Jób 21 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 A odpovídaje Job, řekl: 2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás. 3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se. 4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj? 5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa. 6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza. 7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou? 8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich. 9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich. 10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu. 11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují. 12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky. 13 Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. 14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme. 15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu? 16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne. 17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém? 18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher? 19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl, 20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil? 21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen? 22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí? 23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný. 24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá. 25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením. 26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou. 27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte. 28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných? 29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte, 30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá? 31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí? 32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane. 33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu. 34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA SÓFAROVI - — Úspěchy svévolníků

1 Jób na to odpověděl: 2 „Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím. 3 Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmívej se. 4 Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý? 5 Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku: 6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení. 7 Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky, 8 své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima, 9 v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá. 10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá. 11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí. 12 Hulákají při bubínku a citeře a radují se za zvuku flétny. 13 Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku. 14 Bohu říkají: ‚Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět. 15 Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?‘ 16 Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků. 17 Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu, 18 jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem.

— Různý úděl lidský

19 Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům. Kéž splatí přímo jemu, aby to poznal! 20 Kéž na vlastní oči spatří svou bídu, vypije si kalich rozhořčení Všemocného. 21 Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm, když je počet jeho měsíců odměřen? 22 Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i vysoko postavené. 23 Jeden zemře v plném květu, zcela bezstarostný, klidný, 24 jeho dížka je plná mléka a jeho kosti jsou prosáklé morkem. 25 Druhý zemře s hořkou duší, aniž okusil co dobrého. 26 Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi. 27 Hle, já vím, co zamýšlíte, vaším záměrem je způsobit mi příkoří. 28 Říkáte zajisté: ‚Kde je dům urozeného? Kde je stan, v němž přebývali svévolníci?‘ 29 Což jste se neptali mimojdoucích, neporozuměli jste jejich znamením? 30 V den běd bude zlý ušetřen, bude odnesen v den hrozné prchlivosti. 31 Kdo mu vytkne jeho cestu, kdo mu odplatí za to, co napáchal? 32 Až bude odnesen do hrobky, nad jeho rovem se bude bdít. 33 Hroudy v jámě budou mu lehké; potáhnou se za ním všichni lidé, bude jich před ním bezpočet. 34 Jak mě chcete těšit takovými přeludy? Vaše odpovědi – samá věrolomnost.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Ničemové užívají života

1 Job na to řekl: 2 „Dobře poslouchejte, co tu vypovím – můžete mě utěšit právě tím. 3 Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat. 4 Copak si stěžuji na člověka? Ztrácím trpělivost jenom tak? 5 Pohleďte na mě a zděste se, ruku na ústa si položte! 6 Vždyť i já, když na to pomyslím, celý se třesu zděšením. 7 Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá. 8 Jejich potomkům se daří kolem nich, své ratolesti mají na očích. 9 V jejich domech je pokoj bez obav, Boží hůl na ně nijak nepadá. 10 Jejich býk je plodný, nikdy neselže, jejich kráva rodí, o tele nepřijde. 11 Jejich mladí mají volnost jako beránci, jejich maličcí kolem skotačí. 12 Zpívají při hře tamburíny a citery, za zvuku píšťaly se veselí. 13 Ve štěstí tráví svoje dny, do hrobu odcházejí v pokoji. 14 Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic! 15 Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?‘ 16 (Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!) 17 Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná‘?^[1] Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh? 18 Bývají jako sláma ve větru, jako plevy, jež vichr odnesl? 19 Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.‘^[2] – Ať raději odplatí jemu, aby se poučil! 20 Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám! 21 Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce? 22 Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi! 23 Jeden umírá v plné síle, v klidu a zcela spokojen, 24 stehna obalená tukem a kosti morkem nasáklé. 25 Jiný zas umírá plný hořkosti, aniž kdy okusil, co je blahobyt. 26 Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi. 27 Víte, já znám ty vaše myšlenky – hledáte způsoby, jak mi ublížit. 28 Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce? Stanům darebáků kde konec je?‘^[3] 29 – To jste se nikdy neptali pocestných? Nepřijímáte jejich svědectví? 30 Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen, v den rozhněvání vyvázne. 31 Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí? Za to, co prováděl, kdo mu odplatí? 32 Ještě mu pohřeb vystrojí, nad jeho hrobem budou bdít. 33 Lehká mu bude země pohřební, vždyť za ním kráčí celé procesí a předcházejí ho nesčetní. 34 Jak mě chcete těšit těmi nesmysly? Vaše odpovědi jsou samé lži!“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

