Jób 24,6 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho? 2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou. 3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy. 4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě. 5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich. 6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají. 7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě. 8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí. 9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou. 10 Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati. 11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí. 12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní. 13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho. 14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj. 15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá. 16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla. 17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí. 18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou. 19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. 20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom. 21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní. 22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj. 23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich. 24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají. 25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Zlořády mezi lidmi

1 Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou? 2 Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo, 3 odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy, 4 ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi. 5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu. 6 Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka. 7 Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu; 8 prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou. 9 Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného. 10 Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy; 11 mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň, 12 ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí. 13 Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách. 14 Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci seplíží jako zloděj. 15 Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: ‚Nikdo mě nespatří,‘ tvář si zahaluje rouškou. 16 Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět. 17 Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají. 18 Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic.

— Přání a skutečnost

19 Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší. 20 Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo. 21 Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní. 22 I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist. 23 Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty. 24 Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů. 25 Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Když ‚Všemohoucí neodkládá časy odplaty,‘^[1] proč ty dny jeho věrní nikdy nevidí? 2 Jsou takoví, kteří posouvají mezníky a pasou stáda, která ukradli. 3 Sirotkům odvádějí osla pryč a vdově berou býka do zástavy. 4 Ubožáky z cesty srážejí, až se chudí skrývají všude po kraji. 5 Jiní jsou jak divocí osli na poušti, vycházejí za prací, jako by kořist hledali; potravu pro děti shánějí na pláních. 6 Sklízejí na poli, které jim nepatří, paběrkují na vinicích lidí zlých. 7 Nocují nazí, oděv nemají, v chladu jim chybí přikrývky. 8 Horské lijáky je smáčejí, choulí se ke skále, nemají přístřeší. 9 Jiní zas sirotka od prsu uloupí, vezmou ho chudákům do zástavy. 10 Ti chodí nazí, oděv nemají, o hladu cizí snopy snášejí. 11 Vytlačují olej mezi kameny, o žízni šlapou vinný lis. 12 Sténání umírajících z města zní, raněné duše o pomoc volají – copak to Bohu nevadí?! 13 Jsou také takoví, kteří se světlu vzpírají, k jeho cestám se neznají a jeho stezek se nedrží. 14 Vrah vstává, když se zešeří, aby zabíjel ubohé chudáky; jako zloděj se nocí odplíží. 15 Cizoložné oko soumrak vyhlíží, ‚Nikdo mě neuvidí,‘ říká si a tvář si rouškou zahalí. 16 Za tmy se do domů vlamují, ve dne jsou doma zavření; ke světlu se neznají. 17 Těm všem je temno svítáním, přátelí se totiž s hrůzou tmy. 18 Ať voda takové rychle odplaví, ať jsou prokleté jejich pozemky, ať nikdo nezamíří k jejich vinicím! 19 Jako sucho a horko pohltí rozpuštěný sníh, tak ať hrob pohltí ty, kdo hřešili. 20 Ať na ně zapomene matčin klín, ať jsou pochoutkou pro červy. Ať nikdo nevzpomene na ty zlosyny, ať jsou jak stromy větrem zlomeni. 21 Ať obcují s neplodnou, která nerodí, vdovu ať opustí bez jmění! 22 Bůh svojí mocí i silné zachvátí; i při svém postavení si nejsou jistí životy. 23 Dává jim pocit bezpečné opory, jeho oči však jejich cestu sledují. 24 Načas se vyvýší, a hned jsou pryč, sníženi budou a jako všichni sklizeni, jako klasy budou skoseni. 25 Což to tak není? Kdo mě ze lži usvědčí? Kdo moji výpověď může vyvrátit?“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Übermut der Frevler und ihr Untergang

1 Warum hat der Allmächtige keine Fristen bestimmt? / Warum schauen, die ihn kennen, seine Gerichtstage nicht? 2 Jene verrücken die Grenzen, / rauben Herden und führen sie zur Weide. (Ex 20,17; Ex 22,21; Ex 23,6; Dt 5,21; Dt 19,14; Dt 24,17; Dt 27,17; Ez 18,7)

