Exodus 11 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Řekl pak byl Hospodin Mojžíšovi: Ještě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud; propustí docela, anobrž vypudí vás odsud. 2 Mluv nyní v uši lidu, ať vypůjčí jeden každý od bližního svého, a každá od bližní své klínotů stříbrných a klínotů zlatých. 3 A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských. (Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské, před očima služebníků Faraonových i před očima lidu.) 4 I řekl Mojžíš: Takto praví Hospodin: O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta. 5 A pomře všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jenž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného děvky, kteráž jest při žernovu, i všecko prvorozené hovad. 6 I bude křik veliký po vší zemi Egyptské, jakéhož nebylo prvé, a jakéhož nikdy nebude více. 7 U synů pak Izraelských nikdež nehne pes jazykem svým, ovšem pak ani člověk ani hovado, abyste věděli, že rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými. 8 I sstoupí všickni tito služebníci tvoji ke mně, a skláněti mi se budou, řkouce: Vyjdi, ty i všecken lid, kterýž jest pod správou tvou; a potom vyjdu. A vyšel od Faraona s velikým hněvem. 9 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Neposlechneť vás Farao, abych rozmnožil zázraky své v zemi Egyptské. 10 Ale Mojžíš a Aron činili všecky ty zázraky před Faraonem; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo, tak že nepropustil synů Izraelských z země své.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Ohlášení poslední pohromy - Mojžíš ohlašuje Izraelcům brzké vysvobození a faraónovi smrt všeho prvorozeného v Egyptě.

1 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ještě jednu ránu uvedu na faraóna a na Egypt. Potom vás odtud propustí, nadobro vyhostí, přímo vás odtud vyžene. 2 Vybídni lid, ať si vyžádá každý muž od svého souseda a každá žena od své sousedky stříbrné a zlaté šperky.“ 3 A Hospodin zjednal lidu v očích Egypťanů přízeň. Také sám Mojžíš platil v egyptské zemi za velice významného v očích faraónových služebníků i v očích lidu. 4 Mojžíš řekl faraónovi: „Toto praví Hospodin: O půlnoci projdu Egyptem. 5 Všichni prvorození v egyptské zemi zemřou, od prvorozeného syna faraónova, který sedí na jeho trůnu, po prvorozeného syna otrokyně, která mele na mlýnku, i všechno prvorozené z dobytka. 6 Po celé egyptské zemi se bude rozléhat veliký křik, jakého nebylo a už nebude. 7 Ale na žádného Izraelce ani pes nezavrčí, ani na člověka ani na dobytče, abyste poznali, že Hospodin podivuhodně rozlišuje mezi Egyptem a Izraelem. 8 Všichni tito tvoji služebníci sestoupí ke mně, budou se mi klanět a říkat: Odejdi ty i všechen lid, který jde za tebou! Teprve potom odejdu.“ Nato Mojžíš, planoucí hněvem, od faraóna odešel. 9 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Farao vás neposlechne, a tak mých zázraků v egyptské zemi ještě přibude.“ 10 Mojžíš a Áron všechny ty zázraky před faraónem učinili, ale Hospodin zatvrdil faraónovo srdce, takže Izraelce ze své země nepropustil.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Poslední rána

1 Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: „Zasadím faraonovi a Egyptu ještě jednu ránu a potom vás odsud propustí. Propustí vás nadobro, přímo vás odsud vyžene. 2 Řekni lidu, ať každý muž požádá svého souseda a každá žena svou sousedku o stříbrné a zlaté šperky.“ 3 A Hospodin naklonil Egypťany přízní k jeho lidu. Samotný Mojžíš byl v egyptské zemi velmi vážený – v očích faraonových dvořanů i v očích lidu. 4 Mojžíš pak faraonovi řekl: „Takto praví Hospodin: ‚O půlnoci projdu Egyptem. 5 Všichni prvorození v egyptské zemi zemřou, od prvorozeného syna faraonova, jenž měl sedět na jeho trůnu, až po prvorozeného syna otrokyně, jež mele ručním mlýnkem. I všechen prvorozený dobytek zemře. 6 Po celém Egyptě propukne hrozný nářek, nesrovnatelný s ničím, co kdy bylo nebo bude. 7 Na žádného z Izraelitů – na člověka ani na dobytek – však ani pes nezavrčí. Tak poznáte, že Hospodin odlišuje Izrael od Egypta.‘ 8 Tehdy přijdou všichni tví dvořané za mnou a budou se mi klanět a prosit: ‚Odejdi ty i všechen lid, který tě následuje!‘ Teprve potom odejdu.“ A tak odešel od faraona rozpálen hněvem. 9 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Farao vás neposlechne. Proto mých divů v egyptské zemi ještě přibude.“ 10 Mojžíš a Áron před faraonem vykonali všechny tyto divy. Hospodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak Izraelity ze své země nepropustil.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Ankündigung der letzten Plage