IJOBS GEGENREDE

Bitte um Geduld

1 Da antwortete Ijob und sprach: 2 Hört, hört doch auf mein Wort, / das wäre mir schon Trost von euch. 3 Ertragt mich, sodass ich reden kann. / Habe ich geredet, dann könnt ihr spotten.^[1] 4 Richte ich an Menschen meine Klage, / habe ich nicht Grund zur Ungeduld? (Jb 6,26) 5 Wendet euch mir zu und erstarrt / und legt die Hand auf den Mund! (Jb 29,9; Jb 40,4) 6 Denke ich daran, bin ich erschreckt / und Schauder packt meinen Leib.

Glück des Frevlers

7 Warum bleiben Frevler am Leben, / werden alt und stark an Kraft? (Ž 73,3; Kaz 7,15; Jr 12,1; Mal 3,15)

Ž 73,3Kaz 7,15Jr 12,1Mal 3,15

8 Ihre Nachkommen stehen fest vor ihnen, / ihre Sprösslinge vor ihren Augen. 9 Ihre Häuser sind in Frieden, ohne Schreck, / die Rute Gottes trifft sie nicht. 10 Ihr Stier bespringt und fehlt nicht, / die Kühe kalben und verwerfen nicht. 11 Wie Schafe treiben sie ihre Kinder aus, / ihre Kleinen tanzen und springen. 12 Sie singen zu Pauke und Harfe, / erfreuen sich am Klang der Flöte, (Iz 5,12; Am 6,5) 13 sie bringen hin ihre Tage im Glück / und fahren voll Ruhe hinab ins Totenreich. (Ž 73,3) 14 Und doch sagten sie zu Gott: Weiche von uns! / Deine Wege wollen wir nicht kennen. (Jb 22,17; Ž 95,10) 15 Was ist der Allmächtige, dass wir ihm dienen, / was nützt es uns, wenn wir uns an ihn wenden? (Mal 3,14) 16 Doch in ihrer Hand liegt nicht das Glück, / der Frevler Denkart ist mir fern. 17 Wie oft erlischt der Frevler Lampe, / kommt Unheil über sie, / teilt er Verderben zu in seinem Zorn? (Jb 18,5) 18 Wie oft werden sie wie Stroh vor dem Wind, / wie Spreu, die der Sturm entführt? (Ž 1,4) 19 Spart Gott sein Unheil auf für dessen Kinder? / Ihm selbst vergelte er, dass er es spürt! 20 Mit eigenen Augen soll er sein Unglück schauen, / vom Grimm des Allmächtigen soll er trinken. (Ž 75,9) 21 Denn was kümmert ihn sein Haus, wenn er dahin ist, / wenn abgeschnitten seiner Monde Zahl? (Jb 14,21; Kaz 9,5)

Trügerischer Trost

22 Darf man Gott Erkenntnis lehren, / ihn, der die Erhabenen richtet? (Iz 40,13) 23 Der eine stirbt in vollem Glück, / ist ganz in Frieden, sorgenfrei. 24 Seine Schenkel sind voll von Fett, / getränkt mit Mark sind seine Knochen. 25 Der andere stirbt mit bitterer Seele / und hat kein Glück genossen. 26 Zusammen liegen sie im Staub / und Gewürm deckt beide zu. (Kaz 9,2) 27 Seht, euer Denken kenne ich wohl, / die Ränke, die ihr sinnt gegen mich. 28 Ihr sagt: Wo ist das Haus des Edlen / und wo das Zelt, in dem Frevler wohnen? 29 Habt ihr nie die fahrenden Leute befragt / und nicht ihre Zeichen genau beachtet? (Sír 34,9) 30 Dass am Unglückstag der Böse verschont wird, / weggebracht am Tag des Zorns. (Ř 2,3) 31 Wer hält ihm seinen Lebenswandel vor, / was er getan hat, wer vergilt es ihm? (Kaz 8,10) 32 Er aber wird zur Gruft geleitet, / bei seinem Grab hält man die Wacht. 33 Ein Labsal sind für ihn die Schollen des Schachts, / hinter ihm her zieht alle Welt, / vor ihm eine Menge ohne Zahl. 34 Wie wollt ihr mich mit Nichtigem trösten? / Eure Antworten bleiben Betrug.

