1Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:2Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho,3A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho, jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby se poškvrňovalo.4Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivší, to jsi způsobilo, že se přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím.5Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a různic plné.6Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobě prolévali.7Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě.8Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ.9Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě; nešlechetnost páší u prostřed tebe.10Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v tobě.11Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobě.12Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin.13Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe.14Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním.15Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe.16A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin.17Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:18Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra jsou.19Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.20Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu.21Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i rozpustíte se u prostřed města.22Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.23Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:24Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.25Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí mnoho vdov u prostřed ní.26Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován bývám mezi nimi.27Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk.28Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil.29Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.30Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím.31Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.
— Jeruzalémské ohavnosti - Jeruzalém je město, v němž se prolévá krev a páše ohavné modlářství. Proto jej Hospodin promění v tavicí pec, aby se struska oddělila od čistého kovu.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Ty, lidský synu, slyš. Chceš vynést rozsudek? Rozsudek nad městem, v němž je prolévána krev? Seznam je se všemi jeho ohavnostmi.3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Je to město prolévající krev ve svém středu, přichází jeho čas; zhotovuje si hnusné modly a poskvrňuje se jimi.4 Svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo a svými hnusnými modlami, které jsi zhotovilo, ses poskvrnilo. Zavinilo jsi, že se přiblížily tvé dny a docházejí tvá léta. Proto tě vydávám v potupu pronárodům a za posměch všem zemím.5 Blízké i daleké se ti budou posmívat pro nečisté jméno a velké zmatky.6 Hle, izraelští předáci v tobě jsou pohotoví k prolévání krve, každý vlastní paží.7 Otce i matku v tobě zlehčují, bezdomovce uprostřed tebe utlačují, sirotka a vdovu v tobě utiskují.8 Pohrdáš mými svatými dary, znesvěcuješ mé dny odpočinku.9 Jsou v tobě utrhači pohotoví k prolévání krve a ti, kdo hodují na horách, páchají uprostřed tebe mrzkost.10 V tobě syn odkrývá otcovu nahotu, v tobě ponižují ženu v období její nečistoty.11 V tobě se jeden dopouští ohavnosti se ženou druhého, tchán mrzce poskvrňuje svou snachu, bratr ponižuje svou sestru, dceru svého otce.12 V tobě berou úplatek, jsou pohotoví k prolévání krve, bereš lichvářský úrok, chamtivě vydíráš svého bližního a na mne zapomínáš, je výrok Panovníka Hospodina. 13 Hle, udeřím pěstí do toho, co jsi uchvátilo, a to kvůli prolité krvi, která je uprostřed tebe.14 Obstojí tvá odvaha, budeš jednat rozhodně ve dnech, kdy proti tobě zakročím? Já, Hospodin, jsem promluvil a učiním to.15 Rozptýlím tě mezi pronárody, rozpráším tě po zemích a dokonale tě zbavím tvé nečistoty.16 Samo se znesvětíš před očima pronárodů. I poznáš, že já jsem Hospodin.