1Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:2Synu člověčí, obrať tvář svou k Jeruzalému, a vypusť jako rosu proti místům svatým, a prorokuj proti zemi Izraelské.3A rci zemi Izraelské: Takto praví Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, a vytáhnu meč svůj z pošvy jeho, a vypléním z tebe spravedlivého i bezbožného.4Proto, abych vyplénil z tebe spravedlivého i bezbožného, proto vyjde meč můj z pošvy své proti všelikému tělu, od poledne až na půlnoci.5I zvíť všeliké tělo, že jsem já Hospodin vytáhl meč svůj z pošvy jeho; nenavrátíť se zase více.6Ty pak synu člověčí, vzdychej, jako bys zlámaná měl bedra, a to s hořekováním vzdychej před očima jejich.7I stane se, žeť řeknou: Nad čím ty vzdycháš? Tedy řekneš: Nad pověstí, kteráž přichází, k níž rozplyne se každé srdce, a každé ruce klesnou, a všeliký duch skormoutí se, a každá kolena rozplynou se jako voda. Aj, přicházíť a děje se, praví Panovník Hospodin.8Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:9Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Hospodin: Rci: Meč, meč nabroušen, také i vyčištěn jest.10Aby zabíjel k zabití oddané, nabroušen jest; aby se blyštěl, vyčištěn jest. Radovati-liž se budeme, když prut syna mého pohrdá každým dřevem?11Dalť jej vyčistiti, aby v ruku vzat byl; jestiť nabroušený meč, jest i vyčištěný, aby dán byl do ruky mordujícího.12Křič a kvěl, synu člověčí, proto že ten bude proti lidu mému, tentýž proti všechněm knížatům Izraelským; uvrženi budou na meč s lidem mým, protož bí se v bedra.13Když jsem je trestával, co bylo? Nemám-liž metly hubící již přičiniti? dí Hospodin zástupů.14Ty tedy synu člověčí, prorokuj a tleskej rukama; nebo po druhé i po třetí přijde meč, meč mordujících, ten meč mordujících bez lítosti, pronikajících i do pokojů jejich.15Tak aby se rozplynulo srdce, a rozmnoženi byli úrazové, v každé bráně jejich postavím ostří meče. Ach, vyčištěnť jest, aby se blyštěl, zaostřen, aby zabíjel.16Shlukni se a pusť se na pravo i na levo, kamžkoli a načkoli se tobě nahodí.17I jáť také tleskati budu rukama svýma, a doložím prchlivost svou. Já Hospodin mluvil jsem.18V tom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:19Ty pak synu člověčí, předlož sobě dvě cesty, kudy by jíti měl meč krále Babylonského. Z země jedné ať vycházejí obě dvě, a na rozcestí vybeř tu k městu, tu vybeř.20Ukaž cestu, kudy by jíti měl meč, k Rabbat-li synů Ammon, čili k Judstvu, na Jeruzalémské pevnosti,21Proto že stane král Babylonský na rozcestí, na počátku dvou cest, obíraje se s hádáním, vyčistí střely, doptávati se bude modl, hleděti bude do jater.22Po pravé ruce jeho hádání ukáže Jeruzalém, aby sšikoval hejtmany, kteříž by ponoukali k mordování, a pozdvihovali hlasu s prokřikováním, aby přistavili berany válečné proti branám, aby vysypán byl násyp, a vzdělání byli šancové.23I budou to míti za hádání marné před očima svýma ti, jenž se zavázali přísahami; a toť přivede na pamět nepravost, kterouž by popadeni byli.24Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že ku paměti přivodíte nepravost svou, a odkrývá se nevěra vaše, tak že jsou patrní hříchové vaši ve všech činech vašich, proto že na pamět přicházíte, rukou tou popadeni budete.25Ty pak nečistý bezbožníče, kníže Izraelské, jehož den přichází, a čas skonání nepravosti,26Takto praví Panovník Hospodin: Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel, povyš, a vyvýšeného poniž.27Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo), až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.28Ty pak synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin o synech Ammon, i o pohanění jejich, rci, pravím: Meč, meč dobyt jest, k zabíjení vyčištěn jest, aby hubil všecko, a aby se blyštěl.29A ačkoli předpovídají tobě marné věci, a hádají tobě lež, aby tě přiložili k hrdlům zbitých bezbožníků, jejichž den přichází a čas skonání nepravosti:30Schovej meč do pošvy jeho. Na místě, na kterémž jsi zplozena, v zemi přebývání tvého, budu tě souditi.31A vyleji na tě rozhněvání své, ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu, a dám tě v ruku lidí vzteklých, řemeslníků všecko kazících.32Budeš ohni k sežrání, krev tvá bude u prostřed země, nebudeš připomínána; neboť jsem já Hospodin mluvil.