1 Da sprach der HERR zu Mose: Noch eine Plage schicke ich dem Pharao und seinem Land. Danach wird er euch von hier wegziehen lassen. Und wenn er euch endlich ziehen lässt, wird er euch sogar fortjagen. 2 Lass unter dem Volk ausrufen, jeder Mann und jede Frau soll sich von dem Nachbarn Geräte aus Silber und Gold erbitten! (Ex 3,22) 3 Der HERR ließ das Volk bei den Ägyptern Gunst finden. Auch Mose genoss im Land Ägypten bei den Dienern des Pharao und beim Volk hohes Ansehen. 4 Mose sagte: So spricht der HERR: Um Mitternacht will ich mitten durch Ägypten gehen. 5 Dann wird jeder Erstgeborene im Land Ägypten sterben, vom Erstgeborenen des Pharao, der auf dem Thron sitzt, bis zum Erstgeborenen der Magd an der Handmühle und alle Erstgeburt vom Vieh. 6 Geschrei wird sich im ganzen Land Ägypten erheben, so groß, wie es keines je gegeben hat oder geben wird. 7 Doch gegen keinen der Israeliten wird auch nur ein Hund die Zähne fletschen, weder gegen Mensch noch Vieh; denn ihr sollt wissen, dass der HERR zwischen Ägypten und Israel einen Unterschied macht. 8 Dann werden alle deine Diener hier zu mir herabsteigen, sich vor mir niederwerfen und sagen: Zieht doch fort, du und das ganze Volk, das du anführst. Danach werde ich fortziehen. Er verließ den Pharao, rot vor Zorn. 9 Der HERR sprach zu Mose: Der Pharao wird nicht auf euch hören; denn ich will viele Wunder im Land Ägypten vollbringen. 10 Mose und Aaron vollbrachten alle diese Wunder vor dem Pharao, aber der HERR verhärtete das Herz des Pharao, sodass er die Israeliten nicht aus seinem Land fortziehen ließ.

English Standard Version

od Crossway

A Final Plague Threatened

1 The Lord said to Moses, “Yet one plague more I will bring upon Pharaoh and upon Egypt. Afterward he will let you go from here. When he lets you go, he will drive you away completely. (Ex 4,23; Ex 12,31; Ex 12,33; Ex 12,39)

Ex 4,23Ex 12,31Ex 12,33Ex 12,39

2 Speak now in the hearing of the people, that they ask, every man of his neighbor and every woman of her neighbor, for silver and gold jewelry.” (Ex 3,22; Ex 12,35) 3 And the Lord gave the people favor in the sight of the Egyptians. Moreover, the man Moses was very great in the land of Egypt, in the sight of Pharaoh’s servants and in the sight of the people. (Ex 3,21; Ex 12,36) 4 So Moses said, “Thus says the Lord: ‘About midnight I will go out in the midst of Egypt, (Ex 12,29; Jb 34,20; Am 4,10) 5 and every firstborn in the land of Egypt shall die, from the firstborn of Pharaoh who sits on his throne, even to the firstborn of the slave girl who is behind the handmill, and all the firstborn of the cattle. (Mt 24,41; L 17,35) 6 There shall be a great cry throughout all the land of Egypt, such as there has never been, nor ever will be again. (Ex 12,30; Am 5,16) 7 But not a dog shall growl against any of the people of Israel, either man or beast, that you may know that the Lord makes a distinction between Egypt and Israel.’ (Ex 8,22; Ex 9,4) 8 And all these your servants shall come down to me and bow down to me, saying, ‘Get out, you and all the people who follow you.’ And after that I will go out.” And he went out from Pharaoh in hot anger. (Ex 12,33) 9 Then the Lord said to Moses, “Pharaoh will not listen to you, that my wonders may be multiplied in the land of Egypt.” (Ex 3,19; Ex 7,3; Ex 7,4; Ex 10,1)

Ex 3,19Ex 7,3Ex 7,4Ex 10,1

10 Moses and Aaron did all these wonders before Pharaoh, and the Lord hardened Pharaoh’s heart, and he did not let the people of Israel go out of his land. (Ex 4,21)

King James Version

1 And the LORD said unto Moses, Yet will I bring one plague more upon Pharaoh, and upon Egypt; afterwards he will let you go hence: when he shall let you go, he shall surely thrust you out hence altogether. 2 Speak now in the ears of the people, and let every man borrow of his neighbour, and every woman of her neighbour, jewels of silver, and jewels of gold. 3 And the LORD gave the people favour in the sight of the Egyptians. Moreover the man Moses was very great in the land of Egypt, in the sight of Pharaoh' servants, and in the sight of the people. 4 And Moses said, Thus saith the LORD, About midnight will I go out into the midst of Egypt: 5 And all the firstborn in the land of Egypt shall die, from the firstborn of Pharaoh that sitteth upon his throne, even unto the firstborn of the maidservant that is behind the mill; and all the firstborn of beasts. 6 And there shall be a great cry throughout all the land of Egypt, such as there was none like it, nor shall be like it any more. 7 But against any of the children of Israel shall not a dog move his tongue, against man or beast: that ye may know how that the LORD doth put a difference between the Egyptians and Israel. 8 And all these thy servants shall come down unto me, and bow down themselves unto me, saying, Get thee out, and all the people that follow thee: and after that I will go out. And he went out from Pharaoh in a great anger. 9 And the LORD said unto Moses, Pharaoh shall not hearken unto you; that my wonders may be multiplied in the land of Egypt. 10 And Moses and Aaron did all these wonders before Pharaoh: and the LORD hardened Pharaoh' heart, so that he would not let the children of Israel go out of his land.