1Tedy sebral opět David výborného lidu z Izraele třidceti tisíc.2A vstav, šel David i všecken lid, kterýž byl s ním, z Bála Judova, aby přinesli odtud truhlu Boží, při kteréž se vzývá jméno, jméno Hospodina zástupů, sedícího nad cherubíny.3I vstavili truhlu Boží na nový vůz, vzavše ji z domu Abinadabova, kterýž byl na pahrbku. Uza pak a Achio, synové Abinadabovi, spravovali ten vůz nový.4A tak vzali ji z domu Abinadabova, kterýž byl na pahrbku, jdouce s truhlou Boží; Achio pak šel před truhlou.5Ale David i všecken dům Izraelský hrali před Hospodinem na všelijaké nástroje z dříví cedrového, totiž na harfy, loutny, bubny, husličky, a na cymbály.6A když přišli k humnu Náchonovu, vztáhl ruku svou Uza k truhle Boží a pozdržel jí, nebo uchýlili se volové.7Protož rozhněval se Hospodin na Uzu, a zabil ho Bůh pro neprozřetelnost; i umřel tu u truhly Boží.8Tedy zkormoutil se David, proto že se Hospodin tak přísně obořil na Uzu. I nazváno to místo Peres Uza až do tohoto dne.9A boje se David Hospodina v ten den, řekl: Kterakž má vjíti ke mně truhla Hospodinova?10Pročež David nechtěl přenésti k sobě truhly Hospodinovy do města svého, ale způsobil to, aby se obrátila do domu Obededoma Gittejského.11I pobyla truhla Hospodinova v domě Obededoma Gittejského za tři měsíce, a požehnal Hospodin Obededomovi i všemu domu jeho.12V tom povědíno jest králi Davidovi, že požehnal Hospodin domu Obededomovu i všemu, což má, pro truhlu Boží. Tedy odšed David, přenesl truhlu Boží z domu Obededomova do města Davidova s veselím.13A když poodešli ti, kteříž nesli truhlu Hospodinovu, na šest kroků, obětoval voly a tučný dobytek.14David pak poskakoval ze vší síly před Hospodinem, a byl oblečen David v efod lněný.15A tak David i všecken dům Izraelský provázeli truhlu Hospodinovu s plésáním a zvukem trouby.16Stalo se pak, když truhla Hospodinova vcházela do města Davidova, že Míkol dcera Saulova vyhlídala z okna, a viduci krále Davida plésajícího a poskakujícího před Hospodinem, pohrdla jím v srdci svém.17A když přinesli truhlu Hospodinovu, postavili ji na místě jejím u prostřed stanu, kterýž jí byl David rozbil; a obětoval David před Hospodinem oběti zápalné i pokojné.18Zatím když přestal David obětovati obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodina zástupů.19Dal také všemu lidu a všemu množství Izraelskému, od muže až do ženy, jednomu každému jeden pecník chleba a kus masa, a vína láhvici jednu. I odšel všecken lid, jeden každý do domu svého.20Potom navracoval se David, aby dal požehnání domu svému. I vyšla Míkol dcera Saulova vstříc Davidovi, a řekla: Jak slavný byl dnes král Izraelský, kterýž se odkrýval dnes před děvkami služebníků svých, tak jako se odkrývá jeden z lehkomyslných!21I řekl David k Míkol: Před Hospodinem, (kterýž mne vyvolil nad otce tvého a nad všecken dům jeho, přikázav mi, abych byl vývodou lidu Hospodinova, totiž Izraele), plésal jsem a plésati budu před Hospodinem.22Anobrž čím se ještě více opovrhu nežli tuto, a ponížím se u sebe sám, tím i u těch děvek, o nichž jsi mluvila, i u těch, pravím, slavnější budu.23Protož Míkol dcera Saulova neměla žádného plodu až do dne smrti své.
— Přenesení Boží schrány do Jeruzaléma - Po Hospodinově zásahu proti Uzovi a po tříměsíčním odkladu doprovází král David Boží schránu na Sijón.