— Meč proti Jeruzalému - Prorok ohlašuje pohubení a zpustošení judské země mečem.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, postav se směrem k jihu a vynes věštbu proti polední straně a prorokuj proti lesu na poli Negebu.3 Řekni Negebskému lesu: Slyš Hospodinovo slovo! Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já v tobě zaněcuji oheň a ten v tobě pozře každý strom zelený i každý strom suchý. Planoucí plamen neuhasne a budou jím popáleny všechny tváře od Negebu až na sever.4 I uzří všechno tvorstvo, že jsem je zažehl já, Hospodin; neuhasne.“5 Tu jsem řekl: „Ach, Panovníku Hospodine, říkají o mně: ‚Což nám nevypráví samá podobenství?‘“ 6 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:7„Lidský synu, postav se proti Jeruzalému a vynes věštbu proti svatyním a prorokuj proti izraelské zemi.8Řekni izraelské zemi: Toto praví Hospodin: Chystám se na tebe a tasím svůj meč z pochvy; vyhladím z tebe spravedlivého i svévolníka.9Proto, abych vyhladil z tebe spravedlivého i svévolníka, tasím svůj meč z pochvy na všechno tvorstvo od Negebu až na sever.10I pozná všechno tvorstvo, že já, Hospodin, jsem tasil svůj meč z pochvy; již se tam nevrátí.“ 11 „Ty, lidský synu, slyš. Vzdychej, jako bys měl polámaná bedra, hořce vzdychej před jejich zraky.12Až se tě zeptají: ‚Nad čím vzdycháš?‘, odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Každé srdce ztratí odvahu a všechny ruce ochabnou, každý duch pohasne a všechna kolena se rozplynou jak voda. Hle, už to přichází a nastává, je výrok Panovníka Hospodina.“ 13 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:14„Lidský synu, prorokuj a řekni: Toto praví Panovník: Řekni: Meč, ano meč je naostřen a vyleštěn. 15 Je naostřen, aby porážel jako na jatkách, vyleštěn, aby se blýskal. ‚Což nemáme důvod se veselit? Vždyť řekl: Hůl mého syna zneváží každý strom!‘ 16 Ale on dal vyleštit meč, aby se ho chopil. Meč je naostřen a vyleštěn, aby jej dal do ruky zabíjejícího. 17 Úpěj a kvílej, lidský synu, neboť je na můj lid, na všechny izraelské předáky propadlé meči spolu s mým lidem; proto se bij v bedra. 18 Je to zkouška: Co, když žádná znevažující hůl nebude? je výrok Panovníka Hospodina.“ 19 „Ty, lidský synu, slyš. Prorokuj a tleskni rukama: Meč dopadne dvakrát i třikrát, bude to meč skolených, meč velikého klání, kroužící kolem nich. 20 Aby zakolísalo srdce a rozmnožily se pády, na všechny jejich brány jsem seslal meč, aby zabíjel. Byl udělán, aby se blýskal, je nabroušen, aby porážel. 21 Rozpřáhni se napravo, zasáhni doleva, kamkoli se zaměří tvé ostří. 22 Také já tlesknu rukama, až upokojím své rozhořčení. Já, Hospodin, jsem promluvil.“
— Meč krále babylónského - Vykonavatelem soudu bude babylónský král. Judský král Sidkijáš bude svržen.
