1Ještě mluvil Elihu, a řekl:2Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.3Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.4Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.5Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.6Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.7Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?8A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?9Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.10A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.11Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.12A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.13Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?14Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,15Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.16Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.17Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?18Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?19Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.20V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.21Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.22Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.23Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.24Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.25Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.26Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,27Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,28Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.29(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,30Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.31Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.32Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.33Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.34Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,35Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.36Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,37Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
1 Na to navázal Elíhú slovy: 2 „Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi. 3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm. 4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré. 5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo. 6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit ? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘ 7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu, 8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi; 9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘
— Všemocný je spravedlivý
10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví. 11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky. 12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. 13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět? 14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, 15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach. 16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám. 17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?
— Spravedlivý je všemocný
18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo,‘ nebo urozeným: ‚Svévolníku?‘ 19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou. 20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou. 21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí. 22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností. 23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit. 24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa; 25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni. 26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět, 27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu, 28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných. 29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci, 30 aby nekraloval člověk – rouhač a nestalse svůdcem lidu.
— Rozhodnutí neleží u Jóba
31 Sluší se doznat Bohu: ‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat. 32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘ 33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš! 34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat: 35 ‚Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá. 36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem. 37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.‘“
1A Elihu mluvil dál:2„Slyšte má slova, mudrci, vy znalci, naslouchejte mi.3Vždyť ucho umí rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat.4Rozhodněme sami, co je správné, co je dobré, tu spolu posuďme.5Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen, a Bůh mi právo odepřel.6I když jsem poctivý, jsem brán za lháře, mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!‘[1]7Je snad Jobovi někdo podobný? Rouhá se, jako by vodu pil!8Dává se do spolku se zločinci, řadí se mezi ničemy!9Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu usilovat o Boží oblibu!