Jób 13 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Obvinění přátel ze lži

1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu. 2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem. 4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni. 5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré. 6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností. 7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu? 8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? 9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka? 10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. 11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? 12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.

— Jób se chce odpovídat před Bohem

13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli. 14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku. 15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. 16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím. 18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. 19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. 20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: 21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. 22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi. 23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích. 24 Proč skrýváš svou tvář a pokládáš mě za svého nepřítele? 25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo? 26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí, 27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou. 28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 To vše už jsem viděl očima, slyšel ušima a rozpoznal. 2 Co víte vy, to také vím a nejsem v ničem za vámi. 3 Teď chci se Všemohoucím promluvit, s Bohem chci projednat svou při. 4 Vy mě jen špiníte samou lží, všichni jste šarlatáni, a ne lékaři. 5 Kdybyste aspoň konečně umlkli, vzbudili byste dojem moudrosti! 6 Moji námitku teď tedy poslyšte, věnujte pozornost mým stížnostem. 7 To kvůli Bohu mluvíte tak podle? To kvůli němu řečníte falešně? 8 Chcete snad nadržovat jemu? Chcete snad dělat obhájce Bohu? 9 Dopadnete dobře, až vás prozkoumá? Oklamete ho, jako klamete člověka? 10 Budete-li někomu tajně nadržovat, copak vás tvrdě neztrestá? 11 Jeho vznešenosti nebojíte se, nepadá na vás jeho děs? 12 Ta vaše moudra jsou slepená z popela, vaše odpovědi jsou hlína splácaná! 13 Mlčte, teď promluvit chci já, pak ať se stane, co má se stát. 14 Proč kůži na trh nosit chci a vlastní život nasadit? 15 I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději, své cesty chci před ním obhájit. 16 Jedině tak bych se mohl zachránit – vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník! 17 Dobře poslouchejte, co tu vypovím, můj výklad ať vám v uších zní. 18 Teď jsem připraven vést svou při vědom si toho, že jsem nevinný. 19 Kdo se to bude se mnou přít? Chci zemřít, když mě umlčí! 20 Žádám tě, Bože, jenom o dvojí, ať se před tebou skrývat nemusím: 21 Svou ruku ode mě odtáhni, ať nejsem zastrašen tvými hrůzami. 22 Potom mě vyzvi, ať se obhájím, anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš. 23 Kolik mám hříchů, kolik vin? Ukaž mi můj zločin a můj hřích! 24 Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš? 25 List větrem zmítaný chceš vyděsit, za suchou plevou chceš se hnát, 26 že na mě sepisuješ hořké žaloby a hříchy mládí že mi přičítáš? 27 Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty! 28 Člověk se rozpadá jak něco shnilého, jako když roucho žere mol.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Leeres Gerede der Freunde

1 Seht, all das hat mein Auge gesehen, / mein Ohr gehört und wohl gemerkt. 2 Was ihr wisst, weiß ich auch; / ich falle nicht ab im Vergleich mit euch. (Jb 12,3) 3 Doch ich will zum Allmächtigen reden, / mit Gott zu rechten ist mein Wunsch. 4 Ihr aber seid nur Lügentüncher, / untaugliche Ärzte allesamt. 5 Dass ihr endlich schweigen wolltet; / das würde Weisheit für euch sein. (Př 17,27; Př 20,19; Kaz 3,7; Sír 20,5)

Př 17,27Př 20,19Kaz 3,7Sír 20,5

6 Hört doch meinen Rechtsbeweis, / merkt auf die Streitreden meiner Lippen! 7 Wollt ihr für Gott Verkehrtes reden / und seinetwegen Lügen sprechen? 8 Wollt ihr für ihn Partei ergreifen, / für Gott den Rechtsstreit führen? 9 Ginge es gut, wenn er euch durchforschte, / könnt ihr ihn täuschen, wie man Menschen täuscht? 10 In harte Zucht wird er euch nehmen, / wenn ihr heimlich Partei ergreift. 11 Wird seine Hoheit euch nicht schrecken, / nicht Schrecken vor ihm euch überfallen? 12 Eure Merksätze sind Sprüche aus Staub, / eure Schilde aus Lehm.

Verteidigung der eigenen Unschuld

13 Schweigt vor mir, damit ich reden kann! / Dann komme auf mich, was kommen mag. 14 Meinen Leib nehme ich zwischen die Zähne, / in meine Hand lege ich mein Leben. 15 Er mag mich töten, ich harre auf ihn; / doch meine Wege verteidige ich vor ihm. (Ex 30,20; Ex 33,20; Sd 13,22) 16 Schon das wird mir zum Heile dienen, / kein Ruchloser kommt ja vor sein Angesicht. 17 Hört nun genau auf meine Rede, / was ich erkläre vor euren Ohren! 18 Seht, ich bringe den Rechtsfall vor; / ich weiß, ich bin im Recht. 19 Wer könnte den Rechtsstreit gegen mich gewinnen? / Dann wollte ich schweigen und sterben. 20 Zwei Dinge nur tu mir nicht an, / dann verberge ich mich nicht vor dir: 21 Zieh deine Hand von mir zurück; / dein Schrecken soll mir keine Angst einjagen. 22 Dann ruf und ich will antworten / oder ich will reden und du erwiderst mir! (Jb 38,1) 23 Wie viel habe ich an Sünden und Vergehen? / Meine Schuld und mein Vergehen sag mir an! 24 Warum verbirgst du dein Angesicht / und siehst mich an als deinen Feind?^[1] (Ž 44,25; Ž 88,15) 25 Verwehtes Laub willst du noch scheuchen, / dürre Spreu noch forttreiben? (Ž 83,14) 26 Denn Bitterkeit verschreibst du mir, / teilst mir die Sünden meiner Jugend zu. (Ž 25,7) 27 In den Block legst du meine Füße, / du überwachst auch alle meine Pfade / und zeichnest einen Strich um meiner Füße Sohlen. (Jb 33,11) 28 Er selbst zerfällt wie Verfaultes, / dem Kleide gleich, das die Motte fraß. (Ž 39,12; Iz 50,9; Iz 51,8)