23 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:24 „Ty, lidský synu, slyš. Naznač si dvě cesty, jimiž přijde meč babylónského krále. Obě budou vycházet z jedné země. A na rozcestí k městu postav ukazatele, postav jej.25Naznač cestu, kterou přijde meč k Rabě Amónovců a do Judska, do opevněného Jeruzaléma.26Babylónský král se zastaví na křižovatce, na rozcestí obou cest, aby si vyžádal věštbu. Bude potřásat šípy, bude se doptávat domácích bůžků a nahlížet do jater.27V pravici bude mít věštbu ohledně Jeruzaléma, že se mají postavit berany, že se má dát povel k vraždění, že se má zvednout válečný pokřik, že se mají postavit berany proti branám a navršit násep, že se má zbudovat obléhací val.28 Těm, kdo se zavázali přísahami, se to bude zdát šalebnou věštbou. On však připomene nepravost, pro niž budou chyceni.“ 29 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Protože připomínáte svou nepravost a odhalily se vaše nevěrnosti a vaše hříchy se staly zřejmými ve všech vašich skutcích, protože jste se sami připomněli, budete tou rukou chyceni. 30 Ty pak, bídný svévolníku, izraelský kníže, jehož den nadchází v čase, kdy nepravost spěje ke konci,31toto praví Panovník Hospodin: Sejmi turban a sundej korunu, nastává změna. Co je nízké, ať je vyvýšeno, a vysoké ať je sníženo.32Sutiny, sutiny, sutiny ze všeho nadělám, jaké nikdy nebyly, dokud nepřijde ten, jemuž přísluší soud; já jsem ho jím pověřil.“
— Meč proti Amónovcům - I na Amónovce dolehne meč babylónského krále.
33 „Ty, lidský synu, slyš. Prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin o Amónovcích a o jejich utrhání. Řekni: Meč, ano, meč je tasen, aby porážel, je vyleštěn, aby požíral, ať se blýská.34 Mají pro tebe šalebné vidění, lživě ti věští, aby tě připojili k svévolníkům s proťatými hrdly. Jejich den nadchází v čase, kdy nepravost spěje ke konci. 35 Vrať meč do pochvy. Budu tě soudit v místě, kde jsi byla stvořena, dcero amónská, v zemi tvého původu.36 Vyleji na tebe svůj hrozný hněv, budu na tebe soptit oheň své prchlivosti, vydám tě do rukou surovců, kteří chystají zkázu.37 Staneš se pokrmem ohně, tvá krev bude prolita v zemi, už nebudeš připomínána, neboť já, Hospodin, jsem promluvil.“
1Dostal jsem slovo Hospodinovo:2„Synu člověčí, obrať se na jih. Kaž proti jihu a prorokuj proti lesnatému kraji v Negevu.3Řekni negevskému lesu: Slyš slovo Hospodinovo. Tak praví Panovník Hospodin: Hle – zažehnu v tobě oheň a ten v tobě spálí každý strom, ať zelený či suchý. Ten planoucí plamen nezhasne a ožehne všechny tváře od jihu až na sever.4Všichni lidé tehdy uvidí, že jsem ten neuhasitelný oheň zažehl já Hospodin.“5Tehdy jsem zvolal: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! Už tak o mně říkají: ‚Vykládá jen samé hádanky.‘“
Boží meč
6Dostal jsem slovo Hospodinovo:7„Synu člověčí, obrať se proti Jeruzalému. Kaž proti jeho svatyni a prorokuj proti izraelské zemi.8Řekni izraelské zemi: Tak praví Hospodin. Hle – jsem proti tobě! Vytasím svůj meč z pochvy a vyhladím z tebe spravedlivé i ničemné.9Chci vyhladit spravedlivé i ničemné, a tak vytasím svůj meč z pochvy proti všem od jihu až na sever.10Tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tasil z pochvy meč a nevrátí se zpět.11Vzdychej, synu člověčí. Vzdychej jim před očima jako člověk zdrcený trpkým zármutkem.12Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?‘ odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!“13Dostal jsem slovo Hospodinovo:14„Prorokuj, synu člověčí. Řekni – Tak praví Panovník: Meč, meč! Naostřený, jen se leskne,15naostřený k porážce, lesk má jako blesk! Nejásejme nad žezlem ‚mého syna‘.