‘[2]10Ať mě slyší každý, kdo rozum má: Bůh přece nic zlého nedělá, Všemohoucímu je křivda vzdálená.11Každému ovšem jeho skutky odplácí, chová se k lidem, jak si kdo zaslouží.12Bůh v žádném případě nebude jednat zle, Všemohoucí nemůže právo převracet.13Kdo mu asi svěřil zem? Kdo mu předal celý svět?14Kdyby ho jen tak napadlo svůj dech, svého ducha odejmout,15všechno živé by rázem pomřelo, lidstvo by se bylo do prachu vrátilo!16Máš-li tedy rozum, poslouchej, na moje slova pozor dej:17Jak by mohl vládnout ten, kdo právo nesnáší? Chceš snad Mocného a Spravedlivého odsoudit?18Vždyť on i králi řekne: ‚Jsi ničemník!‘ a šlechticům: ‚Vy zločinci!‘19On ani knížatům nestraní, nestaví velmože před nuzáky – dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý!20Uprostřed noci náhle umírají, i mocní se zachvějí a musí pryč, odstraněni jsou bez lidské pomoci.21Očima sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí.22Není temnoty a není příšeří, kde by se zločinci před ním schovali.23Bůh nemusí shromažďovat další důkazy, aby se k němu člověk na soud dostavil.24Mocné rozdrtí bez ptaní, jiné pak dosadí místo nich.25O jejich skutcích dobře ví, v noci je svrhne, a jsou zničeni.26Ztrestá je za jejich zločiny veřejně a všem na očích.27To proto, že od něj odešli a na jeho cesty vůbec nedbali.28Křik chudých kvůli nim k Bohu vystoupil a on vyslýchá křik ubohých.29Když ale mlčí, kdo ho odsoudí? Když skryje svou tvář, kdo ho uvidí? On přitom bdí nad lidmi i národy,30tak aby bezbožní vládnout nemohli a nesváděli lidi do pasti.31Co kdybys tedy Bohu pověděl: ‚Zhřešil jsem, už se to nestane;32pokud co nevidím, prosím pouč mne, a pokud jsem křivdil, bylo to naposled.‘33Má snad Bůh odplácet podle tebe, když se ti to nelíbí podle něj? Ty sám si vyber, ne já za tebe, pověz nám, co ses dozvěděl!34Všichni rozumní mi to potvrdí i moudří mě slyší a souhlasí:35Job vůbec neví, o čem hovoří, v jeho slovech není špetka soudnosti!36Jen ať je Job zkoušen ještě víc, vždyť tu odpovídá jako hanebník!37Vždyť jenom vrší jeden hřích na druhý, šíří mezi námi pochyby a mluví proti Bohu víc a víc!“
1Dann ergriff Elihu das Wort und sprach:2Ihr Weisen, hört meine Worte, / ihr Kundigen, leiht mir Gehör!3Denn das Ohr prüft die Worte / und der Gaumen schmeckt die Speise. (Jb 12,11)4Lasst das Recht uns untersuchen, / erkennen unter uns, was gut ist!5Denn Ijob hat gesagt: Ich bin gerecht, / doch Gott hat mir mein Recht entzogen.6Meinem Recht zuwider soll ich lügen? / Unheilbar traf mich ohne Schuld der Pfeil. (Jb 9,15)7Wo ist ein Mann wie Ijob, / der Lästerung wie Wasser trinkt, (Jb 15,16)8der hingeht, um sich zu Übeltätern zu gesellen, / und mit den Frevlern Umgang pflegt?9Denn er hat gesagt: Es nützt dem Menschen nichts, / dass er in Freundschaft lebt mit Gott.
Gerechtes Handeln des Allmächtigen
10Darum hört mir zu, ihr Männer mit Verstand! / Fern ist es Gott, Unrecht zu tun, / und dem Allmächtigen, Frevel zu üben.11Nein, was der Mensch tut, das vergilt er ihm, / nach eines jeden Verhalten lässt er es ihn treffen. (Ž 62,13; Př 24,12; Sír 16,14)12Nein, wahrhaftig, nie tut Gott Unrecht / und der Allmächtige beugt nicht das Recht. (Gn 18,25)13Wer hat ihm die Erde anvertraut / und wer den ganzen Erdkreis hingestellt?14Wenn er seinen Sinn auf ihn richtet, / seinen Geist und Atem zu sich holt, (Gn 2,7; Gn 3,19; Ž 104,29; Kaz 3,20; Kaz 12,7)15muss alles Fleisch zusammen sterben, / der Mensch zum Staub zurückkehren.16Hast du Verstand, so höre dies, / lausche dem Laut meiner Worte!17Kann, wer das Recht hasst, Herrschaft führen? / Und willst du den Gerechten, den Erhabenen verklagen, (Ř 3,5)18ihn, der zum König sagt: Du Nichtsnutz!, / zu Edelmännern: Bösewicht!, (Iz 40,23)19der nicht auf Fürsten Rücksicht nimmt, / vornehm nicht vor arm begünstigt; / denn alle sind sie seiner Hände Werk. (Sír 35,16)20Sie sterben plötzlich, mitten in der Nacht; / das Volk gerät in Aufruhr und sie müssen fort. / Starke müssen weichen, / ohne dass eine Hand sich rührt.21Denn seine Augen schauen auf des Menschen Wege, / alle seine Schritte sieht er wohl. (Jr 32,19; Žd 4,13)22Keine Finsternis gibt es, keinen Todesschatten, / wo sich die Übeltäter bergen könnten. (Ž 139,12)23Denn dem Menschen setzt er keine Frist, / zu Gott ins Gericht zu gehen.24Gewaltige knickt er ohne Verhör / und stellt andere an ihren Platz. (Da 2,21)25Wahrhaftig, er kennt ihre Taten, / er stürzt sie bei Nacht und sie werden zermalmt.26Wie Frevler schlägt er sie / an einem Ort, wo man es sieht,27weil sie von ihm wichen, / nicht achteten auf alle seine Wege.28So lässt er des Armen Geschrei zu sich kommen, / er hört das Geschrei der Gebeugten.29Hält er sich still, wer spricht ihn schuldig? / Verbirgt er sein Gesicht, wer nimmt ihn wahr? / Über Volk und Mensch wacht er zugleich, (Mdr 12,2)30damit nicht ein ruchloser Mensch König wird, / dem Volk zur Falle.31Denn nicht ist es an Gott, zu sagen: / Geirrt habe ich, ich mache es nicht wieder falsch.32Was ich nicht sehe, lehre du mich! / Tat ich Unrecht, ich will es nicht mehr tun.33Soll er nach deinem Sinn vergelten, / weil du verwirfst? So musst ja du entscheiden, nicht ich, / und was du weißt, das sage an!34Verständige Männer werden zu mir sagen, / ein jeder Weise, der mich hört:35Ohne Wissen redet Ijob, / seinen Worten fehlt es an Verständnis.36Wohlan, weiter werde Ijob geprüft, / weil er nach der Frevler Art erwidert. (Jb 33,14)37Denn Auflehnung fügt er seiner Sünde noch hinzu, / in unserer Mitte höhnt er laut, / mehrt seine Worte gegen Gott.