“ 17 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:18 „Lidský synu, dům izraelský se mi stal struskou, všichni jsou pouhá měď a cín, železo a olovo uvnitř tavicí pece, stali se struskou po tavbě stříbra.19 Proto praví Panovník Hospodin toto: Protože jste se stali všichni struskou, hle, já vás shromáždím doprostřed Jeruzaléma.20 Jako se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo a cín dovnitř tavicí pece a kolem ní se rozdmýchá oheň k tavbě, tak vás shromáždím ve svém hněvu a rozhořčení, vložím do pece a roztavím.21 Shrnu vás dohromady, rozdmýchám kolem vás oheň své prchlivosti a vy se tam budete tavit.22 Jako se taví stříbro uvnitř tavicí pece, tak budete roztaveni uprostřed města. I poznáte, že já, Hospodin, jsem na vás vylil své rozhořčení.“ 23 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:24 „Lidský synu, řekni zemi: Ty jsi země, která není čistá, která nebude v den hrozného hněvu zavlažena.25 Spiknutí jejích proroků je uprostřed ní; jsou jako řvoucí lev, který trhá kořist, požírají duše, berou klenoty a skvosty, rozmnožují počet jejích vdov uprostřed ní.26 Její kněží znásilňují můj zákon a znesvěcují moje svaté věci. Nerozlišují svaté od nesvatého, neseznamují s rozdílem mezi nečistým a čistým, přehlížejí mé dny odpočinku, jsem mezi nimi znesvěcován.27 Její velmožové jsou uprostřed ní jako vlci, kteří trhají kořist, prolévají krev a hubí duše, neboť chamtivě shánějí zisk.28 Její proroci jim všechno nahazují omítkou, mají šalebná vidění a věští jim lživé věci. Říkají: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ačkoli Hospodin nepromluvil.29 Lid země tvrdě utlačuje kdekoho, odírá ho, poškozuje utištěného ubožáka a protiprávně utlačuje bezdomovce.30 Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem.31 Vylil jsem tedy na ně svůj hrozný hněv, v ohni své prchlivosti jsem s nimi skoncoval, jejich cestu jsem jim uvalil na hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“
1Dostal jsem slovo Hospodinovo:2„Obviň, synu člověčí, obviň to město vraždění! Ukaž mu všechny jeho ohavnosti3a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ó město, jež proléváním krve přivolává svůj soudný den! Město, jež se pošpiňuje výrobou hnusných model!4Provinilo ses krví, kterou jsi prolilo, pošpinilo ses modlami, které jsi vyrobilo. Přivolalo jsi svůj soudný den, konec tvých let nadešel. Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi.5Blízkým i vzdáleným budeš k smíchu, slavné svou nečistotou a množstvím hrůz.6Pohleď – každý vládce Izraele ve tvých zdech podle svých možností prolévá krev!7Otci a matce se v tobě zlořečí, přistěhovalci ve tvých zdech se děje příkoří a sirotku a vdově se v tobě ubližuje.[1]8Pohrdáš tím, co je mi svaté, a znesvěcuješ mé soboty.9Žijí v tobě krvelační pomlouvači, hodují v tobě na náhorních svatyních a provádějí uprostřed tebe zvrhlosti.10Synové v tobě obcují s manželkou svého otce a ženy v době svého krvácení jsou v tobě znásilňovány.11Kdekdo v tobě páchá ohavnost s manželkou svého bližního, tchán przní vlastní snachu a bratr znásilňuje sestru, dceru vlastního otce.[2]12Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev.[3] Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.13Pohleď – tlesknu do dlaní nad tvým mrzkým ziskem a nad krví prolitou uprostřed tebe!14Zdalipak zůstaneš tak smělé a silné ve dnech, kdy s tebou zúčtuji? To říkám já Hospodin; já to učiním.15Rozptýlím tě mezi národy, rozpráším tě po zemích a s tvou nečistotou skoncuji.16V očích národů budeš v opovržení a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.“17Dostal jsem slovo Hospodinovo:18„Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova – struska oddělená v peci od stříbra.19Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se z vás všech stala struska, nahrnu vás teď do Jeruzaléma.20Jako se stříbro s mědí, železem, olovem a cínem hrne do pece, kde se taví rozdmýchaným plamenem, tak vás ve svém zuřivém hněvu nahrnu dovnitř a tam vás nechám roztavit.21Nahrnu vás na hromadu, rozdmýchám na vás plamen svého hněvu a nechám vás roztavit v jeho středu.22Jako se taví stříbro uvnitř pece, tak se roztavíte v Jeruzalémě. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svůj hněv.“23Dostal jsem slovo Hospodinovo:24„Synu člověčí, řekni té zemi: Jsi nečistá, v den mé prchlivosti nebudeš svlažena!25Tví vládci[4] se v tobě chovají jako řvoucí lvi, co trhají kořist na kusy. Požírají lidi, sápou se po majetku a bohatství a rozmnožují v té zemi vdovy.26Kněží té země znásilňují můj Zákon a znesvěcují, co je mi svaté. Nerozlišují mezi svatým a obyčejným, neukazují rozdíl mezi čistým a nečistým a neohlížejí se na mé soboty. Jsem mezi nimi v opovržení!27Jejich velmoži trhají kořist jako krvelační vlci; ničí lidské životy pro svůj mrzký zisk.28Proroci se to pak snaží zabílit omítkou falešných vidění a lživým věštěním. Říkají: ‚Tak praví Panovník Hospodin‘ – Hospodin ale nemluvil!29Prostý lid zatím podvádí a loupí. Ubližují chudým a ubohým a na přistěhovalcích páchají křivdu a bezpráví.30Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel.[5]31Vyliji proto na ně své rozhořčení, pohltím je plamenem svého zuření a jejich cesty jim obrátím na hlavy, praví Panovník Hospodin.“
1Das Wort des HERRN erging an mich:2Du, Menschensohn, musst du nicht das Urteil sprechen, musst du nicht das Urteil sprechen über die Blutstadt, musst du ihr nicht alle ihre Gräueltaten bekannt machen? (Ez 20,4; Ez 23,36)3Dann sag: So spricht GOTT, der Herr: Stadt, die in ihrer Mitte Blut vergießt, sodass ihre Zeit kommt, und die sich Götzen macht, sodass sie unrein wird:4Durch dein Blut, das du vergossen hast, bist du schuldig geworden und durch deine Götzen, die du gemacht hast, bist du unrein geworden. Du hast deine Tage herannahen lassen und bist ans Ende deiner Jahre gekommen. Deshalb mache ich dich zur Schande für die Völker und zum Spott für alle Länder. (Ez 5,14)5Nah und Fern verhöhnt dich; befleckt ist der Name, groß die Bestürzung.6Siehe, die Fürsten Israels: Ein jeder in dir war auf seine eigene Macht aus, um Blut zu vergießen. (Iz 1,23; Ez 18,27; Ez 19,1)7In dir verachtet man Vater und Mutter. In deiner Mitte beutet man die Fremden aus. In dir unterdrückt man Waisen und Witwen. (Ex 22,21; Lv 19,3; Dt 27,16)8Was mir heilig ist, hast du verachtet. Meine Sabbat-Tage hast du entweiht. (Lv 19,30)9In dir gibt es Verleumder, die Blut vergießen wollen. Man hält bei dir auf den Bergen Opfermahlzeiten ab. Schandtat verübt man in deiner Mitte: (Lv 19,16; Dt 12,2; Ez 18,5)10In dir hat man die Scham des Vaters entblößt, in dir die missbraucht, die verunreinigt ist während ihrer Regel. (Lv 18,20; Lv 20,10)11Und ein jeder hat Abscheuliches mit der Frau seines Nächsten getrieben; ein jeder hat durch Schandtat seine Schwiegertochter unrein gemacht, ein jeder in dir hat seine Schwester, die Tochter seines Vaters, missbraucht. (Lv 18,9; Lv 18,15; Lv 20,12; Lv 20,17)12Bei dir hat man Bestechung angenommen, um Blut zu vergießen. Du hast Zins und Wucher genommen und deinen Nächsten hast du durch Erpressung geschädigt. Mich aber hast du vergessen - Spruch GOTTES, des Herrn. (Ex 22,24; Lv 25,36; Dt 23,20)13Siehe, ich schlage meine Hände zusammen wegen deines Gewinns, den du gemacht hast, und wegen deiner Blutschuld, die in deiner Mitte geschehen ist.14Wird dein Herz standhalten können, werden deine Hände stark bleiben in den Tagen, in denen ich gegen dich vorgehe? Ich, der HERR, habe gesprochen und ich führe es aus.15Ich werde dich unter die Völker zerstreuen und dich in alle Länder vertreiben und mache deiner Unreinheit ein Ende. (Lv 26,33)16Durch dich selbst wirst du entweiht vor den Augen der Völker und du wirst erkennen, dass ich der HERR bin.17Das Wort des HERRN erging an mich:18Menschensohn, das Haus Israel ist für mich zu Schlacke geworden. Sie alle - Kupfer und Zinn und Eisen und Blei mitten im Schmelzofen - sind Schlacke. Silber sind sie gewesen. (Iz 