[1] Ten meč se i všem stromům vysmívá.16Už je naleštěn a padne do dlaně, ostrý a vyleštěný meč – jen ho podat ruce katově!17Kvílej a křič, synu člověčí, neboť udeří na můj lid i na všechny, kdo vládnou Izraeli. Ti budou předhozeni meči a s nimi i můj lid. Bij se do hrudi nad tím neštěstím!18Ano, je to zkouška. Co když ale z toho směšného žezla nic nezbude? praví Panovník Hospodin.19Prorokuj, synu člověčí, a tleskni do dlaní: Ten meč sekne tam a sem a potřetí, meč hrozných jatek, meč vraždění! Už krouží kolem nich,20aby plnil srdce zděšením, aby se mnozí hroutili. Proti každé z jejich bran jsem postavil meč na jatka – ach ne, už je vyleštěn, nabroušen, aby zabíjel!21Rubej zprava, sekej zleva, kamkoli se podíváš.22Já sám budu takto tleskat do dlaní, než se můj hněv utiší! To říkám já Hospodin.“23Dostal jsem slovo Hospodinovo:24„Synu člověčí, vyznač dvě cesty, kterými půjde meč babylonského krále. Obě vyjdou ze stejné země. Vyrob ukazatel a postav ho na rozcestí před městem.25Vyznač směr, kterým půjde meč: do Raby Amonců anebo do Judska s opevněným Jeruzalémem.26Babylonský král se totiž zastaví na křižovatce, kde se obě cesty rozdělují, a bude si žádat znamení. Bude třást šípy, ptát se bůžků a věštit z vnitřností.27Do pravice mu padne los pro Jeruzalém. Tam má postavit beranidla, dát rozkaz k vraždění, spustit válečný pokřik, postavit beranidla proti branám, navršit násep a vybudovat val.28Jim to bude připadat jako mylná věštba – vždyť se mu zavázali přísahou! On je však usvědčí z jejího porušení a vezme je do zajetí.[2]29Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Sami se usvědčujete z viny! Ukazuje se, jak jste nevěrní, a všechny vaše skutky zjevují váš hřích. Sami sebe jste usvědčili, a tak budete mocí zajati.30Vládce Izraele, ty sprostý lotře, nadešel tvůj den, čas zúčtování s tvým zločinem!31Tak praví Panovník Hospodin: Strhni si turban, sejmi korunu! Nic už nebude jako dřív: Ponížení budou povýšeni a povýšení sníženi.32Trosky! Trosky! Způsobím trosky jako nikdy dřív, než přijde Ten, jemuž náleží soud a jehož pověřím.[3]33Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin ohledně Amonců a jejich posměšků – Meč, meč! Je tasen, aby porážel, vyleštěn je k záhubě, lesk má jako blesk!34Měli o tobě falešná vidění a věštili ti lži. Onen meč dopadne sprostým lotrům na šíje – už nadešel jejich den, čas zúčtování s jejich zločinem!35Meči, zpět do pochvy! Na místě, kde tě vyrobili, v zemi, z níž pocházíš, tam tě odsoudím.36Vyliji na tebe své rozhořčení, zachvátím tě plamenem svého zuření, vydám tě do rukou lidí ukrutných, zkušených v díle záhuby.37Staneš se potravou pro plameny, tvá krev bude crčet po zemi, nezůstane po tobě ani památky! To říkám já Hospodin.“
1Das Wort des HERRN erging an mich:2Menschensohn, richte dein Gesicht nach Süden, weissage gegen das Südland, tritt als Prophet auf gegen das Waldgebiet des Südlands3und sag zum Wald des Südlands: Höre das Wort des HERRN: So spricht GOTT, der Herr: Siehe, ich will Feuer an dich legen, jeden grünen Baum und jeden dürren Baum in dir wird es verzehren. Seine lodernde Flamme wird nicht erlöschen. Alle Gesichter sollen von ihr versengt werden, vom Süden bis zum Norden. (Ž 83,15; Iz 9,16; Iz 10,17; Jr 21,14; Ez 17,24; L 23,31)4Dann wird alles Fleisch sehen, dass ich, der HERR, es entfacht habe. Es wird nicht erlöschen. (Iz 40,5)5Da sagte ich: Ach, Herr und GOTT, sie sagen über mich: Redet er nicht immer nur in Gleichnissen?6Das Wort des HERRN erging an mich:7Menschensohn, richte dein Gesicht gegen Jerusalem, weissage gegen heilige Orte, tritt als Prophet auf gegen den Ackerboden Israels8und sag zum Ackerboden Israels: So spricht