1Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.2Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.3Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.4Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.5Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.6Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.7Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.8Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:9Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.10Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,11Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.12Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.13Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?14Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.15Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,16Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,17Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,18A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.19Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,20Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.21Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.22A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.23Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:24Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.25I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.26Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.27Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.28Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.29Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,30Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.31Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.32Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.33Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč, všem mým slovům dopřej sluchu. 2 Pohleď, otevírám ústa, pod mým patrem promlouvá můj jazyk. 3 Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném. 4 Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil. 5 Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se! 6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny. 7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit. 8 Řekl jsi to přede mnou a já jsem tvá slova slyšel: 9 ‚Ryzí jsem, prost přestoupení, jsem bez úhony, bez nepravosti. 10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele, 11 sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.‘ 12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk.
— Bůh chce člověka vykoupit
13 Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá? 14 Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne. 15 Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku, 16 tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež jim dal, 17 aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí, 18 aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou. 19 Bolestmi je kárán na svém loži, stálým svárem v kostech, 20 takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo. 21 Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět. 22 Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti. 23 Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk, 24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: ‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.‘ 25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání. 26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost. 27 Bude zpívat před lidmi a řekne: ‚Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.‘ 28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo. 29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát, 30 aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých. 31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit. 32 Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost. 33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“
1„Tak tedy, Jobe, slyš mou řeč, všemu, co říkám, dobře naslouchej.2Pozor, už ústa otvírám, slova mi začínají proudit z jazyka.3Z upřímného srdce má řeč pramení, mé rty vyjevují čisté poznání.4Duch Boží mě přece učinil, dech Všemohoucího mě oživil.5Odpověz mi, pokud to dokážeš, předlož mi svou při, postav se!6Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten.7Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat.8Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil:9‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích.10Bůh však proti mně hledá záminky – myslí si, že jsem jeho protivník.11Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!‘[1]12V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka!13Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď?14Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne.15Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě,16tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí.17To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil,18aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp.19Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání,20až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky.21Hubne tak, že z očí ztrácí se, dříve skryté kosti vystupují ven.22Jeho duše naklání se do jámy, vykročil poslům smrti vstříc.23Bude-li však anděl při tom člověku, prostředník, jeden z tisíců, který prohlásí jeho nevinu,24smiluje se nad ním a řekne: ‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne, nalezl jsem za něj výkupné!