English Standard Version

od Crossway

Job Continues: Still I Will Hope in God

1 “Behold, my eye has seen all this, my ear has heard and understood it. 2 What you know, I also know; I am not inferior to you. (Jb 12,3; Jb 15,9) 3 But I would speak to the Almighty, and I desire to argue my case with God. (Jb 13,15; Jb 13,18; Jb 23,4; Jb 31,35)

Jb 13,15Jb 13,18Jb 23,4Jb 31,35

4 As for you, you whitewash with lies; worthless physicians are you all. (Jb 16,2; Ž 119,69) 5 Oh that you would keep silent, and it would be your wisdom! (Př 17,28) 6 Hear now my argument and listen to the pleadings of my lips. 7 Will you speak falsely for God and speak deceitfully for him? (Jb 27,4) 8 Will you show partiality toward him? Will you plead the case for God? (Sd 6,31) 9 Will it be well with you when he searches you out? Or can you deceive him, as one deceives a man? (Př 28,11; Ga 6,7) 10 He will surely rebuke you if in secret you show partiality. 11 Will not his majesty terrify you, and the dread of him fall upon you? (Jb 31,23) 12 Your maxims are proverbs of ashes; your defenses are defenses of clay. (Iz 44,20) 13 “Let me have silence, and I will speak, and let come on me what may. 14 Why should I take my flesh in my teeth and put my life in my hand? (Sd 12,3) 15 Though he slay me, I will hope in him;^[1] yet I will argue my ways to his face. (Jb 13,3; Jb 14,14; Jb 27,5; Př 14,32)

Jb 13,3Jb 14,14Jb 27,5Př 14,32

16 This will be my salvation, that the godless shall not come before him. 17 Keep listening to my words, and let my declaration be in your ears. (Jb 21,2) 18 Behold, I have prepared my case; I know that I shall be in the right. (Jb 33,5) 19 Who is there who will contend with me? For then I would be silent and die. (Iz 50,8) 20 Only grant me two things, then I will not hide myself from your face: (Gn 3,8) 21 withdraw your hand far from me, and let not dread of you terrify me. (Jb 9,34; Jb 33,7; Ž 39,10) 22 Then call, and I will answer; or let me speak, and you reply to me. (Jb 14,15) 23 How many are my iniquities and my sins? Make me know my transgression and my sin. (Ž 19,12) 24 Why do you hide your face and count me as your enemy? (Dt 32,20; Jb 19,11; Jb 33,10; Pl 2,5)

Dt 32,20Jb 19,11Jb 33,10Pl 2,5

25 Will you frighten a driven leaf and pursue dry chaff? (Lv 26,36; Jb 21,18; Ž 83,13) 26 For you write bitter things against me and make me inherit the iniquities of my youth. (Ž 25,7; Ž 149,9) 27 You put my feet in the stocks and watch all my paths; you set a limit for^[2] the soles of my feet. (Jb 10,14; Jb 33,11) 28 Man^[3] wastes away like a rotten thing, like a garment that is moth-eaten. (Jb 4,19; Př 12,4; Př 14,30; Abk 3,16)

Jb 4,19Př 12,4Př 14,30Abk 3,16

King James Version

1 Lo, mine eye hath seen all this , mine ear hath heard and understood it. 2 What ye know, the same do I know also: I am not inferior unto you. 3 Surely I would speak to the Almighty, and I desire to reason with God. 4 But ye are forgers of lies, ye are all physicians of no value. 5 O that ye would altogether hold your peace! and it should be your wisdom. 6 Hear now my reasoning, and hearken to the pleadings of my lips. 7 Will ye speak wickedly for God? and talk deceitfully for him? 8 Will ye accept his person? will ye contend for God? 9 Is it good that he should search you out? or as one man mocketh another, do ye so mock him? 10 He will surely reprove you, if ye do secretly accept persons. 11 Shall not his excellency make you afraid? and his dread fall upon you? 12 Your remembrances are like unto ashes, your bodies to bodies of clay. 13 Hold your peace, let me alone, that I may speak, and let come on me what will . 14 Wherefore do I take my flesh in my teeth, and put my life in mine hand? 15 Though he slay me, yet will I trust in him: but I will maintain mine own ways before him. 16 He also shall be my salvation: for an hypocrite shall not come before him. 17 Hear diligently my speech, and my declaration with your ears. 18 Behold now, I have ordered my cause; I know that I shall be justified. 19 Who is he that will plead with me? for now, if I hold my tongue, I shall give up the ghost. 20 Only do not two things unto me: then will I not hide myself from thee. 21 Withdraw thine hand far from me: and let not thy dread make me afraid. 22 Then call thou, and I will answer: or let me speak, and answer thou me. 23 How many are mine iniquities and sins? make me to know my transgression and my sin. 24 Wherefore hidest thou thy face, and holdest me for thine enemy? 25 Wilt thou break a leaf driven to and fro? and wilt thou pursue the dry stubble? 26 For thou writest bitter things against me, and makest me to possess the iniquities of my youth. 27 Thou puttest my feet also in the stocks, and lookest narrowly unto all my paths; thou settest a print upon the heels of my feet. 28 And he, as a rotten thing, consumeth, as a garment that is moth eaten.