der HERR: Siehe, ich gehe gegen dich vor. Ich ziehe mein Schwert aus seiner Scheide und merze bei dir den Gerechten wie den Schuldigen aus.9Weil ich bei dir den Gerechten und den Schuldigen ausmerze, deshalb wird mein Schwert aus seiner Scheide fahren, gegen alles Fleisch vom Südland bis zum Norden.10Dann wird alles Fleisch erkennen, dass ich, der HERR, mein Schwert aus seiner Scheide gezogen habe. Es wird nicht mehr dahin zurückkehren.11Du aber, Menschensohn, stöhne: Mit gebrochenen Hüften und in Bitterkeit stöhne vor ihren Augen.12Wenn sie dann zu dir sagen: Warum stöhnst du?, antworte: Weil eine Nachricht kommt, bei der jedes Herz verzagt, alle Hände kraftlos heruntersinken, bei der jeder Atem stockt und an allen Knien das Wasser herabläuft. Seht, es kommt und geschieht - Spruch GOTTES, des Herrn. (Ez 7,17)13Das Wort des HERRN erging an mich: (Dt 32,41; Ez 5,1; Zj 6,4)14Menschensohn, tritt als Prophet auf und sag: So spricht Gott: Sag:
Ein Schwert, ein Schwert, / geschärft ist es und auch poliert.15Zum großen Schlachten ist es geschärft; / um zu einem Blitz zu werden, ist es poliert.
Oder sollen wir uns freuen? / Das Zepter meines Sohnes verachtet jedes andere Holz!16Man gab es zum Polieren, / zum Packen mit der Faust.
Ein Schwert, es ist geschärft und es ist poliert, / um es in des Henkers Hand zu geben.17Schrei und heule, Menschensohn! / Denn es hat sich gegen mein Volk gerichtet,
gegen alle Fürsten Israels. / Dem Schwert sind sie verfallen mit meinem Volk.
Darum schlag auf die Hüfte! /18Denn die Probe ist gemacht.
Was aber, wenn selbst das Zepter nicht mehr ist, / das verachtet hat? - Spruch GOTTES, des Herrn.19Du, Menschensohn, tritt als Prophet auf / und schlag die Hände zusammen!
Verdoppelt wird das Schwert, ja verdreifacht. / Ein Schwert für Erschlagene ist es,
ein Schwert für einen Erschlagenen, / für den Größten. Es geht im Kreis,20damit das Herz verzage / und die Strauchelnden zahlreich werden.
An all ihre Tore / habe ich das Schwert der Plünderung gebracht.
Ach, zum Blitzen ist es gemacht, / zum Schlachten poliert.21Sammle dich nach rechts, / richte dich nach links, / wohin deine Schneide gelenkt wird!22Auch ich, ich schlage meine Hände zusammen; / meinen Zorn will ich stillen. - / Ich, der HERR, habe gesprochen.23Das Wort des HERRN erging an mich:24Du, Menschensohn, mach dir zwei Wege, damit das Schwert des Königs von Babel kommt! Sie sollen beide von einem Land ausgehen. Dann stelle einen Wegweiser auf! Am Anfang des Weges zur Stadt stell ihn auf! (Ez 30,24)25Einen Weg mache, damit das Schwert kommen kann: nach Rabba zu den Ammonitern und nach Juda, das sich in Jerusalem verschanzt!26Denn der König von Babel steht an der Wegscheide, am Anfang der zwei Wege, um das Orakel zu befragen: Er schüttelt die Pfeile, befragt die Terafim und beschaut die Leber.[1]27In seiner rechten Hand war das Orakel für Jerusalem - damit er Sturmböcke aufstellt, den Befehl gibt niederzureißen, in Geschrei ausbricht, die Sturmböcke gegen die Tore aufstellt, einen Damm aufschüttet und Belagerungstürme baut.28Doch für sie, in ihren Augen, ist es wie ein Lügenorakel. Für sie gelten beschworene Eide. Das aber bringt Schuld in Erinnerung, sie zu packen.29Darum - so spricht GOTT, der Herr: Weil ihr selbst eure Schuld in Erinnerung bringt - eure Vergehen liegen offen zutage, eure Sünden sind samt all euren Untaten ans Licht gekommen -, weil man sich eurer erinnerte, werdet ihr mit der Faust gepackt.30Und du, erschlagener Frevler, Fürst von Israel, dessen Tag gekommen ist, die Zeit der endgültigen Abrechnung!31So spricht GOTT, der Herr:
Weg mit dem Turban, / herunter mit der Krone!