‘25Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví, do dnů svého mládí se náhle navrátí.26Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí, znovu spatří jeho tvář s jásáním a Bůh mu navrátí jeho blahobyt.27A tehdy vyjde k lidem se slovy: ‚Hřešil jsem a právo převrátil, nedostal jsem však, co jsem zasloužil.28Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!‘29Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku,30aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.31Dej pozor, Jobe, naslouchej mi, mlč a já promluvím.32Máš-li co říci, odpověz mi, mluv – chtěl bych tě obhájit!33Pokud ne, potom naslouchej mi, mlč a já tě moudře poučím.“
1Du aber, Ijob, hör doch auf meine Rede, / all meinen Worten leih dein Ohr!2Siehe doch, ich habe meinen Mund geöffnet, / schon spricht am Gaumen meine Zunge.3Aus aufrichtigem Herzen kommen meine Worte, / lautere Weisheit reden meine Lippen.4Gottes Geist hat mich erschaffen, / der Atem des Allmächtigen mir das Leben gegeben. (Gn 2,7)5Wenn du kannst, erwidere mir! / Leg es mir vor und stell dich!6Schau, ich bin wie du vor Gott, / auch ich bin nur aus Lehm geformt. (Jb 10,8)7Siehe, Furcht vor mir braucht dich nicht zu erschrecken, / Druck von mir nicht auf dir lasten.8Jedoch, du sprachst vor meinen Ohren / und ich vernahm der Worte Laut:9Rein bin ich und ohne Sünde, / makellos und ohne Schuld. (Jb 10,7; Jb 16,17; Jb 23,10; Jb 27,5)10Seht, Vorwürfe sucht er gegen mich zu finden, / er sieht mich an als seinen Feind. (Jb 13,24; Jb 19,11)11Meine Füße legt er in den Block, / er überwacht alle meine Pfade. (Jb 13,27)12Sieh, da bist du nicht im Recht, sage ich dir, / denn Gott ist größer als der Mensch.13Warum hast du mit ihm gestritten, / dass er auf deine Worte keine Antwort gibt?[1]
Gottes vielfältige Zeichen
14Denn einmal redet Gott / und zweimal, man achtet nicht darauf. (Jb 9,16; Jb 19,7; Jb 30,20)15Im Traum, im Nachtgesicht, / wenn tiefer Schlaf auf die Menschen fällt, / im Schlummer auf dem Lager, (Gn 28,10; Nu 12,6; Jb 4,12; Jl 3,1; Mt 2,13; Mt 27,19)16da öffnet er der Menschen Ohr / und schreckt sie auf durch Warnung,[2]17um von seinem Tun den Menschen abzubringen, / den Hochmut aus dem Manne auszutreiben,[3]18seine Seele vor dem Grab zu retten, / sein Leben davor, in den Todesschacht hinabzusteigen.19Er wird gemahnt durch Schmerz auf seinem Lager / und ständig ist Kampf in seinen Gliedern. (Př 3,12)20Am Brot verspürt sein Leben Ekel / und seine Seele an der Lieblingsspeise. (Ž 107,18)21Es schwindet sein Fleisch, man sieht es nicht mehr. / Abgemagert bis auf die Knochen, / die man sonst nicht sieht. (Jb 19,20)22Dem Grabe nähert sich seine Seele, / sein Leben den Todesboten.23Wenn dann ein Engel ihm zur Seite steht, / ein Mittler, einer von den Tausenden, / dem Menschen zu verkünden, was recht ist,24wenn dieser sich seiner erbarmt und spricht: / Erlös ihn, dass er nicht ins Grab hinabsteige, / Lösegeld habe ich für ihn gefunden!,25dann blüht sein Fleisch in Jugendfrische, / zu den Tagen seiner Jugend kehrt er zurück. (Ž 103,5)26Betet er zu Gott, so ist er ihm gnädig, / er darf sein Angesicht schauen in festlichem Jubel. / Dem Menschen gibt er seine Gerechtigkeit wieder.27Er singt bei den Menschen und spricht: / Gesündigt hatte ich und das Recht verkehrt; / doch hat er mir nicht mit Gleichem vergolten.28Losgekauft hat er meine Seele vor dem Abstieg ins Grab, / mein Leben darf schauen das Licht.29Sieh, alles das pflegt Gott zu tun, / zweimal, ja dreimal mit dem Menschen,30um fernzuhalten seine Seele von dem Grab, / um ihm zu leuchten mit dem Licht des Lebens. (Ž 56,14)31Merk auf, Ijob, hör mich an, / schweig still, dass ich rede!32Hast Worte du bereit, entgegne mir! / Sprich nur; denn gern gebe ich dir Recht.33Wenn aber nicht, hör du mich an! / Schweig still, damit ich dich Weisheit lehre!
1“But now, hear my speech, O Job, and listen to all my words.2Behold, I open my mouth; the tongue in my mouth speaks. (Jb 3,1)3My words declare the uprightness of my heart, and what my lips know they speak sincerely.4The Spirit of God has made me, and the breath of the Almighty gives me life. (Gn 2,7; Jb 27,3; Jb 32,8; Ez 37,9; Sk 17,25)5Answer me, if you can; set your words in order before me; take your stand. (Jb 13,18; Jb 23,4; Jb 33,32; Ž 5,3)6Behold, I am toward God as you are; I too was pinched off from a piece of clay. (Jb 4,19)7Behold, no fear of me need terrify you; my pressure will not be heavy upon you. (Jb 9,34; Jb 13,21; Jb 23,2)8“Surely you have spoken in my ears, and I have heard the sound of your words.9You say, ‘I am pure, without transgression; I am clean, and there is no iniquity in me. (Jb 9,21; Jb 10,7; Jb 11,4; Jb 12,4; Jb 13,18; Jb 16,17; Jb 23,10; Jb 27,5; Jb 29,14; Jb 32,1; Jb 34,5; Jb 34,6)10Behold, he finds occasions against me, he counts me as his enemy, (Jb 13,24)11he puts my feet in the stocks and watches all my paths.’ (Jb 10,14; Jb 13,27; Jb 14,16; Jb 31,4)12“Behold, in this you are not right. I will answer you, for God is greater than man.13Why do you contend against him, saying, ‘He will answer none of man’s[1] words’?[2] (Jb 9,12; Jb 13,3; Jb 16,21; Jb 31,35; Jb 40,2)14For God speaks in one way, and in two, though man does not perceive it. (1S 3,4; 1S 3,6; Jb 33,29; Jb 40,5; Ž 62,11)15In a dream, in a vision of the night, when deep sleep falls on men, while they slumber on their beds, (Nu 12,6; Jb 4,13; Ž 17,3)16then he opens the ears of men and terrifies[3] them with warnings, (Jb 36,10; Jb 36,15; Ž 40,6; Iz 50,5)17that he may turn man aside from his deed and conceal pride from a man; (Jb 36,9)18he keeps back his soul from the pit, his life from perishing by the sword. (Jb 36,12)19“Man is also rebuked with pain on his bed and with continual strife in his bones, (Jb 30,17)20so that his life loathes bread, and his appetite the choicest food. (Ž 107,18; Př 23,3)21His flesh is so wasted away that it cannot be seen, and his bones that were not seen stick out. (Ž 22,17)22His soul draws near the pit, and his life to those who bring death. (2S 24,16; Jb 33,24; Jb 33,28; Ž 78,49)23If there be for him an angel, a mediator, one of the thousand, to declare to man what is right for him, (Gn 16,7; Gn 22,11; Gn 42,23; Gn 48,16; Ž 34,7; Př 14,2; Kaz 7,28; Pís 5,10; Iz 43,27; Iz 63,9; Ez 18,21; Mal 3,1)24and he is merciful to him, and says, ‘Deliver him from going down into the pit; I have found a ransom; (Jb 36,18; Ž 49,7)25let his flesh become fresh with youth; let him return to the days of his youthful vigor’; (2Kr 5,14; Žd 9,12)26then man[4] prays to God, and he accepts him; he sees his face with a shout of joy, and he restores to man his righteousness. (2S 12,13; Jb 22,27; Ž 17,15; Př 28,13; L 15,21; 1J 1,9)27He sings before men and says: ‘I sinned and perverted what was right, and it was not repaid to me. (Ž 106,6; Ř 6,21)28He has redeemed my soul from going down into the pit, and my life shall look upon the light.’ (Jb 3,9; Jb 33,22; Jb 33,24; Iz 38,17)29“Behold, God does all these things, twice, three times, with a man, (Jb 33,14)30to bring back his soul from the pit, that he may be lighted with the light of life. (Ž 56,13)31Pay attention, O Job, listen to me; be silent, and I will speak.32If you have any words, answer me; speak, for I desire to justify you. (Jb 33,5; Jb 34,33)33If not, listen to me; be silent, and I will teach you wisdom.” (Ž 34,11)
Jób 33
King James Version
1Wherefore, Job, I pray thee, hear my speeches, and hearken to all my words.2Behold, now I have opened my mouth, my tongue hath spoken in my mouth.3My words shall be of the uprightness of my heart: and my lips shall utter knowledge clearly.4The Spirit of God hath made me, and the breath of the Almighty hath given me life.5If thou canst answer me, set thy words in order before me, stand up.6Behold, I am according to thy wish in God' stead: I also am formed out of the clay.7Behold, my terror shall not make thee afraid, neither shall my hand be heavy upon thee.8Surely thou hast spoken in mine hearing, and I have heard the voice of thy words, saying ,9I am clean without transgression, I am innocent; neither is there iniquity in me.10Behold, he findeth occasions against me, he counteth me for his enemy,11He putteth my feet in the stocks, he marketh all my paths.12Behold, in this thou art not just: I will answer thee, that God is greater than man.13Why dost thou strive against him? for he giveth not account of any of his matters.14For God speaketh once, yea twice, yet man perceiveth it not.15In a dream, in a vision of the night, when deep sleep falleth upon men, in slumberings upon the bed;16Then he openeth the ears of men, and sealeth their instruction,17That he may withdraw man from his purpose, and hide pride from man.18He keepeth back his soul from the pit, and his life from perishing by the sword.19He is chastened also with pain upon his bed, and the multitude of his bones with strong pain :20So that his life abhorreth bread, and his soul dainty meat.21His flesh is consumed away, that it cannot be seen; and his bones that were not seen stick out.22Yea, his soul draweth near unto the grave, and his life to the destroyers.23If there be a messenger with him, an interpreter, one among a thousand, to shew unto man his uprightness:24Then he is gracious unto him, and saith, Deliver him from going down to the pit: I have found a ransom.25His flesh shall be fresher than a child': he shall return to the days of his youth:26He shall pray unto God, and he will be favourable unto him: and he shall see his face with joy: for he will render unto man his righteousness.27He looketh upon men, and if any say, I have sinned, and perverted that which was right, and it profited me not;28He will deliver his soul from going into the pit, and his life shall see the light.29Lo, all these things worketh God oftentimes with man,30To bring back his soul from the pit, to be enlightened with the light of the living.31Mark well, O Job, hearken unto me: hold thy peace, and I will speak.32If thou hast any thing to say, answer me: speak, for I desire to justify thee.33If not, hearken unto me: hold thy peace, and I shall teach thee wisdom.