Ex 20,17Ex 22,21Ex 23,6Dt 5,21Dt 19,14Dt 24,17Dt 27,17Ez 18,7

3 Den Esel der Waisen treiben sie fort, / pfänden das Rind der Witwe. 4 Vom Weg drängen sie die Armen, / es verbergen sich alle Gebeugten des Landes. (Dt 15,11) 5 Seht, wie Wildesel in der Steppe / ziehen sie zu ihrer Arbeit aus; die Steppe suchen sie nach Nahrung ab, / nach Brot für sich und ihre Kinder. 6 Auf dem Feld schneiden sie des Nachts, / halten im Weinberg des Frevlers Nachlese. 7 Nackt verbringen sie die Nacht, ohne Kleider, / haben keine Decke in der Kälte. (Dt 24,12) 8 Vom Regen der Berge sind sie durchnässt, / klammern sich ohne Schutz an den Fels. 9 Von der Mutterbrust reißen sie die Waisen, / den Säugling des Armen nehmen sie zum Pfand. 10 Nackt müssen sie gehen, ohne Kleid, / hungernd tragen sie Garben. 11 Zwischen Mauern pressen sie Öl, / treten die Kelter und müssen doch dürsten. 12 In der Stadt stöhnen Menschen, / die Seelen der Erschlagenen schreien laut. / Doch Gott nimmt keinen Anstoß. (Zj 6,10) 13 Sie sind die Rebellen gegen das Licht; / sie nehmen seine Wege nicht wahr, / bleiben nicht auf seinen Pfaden. (Jb 37,21; Jb 38,15; Ž 27,1; Ž 119,105; Iz 51,4; Iz 60,1; Oz 6,5; Mi 7,8; J 3,20; Ef 5,8)

Jb 37,21Jb 38,15Ž 27,1Ž 119,105Iz 51,4Iz 60,1Oz 6,5Mi 7,8J 3,20Ef 5,8

14 Ist kein Licht, erhebt sich der Mörder, / tötet Elende und Arme; / in der Nacht gleicht er dem Dieb.^[1] (Ž 10,8) 15 Auch des Ehebrechers Auge achtet auf Dämmerung. / Kein Auge, sagt er, soll mich erspähen!, / eine Hülle legt er aufs Gesicht. (Př 7,9) 16 Im Finstern bricht er ein in die Häuser; / tagsüber verstecken sie sich; / sie wollen nichts wissen vom Licht. 17 Denn gleich dem Morgen ist für sie der Todesschatten. / Ja, mit den Schrecken des Todesschattens ist er wohl vertraut. (Ex 19,15; Ž 46,6; Sf 3,5; Mk 16,2; L 24,1; J 20,1)

Ex 19,15Ž 46,6Sf 3,5Mk 16,2L 24,1J 20,1

18 Leicht ist er auf der Oberfläche des Wassers; / verflucht ist ihr Anteil auf Erden; / nicht wendet er den Weg den Weinbergen zu. (Iz 18,2) 19 Dürre und Hitze raffen das Schneewasser weg, / die Unterwelt die Sünder. 20 Der Mutterschoß vergisst ihn, / Gewürm labt sich an ihm; nie mehr wird an ihn gedacht, / der Frevel wird gebrochen wie ein Baum. 21 Er tut Böses der Unfruchtbaren, der Kinderlosen, / keiner Witwe erweist er Gutes. 22 Die Starken rafft er hinweg in seiner Kraft; / steht er auf, ist niemand seines Lebens sicher. 23 Er gibt ihm Sicherheit, dass er gestützt wird; / doch seine Augen überwachen ihren Weg. 24 Sie kommen hoch für kurze Zeit, dann ist es aus. / Sie werden umgebogen, alle mit der Faust gepackt / und wie Ährenspitzen abgeschnitten. 25 Ist es nicht so? Wer straft mich Lügen / und bringt meine Rede zum Schweigen?

English Standard Version

od Crossway

1 “Why are not times of judgment kept by the Almighty, and why do those who know him never see his days? (Jb 15,20; Jb 18,20; Kaz 9,12; Iz 2,12; Iz 13,6; Iz 13,9; Iz 13,22; Jr 27,7; Ez 22,3; Ez 30,3; Jl 1,15; Jl 2,1; Am 5,18)

Jb 15,20Jb 18,20Kaz 9,12Iz 2,12Iz 13,6Iz 13,9Iz 13,22Jr 27,7Ez 22,3Ez 30,3Jl 1,15Jl 2,1Am 5,18

2 Some move landmarks; they seize flocks and pasture them. (Dt 19,14) 3 They drive away the donkey of the fatherless; they take the widow’s ox for a pledge. (Jb 22,6) 4 They thrust the poor off the road; the poor of the earth all hide themselves. (Jb 30,5; Př 28,28; Am 2,7; Am 5,12; Mal 3,5)

