1Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:2Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,3Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,4Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.5Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.6Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.7Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.8Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?9Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?10Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?11Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.12Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?13Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:14Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.15Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.16Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:17Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.18Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.19Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.20Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.21Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.22Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.23Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: 2 „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši. 3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích, 4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě. 5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, 6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den. 7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák. 8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? 9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni? 10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?
— Jób varuje přátele
11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným. 12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům? 13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného: 14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem; 15 ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat. 16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny, 17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému. 18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač. 19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu. 20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci, 21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa. 22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat. 23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“
1A Job pokračoval ve své promluvě:2„Při Bohu živém, který mi upřel právo, při Všemohoucím, jenž naplnil mě trpkostí,3přísahám, že dokud je ve mně život, dokud mám v chřípí Boží dýchání,4nevypustím ze rtů žádnou podlost, nebudu mluvit jazykem falešným.5V žádném případě vám nedám za pravdu, své bezúhonnosti se jakživ nezřeknu.6Trvám na své nevině – té se nepustím, po celý život mám čisté svědomí!7Kéž by mí protivníci byli odhaleni jako zlosyni a ti, kdo mě napadají, jako zločinci!8Copak má bezbožný nějakou naději, když ho Bůh zabíjí, obírá o duši?9Copak Bůh vyslyší jeho volání, když na něj přijde soužení?10Copak je Všemohoucí jeho rozkoší? Volá snad k Bohu bez ustání?11Poučil jsem vás o Božím jednání, o Všemohoucím jsem nic netajil.12Vždyť jste to všichni sami viděli – proč tedy mluvíte takové nesmysly:13‚Takový osud dává Bůh ničemům, dědictví, jež Všemohoucí svěřuje tyranům.[1]14I kdyby měl spoustu dětí, všechny čeká meč, chlebem jeho ratolesti nenasytí se.15Pozůstalé po něm pohřbí mor, nebudou oplakáváni od svých vdov.16I kdyby stříbra jak prachu nakupil, i kdyby šatů jak bláta navršil,17spravedlivý oblékne si, co on hromadil, jeho stříbro po něm zdědí nevinný.18Jak pavouk buduje si svůj dům, je ale chatrný jak chýše hlídačů.19Ulehne jako boháč, a je to naposled; když oči otevře, nic mu nezbude.20Hrůzy ho postihnou jako povodeň, uprostřed noci ho vichr odnese.21Východní vítr ho odnese kdovíkam, odvane ho daleko z jeho domova.22Vrhne se na něj beze vší lítosti, právě když bude chtít před ním utéci.23Posměšně zatleská mu svýma rukama, s pískotem vyžene ho z jeho domova.‘“
1Dann setzte Ijob seine Rede fort und sprach:2So wahr Gott lebt, der mir mein Recht entzog, / der Allmächtige, der meine Seele quälte: (Jb 34,5)3Solange noch Atem in mir ist / und Gottes Hauch in meiner Nase, (Gn 2,7; Jb 33,4)4soll Unrecht nicht von meinen Lippen kommen / noch meine Zunge Falsches reden.5Fern sei es mir, euch Recht zu geben, / ich gebe, bis ich sterbe, meine Unschuld nicht preis. (Jb 33,9)6An meinem Rechtsein halte ich fest und lasse es nicht; / mein Herz schilt keinen meiner Tage.
Untergang der Frevler
7Mein Feind sei wie ein Frevler, / mein Gegner wie ein Bösewicht.8Denn was ist des Ruchlosen Hoffen, / wenn er dahingeht, / wenn Gott das Leben von ihm nimmt?9Wird Gott sein Schreien hören, / wenn über ihn die Drangsal kommt?10Kann er sich des Allmächtigen erfreuen / und Gott anrufen zu jeder Zeit? (Jb 22,26)11Ich will euch belehren über Gottes Tun, / nicht verhehlen, was der Allmächtige plant.12Seht, ihr habt es alle selbst gesehen. / Warum führt ihr nichtige Reden?13Das ist des Frevlers Anteil bei Gott, / der Gewalttätigen Erbe, / das sie vom Allmächtigen empfangen: (Jb 20,29)14Werden zahlreich seine Söhne, / fürs Schwert sind sie bestimmt; / nie werden seine Kinder satt an Brot.15Was übrig bleibt, wird durch den Tod begraben / und seine Witwen weinen nicht. (Ž 78,64)16Häuft er auch Silber auf wie Staub / und beschafft er sich Kleider wie Lehm:17Er schafft sie zwar an, / doch anziehen wird sie der Gerechte, / das Silber wird der Schuldlose erben. (Kaz 2,26; Sír 11,18; Sír 14,4)18Er baut wie die Motte sein Haus / und wie die Hütte, die der Wächter aufstellt. (Jb 8,14)19Reich legt er sich schlafen, nichts ist ihm genommen. / Macht er die Augen auf, ist nichts mehr da.20Schrecken holt ihn ein wie eine Wasserflut, / der Sturmwind trägt ihn fort bei Nacht.21Der Ostwind hebt ihn hoch, er muss dahin, / er weht ihn weg von seinem Ort.22Er stürzt sich auf ihn schonungslos, / seiner Gewalt will er entfliehen.23Man klatscht über ihn in die Hände / und pfeift ihn aus an seinem Ort.