Nichts soll bleiben, wie es ist. / Hoch das Niedrige, nieder das Hohe! (Iz 40,4; Ez 17,24; Mt 23,12)32Umsturz, Umsturz, Umsturz ist es, was ich wirke. Doch dies geschieht nicht, bis der kommt, dem der Richtspruch zusteht und dem ich ihn geben werde. (Gn 49,10)33Du aber, Menschensohn, sprich als Prophet und sag: So spricht GOTT, der Herr, über die Söhne Ammons und ihr Gespött. Du sollst sagen: Schwert, Schwert, gezückt zum Schlachten, poliert aufs Äußerste, um wie ein Blitz einzuschlagen, (Jr 49,1; Ez 25,1)34um dich den todgeweihten Frevlern an den Hals zu legen, während sie für dich nichtige Visionen haben und dir falsche Orakel verkünden. Jetzt ist ihr Tag gekommen, die Zeit der endgültigen Abrechnung. (Ez 13,6; Ez 22,28)35Steck es in seine Scheide! / An dem Ort, wo du erschaffen wurdest, im Land deiner Herkunft will ich dich richten.36Ich gieße meinen Groll über dich aus, das Feuer meines Zorns will ich gegen dich entfachen. Ich gebe dich in die Hand grausamer Menschen, Meister des Verderbens.37Dem Feuer sollst du zum Fraß werden. Mitten im Land soll dein Blut fließen. An dich wird sich niemand erinnern. Denn ich, der HERR, habe gesprochen.
1[1] The word of the Lord came to me:2“Son of man, set your face toward Jerusalem and preach against the sanctuaries.[2] Prophesy against the land of Israel (Ez 2,1; Ez 20,46)3and say to the land of Israel, Thus says the Lord: Behold, I am against you and will draw my sword from its sheath and will cut off from you both righteous and wicked. (Dt 32,41; Jb 9,22; Jr 47,6; Ez 13,8; Ez 20,47; Ez 21,19; Ez 21,30)4Because I will cut off from you both righteous and wicked, therefore my sword shall be drawn from its sheath against all flesh from south to north.5And all flesh shall know that I am the Lord. I have drawn my sword from its sheath; it shall not be sheathed again. (Ez 20,48; Ez 21,3; Ez 21,30)6“As for you, son of man, groan; with breaking heart and bitter grief, groan before their eyes. (Ez 6,11; Ez 12,3; Ez 12,18)7And when they say to you, ‘Why do you groan?’ you shall say, ‘Because of the news that it is coming. Every heart will melt, and all hands will be feeble; every spirit will faint, and all knees will be weak as water. Behold, it is coming, and it will be fulfilled,’” declares the Lord God. (Jz 2,11; Ez 7,5; Ez 7,17; Ez 12,9; Ez 39,8)8And the word of the Lord came to me:9“Son of man, prophesy and say, Thus says the Lord, say: “A sword, a sword is sharpened and also polished, (Ez 21,2; Ez 21,3)10sharpened for slaughter, polished to flash like lightning! (Or shall we rejoice? You have despised the rod, my son, with everything of wood.)[3] (Ez 20,47; Ez 21,15; Ez 21,28; Jk 5,5)11So the sword is given to be polished, that it may be grasped in the hand. It is sharpened and polished to be given into the hand of the slayer. (Ez 21,19)12Cry out and wail, son of man, for it is against my people. It is against all the princes of Israel. They are delivered over to the sword with my people. Strike therefore upon your thigh. (Jr 31,19; Ez 21,6)13For it will not be a testing—what could it do if you despise the rod?”[4] declares the Lord God. (Ez 21,10)14“As for you, son of man, prophesy. Clap your hands and let the sword come down twice, yes, three times,[5] the sword for those to be slain. It is the sword for the great slaughter, which surrounds them, (Nu 24,10; 2Kr 24,1; 2Kr 24,10; 2Kr 25,1; Ez 2,1; Ez 22,13)15that their hearts may melt, and many stumble.