1Tedy odpověděl Job a řekl:2Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?3Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.4Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.5Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.6Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.7Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.8Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.9By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.10Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.11Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.12Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.13On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.14A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.15Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.16Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,17Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
TŘETÍ ODPOVĚĎ JÓBOVA ELÍFAZOVI - — Touha po Boží blízkosti
1 Jób na to odpověděl: 2 „Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží. 3 Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu, 4 předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa. 5 Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne. 6 Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu. 7 Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci. 8 Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu, 9 jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvidím to.
— Hrůza z Boží blízkosti
10 Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato. 11 Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodchýlil jsem se, 12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle. 13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce. 14 Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci. 15 Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach. 16 Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou. 17 Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.
1Job na to řekl:2„I dnes je má žaloba plná trpkosti, jeho[1] ruka mě drtí i přes mé sténání.3Kdybych jen věděl, kde se nachází, k jeho sídlu bych se vypravil.4Před jeho tváří bych vyložil svou při, vznesl bych před ním svoje stížnosti.5Dozvěděl bych se, co mi odpoví, co mi chce říci, bych pochopil.6Bude se ve své veliké moci se mnou přít? Nikoli! On mě jistě vyslyší!7Kdyby se s ním poctivý mohl přít, vyhrál bych svůj soud navždycky.8Jdu-li však na východ, není tam, ani na západě ho nevnímám.9Působí-li na severu, tam ho nevidím, míří-li k jihu, já ho nespatřím.10Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.11Má noha se přidržela jeho šlépějí, sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní.12Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru[2] jsem uchovával výroky jeho úst.13On je však Jediný – kdo ho zadrží? Co se mu zachce, to učiní.14Co o mně rozhodne, to jistě vykoná, jak to prokázal už tolikrát.15Proto jsem před ním vyděšen, když na něj myslím, hrozím se!16Bůh už mé srdce ochromil, Všemohoucí mě vyděsil.17Ještě jsem ale nezmlkl v temnotách, i když mi obličej přikryl mrak.
1Da antwortete Ijob und sprach:2Auch heute ist meine Klage Widerspruch; / schwer lastet seine Hand auf meinem Seufzen.[1]3Wüsste ich doch, wie ich ihn finden könnte, / gelangen könnte zu seiner Stätte.4Ich wollte vor ihm den Rechtsfall ausbreiten, / meinen Mund mit Beweisen füllen. (Jb 9,14)5Ich möchte wissen, mit welchen Worten er mir Antwort gibt, / möchte erfahren, was er mir zu sagen hat.6Würde er in der Fülle der Macht mit mir streiten? / Nein, gerade er wird auf mich achten!7Dort würde ein Redlicher mit ihm rechten / und ich käme für immer frei von meinem Richter.8Seht, gehe ich nach Osten, so ist er nicht da, / nach Westen, so bemerke ich ihn nicht, (Jb 9,11; Ž 139,7)9nach Norden, sein Tun erblicke ich nicht; / biege ich nach Süden, sehe ich ihn nicht.[2]10Doch er kennt den Weg, den ich gehe; / prüfte er mich, ich ginge wie Gold hervor. (Ž 17,3; Ž 139,1; Mdr 3,6)11Mein Fuß hielt fest an seiner Spur, / seinen Weg hielt ich ein und bog nicht ab. (Ž 17,5)12Das Gebot seiner Lippen gab ich nicht auf; / seines Mundes Worte barg ich in meinem Inneren.[3]13Doch er bleibt der Eine, wer stimmt ihn um? / Wonach seine Seele verlangte, das machte er. (Dt 6,4; Ž 115,3; Iz 55,10)14Ja, er vollendet, was er mir bestimmt hat; / und Ähnliches hat er noch viel im Sinn.15Darum erschrecke ich vor seinem Angesicht; / denke ich daran, gerate ich in Angst vor ihm. (Ž 119,120)16Gott macht mein Herz verzagt, / der Allmächtige versetzt mich in Schrecken.17Denn bin ich nicht von Finsternis umschlossen, / bedeckt nicht Dunkel mein Angesicht?
1Then Job answered and said:2“Today also my complaint is bitter;[1] my hand is heavy on account of my groaning. (Jb 10,1; Jb 21,4; Ž 32,4)3Oh, that I knew where I might find him, that I might come even to his seat! (Jb 13,3; Jb 16,21; Ž 9,7; Iz 57,15)4I would lay my case before him and fill my mouth with arguments. (Jb 33,5)5I would know what he would answer me and understand what he would say to me.6Would he contend with me in the greatness of his power? No; he would pay attention to me. (Jb 9,34; Jb 13,21)7There an upright man could argue with him, and I would be acquitted forever by my judge.8“Behold, I go forward, but he is not there, and backward, but I do not perceive him; (Jb 9,11; Jb 35,14)9on the left hand when he is working, I do not behold him; he turns to the right hand, but I do not see him.10But he knows the way that I take; when he has tried me, I shall come out as gold. (Jb 9,35; Ž 17,3; Ž 26,2; Ž 66,10; Ž 139,1; Ž 139,23; Ž 139,24; Za 13,9; Mal 3,3; Jk 1,12; 1P 1,7; Zj 3,18)11My foot has held fast to his steps; I have kept his way and have not turned aside. (Ž 17,5; Ž 44,18; Ž 125,5)12I have not departed from the commandment of his lips; I have treasured the words of his mouth more than my portion of food. (Ž 119,11; Ž 119,103; J 4,32; J 4,34)13But he is unchangeable,[2] and who can turn him back? What he desires, that he does. (Jb 9,12; Jb 12,14; Ž 115,3)14For he will complete what he appoints for me, and many such things are in his mind. (Jb 10,13; Jb 27,11; 1Te 3,3)15Therefore I am terrified at his presence; when I consider, I am in dread of him.16God has made my heart faint; the Almighty has terrified me; (Dt 20,3; Ž 22,14)17yet I am not silenced because of the darkness, nor because thick darkness covers my face.
Jób 23
King James Version
1Then Job answered and said,2Even to day is my complaint bitter: my stroke is heavier than my groaning.3Oh that I knew where I might find him! that I might come even to his seat!4I would order my cause before him, and fill my mouth with arguments.5I would know the words which he would answer me, and understand what he would say unto me.6Will he plead against me with his great power? No; but he would put strength in me.7There the righteous might dispute with him; so should I be delivered for ever from my judge.8Behold, I go forward, but he is not there ; and backward, but I cannot perceive him:9On the left hand, where he doth work, but I cannot behold him : he hideth himself on the right hand, that I cannot see him :10But he knoweth the way that I take: when he hath tried me, I shall come forth as gold.11My foot hath held his steps, his way have I kept, and not declined.12Neither have I gone back from the commandment of his lips; I have esteemed the words of his mouth more than my necessary food .13But he is in one mind , and who can turn him? and what his soul desireth, even that he doeth.14For he performeth the thing that is appointed for me: and many such things are with him.15Therefore am I troubled at his presence: when I consider, I am afraid of him.16For God maketh my heart soft, and the Almighty troubleth me:17Because I was not cut off before the darkness, neither hath he covered the darkness from my face.