1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.
Jób 17
Český ekumenický překlad
od Česká biblická společnost1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá. 2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím. 3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním? 4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš. 5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.
— Lidem k posměchu
6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá. 7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín. 8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem. 9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější. 10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím. 11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala. 12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko. 13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách. 14 Jámě řeknu: ‚Tys můj otec,‘ červům: ‚Matko má, má sestro.‘ 15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří? 16 Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“
Jób 17
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.2Jsou se mnou ale ještě ti posměvači – kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!3Slož za mne záruku, kterou určil jsi – kdo jiný by se za mě zaručil?4Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!5Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘6Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.7Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.8Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘9Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.10Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu!11Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.12Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘13Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,14mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami –15kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje – kdo ji zahlédne?16Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?“
1Mein Geist ist verwirrt, / meine Tage sind ausgelöscht, / nur Gräber bleiben mir. (Ž 143,4)2Wahrhaftig, nur Spott begleitet mich. / In ihren Bitterkeiten verbringt mein Auge die Nacht.3Sei du doch selbst mein Bürge bei dir! / Wer würde sonst den Handschlag für mich leisten?4Denn ihr Herz hast du der Einsicht verschlossen, / darum lässt du sie nicht triumphieren.5Zum Teilen lädt einer die Freunde ein, / doch die Augen seiner Kinder verschmachten.6Zum Spott für die Leute stellte er mich hin, / ich wurde einer, dem man ins Gesicht spuckt. (Jb 30,9; Mt 26,67; Mk 14,65)7Vor Kummer ist mein Auge matt, / all meine Glieder sind wie ein Schatten.8Darüber entsetzen sich die Redlichen, / der Unschuldige empört sich über den Ruchlosen. (Iz 52,14; Iz 53,3)9Doch der Gerechte hält fest an seinem Weg, / wer reine Hände hat, gewinnt an Kraft.10Ihr alle, kehrt um, kommt nur wieder her, / ich finde doch keinen Weisen unter euch.
Not des Verzweifelten
11Dahin sind meine Tage, / zunichte meine Pläne, meine Herzenswünsche.12Sie machen mir die Nacht zum Tag, / das Licht nähert sich dem Dunkel. (Jb 11,17; J 8,12)13Ich erhoffe nichts mehr. / Die Unterwelt wird mein Haus, / in der Finsternis breite ich mein Lager aus. (Ž 88,19)14Zur Grube rufe ich: Mein Vater bist du!, / Meine Mutter, meine Schwester!, zum Wurm. (Sír 10,11)15Wo aber ist meine Hoffnung? / Ja, meine Hoffnung, wer kann sie erblicken? (Jb 19,10)16Fährt sie zur Unterwelt mit mir hinab, / sinken wir vereint in den Staub?
1“My spirit is broken; my days are extinct; the graveyard is ready for me. (Jb 18,5; Ž 88,3)2Surely there are mockers about me, and my eye dwells on their provocation. (1S 1,6; Jb 12,6)3“Lay down a pledge for me with you; who is there who will put up security for me? (Ž 119,122; Iz 38,14; Žd 7,22)4Since you have closed their hearts to understanding, therefore you will not let them triumph.5He who informs against his friends to get a share of their property— the eyes of his children will fail. (Jb 11,20; Jb 31,16)6“He has made me a byword of the peoples, and I am one before whom men spit. (Dt 28,37; Jb 30,9; Ž 44,14; Ž 69,11)7My eye has grown dim from vexation, and all my members are like a shadow. (Jb 14,2; Ž 6,7; Ž 31,9)8The upright are appalled at this, and the innocent stirs himself up against the godless. (Iz 52,14)9Yet the righteous holds to his way, and he who has clean hands grows stronger and stronger. (Jb 22,30)10But you, come on again, all of you, and I shall not find a wise man among you. (Jb 6,29)11My days are past; my plans are broken off, the desires of my heart. (Jb 7,6; Jb 9,25)12They make night into day: ‘The light,’ they say, ‘is near to the darkness.’[1] (Jb 11,17)13If I hope for Sheol as my house, if I make my bed in darkness, (Jb 21,13; Kaz 12,5)14if I say to the pit, ‘You are my father,’ and to the worm, ‘My mother,’ or ‘My sister,’15where then is my hope? Who will see my hope?16Will it go down to the bars of Sheol? Shall we descend together into the dust?”[2] (Jb 3,17; Jb 17,13; Jb 21,26; Jb 40,13)
Jób 17
King James Version
1My breath is corrupt, my days are extinct, the graves are ready for me.2Are there not mockers with me? and doth not mine eye continue in their provocation?3Lay down now, put me in a surety with thee; who is he that will strike hands with me?4For thou hast hid their heart from understanding: therefore shalt thou not exalt them .5He that speaketh flattery to his friends, even the eyes of his children shall fail.6He hath made me also a byword of the people; and aforetime I was as a tabret.7Mine eye also is dim by reason of sorrow, and all my members are as a shadow.8Upright men shall be astonied at this, and the innocent shall stir up himself against the hypocrite.9The righteous also shall hold on his way, and he that hath clean hands shall be stronger and stronger.10But as for you all, do ye return, and come now: for I cannot find one wise man among you.11My days are past, my purposes are broken off, even the thoughts of my heart.12They change the night into day: the light is short because of darkness.13If I wait, the grave is mine house: I have made my bed in the darkness.14I have said to corruption, Thou art my father: to the worm, Thou art my mother, and my sister.15And where is now my hope? as for my hope, who shall see it?16They shall go down to the bars of the pit, when our rest together is in the dust.