1And Job again took up his discourse, and said: (Nu 23,7; Jb 29,1)2“As God lives, who has taken away my right, and the Almighty, who has made my soul bitter, (Rt 1,20; 2Kr 4,27; Jb 34,5)3as long as my breath is in me, and the spirit of God is in my nostrils, (Gn 2,7; Jb 33,4)4my lips will not speak falsehood, and my tongue will not utter deceit. (Jb 13,7)5Far be it from me to say that you are right; till I die I will not put away my integrity from me. (Jb 2,3; Jb 2,9; Jb 13,15)6I hold fast my righteousness and will not let it go; my heart does not reproach me for any of my days. (Jb 2,3; Sk 23,1; Sk 24,16; 1K 4,4)7“Let my enemy be as the wicked, and let him who rises up against me be as the unrighteous.8For what is the hope of the godless when God cuts him off, when God takes away his life? (Jb 8,13; Mt 16,26; L 12,20)9Will God hear his cry when distress comes upon him? (Jb 35,12; Ž 18,41; Ž 66,18; Př 1,28; Př 15,29; Iz 1,15; Jr 11,11; Jr 14,12; Ez 8,18; Mi 3,4; Za 7,13)10Will he take delight in the Almighty? Will he call upon God at all times? (Jb 22,26)11I will teach you concerning the hand of God; what is with the Almighty I will not conceal. (Jb 10,13; Jb 23,14)12Behold, all of you have seen it yourselves; why then have you become altogether vain?13“This is the portion of a wicked man with God, and the heritage that oppressors receive from the Almighty: (Jb 6,23; Jb 15,20; Jb 18,21; Jb 20,29; Jb 31,2)14If his children are multiplied, it is for the sword, and his descendants have not enough bread. (Dt 28,41; Jr 15,2; Oz 9,13; Oz 9,16)15Those who survive him the pestilence buries, and his widows do not weep. (Ž 78,64)16Though he heap up silver like dust, and pile up clothing like clay, (Za 9,3)17he may pile it up, but the righteous will wear it, and the innocent will divide the silver. (Př 13,22; Kaz 2,26)18He builds his house like a moth’s, like a booth that a watchman makes. (Jb 8,14; Pís 1,6; Pís 8,11; Iz 1,8)19He goes to bed rich, but will do so no more; he opens his eyes, and his wealth is gone. (Jb 24,24; Jr 8,2; Ez 29,5)20Terrors overtake him like a flood; in the night a whirlwind carries him off. (Jb 18,11; Jb 22,11; Jb 34,20; Jb 34,25; Jb 36,20)21The east wind lifts him up and he is gone; it sweeps him out of his place. (Jb 8,18; Jb 30,22)22It[1] hurls at him without pity; he flees from its[2] power in headlong flight. (Jb 16,13)23It claps its hands at him and hisses at him from its place. (2Pa 29,8; Jr 49,17; Pl 2,15; Ez 25,6; Ez 27,36; Na 3,19; Sf 2,15)
Jób 27
King James Version
1Moreover Job continued his parable, and said,2As God liveth, who hath taken away my judgment; and the Almighty, who hath vexed my soul;3All the while my breath is in me, and the spirit of God is in my nostrils;4My lips shall not speak wickedness, nor my tongue utter deceit.5God forbid that I should justify you: till I die I will not remove mine integrity from me.6My righteousness I hold fast, and will not let it go: my heart shall not reproach me so long as I live.7Let mine enemy be as the wicked, and he that riseth up against me as the unrighteous.8For what is the hope of the hypocrite, though he hath gained, when God taketh away his soul?9Will God hear his cry when trouble cometh upon him?10Will he delight himself in the Almighty? will he always call upon God?11I will teach you by the hand of God: that which is with the Almighty will I not conceal.12Behold, all ye yourselves have seen it ; why then are ye thus altogether vain?13This is the portion of a wicked man with God, and the heritage of oppressors, which they shall receive of the Almighty.14If his children be multiplied, it is for the sword: and his offspring shall not be satisfied with bread.15Those that remain of him shall be buried in death: and his widows shall not weep.16Though he heap up silver as the dust, and prepare raiment as the clay;17He may prepare it , but the just shall put it on, and the innocent shall divide the silver.18He buildeth his house as a moth, and as a booth that the keeper maketh.19The rich man shall lie down, but he shall not be gathered: he openeth his eyes, and he is not.20Terrors take hold on him as waters, a tempest stealeth him away in the night.21The east wind carrieth him away, and he departeth: and as a storm hurleth him out of his place.22For God shall cast upon him, and not spare: he would fain flee out of his hand.23Men shall clap their hands at him, and shall hiss him out of his place.