1 David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci,2 a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží schránu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad cheruby.3 Vezli Boží schránu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abínádabova domu na pahorku; Uza a Achjó, synové Abínádabovi, řídili ten nový povoz.4Vyzvedli ji tedy z Abínádabova domu na pahorku, Uza šel při Boží schráně, Achjó před schránou.5 David a všechen izraelský dům křepčili před Hospodinem za doprovodu různých nástrojů z cypřišového dřeva, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.6 Když přišli k Nákonovu humnu, vztáhl Uza ruku k Boží schráně a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty.7 Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel.8 Též David vzplanul, neboť se Hospodin prudce obořil na Uzu, a proto nazval to místo Peres-uza (to je Uzovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes.9 V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova schrána vejít ke mně?“10 Proto David nechtěl přenést Hospodinovu schránu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obéd-edóma Gatského.11 V domě Obéd-edóma Gatského zůstala Hospodinova schrána tři měsíce. Hospodin Obéd-edómovi i celému jeho domu žehnal.12 Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží schránu žehná Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patří. David šel s radostí přenést Boží schránu z domu Obéd-edómova do Města Davidova.13 Když ti, kdo nesli Hospodinovu schránu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče.14 A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem.15 David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic.16 Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.17 Hospodinovu schránu přinesli a umístili ji na příslušném místě uprostřed stanu, který pro ni David postavil. David obětoval před Hospodinem zápalné a pokojné oběti.18 Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů.19Pak podělil všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním bochánkem chleba, jedním datlovým koláčem a jedním koláčem hrozinkovým. Poté se všechen lid rozešel, každý do svého domu.20 David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Míkal, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“21 David Míkal odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl.22 I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“23 A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.
1David pak opět shromáždil všechny vybrané muže z Izraele – celkem třicet tisíc –2a s celým tím zástupem se vypravil do Baaly v Judsku, aby odtamtud přivezli Boží truhlu nesoucí jméno Hospodina zástupů trůnícího nad cheruby.3Naložili Boží truhlu na nový vůz a vyzvedli ji z Abinadabova domu na kopci. Ten nový vůz řídili Abinadabovi synové Uza a Achio,4a když ji odváželi z domu Abinadabova na kopci, Achio kráčel před Truhlou.5David a celý dům Izraele křepčili před Hospodinem ze všech sil a zpívali a hráli[1] na lyry a citery, na tamburíny, chřestítka a činely.6Když pak přišli k Náchonovu mlatu, Uza vztáhl ruku k Boží truhle a přidržel ji, protože ji volské spřežení naklonilo.7Vtom Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Pro tu opovážlivost ho Bůh na místě zasáhl tak, že tam u Boží truhly zemřel.8Davida hněvalo, že se Hospodin na Uzu tak prudce utrhl. Proto se to místo dodnes jmenuje Perec-uza, Uzova trhlina.9Toho dne dostal David z Hospodina strach. „Jak by mohla Truhla Hospodinova vejít ke mně!“ řekl si.10Proto už nechtěl Hospodinovu truhlu vzít k sobě do Města Davidova, ale odložil ji do domu Obed-edoma Gatského.11Hospodinova truhla zůstala v domě Obed-edoma Gatského tři měsíce a Hospodin požehnal Obed-edoma i celý jeho dům.12Králi Davidovi pak bylo oznámeno: „Hospodin kvůli Boží truhle požehnal dům Obed-edoma i všechno, co má.“ David tedy radostně vykročil, aby nechal Boží truhlu přenést z Obed-edomova domu do Města Davidova.13Jakmile ti, kdo nesli Truhlu Hospodinovu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče.14David přitom křepčil ze všech sil před Hospodinem, oblečen plátěným efodem.15Takto David a celý dům Izraele přinášeli Hospodinovu truhlu, s pokřikem a s troubením na roh.16Když Hospodinova truhla vcházela do Města Davidova, Saulova dcera Míkal se dívala z okna. Viděla, jak král David poskakuje a křepčí před Hospodinem, a ve svém srdci jím pohrdla.17Když Hospodinovu truhlu přinesli, umístili ji doprostřed stanu, který pro ni David postavil. David pak přinesl před Hospodinem zápalné i pokojné oběti.18Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů.19Podělil také všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním pecnem chleba, jedním datlovým a jedním rozinkovým koláčem. Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů.20Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům. Saulova dcera Míkal ale Davida uvítala slovy: „To se dnes izraelský král vyznamenal! Předváděl se dnes před děvečkami svých poddaných, jako se předvádí nějaký ubožák!“21„Bylo to před Hospodinem!“ odpověděl jí David. „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a celé tvé rodiny, aby mě postavil za vůdce Hospodinova lidu, Izraele – před ním jsem se radoval!22A klidně se znevážím ještě víc, až si budu i sám připadat jako nic, ale u těch – jak říkáš – děveček, u těch budu v úctě!“23Saulova dcera Míkal pak celý život až do smrti zůstala bez dětí.