English Standard Version

od Crossway

Job Replies: The Wicked Do Prosper

1 Then Job answered and said: 2 “Keep listening to my words, and let this be your comfort. (Jb 13,17) 3 Bear with me, and I will speak, and after I have spoken, mock on. (Jb 16,10; Jb 16,20; Jb 17,2) 4 As for me, is my complaint against man? Why should I not be impatient? (Jb 10,1; Jb 23,2) 5 Look at me and be appalled, and lay your hand over your mouth. (Sd 18,19; Jb 29,9; Jb 40,4) 6 When I remember, I am dismayed, and shuddering seizes my flesh. 7 Why do the wicked live, reach old age, and grow mighty in power? (Jb 12,6; Ž 17,14; Ž 37,1; Ž 37,35; Ž 73,3; Ž 73,5; Ž 92,7; Kaz 8,14; Jr 12,1; Abk 1,13; Abk 1,16; Mal 3,14)

Jb 12,6Ž 17,14Ž 37,1Ž 37,35Ž 73,3Ž 73,5Ž 92,7Kaz 8,14Jr 12,1Abk 1,13Abk 1,16Mal 3,14

8 Their offspring are established in their presence, and their descendants before their eyes. (Jb 5,25) 9 Their houses are safe from fear, and no rod of God is upon them. (Jb 5,24; Jb 9,34) 10 Their bull breeds without fail; their cow calves and does not miscarry. (Ex 23,26) 11 They send out their little boys like a flock, and their children dance. (Ž 17,14) 12 They sing to the tambourine and the lyre and rejoice to the sound of the pipe. (Gn 4,21; Ex 15,20; Jb 30,31) 13 They spend their days in prosperity, and in peace they go down to Sheol. (Jb 7,9; Jb 14,13; Jb 17,13; Jb 24,19; Jb 34,20; Jb 36,11; Ž 16,10)

Jb 7,9Jb 14,13Jb 17,13Jb 24,19Jb 34,20Jb 36,11Ž 16,10

14 They say to God, ‘Depart from us! We do not desire the knowledge of your ways. (Jb 22,17) 15 What is the Almighty, that we should serve him? And what profit do we get if we pray to him?’ (Ex 5,2; Jb 34,9) 16 Behold, is not their prosperity in their hand? The counsel of the wicked is far from me. (Jb 22,18; Ž 1,1) 17 “How often is it that the lamp of the wicked is put out? That their calamity comes upon them? That God^[1] distributes pains in his anger? (Jb 18,5) 18 That they are like straw before the wind, and like chaff that the storm carries away? (Jb 13,25; Ž 1,4; Ž 35,5; Ž 83,13; Iz 17,13; Iz 29,5)

Jb 13,25Ž 1,4Ž 35,5Ž 83,13Iz 17,13Iz 29,5

19 You say, ‘God stores up their iniquity for their children.’ Let him pay it out to them, that they may know it. (Ex 20,5; Jb 15,20; Iz 9,9; Ez 25,14; Oz 9,7)

Ex 20,5Jb 15,20Iz 9,9Ez 25,14Oz 9,7

20 Let their own eyes see their destruction, and let them drink of the wrath of the Almighty. (Ž 60,3; Ž 75,8; Iz 51,17; Iz 51,22; Jr 25,15; Abd 1,16; Zj 14,10)