1,22; Jr 6,28)19Darum - so spricht GOTT, der Herr: Weil ihr alle zu Schlacke geworden seid, darum siehe, bringe ich euch zusammen in die Mitte Jerusalems.20Silber, Kupfer, Eisen, Blei und Zinn werden in den Schmelzofen zusammengebracht, man zündet darunter Feuer an, um zu schmelzen. So werde ich euch in meinem Zorn und in meinem Grimm zusammenbringen, ich werde euch hineinwerfen und zum Schmelzen bringen. (Mal 3,2)21Ich werde euch sammeln und das Feuer meines Zorns gegen euch entfachen und ihr werdet mittendrin schmelzen.22Wie Silber im Schmelzofen geschmolzen wird, so werdet ihr darin zum Schmelzen gebracht. Dann werdet ihr erkennen, dass ich, der HERR, meinen Zorn über euch ausgegossen habe. (Za 13,9)23Das Wort des HERRN erging an mich:24Menschensohn, sag zu ihm: Du bist ein Land, nicht gereinigt, nicht beregnet am Tag des Zorns.25Die Verschwörung seiner Propheten in seiner Mitte ist wie ein brüllender Löwe, der Beute gerissen hat. Sie haben Menschen gefressen, nehmen Schätze und Kostbarkeiten an sich und Witwen haben sie zahlreich gemacht mittendrin. (Sf 3,3)26Seine Priester haben meiner Weisung Gewalt angetan. Sie haben entweiht, was mir heilig ist. Zwischen heilig und nicht heilig machten sie keinen Unterschied. Sie belehrten niemanden mehr über unrein und rein und vor meinen Sabbat-Tagen verschlossen sie die Augen. So wurde ich mitten unter ihnen entweiht.27Mitten in ihm sind seine Beamten wie Wölfe, die Beute reißen, indem sie Blut vergießen und Menschenleben zugrunde richten, damit sie Gewinn machen.28Seine Propheten aber übertünchten ihnen alles. Sie haben nichtige Visionen, verkünden ihnen falsche Orakel und sagen: So spricht GOTT, der Herr - obwohl der HERR nicht gesprochen hat. (Ez 13,3)29Das Volk des Landes hat Erpressung verübt und Raub begangen. Sie haben den Elenden und Armen unterdrückt und den Fremden erpresst gegen jeden Rechtsspruch.30Da suchte ich unter ihnen einen Mann, der eine Mauer baut und vor mir für das Land in die Bresche tritt, damit ich es nicht vernichten muss; aber ich fand keinen. (Ž 106,23)31Ich schüttete meinen Groll über sie aus. Ich vernichtete sie im Feuer meines Zorns. Ihren Weg ließ ich auf sie selbst zurückfallen - Spruch GOTTES, des Herrn. (Ez 9,10; Ez 11,21; Ez 16,43)
1And the word of the Lord came to me, saying,2“And you, son of man, will you judge, will you judge the bloody city? Then declare to her all her abominations. (2Kr 21,16; Ez 2,1; Ez 7,23; Ez 16,2; Ez 16,38; Ez 20,4; Ez 23,37; Ez 24,6)3You shall say, Thus says the Lord God: A city that sheds blood in her midst, so that her time may come, and that makes idols to defile herself! (Ez 21,25; Ez 21,29)4You have become guilty by the blood that you have shed, and defiled by the idols that you have made, and you have brought your days near, the appointed time of[1] your years has come. Therefore I have made you a reproach to the nations, and a mockery to all the countries. (Ez 5,14; Ez 22,2; Ez 22,3)5Those who are near and those who are far from you will mock you; your name is defiled; you are full of tumult. (Iz 1,21; Iz 22,2)6“Behold, the princes of Israel in you, every one according to his power, have been bent on shedding blood. (Ez 22,27)7Father and mother are treated with contempt in you; the sojourner suffers extortion in your midst; the fatherless and the widow are wronged in you. (Ex 20,12; Ex 22,21; Dt 27,16; Ef 6,2)8You have despised my holy things and profaned my Sabbaths. (Ez 20,13; Ez 22,26)9There are men in you who slander to shed blood, and people in you who eat on the mountains; they commit lewdness in your midst. (Lv 19,16; 1S 22,9; Ez 16,43; Ez 18,6)10In you men uncover their fathers’ nakedness; in you they violate women who are unclean in their menstrual impurity. (Lv 18,7; Lv 20,11)11One commits abomination with his neighbor’s wife; another lewdly defiles his daughter-in-law; another in you violates his sister, his father’s daughter. (Lv 18,9; Lv 18,15; Lv 18,20; Lv 20,12; Lv 