1Then Elihu answered and said:2“Hear my words, you wise men, and give ear to me, you who know;3for the ear tests words as the palate tastes food. (Jb 12,11)4Let us choose what is right; let us know among ourselves what is good. (1Te 5,21)5For Job has said, ‘I am in the right, and God has taken away my right; (Jb 27,2; Jb 33,9)6in spite of my right I am counted a liar; my wound is incurable, though I am without transgression.’ (Jb 33,9)7What man is like Job, who drinks up scoffing like water, (Jb 15,16)8who travels in company with evildoers and walks with wicked men? (Ž 1,1)9For he has said, ‘It profits a man nothing that he should take delight in God.’ (Jb 9,22; Jb 9,30; Jb 21,7; Jb 21,15; Jb 24,1; Jb 35,3; Mal 3,14)10“Therefore, hear me, you men of understanding: far be it from God that he should do wickedness, and from the Almighty that he should do wrong. (Gn 18,25; Dt 32,4; 2Pa 19,7; Jb 36,23; Ž 92,15; Ř 9,14)11For according to the work of a man he will repay him, and according to his ways he will make it befall him. (Ž 62,12; Př 24,12; Jr 17,10; Jr 32,19; Ez 33,20; Mt 16,27; Ř 2,6; 2K 5,10; 1P 1,17; Zj 22,12)12Of a truth, God will not do wickedly, and the Almighty will not pervert justice. (Jb 8,3)13Who gave him charge over the earth, and who laid on him[1] the whole world? (Jb 38,4)14If he should set his heart to it and gather to himself his spirit and his breath, (Jb 2,3; Jb 32,8; Ž 104,29; Ž 146,4)15all flesh would perish together, and man would return to dust. (Jb 10,9)16“If you have understanding, hear this; listen to what I say.17Shall one who hates justice govern? Will you condemn him who is righteous and mighty, (Gn 18,25)18who says to a king, ‘Worthless one,’ and to nobles, ‘Wicked man,’ (Ex 22,28)19who shows no partiality to princes, nor regards the rich more than the poor, for they are all the work of his hands? (Dt 10,17; 2Pa 19,7; Jb 31,15; Sk 10,34; Ř 2,11; Ga 2,6; Ef 6,9; Ko 3,25; Jk 2,5; 1P 1,17)20In a moment they die; at midnight the people are shaken and pass away, and the mighty are taken away by no human hand. (Ex 11,4; Jb 21,13; Jb 27,20; Jb 36,20; Pl 4,6; Da 8,25)21“For his eyes are on the ways of a man, and he sees all his steps. (Jb 14,16; Jb 31,4)22There is no gloom or deep darkness where evildoers may hide themselves. (Jb 3,5; Ž 139,12; Am 9,2; Žd 4,13)23For God[2] has no need to consider a man further, that he should go before God in judgment. (Jb 14,3)24He shatters the mighty without investigation and sets others in their place. (Jb 8,19; Ž 2,9)25Thus, knowing their works, he overturns them in the night, and they are crushed. (Př 12,7)26He strikes them for their wickedness in a place for all to see,27because they turned aside from following him and had no regard for any of his ways, (1S 15,11; Ž 28,5; Iz 5,12)28so that they caused the cry of the poor to come to him, and he heard the cry of the afflicted— (Gn 18,20; Ex 3,7; Ex 22,23; Jb 35,9; Iz 32,17; Jk 5,4)29When he is quiet, who can condemn? When he hides his face, who can behold him, whether it be a nation or a man?—30that a godless man should not reign, that he should not ensnare the people.31“For has anyone said to God, ‘I have borne punishment; I will not offend any more;32teach me what I do not see; if I have done iniquity, I will do it no more’? (Jb 35,11; Jb 36,22; Ž 19,12; Ž 86,11)33Will he then make repayment to suit you, because you reject it? For you must choose, and not I; therefore declare what you know.[3] (Jb 33,32)34Men of understanding will say to me, and the wise man who hears me will say:35‘Job speaks without knowledge; his words are without insight.’ (Jb 35,16)36Would that Job were tried to the end, because he answers like wicked men.37For he adds rebellion to his sin; he claps his hands among us and multiplies his words against God.” (Jb 27,23)