Jb 30,5Př 28,28Am 2,7Am 5,12Mal 3,5

5 Behold, like wild donkeys in the desert the poor^[1] go out to their toil, seeking game; the wasteland yields food for their children. (Ž 104,21; Ž 104,23) 6 They gather their^[2] fodder in the field, and they glean the vineyard of the wicked man. 7 They lie all night naked, without clothing, and have no covering in the cold. (Ex 22,26; Dt 24,12) 8 They are wet with the rain of the mountains and cling to the rock for lack of shelter. (Pl 4,5) 9 (There are those who snatch the fatherless child from the breast, and they take a pledge against the poor.) 10 They go about naked, without clothing; hungry, they carry the sheaves; (2Tm 2,6; Jk 5,4) 11 among the olive rows of the wicked^[3] they make oil; they tread the winepresses, but suffer thirst. 12 From out of the city the dying^[4] groan, and the soul of the wounded cries for help; yet God charges no one with wrong. (Jb 1,22; Jr 51,52; Ez 30,24) 13 “There are those who rebel against the light, who are not acquainted with its ways, and do not stay in its paths. (J 3,19) 14 The murderer rises before it is light, that he may kill the poor and needy, and in the night he is like a thief. (Ž 10,8) 15 The eye of the adulterer also waits for the twilight, saying, ‘No eye will see me’; and he veils his face. (Ž 10,11; Př 7,9) 16 In the dark they dig through houses; by day they shut themselves up; they do not know the light. (Ex 22,2; Jb 31,9; Mt 6,20) 17 For deep darkness is morning to all of them; for they are friends with the terrors of deep darkness. (Jb 3,5) 18 “You say, ‘Swift are they on the face of the waters; their portion is cursed in the land; no treader turns toward their vineyards. (Jb 9,26; Oz 10,7) 19 Drought and heat snatch away the snow waters; so does Sheol those who have sinned. (Jb 21,13) 20 The womb forgets them; the worm finds them sweet; they are no longer remembered, so wickedness is broken like a tree.’ (Jb 18,16; Př 10,7) 21 “They wrong the barren, childless woman, and do no good to the widow. 22 Yet God^[5] prolongs the life of the mighty by his power; they rise up when they despair of life. 23 He gives them security, and they are supported, and his eyes are upon their ways. (Ž 11,4; Př 15,3) 24 They are exalted a little while, and then are gone; they are brought low and gathered up like all others; they are cut off like the heads of grain. (Jb 14,2; Jb 27,19; Ž 37,10) 25 If it is not so, who will prove me a liar and show that there is nothing in what I say?” (Jb 9,24)

King James Version

1 Why, seeing times are not hidden from the Almighty, do they that know him not see his days? 2 Some remove the landmarks; they violently take away flocks, and feed thereof . 3 They drive away the ass of the fatherless, they take the widow' ox for a pledge. 4 They turn the needy out of the way: the poor of the earth hide themselves together. 5 Behold, as wild asses in the desert, go they forth to their work; rising betimes for a prey: the wilderness yieldeth food for them and for their children. 6 They reap every one his corn in the field: and they gather the vintage of the wicked. 7 They cause the naked to lodge without clothing, that they have no covering in the cold. 8 They are wet with the showers of the mountains, and embrace the rock for want of a shelter. 9 They pluck the fatherless from the breast, and take a pledge of the poor. 10 They cause him to go naked without clothing, and they take away the sheaf from the hungry; 11 Which make oil within their walls, and tread their winepresses, and suffer thirst. 12 Men groan from out of the city, and the soul of the wounded crieth out: yet God layeth not folly to them . 13 They are of those that rebel against the light; they know not the ways thereof, nor abide in the paths thereof. 14 The murderer rising with the light killeth the poor and needy, and in the night is as a thief. 15 The eye also of the adulterer waiteth for the twilight, saying, No eye shall see me: and disguiseth his face. 16 In the dark they dig through houses, which they had marked for themselves in the daytime: they know not the light. 17 For the morning is to them even as the shadow of death: if one know them, they are in the terrors of the shadow of death. 18 He is swift as the waters; their portion is cursed in the earth: he beholdeth not the way of the vineyards. 19 Drought and heat consume the snow waters: so doth the grave those which have sinned. 20 The womb shall forget him; the worm shall feed sweetly on him; he shall be no more remembered; and wickedness shall be broken as a tree. 21 He evil entreateth the barren that beareth not: and doeth not good to the widow. 22 He draweth also the mighty with his power: he riseth up, and no man is sure of life. 23 Though it be given him to be in safety, whereon he resteth; yet his eyes are upon their ways. 24 They are exalted for a little while, but are gone and brought low; they are taken out of the way as all other , and cut off as the tops of the ears of corn. 25 And if it be not so now, who will make me a liar, and make my speech nothing worth?