20,17; Jr 5,8; Ez 18,6; Am 2,7)12In you they take bribes to shed blood; you take interest and profit[2] and make gain of your neighbors by extortion; but me you have forgotten, declares the Lord God. (Dt 27,25; Jr 2,32; Ez 18,8; Ez 23,35)13“Behold, I strike my hand at the dishonest gain that you have made, and at the blood that has been in your midst. (Ez 21,14; Ez 21,17; Ez 22,2; Ez 22,27)14Can your courage endure, or can your hands be strong, in the days that I shall deal with you? I the Lord have spoken, and I will do it. (Ez 17,24; Ez 21,7)15I will scatter you among the nations and disperse you through the countries, and I will consume your uncleanness out of you. (Ez 5,10; Ez 22,21; Ez 24,11)16And you shall be profaned by your own doing in the sight of the nations, and you shall know that I am the Lord.” (Ez 5,8; Ez 6,7; Ez 7,24; Ez 22,26)17And the word of the Lord came to me:18“Son of man, the house of Israel has become dross to me; all of them are bronze and tin and iron and lead in the furnace; they are dross of silver. (Ž 119,119; Iz 1,22; Iz 1,25; Jr 6,28; Ez 2,1)19Therefore thus says the Lord God: Because you have all become dross, therefore, behold, I will gather you into the midst of Jerusalem.20As one gathers silver and bronze and iron and lead and tin into a furnace, to blow the fire on it in order to melt it, so I will gather you in my anger and in my wrath, and I will put you in and melt you. (Jr 33,5; Ez 21,31; Mal 3,3)21I will gather you and blow on you with the fire of my wrath, and you shall be melted in the midst of it.22As silver is melted in a furnace, so you shall be melted in the midst of it, and you shall know that I am the Lord; I have poured out my wrath upon you.” (Ez 7,8)23And the word of the Lord came to me:24“Son of man, say to her, You are a land that is not cleansed or rained upon in the day of indignation. (1Kr 8,35; Ez 22,2; Ez 34,26)25The conspiracy of her prophets in her midst is like a roaring lion tearing the prey; they have devoured human lives; they have taken treasure and precious things; they have made many widows in her midst. (Jr 11,9; Ez 19,3; Ez 22,27)26Her priests have done violence to my law and have profaned my holy things. They have made no distinction between the holy and the common, neither have they taught the difference between the unclean and the clean, and they have disregarded my Sabbaths, so that I am profaned among them. (Lv 10,10; Jr 17,22; Jr 17,24; Jr 17,27; Ez 22,8; Ez 36,20; Sf 3,4; Mal 2,8)27Her princes in her midst are like wolves tearing the prey, shedding blood, destroying lives to get dishonest gain. (Ez 22,6; Ez 22,13; Ez 22,25; Mi 3,1; Sf 3,3; Mt 7,15)28And her prophets have smeared whitewash for them, seeing false visions and divining lies for them, saying, ‘Thus says the Lord God,’ when the Lord has not spoken. (Ez 13,6; Ez 13,10)29The people of the land have practiced extortion and committed robbery. They have oppressed the poor and needy, and have extorted from the sojourner without justice. (Ez 22,7)30And I sought for a man among them who should build up the wall and stand in the breach before me for the land, that I should not destroy it, but I found none. (Iz 59,16; Jr 5,1; Ez 13,5)31Therefore I have poured out my indignation upon them. I have consumed them with the fire of my wrath. I have returned their way upon their heads, declares the Lord God.” (Ez 7,4; Ez 22,21)
Ezechiel 22
King James Version