Jób 34
King James Version
1Furthermore Elihu answered and said,2Hear my words, O ye wise men ; and give ear unto me, ye that have knowledge.3For the ear trieth words, as the mouth tasteth meat.4Let us choose to us judgment: let us know among ourselves what is good.5For Job hath said, I am righteous: and God hath taken away my judgment.6Should I lie against my right? my wound is incurable without transgression.7What man is like Job, who drinketh up scorning like water?8Which goeth in company with the workers of iniquity, and walketh with wicked men.9For he hath said, It profiteth a man nothing that he should delight himself with God.10Therefore hearken unto me, ye men of understanding: far be it from God, that he should do wickedness; and from the Almighty, that he should commit iniquity.11For the work of a man shall he render unto him, and cause every man to find according to his ways.12Yea, surely God will not do wickedly, neither will the Almighty pervert judgment.13Who hath given him a charge over the earth? or who hath disposed the whole world?14If he set his heart upon man, if he gather unto himself his spirit and his breath;15All flesh shall perish together, and man shall turn again unto dust.16If now thou hast understanding, hear this: hearken to the voice of my words.17Shall even he that hateth right govern? and wilt thou condemn him that is most just?18Is it fit to say to a king, Thou art wicked? and to princes, Ye are ungodly?19How much less to him that accepteth not the persons of princes, nor regardeth the rich more than the poor? for they all are the work of his hands.20In a moment shall they die, and the people shall be troubled at midnight, and pass away: and the mighty shall be taken away without hand.21For his eyes are upon the ways of man, and he seeth all his goings.22There is no darkness, nor shadow of death, where the workers of iniquity may hide themselves.23For he will not lay upon man more than right ; that he should enter into judgment with God.24He shall break in pieces mighty men without number, and set others in their stead.25Therefore he knoweth their works, and he overturneth them in the night, so that they are destroyed.26He striketh them as wicked men in the open sight of others;27Because they turned back from him, and would not consider any of his ways:28So that they cause the cry of the poor to come unto him, and he heareth the cry of the afflicted.29When he giveth quietness, who then can make trouble? and when he hideth his face, who then can behold him? whether it be done against a nation, or against a man only:30That the hypocrite reign not, lest the people be ensnared.31Surely it is meet to be said unto God, I have borne chastisement , I will not offend any more :32That which I see not teach thou me: if I have done iniquity, I will do no more.33Should it be according to thy mind? he will recompense it, whether thou refuse, or whether thou choose; and not I: therefore speak what thou knowest.34Let men of understanding tell me, and let a wise man hearken unto me.35Job hath spoken without knowledge, and his words were without wisdom.36My desire is that Job may be tried unto the end because of his answers for wicked men.37For he addeth rebellion unto his sin, he clappeth his hands among us, and multiplieth his words against God.