1Ještě mluvil Elihu, a řekl:2Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?3Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?4Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.5Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.6Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?7Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?8Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.9Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,10Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.11On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.12Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.13A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.14Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.15Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.16A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.
1 Na to navázal Elíhú slovy: 2 „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘ 3 Říkat: ‚Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘ 4 Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou. 5 Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou. 6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš? 7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky? 8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.
— Mlčení Boží
9 Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných, 10 a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat, 11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘ 12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných. 13 Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne, 14 zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘ Tvá pře je před ním, jen na něho čekej! 15 Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost, 16 Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči.“
1A Elihu mluvil dál:2„Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh‘?[1]3Říkáš totiž, co prý tím získáš: ‚Co z toho mám, být bez hříchu?‘[2]4Na tyhle řeči ti tedy odpovídám a s tebou i tvým přátelům:5Podívej se k nebi, jen pohlédni, pozoruj mraky – jsou vyšší, než jsi ty.6Když budeš hřešit, co mu způsobíš? Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?7Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš? Co by si od tebe mohl vzít?8Tvá ničemnost škodí člověku jako ty, tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!9Lidé úpějí pod hrozným útlakem, pod vládou mocných křičí o pomoc.10Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel, který písněmi rozeznívá noc,11který nás vyučuje i skrze dobytek a který nám na ptácích ukazuje moudrost?‘12Když tedy volají a on se nehlásí, je to pro zpupnost těch lidí zlých.13Je to marné, Bůh je neslyší, Všemohoucí je pomíjí!14Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš, že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš,[3]15že prý ve svém hněvu nikdy netrestá a že se o ničemnost vůbec nestará![4]16Job si tu však otevírá ústa naprázdno – mluví dál a dál, a přitom neví co!“
1Dann ergriff Elihu das Wort und sprach:2Hältst du es für richtig, / dass du sagst: Ich bin gerechter als Gott,3dass du fragst, was es dir nützt, und sagst: / Was habe ich davon, dass ich nicht sündige? (Jb 7,20)4Ich will mit Worten dir erwidern / und deinen Freunden auch mit dir.5Schau den Himmel an und sieh, / blick zu den Wolken auf hoch über dir! (Gn 1,1; Ž 8,4; Ž 104,3)6Wenn du gesündigt hast, was schadest du ihm, / sind zahlreich deine Frevel, was machst du mit ihm?7Tust du Recht, was gibst du ihm / oder was empfängt er aus deiner Hand? (Jb 22,3; L 17,10)8Einen Mann wie dich trifft dein Frevel, / dein Gerechtsein nur den Menschen.
Gottes Langmut
9Sie schreien über der Bedrücker Menge, / rufen um Hilfe unter dem Arm der Großen.10Doch keiner fragt: Wo ist Gott, mein Schöpfer, / der Loblieder schenkt bei Nacht, (Ž 30,6; Ž 90,14; Jr 2,5)11der uns mehr lehrt als die Tiere der Erde / und uns weiser macht als die Vögel des Himmels? (Jb 38,41; Ž 119,98; Ž 147,9)12Dort schreien sie und doch antwortet er nicht / wegen des Übermuts der Bösen.13Wahrhaftig umsonst, Gott hört es nicht / und der Allmächtige achtet nicht darauf. (Jb 22,13)14Gar wenn du sagst, du sähest ihn nicht - / das Gericht steht bei ihm, du aber harre auf ihn!15Jetzt aber, da sein Zorn nicht straft / und er nicht groß des Frevels achtet,16reißt Ijob sinnlos seinen Mund auf, / macht große Worte im Unverstand.
1And Elihu answered and said:2“Do you think this to be just? Do you say, ‘It is my right before God,’ (Jb 32,2)3that you ask, ‘What advantage have I? How am I better off than if I had sinned?’ (Jb 34,9)4I will answer you and your friends with you. (Jb 34,8; Jb 34,36)5Look at the heavens, and see; and behold the clouds, which are higher than you. (Jb 22,12)6If you have sinned, what do you accomplish against him? And if your transgressions are multiplied, what do you do to him? (Př 8,36; Jr 7,19)7If you are righteous, what do you give to him? Or what does he receive from your hand? (Jb 22,2; Jb 41,11; Př 9,12; L 17,10; Ř 11,35)8Your wickedness concerns a man like yourself, and your righteousness a son of man. (Jb 25,6)9“Because of the multitude of oppressions people cry out; they call for help because of the arm of the mighty.[1] (Ex 2,23; Jb 22,8; Jb 34,28; Am 3,9)10But none says, ‘Where is God my Maker, who gives songs in the night, (Dt 32,6; Jb 4,17; Ž 42,8; Ž 77,6; Ž 149,5; Sk 16,25)11who teaches us more than the beasts of the earth and makes us wiser than the birds of the heavens?’ (Jb 36,22; Ž 94,12; Iz 28,26)12There they cry out, but he does not answer, because of the pride of evil men. (Jb 27,9)13Surely God does not hear an empty cry, nor does the Almighty regard it.14How much less when you say that you do not see him, that the case is before him, and you are waiting for him! (Jb 9,11; Jb 13,15; Jb 23,8)15And now, because his anger does not punish, and he does not take much note of transgression,[2] (Nu 16,29; Ž 89,32)16Job opens his mouth in empty talk; he multiplies words without knowledge.” (Jb 34,35; Jb 34,37; Jb 36,12; Jb 38,2; Jb 42,3)
Jób 35
King James Version
1Elihu spake moreover, and said,2Thinkest thou this to be right, that thou saidst, My righteousness is more than God'?3For thou saidst, What advantage will it be unto thee? and , What profit shall I have, if I be cleansed from my sin?4I will answer thee, and thy companions with thee.5Look unto the heavens, and see; and behold the clouds which are higher than thou.6If thou sinnest, what doest thou against him? or if thy transgressions be multiplied, what doest thou unto him?7If thou be righteous, what givest thou him? or what receiveth he of thine hand?8Thy wickedness may hurt a man as thou art ; and thy righteousness may profit the son of man.9By reason of the multitude of oppressions they make the oppressed to cry: they cry out by reason of the arm of the mighty.10But none saith, Where is God my maker, who giveth songs in the night;11Who teacheth us more than the beasts of the earth, and maketh us wiser than the fowls of heaven?12There they cry, but none giveth answer, because of the pride of evil men.13Surely God will not hear vanity, neither will the Almighty regard it.14Although thou sayest thou shalt not see him, yet judgment is before him; therefore trust thou in him.15But now, because it is not so , he hath visited in his anger; yet he knoweth it not in great extremity:16Therefore doth Job open his mouth in vain; he multiplieth words without knowledge.