1Moreover the word of the LORD came unto me, saying,2Now, thou son of man, wilt thou judge, wilt thou judge the bloody city? yea, thou shalt shew her all her abominations.3Then say thou, Thus saith the Lord GOD, The city sheddeth blood in the midst of it, that her time may come, and maketh idols against herself to defile herself.4Thou art become guilty in thy blood that thou hast shed; and hast defiled thyself in thine idols which thou hast made; and thou hast caused thy days to draw near, and art come even unto thy years: therefore have I made thee a reproach unto the heathen, and a mocking to all countries.5Those that be near, and those that be far from thee, shall mock thee, which art infamous and much vexed.6Behold, the princes of Israel, every one were in thee to their power to shed blood.7In thee have they set light by father and mother: in the midst of thee have they dealt by oppression with the stranger: in thee have they vexed the fatherless and the widow.8Thou hast despised mine holy things, and hast profaned my sabbaths.9In thee are men that carry tales to shed blood: and in thee they eat upon the mountains: in the midst of thee they commit lewdness.10In thee have they discovered their fathers'nakedness: in thee have they humbled her that was set apart for pollution.11And one hath committed abomination with his neighbour's wife; and another hath lewdly defiled his daughter in law; and another in thee hath humbled his sister, his father' daughter.12In thee have they taken gifts to shed blood; thou hast taken usury and increase, and thou hast greedily gained of thy neighbours by extortion, and hast forgotten me, saith the Lord GOD.13Behold, therefore I have smitten mine hand at thy dishonest gain which thou hast made, and at thy blood which hath been in the midst of thee.14Can thine heart endure, or can thine hands be strong, in the days that I shall deal with thee? I the LORD have spoken it , and will do it .15And I will scatter thee among the heathen, and disperse thee in the countries, and will consume thy filthiness out of thee.16And thou shalt take thine inheritance in thyself in the sight of the heathen, and thou shalt know that I am the LORD.17And the word of the LORD came unto me, saying,18Son of man, the house of Israel is to me become dross: all they are brass, and tin, and iron, and lead, in the midst of the furnace; they are even the dross of silver.19Therefore thus saith the Lord GOD; Because ye are all become dross, behold, therefore I will gather you into the midst of Jerusalem.20As they gather silver, and brass, and iron, and lead, and tin, into the midst of the furnace, to blow the fire upon it, to melt it ; so will I gather you in mine anger and in my fury, and I will leave you there , and melt you.21Yea, I will gather you, and blow upon you in the fire of my wrath, and ye shall be melted in the midst thereof.22As silver is melted in the midst of the furnace, so shall ye be melted in the midst thereof; and ye shall know that I the LORD have poured out my fury upon you.23And the word of the LORD came unto me, saying,24Son of man, say unto her, Thou art the land that is not cleansed, nor rained upon in the day of indignation.25There is a conspiracy of her prophets in the midst thereof, like a roaring lion ravening the prey; they have devoured souls; they have taken the treasure and precious things; they have made her many widows in the midst thereof.26Her priests have violated my law, and have profaned mine holy things: they have put no difference between the holy and profane, neither have they shewed difference between the unclean and the clean, and have hid their eyes from my sabbaths, and I am profaned among them.27Her princes in the midst thereof are like wolves ravening the prey, to shed blood, and to destroy souls, to get dishonest gain.28And her prophets have daubed them with untempered morter , seeing vanity, and divining lies unto them, saying, Thus saith the Lord GOD, when the LORD hath not spoken.29The people of the land have used oppression, and exercised robbery, and have vexed the poor and needy: yea, they have oppressed the stranger wrongfully.30And I sought for a man among them, that should make up the hedge, and stand in the gap before me for the land, that I should not destroy it: but I found none.31Therefore have I poured out mine indignation upon them; I have consumed them with the fire of my wrath: their own way have I recompensed upon their heads, saith the Lord GOD.