[6] At all their gates I have given the glittering sword. Ah, it is made like lightning; it is taken up[7] for slaughter. (Ez 21,10)16Cut sharply to the right; set yourself to the left, wherever your face is directed.17I also will clap my hands, and I will satisfy my fury; I the Lord have spoken.” (Ez 5,13; Ez 17,24; Ez 21,14)18The word of the Lord came to me again:19“As for you, son of man, mark two ways for the sword of the king of Babylon to come. Both of them shall come from the same land. And make a signpost; make it at the head of the way to a city. (Ez 21,11; Ez 21,21)20Mark a way for the sword to come to Rabbah of the Ammonites and to Judah, into Jerusalem the fortified. (Jr 49,1; Ez 25,1; Am 1,13)21For the king of Babylon stands at the parting of the way, at the head of the two ways, to use divination. He shakes the arrows; he consults the teraphim;[8] he looks at the liver. (Gn 31,19; Ez 21,19)22Into his right hand comes the divination for Jerusalem, to set battering rams, to open the mouth with murder, to lift up the voice with shouting, to set battering rams against the gates, to cast up mounds, to build siege towers. (Ez 4,2; Ez 26,9)23But to them it will seem like a false divination. They have sworn solemn oaths, but he brings their guilt to remembrance, that they may be taken. (Ez 17,13; Ez 17,20)24“Therefore thus says the Lord God: Because you have made your guilt to be remembered, in that your transgressions are uncovered, so that in all your deeds your sins appear—because you have come to remembrance, you shall be taken in hand. (Ez 17,20)25And you, O profane[9] wicked one, prince of Israel, whose day has come, the time of your final punishment, (2Pa 36,13; Jr 52,2; Ez 17,19; Ez 21,29; Ez 22,3; Ez 35,5)26thus says the Lord God: Remove the turban and take off the crown. Things shall not remain as they are. Exalt that which is low, and bring low that which is exalted. (Ez 17,24; L 1,52)27A ruin, ruin, ruin I will make it. This also shall not be, until he comes, the one to whom judgment belongs, and I will give it to him. (Gn 49,10; Ez 21,13; Za 6,12; J 1,49; Zj 17,14)28“And you, son of man, prophesy, and say, Thus says the Lord God concerning the Ammonites and concerning their reproach; say, A sword, a sword is drawn for the slaughter. It is polished to consume and to flash like lightning— (Ez 2,1; Ez 21,5; Ez 21,9; Ez 21,20)29while they see for you false visions, while they divine lies for you—to place you on the necks of the profane wicked, whose day has come, the time of their final punishment. (Ez 13,6; Ez 21,25)30Return it to its sheath. In the place where you were created, in the land of your origin, I will judge you. (Ez 16,38; Ez 21,28)31And I will pour out my indignation upon you; I will blow upon you with the fire of my wrath, and I will deliver you into the hands of brutish men, skillful to destroy. (Ž 49,10; Ez 7,8; Ez 22,20)32You shall be fuel for the fire. Your blood shall be in the midst of the land. You shall be no more remembered, for I the Lord have spoken.” (Ez 17,24; Ez 25,10)
Ezechiel 21
King James Version
1And the word of the LORD came unto me, saying,2Son of man, set thy face toward Jerusalem, and drop thy word toward the holy places, and prophesy against the land of Israel,3And say to the land of Israel, Thus saith the LORD; Behold, I am against thee, and will draw forth my sword out of his sheath, and will cut off from thee the righteous and the wicked.4Seeing then that I will cut off from thee the righteous and the wicked, therefore shall my sword go forth out of his sheath against all flesh from the south to the north:5That all flesh may know that I the LORD have drawn forth my sword out of his sheath: it shall not return any more.6Sigh therefore, thou son of man, with the breaking of thy loins; and with bitterness sigh before their eyes.7And it shall be, when they say unto thee, Wherefore sighest thou? that thou shalt answer, For the tidings; because it cometh: and every heart shall melt, and all hands shall be feeble, and every spirit shall faint, and all knees shall be weak as water: behold, it cometh, and shall be brought to pass, saith the Lord GOD.8Again the word