Ž 60,3Ž 75,8Iz 51,17Iz 51,22Jr 25,15Abd 1,16Zj 14,10

21 For what do they care for their houses after them, when the number of their months is cut off? (Jb 14,5) 22 Will any teach God knowledge, seeing that he judges those who are on high? (Jb 4,18; Jb 15,15; Iz 40,14; Ř 11,34; 1K 2,16)

Jb 4,18Jb 15,15Iz 40,14Ř 11,341K 2,16

23 One dies in his full vigor, being wholly at ease and secure, 24 his pails^[2] full of milk and the marrow of his bones moist. (Př 3,8; Iz 58,11; Iz 66,14) 25 Another dies in bitterness of soul, never having tasted of prosperity. (Jb 7,11) 26 They lie down alike in the dust, and the worms cover them. (Jb 20,11; Kaz 9,2; Iz 14,11) 27 “Behold, I know your thoughts and your schemes to wrong me. 28 For you say, ‘Where is the house of the prince? Where is the tent in which the wicked lived?’ (Jb 8,22; Jb 15,34; Jb 20,6) 29 Have you not asked those who travel the roads, and do you not accept their testimony 30 that the evil man is spared in the day of calamity, that he is rescued in the day of wrath? (Př 16,4; 2P 2,9) 31 Who declares his way to his face, and who repays him for what he has done? (Dt 7,10; Oz 5,5; Ga 2,11) 32 When he is carried to the grave, watch is kept over his tomb. (Jb 10,19) 33 The clods of the valley are sweet to him; all mankind follows after him, and those who go before him are innumerable. (Jb 30,23; Jb 38,38; Žd 9,27) 34 How then will you comfort me with empty nothings? There is nothing left of your answers but falsehood.”

King James Version

1 But Job answered and said, 2 Hear diligently my speech, and let this be your consolations. 3 Suffer me that I may speak; and after that I have spoken, mock on. 4 As for me, is my complaint to man? and if it were so , why should not my spirit be troubled? 5 Mark me, and be astonished, and lay your hand upon your mouth. 6 Even when I remember I am afraid, and trembling taketh hold on my flesh. 7 Wherefore do the wicked live, become old, yea, are mighty in power? 8 Their seed is established in their sight with them, and their offspring before their eyes. 9 Their houses are safe from fear, neither is the rod of God upon them. 10 Their bull gendereth, and faileth not; their cow calveth, and casteth not her calf. 11 They send forth their little ones like a flock, and their children dance. 12 They take the timbrel and harp, and rejoice at the sound of the organ. 13 They spend their days in wealth, and in a moment go down to the grave. 14 Therefore they say unto God, Depart from us; for we desire not the knowledge of thy ways. 15 What is the Almighty, that we should serve him? and what profit should we have, if we pray unto him? 16 Lo, their good is not in their hand: the counsel of the wicked is far from me. 17 How oft is the candle of the wicked put out! and how oft cometh their destruction upon them! God distributeth sorrows in his anger. 18 They are as stubble before the wind, and as chaff that the storm carrieth away. 19 God layeth up his iniquity for his children: he rewardeth him, and he shall know it . 20 His eyes shall see his destruction, and he shall drink of the wrath of the Almighty. 21 For what pleasure hath he in his house after him, when the number of his months is cut off in the midst? 22 Shall any teach God knowledge? seeing he judgeth those that are high. 23 One dieth in his full strength, being wholly at ease and quiet. 24 His breasts are full of milk, and his bones are moistened with marrow. 25 And another dieth in the bitterness of his soul, and never eateth with pleasure. 26 They shall lie down alike in the dust, and the worms shall cover them. 27 Behold, I know your thoughts, and the devices which ye wrongfully imagine against me. 28 For ye say, Where is the house of the prince? and where are the dwelling places of the wicked? 29 Have ye not asked them that go by the way? and do ye not know their tokens, 30 That the wicked is reserved to the day of destruction? they shall be brought forth to the day of wrath. 31 Who shall declare his way to his face? and who shall repay him what he hath done? 32 Yet shall he be brought to the grave, and shall remain in the tomb. 33 The clods of the valley shall be sweet unto him, and every man shall draw after him, as there are innumerable before him. 34 How then comfort ye me in vain, seeing in your answers there remaineth falsehood?