1A odpovídaje Job, řekl:2Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?3Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?4Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?5Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.6Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.7Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.8Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.9On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.10Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.11Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.12Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.13Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.14Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?
TŘETÍ ODPOVĚĎ JÓBOVA BILDADOVI - — Divy Božího stvoření
1 Jób na to odpověděl: 2 „Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla? Jak zachráníš vysílené rámě? 3 Jak poradíš tam, kde chybí moudrost? Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc? 4 Komu povídáš ta slova? Čí to dech vychází z tebe? 5 Stíny zemřelých se úzkostně chvějí, i vody dole a co v nich přebývá. 6 Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta. 7 On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi, 8 vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne; 9 svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak. 10 Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma. 11 Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody ; 12 svou mocí vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal. 13 Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada. 14 Hle, to je jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest, kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?“
1Job na to řekl:2„Jak pěkně umíš slabému pomoci! Jak jsi bezmocného přímo zachránil!3Jakou radu jsi bláhovému udělil! Jak hluboké pochopení jsi tu projevil!4Komu chceš tyhle řeči vykládat? Jaký duch to z tebe promlouvá?5Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách, pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam.6Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby.7On prostírá sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.8On váže vody do oblak, mračno pod nimi se však netrhá.9On zahaluje úplněk, mrakem ho přikrývá jako závojem.10Vykroužil obzor nad vodní hladinou, tam, kde je hranice světla s temnotou.11Nebeské pilíře třesou se, děsí se při jeho pohrůžce.12On svojí mocí moře utišil, netvora rozdrtil svou moudrostí.13Nebe svým dechem rozjasnil, slizkého hada svou rukou poranil.14A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme – burácení jeho moci kdo by rozuměl?“
1Da antwortete Ijob und sprach:2Wie hilfst du doch dem Schwachen auf, / stehst du bei dem kraftlosen Arm! (Ex 6,6; Dt 4,34; Ž 89,11; Iz 62,8; L 1,51)3Wie gut rätst du dem, der nicht weise ist, / tust ihm Wissen in Fülle kund! (Jr 18,18)4Wem trägst du die Reden vor / und wessen Atem geht von dir aus? (Gn 2,7)
Größe der Allmacht Gottes
5Die Totengeister zittern drunten, / die Wasser mit ihren Bewohnern. (Iz 14,4)6Nackt liegt die Unterwelt vor ihm, / keine Hülle deckt den Abgrund. (Ž 139,8; Př 15,11)7Er spannt über dem Leeren den Norden, / hängt die Erde auf am Nichts. (Ž 48,3; Iz 14,13)8Er bindet das Wasser in sein Gewölk; / doch birst darunter die Wolke nicht.9Er verschließt den Anblick seines Throns / und breitet darüber sein Gewölk.10Eine Grenze zieht er rund um die Wasser / bis an den Rand von Licht und Finsternis. (Gn 1,7)11Die Säulen des Himmels erzittern, / sie erschrecken vor seinem Drohen.12Durch seine Kraft stellt still er das Meer, / durch seine Klugheit zerschmettert er Rahab. (Jb 7,12; Jb 9,13; Iz 51,9)13Durch seinen Hauch wird heiter der Himmel, / seine Hand durchbohrt die flüchtige Schlange. (Iz 27,1)14Seht, das sind nur die Säume seines Waltens; / wie ein Flüstern ist das Wort, / das wir von ihm hören. Doch das Donnern seiner Macht, / wer kann es begreifen? (Sír 43,32)
1Then Job answered and said:2“How you have helped him who has no power! How you have saved the arm that has no strength! (Gn 49,24; Iz 40,29; Oz 7,15)3How you have counseled him who has no wisdom, and plentifully declared sound knowledge! (Ž 73,24; Jk 1,5)4With whose help have you uttered words, and whose breath has come out from you? (Gn 2,7)5The dead tremble under the waters and their inhabitants. (Ž 88,10)6Sheol is naked before God,[1] and Abaddon has no covering. (Ž 139,8; Př 15,11; Zj 9,11)7He stretches out the north over the void and hangs the earth on nothing. (Gn 1,2; Jb 9,8)8He binds up the waters in his thick clouds, and the cloud is not split open under them. (Př 30,4)9He covers the face of the full moon[2] and spreads over it his cloud. (Jb 36,29)10He has inscribed a circle on the face of the waters at the boundary between light and darkness. (Jb 38,8; Ž 33,7; Př 8,29; Jr 5,22)11The pillars of heaven tremble and are astounded at his rebuke. (Jb 9,6; Ž 75,3; Ž 104,7)12By his power he stilled the sea; by his understanding he shattered Rahab. (Jb 9,13; Iz 51,15; Jr 31,35)13By his wind the heavens were made fair; his hand pierced the fleeing serpent. (Ž 33,6; Iz 27,1)14Behold, these are but the outskirts of his ways, and how small a whisper do we hear of him! But the thunder of his power who can understand?” (Jb 4,12; Jb 40,19)
Jób 26
King James Version
1But Job answered and said,2How hast thou helped him that is without power? how savest thou the arm that hath no strength?3How hast thou counselled him that hath no wisdom? and how hast thou plentifully declared the thing as it is?4To whom hast thou uttered words? and whose spirit came from thee?5Dead things are formed from under the waters, and the inhabitants thereof.6Hell is naked before him, and destruction hath no covering.7He stretcheth out the north over the empty place, and hangeth the earth upon nothing.8He bindeth up the waters in his thick clouds; and the cloud is not rent under them.9He holdeth back the face of his throne, and spreadeth his cloud upon it.10He hath compassed the waters with bounds, until the day and night come to an end.11The pillars of heaven tremble and are astonished at his reproof.12He divideth the sea with his power, and by his understanding he smiteth through the proud.13By his spirit he hath garnished the heavens; his hand hath formed the crooked serpent.14Lo, these are parts of his ways: but how little a portion is heard of him? but the thunder of his power who can understand?