of the LORD came unto me, saying,9Son of man, prophesy, and say, Thus saith the LORD; Say, A sword, a sword is sharpened, and also furbished:10It is sharpened to make a sore slaughter; it is furbished that it may glitter: should we then make mirth? it contemneth the rod of my son, as every tree.11And he hath given it to be furbished, that it may be handled: this sword is sharpened, and it is furbished, to give it into the hand of the slayer.12Cry and howl, son of man: for it shall be upon my people, it shall be upon all the princes of Israel: terrors by reason of the sword shall be upon my people: smite therefore upon thy thigh.13Because it is a trial, and what if the sword contemn even the rod? it shall be no more , saith the Lord GOD.14Thou therefore, son of man, prophesy, and smite thine hands together, and let the sword be doubled the third time, the sword of the slain: it is the sword of the great men that are slain, which entereth into their privy chambers.15I have set the point of the sword against all their gates, that their heart may faint, and their ruins be multiplied: ah! it is made bright, it is wrapped up for the slaughter.16Go thee one way or other, either on the right hand, or on the left, whithersoever thy face is set.17I will also smite mine hands together, and I will cause my fury to rest: I the LORD have said it .18The word of the LORD came unto me again, saying,19Also, thou son of man, appoint thee two ways, that the sword of the king of Babylon may come: both twain shall come forth out of one land: and choose thou a place, choose it at the head of the way to the city.20Appoint a way, that the sword may come to Rabbath of the Ammonites, and to Judah in Jerusalem the defenced.21For the king of Babylon stood at the parting of the way, at the head of the two ways, to use divination: he made his arrows bright, he consulted with images, he looked in the liver.22At his right hand was the divination for Jerusalem, to appoint captains, to open the mouth in the slaughter, to lift up the voice with shouting, to appoint battering rams against the gates, to cast a mount, and to build a fort.23And it shall be unto them as a false divination in their sight, to them that have sworn oaths: but he will call to remembrance the iniquity, that they may be taken.24Therefore thus saith the Lord GOD; Because ye have made your iniquity to be remembered, in that your transgressions are discovered, so that in all your doings your sins do appear; because, I say , that ye are come to remembrance, ye shall be taken with the hand.25And thou, profane wicked prince of Israel, whose day is come, when iniquity shall have an end,26Thus saith the Lord GOD; Remove the diadem, and take off the crown: this shall not be the same: exalt him that is low, and abase him that is high.27I will overturn, overturn, overturn, it: and it shall be no more , until he come whose right it is; and I will give it him .28And thou, son of man, prophesy and say, Thus saith the Lord GOD concerning the Ammonites, and concerning their reproach; even say thou, The sword, the sword is drawn: for the slaughter it is furbished, to consume because of the glittering:29Whiles they see vanity unto thee, whiles they divine a lie unto thee, to bring thee upon the necks of them that are slain, of the wicked, whose day is come, when their iniquity shall have an end.30Shall I cause it to return into his sheath? I will judge thee in the place where thou wast created, in the land of thy nativity.31And I will pour out mine indignation upon thee, I will blow against thee in the fire of my wrath, and deliver thee into the hand of brutish men, and skilful to destroy.32Thou shalt be for fuel to the fire; thy blood shall be in the midst of the land; thou shalt be no more remembered: for I the LORD have spoken it .