1David versammelte wiederum alle jungen Krieger aus Israel, dreißigtausend Mann, (1Pa 13,1)2brach auf und zog mit seinem ganzen Heer nach Baala in Juda, um von dort die Lade Gottes heraufzuholen, über der der Name des HERRN der Heerscharen, der über den Kerubim thront, ausgerufen worden ist.[1] (1S 6,21; Ž 132,3)3Sie stellten die Lade Gottes auf einen neuen Wagen und holten sie so vom Haus Abinadabs, das auf einem Hügel stand; Usa und Achjo, die Söhne Abinadabs, lenkten den neuen Wagen (1S 6,7; 1S 7,1)4mit der Lade Gottes und Achjo ging vor der Lade her.5David und das ganze Haus Israel musizierten vor dem HERRN mit allen Wacholderhölzern, Leiern, Harfen und Trommeln, Rasseln und Zimbeln. (Ž 68,25)6Als sie zur Tenne Nachons kamen, streckte Usa seine Hand nach der Lade Gottes aus und fasste sie an, denn die Rinder waren ausgebrochen. (Nu 4,15)7Da regte sich der Zorn des HERRN gegen Usa und Gott schlug ihn dort wegen der Vermessenheit neben der Lade Gottes und er starb dort. (1S 6,19; 1Pa 15,13)8Und David war erregt, dass der HERR den Usa so plötzlich dahingerafft hatte, und man nennt den Ort bis heute darum Perez-Usa, Dahinraffung Usas.9An jenem Tag bekam David Angst vor dem HERRN und er sagte: Wie soll die Lade des HERRN jemals zu mir kommen?10Darum wollte David die Lade des HERRN nicht zu sich in die Davidstadt bringen lassen, sondern stellte sie in das Haus des Obed-Edom aus Gat.11Drei Monate lang blieb die Lade des HERRN im Haus Obed-Edoms aus Gat und der HERR segnete Obed-Edom und sein ganzes Haus.12Als man König David berichtete: Der HERR hat das Haus Obed-Edoms und alles, was ihm gehört, um der Lade Gottes willen gesegnet, da ging David hin und brachte die Lade Gottes voll Freude aus dem Haus Obed-Edoms in die Davidstadt hinauf. (1Pa 15,25)13Sobald die Träger der Lade des HERRN sechs Schritte gegangen waren, opferte er einen Stier und ein Mastkalb.14Und David tanzte mit ganzer Hingabe vor dem HERRN her und trug dabei das leinene Efod.15So brachten David und das ganze Haus Israel die Lade des HERRN unter Jubelschall und unter dem Klang des Widderhorns hinauf. (1S 22,18; Ž 47,6)16Als die Lade des HERRN in die Davidstadt kam, schaute Michal, Sauls Tochter, aus dem Fenster, und als sie sah, wie der König David vor dem HERRN hüpfte und tanzte, verachtete sie ihn in ihrem Herzen. (1S 18,20; 2S 3,13)17Man trug die Lade des HERRN in das Zelt, das David für sie aufgestellt hatte, und setzte sie an ihren Platz in der Mitte des Zeltes und David brachte dem HERRN Brandopfer und Heilsopfer dar. (1Kr 8,6)18Als David mit dem Darbringen der Brandopfer und Heilsopfer fertig war, segnete er das Volk im Namen des HERRN der Heerscharen19und ließ an das ganze Volk, an alle Israeliten, Männer und Frauen, je einen Laib Brot, einen Dattelkuchen und einen Traubenkuchen austeilen. Dann gingen alle wieder nach Hause. (1Pa 16,43)20Als David zurückkehrte, um seine Familie zu begrüßen, kam ihm Michal, die Tochter Sauls, entgegen und sagte: Wie würdevoll hat sich heute der König von Israel benommen, als er sich vor den Augen der Mägde seiner Untertanen bloßgestellt hat, wie sich nur einer vom Gesindel bloßstellen kann. (1S 19,24)21David erwiderte Michal: Vor dem HERRN, der mich statt deines Vaters und seines ganzen Hauses erwählt hat, um mich zum Fürsten über das Volk des HERRN, über Israel, zu bestellen, vor dem HERRN habe ich getanzt; (1S 25,30; 2S 5,2)22für ihn will ich mich gern noch geringer machen als diesmal und in meinen eigenen Augen niedrig erscheinen. Bei den Mägden jedenfalls, von denen du gesprochen hast, stehe ich in Ehren. (1S 18,7)23Michal aber, die Tochter Sauls, bekam bis zu ihrem Tod kein Kind. (2S 21,8)
