1A odpovídaje Job, řekl:2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA ELÍFAZOVI - — Terčem Boha i lidí
1 Jób na to odpověděl: 2 „Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením. 3 Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš? 4 Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou. 5 Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast. 6 Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím? 7 Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost. 8 Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje. 9 Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak. 10 Dokořán na mě otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou. 11 Bůh mě dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků. 12 Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem. 13 Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem. 14 Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr. 15 Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil. 16 Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti, 17 ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí. 18 Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu !
— Svědek v nebesích i ručitel
19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách. 20 Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu. 21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním. 22 Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.
1Job na to řekl:2„Už jsem těch věcí slyšel přespříliš – jako těšitelé jste ukrutní!3Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?‘ Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?‘4I já bych uměl mluvit jako vy, kdybyste na mém místě usedli. Svými řečmi bych vás uměl zahrnout, potřásat nad vámi hlavou svou.5Svými ústy bych vás ale povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou.6Mluvím-li, má bolest se nemírní, mlčím-li, v čem se mi uleví?7Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil. Zničils mě i mé nejbližší!8Vrásky na mém těle svědčí proti mně, má vyhublost vstává a obviňuje mě.9Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem.10Kdekdo si na mě ústa otevře, s posměchem bijí mě do tváře, všichni se srotili proti mně.11Bůh mě dal napospas ničemům, předhodil mě zlosynům.12Žil jsem v poklidu – vtom na mě udeřil, chytil mě za krk a bil a bil! Udělal si ze mě terč,13zasypává mě deštěm střel. Bez milosti mě seká do slabin, mou žluč nechá stříkat po zemi.14Dává mi jeden úder za druhým, vrhá se na mě jako válečník.15Zjizvenou kůži pytlem zakryl jsem, svým čelem ryji zem.16Tvář mi od pláče opuchla, stín smrti mi leží na víčkách.17Já přece nemám na rukou násilí, má modlitba je bez poskvrny!18Země, nepřikrývej moji krev, můj křik ať odpočinku nedojde!19Mám svědka v nebi právě teď, tam nahoře mám svého přímluvce.20Když se mi vysmívají přátelé, k Bohu přes slzy dívám se.21Kéž by se člověk mohl s Bohem přít, jako se přou lidé s přáteli!22Roky mně odměřené se chýlí ke konci, odcházím na cestu, z níž se nevrátím.
1Da antwortete Ijob und sprach:2Ähnliches habe ich schon viel gehört; / leidige Tröster seid ihr alle.3Sind nun zu Ende die windigen Worte / oder was sonst reizt dich zu antworten?4Auch ich könnte reden wie ihr, / wenn ihr an meiner Stelle wäret, / schöne Worte über euch machen / und meinen Kopf über euch schütteln. (2Kr 19,21; Ž 22,8; Pl 2,15; Sír 12,8)5Ich könnte euch stärken mit meinem Mund, / Trost spenden mit meinen Lippen.
Gottes ungerechter Angriff
6Rede ich, hört doch mein Schmerz nicht auf; / schweige ich, so weicht er nicht von mir.7Jetzt aber hat er mich erschöpft. / Den Kreis meiner Freunde hast du mir zerstört.8Du hast mich gepackt. / Mein Verfall erhebt sich und tritt als Zeuge gegen mich auf; / er widerspricht mir ins Gesicht.9Sein Zorn zerreißt, befehdet mich, / knirscht gegen mich mit den Zähnen, / mein Gegner schärft die Augen gegen mich. (Jb 18,4)10Sie sperren ihr Maul gegen mich auf, / schlagen voll Hohn mir auf die Wangen, / scharen sich gegen mich zusammen.11Gott gibt mich dem Bösen preis, / in die Hände der Frevler stößt er mich.12In Ruhe lebte ich, da hat er mich erschüttert, / mich im Nacken gepackt, mich zerschmettert, / mich als Zielscheibe für sich aufgestellt. (Ž 30,7; Pl 3,11)13Seine Pfeile umschwirren mich, / schonungslos durchbohrt er mir die Nieren, / schüttet meine Galle zur Erde. (Jb 6,4)14Bresche über Bresche bricht er mir, / stürmt wie ein Krieger gegen mich an.15Ein Trauergewand hab ich meiner Haut genäht, / mein Horn in den Staub gesenkt.16Mein Gesicht ist vom Weinen rot / und Todesschatten liegt auf meinen Wimpern.17Doch kein Unrecht klebt an meinen Händen / und mein Gebet ist lauter. (Jb 33,9)
Der Zeuge im Himmel
