Kleider vor Hitze glühen, / wenn die Erde unter dem Südwind liegt, 18 wölbst du gleich ihm das Wolkenfirmament, / das fest ist wie ein gegossener Spiegel? (Gn 1,6) 19 Lehre du uns, was wir ihm sagen sollen! / Nichts können wir vorbringen wegen der Finsternis. 20 Muss man ihm erst erzählen, wenn ich rede? / Muss es erst einer sagen, / dass es ihm mitgeteilt wird? 21 Und nun, wenn man das Licht nicht sieht, / ist es verdunkelt durch die Wolken, / ein Wind bläst und fegt sie weg. 22 Vom Norden naht ein goldener Glanz, / um Gott her ist Furcht erregende Herrlichkeit. (Ex 24,16) 23 Den Allmächtigen ergründen wir nicht, / er ist erhaben an Macht und Recht, / er ist reich an Gerechtigkeit; Recht beugt er nicht. 24 Darum sollen die Menschen ihn fürchten. / Keinen sieht er an, wie weise sie auch sind.

English Standard Version

od Crossway

Elihu Proclaims God’s Majesty

1 “At this also my heart trembles and leaps out of its place. 2 Keep listening to the thunder of his voice and the rumbling that comes from his mouth. 3 Under the whole heaven he lets it go, and his lightning to the corners of the earth. (Jb 36,30; Jb 36,32; Jb 38,13; Iz 11,12; Ez 7,2)

Jb 36,30Jb 36,32Jb 38,13Iz 11,12Ez 7,2

4 After it his voice roars; he thunders with his majestic voice, and he does not restrain the lightnings^[1] when his voice is heard. (Jb 40,9; Ž 18,13; Ž 29,3; Ž 68,33)

Jb 40,9Ž 18,13Ž 29,3Ž 68,33

5 God thunders wondrously with his voice; he does great things that we cannot comprehend. (Jb 5,9; Jb 36,26) 6 For to the snow he says, ‘Fall on the earth,’ likewise to the downpour, his mighty downpour. (Ž 147,16) 7 He seals up the hand of every man, that all men whom he made may know it. (Jb 14,17; Ž 109,27; Da 12,9) 8 Then the beasts go into their lairs, and remain in their dens. (Jb 38,40; Ž 104,22) 9 From its chamber comes the whirlwind, and cold from the scattering winds. (Jb 1,19; Jb 9,9; Ž 147,17; Iz 21,1)

Jb 1,19Jb 9,9Ž 147,17Iz 21,1

10 By the breath of God ice is given, and the broad waters are frozen fast. (Jb 36,16; Jb 38,29; Ž 147,17) 11 He loads the thick cloud with moisture; the clouds scatter his lightning. 12 They turn around and around by his guidance, to accomplish all that he commands them on the face of the habitable world. (Gn 3,24; Ž 148,8; Př 8,31) 13 Whether for correction or for his land or for love, he causes it to happen. (Ex 9,18; Ex 9,23; 1S 12,18; 1Kr 18,45; Ezd 10,9; Jb 36,31; Jb 38,22; Jb 38,26)

Ex 9,18Ex 9,231S 12,181Kr 18,45Ezd 10,9Jb 36,31Jb 38,22Jb 38,26

14 “Hear this, O Job; stop and consider the wondrous works of God. (Ž 111,2) 15 Do you know how God lays his command upon them and causes the lightning of his cloud to shine? 16 Do you know the balancings^[2] of the clouds, the wondrous works of him who is perfect in knowledge, (1S 2,3; Jb 36,4) 17 you whose garments are hot when the earth is still because of the south wind? 18 Can you, like him, spread out the skies, hard as a cast metal mirror? (Gn 1,6; Ex 38,8; Iz 42,5; Iz 44,24)

Gn 1,6Ex 38,8Iz 42,5Iz 44,24

19 Teach us what we shall say to him; we cannot draw up our case because of darkness. (Iz 60,2; Ef 4,18) 20 Shall it be told him that I would speak? Did a man ever wish that he would be swallowed up? 21 “And now no one looks on the light when it is bright in the skies, when the wind has passed and cleared them. 22 Out of the north comes golden splendor; God is clothed with awesome majesty. (Ž 104,1) 23 The Almighty—we cannot find him; he is great in power; justice and abundant righteousness he will not violate. (Jb 36,5; Ž 99,4; Pl 3,33; 1Tm 6,16)

Jb 36,5Ž 99,4Pl 3,331Tm 6,16

24 Therefore men fear him; he does not regard any who are wise in their own conceit.”^[3] (Ž 130,4; Iz 5,21; Mt 10,28; Mt 11,25; 1K 1,26)

Ž 130,4Iz 5,21Mt 10,28Mt 11,251K 1,26

King James Version

1 At this also my heart trembleth, and is moved out of his place. 2 Hear attentively the noise of his voice, and the sound that goeth out of his mouth. 3 He directeth it under the whole heaven, and his lightning unto the ends of the earth. 4 After it a voice roareth: he thundereth with the voice of his excellency; and he will not stay them when his voice is heard. 5 God thundereth marvellously with his voice; great things doeth he, which we cannot comprehend. 6 For he saith to the snow, Be thou on the earth; likewise to the small rain, and to the great rain of his strength. 7 He sealeth up the hand of every man; that all men may know his work. 8 Then the beasts go into dens, and remain in their places. 9 Out of the south cometh the whirlwind: and cold out of the north. 10 By the breath of God frost is given: and the breadth of the waters is straitened. 11 Also by watering he wearieth the thick cloud: he scattereth his bright cloud: 12 And it is turned round about by his counsels: that they may do whatsoever he commandeth them upon the face of the world in the earth. 13 He causeth it to come, whether for correction, or for his land, or for mercy. 14 Hearken unto this, O Job: stand still, and consider the wondrous works of God. 15 Dost thou know when God disposed them, and caused the light of his cloud to shine? 16 Dost thou know the balancings of the clouds, the wondrous works of him which is perfect in knowledge? 17 How thy garments are warm, when he quieteth the earth by the south wind ? 18 Hast thou with him spread out the sky, which is strong, and as a molten looking glass? 19 Teach us what we shall say unto him; for we cannot order our speech by reason of darkness. 20 Shall it be told him that I speak? if a man speak, surely he shall be swallowed up. 21 And now men see not the bright light which is in the clouds: but the wind passeth, and cleanseth them. 22 Fair weather cometh out of the north: with God is terrible majesty. 23 Touching the Almighty, we cannot find him out: he is excellent in power, and in judgment, and in plenty of justice: he will not afflict. 24 Men do therefore fear him: he respecteth not any that are wise of heart.