18O Erde, deck mein Blut nicht zu / und ohne Ruhstatt sei mein Hilfeschrei! (Gn 4,10; Ž 9,13; Zj 6,10)19Nun aber, seht, im Himmel ist mein Zeuge, / mein Bürge in den Höhen. (Jb 19,25)20Da meine Freunde mich verspotten, / tränt zu Gott hin mein Auge.21Recht schaffe er dem Mann bei Gott / und zwischen Mensch und Mensch.22Denn nur wenige Jahre werden noch kommen, / dann muss ich gehen den Weg ohne Wiederkehr. (Jb 10,21)
1Then Job answered and said:2“I have heard many such things; miserable comforters are you all. (Jb 12,3; Jb 13,4)3Shall windy words have an end? Or what provokes you that you answer? (Jb 15,2)4I also could speak as you do, if you were in my place; I could join words together against you and shake my head at you. (2Kr 19,21; Ž 22,7; Ž 109,25; Iz 37,22; Jr 18,16; Pl 2,15; Mt 27,39; Mk 15,29)5I could strengthen you with my mouth, and the solace of my lips would assuage your pain.6“If I speak, my pain is not assuaged, and if I forbear, how much of it leaves me?7Surely now God has worn me out; he has[1] made desolate all my company. (Jb 1,15; Jb 15,34)8And he has shriveled me up, which is a witness against me, and my leanness has risen up against me; it testifies to my face. (Rt 1,21; Jb 10,17; Ž 109,24)9He has torn me in his wrath and hated me; he has gnashed his teeth at me; my adversary sharpens his eyes against me. (Jb 18,4; Jb 30,21; Ž 35,16; Ž 37,12; Ž 112,10; Pl 2,16; Oz 6,1; Am 1,11; Sk 7,54)10Men have gaped at me with their mouth; they have struck me insolently on the cheek; they mass themselves together against me. (1Kr 22,24; Ž 3,7; Ž 22,13; Ž 35,15; Iz 50,6; Pl 3,30; Mi 5,1; Sk 23,2)11God gives me up to the ungodly and casts me into the hands of the wicked.12I was at ease, and he broke me apart; he seized me by the neck and dashed me to pieces; he set me up as his target; (Jb 7,20; Pl 3,12)13his archers surround me. He slashes open my kidneys and does not spare; he pours out my gall on the ground. (Jb 20,25; Jb 27,22; Jr 50,29; Pl 2,11)14He breaks me with breach upon breach; he runs upon me like a warrior. (Jb 15,26; Jb 30,14)15I have sewed sackcloth upon my skin and have laid my strength in the dust. (2S 3,31; Ž 7,5; Ž 75,10)16My face is red with weeping, and on my eyelids is deep darkness, (Jb 3,5)17although there is no violence in my hands, and my prayer is pure. (Iz 53,9)18“O earth, cover not my blood, and let my cry find no resting place. (Gn 4,10; Iz 26,21; Ez 24,7)19Even now, behold, my witness is in heaven, and he who testifies for me is on high. (Ž 89,37; Ž 148,1; Ř 1,9)20My friends scorn me; my eye pours out tears to God, (Jb 12,5)21that he would argue the case of a man with God, as[2] a son of man does with his neighbor. (Jb 31,35)22For when a few years have come I shall go the way from which I shall not return. (Jb 10,21)
Jób 16
King James Version
1Then Job answered and said,2I have heard many such things: miserable comforters are ye all.3Shall vain words have an end? or what emboldeneth thee that thou answerest?4I also could speak as ye do : if your soul were in my soul' stead, I could heap up words against you, and shake mine head at you.5But I would strengthen you with my mouth, and the moving of my lips should asswage your grief .6Though I speak, my grief is not asswaged: and though I forbear, what am I eased?7But now he hath made me weary: thou hast made desolate all my company.8And thou hast filled me with wrinkles, which is a witness against me : and my leanness rising up in me beareth witness to my face.9He teareth me in his wrath, who hateth me: he gnasheth upon me with his teeth; mine enemy sharpeneth his eyes upon me.10They have gaped upon me with their mouth; they have smitten me upon the cheek reproachfully; they have gathered themselves together against me.11God hath delivered me to the ungodly, and turned me over into the hands of the wicked.12I was at ease, but he hath broken me asunder: he hath also taken me by my neck, and shaken me to pieces, and set me up for his mark.13His archers compass me round about, he cleaveth my reins asunder, and doth not spare; he poureth out my gall upon the ground.14He breaketh me with breach upon breach, he runneth upon me like a giant.15I have sewed sackcloth upon my skin, and defiled my horn in the dust.16My face is foul with weeping, and on my eyelids is the shadow of death;17Not for any injustice in mine hands: also my prayer is pure.18O earth, cover not thou my blood, and let my cry have no place.19Also now, behold, my witness is in heaven, and my record is on high.20My friends scorn me: but mine eye poureth out tears unto God.21O that one might plead for a man with God, as a man pleadeth for his neighbour!22When a few years are come, then I shall go the way whence I shall not return.