1David again gathered all the chosen men of Israel, thirty thousand. (1Pa 13,6)2And David arose and went with all the people who were with him from Baale-judah to bring up from there the ark of God, which is called by the name of the Lord of hosts who sits enthroned on the cherubim. (Ex 25,22; Jz 15,9; Jz 15,60; 1S 4,4; 2Pa 1,4; Ž 80,1)3And they carried the ark of God on a new cart and brought it out of the house of Abinadab, which was on the hill. And Uzzah and Ahio,[1] the sons of Abinadab, were driving the new cart, (1S 6,7; 1S 7,1)4with the ark of God,[2] and Ahio went before the ark.
Uzzah and the Ark
5And David and all the house of Israel were celebrating before the Lord, with songs[3] and lyres and harps and tambourines and castanets and cymbals. (1Pa 13,8; Ž 150,3)6And when they came to the threshing floor of Nacon, Uzzah put out his hand to the ark of God and took hold of it, for the oxen stumbled. (Nu 4,15; 1Pa 13,9; 1Pa 15,2)7And the anger of the Lord was kindled against Uzzah, and God struck him down there because of his error, and he died there beside the ark of God. (1S 6,19)8And David was angry because the Lord had broken out against Uzzah. And that place is called Perez-uzzah[4] to this day.9And David was afraid of the Lord that day, and he said, “How can the ark of the Lord come to me?”10So David was not willing to take the ark of the Lord into the city of David. But David took it aside to the house of Obed-edom the Gittite. (1Pa 15,25)11And the ark of the Lord remained in the house of Obed-edom the Gittite three months, and the Lord blessed Obed-edom and all his household. (1Pa 26,5)12And it was told King David, “The Lord has blessed the household of Obed-edom and all that belongs to him, because of the ark of God.” So David went and brought up the ark of God from the house of Obed-edom to the city of David with rejoicing. (1Kr 8,1; 1Pa 15,25)13And when those who bore the ark of the Lord had gone six steps, he sacrificed an ox and a fattened animal. (Nu 4,15; Nu 7,9; Jz 3,3; 1Kr 8,5; 1Pa 15,2; 1Pa 15,15)14And David danced before the Lord with all his might. And David was wearing a linen ephod. (Ex 15,20; 1S 2,18; Ž 30,11; Ž 150,4)15So David and all the house of Israel brought up the ark of the Lord with shouting and with the sound of the horn.
David and Michal
16As the ark of the Lord came into the city of David, Michal the daughter of Saul looked out of the window and saw King David leaping and dancing before the Lord, and she despised him in her heart.17And they brought in the ark of the Lord and set it in its place, inside the tent that David had pitched for it. And David offered burnt offerings and peace offerings before the Lord. (1Kr 8,5; 1Kr 8,62; 1Pa 15,1; 2Pa 1,4; Ž 132,8)18And when David had finished offering the burnt offerings and the peace offerings, he blessed the people in the name of the Lord of hosts (1Kr 8,14; 1Kr 8,55)19and distributed among all the people, the whole multitude of Israel, both men and women, a cake of bread, a portion of meat,[5] and a cake of raisins to each one. Then all the people departed, each to his house. (1Pa 16,43)20And David returned to bless his household. But Michal the daughter of Saul came out to meet David and said, “How the king of Israel honored himself today, uncovering himself today before the eyes of his servants’ female servants, as one of the vulgar fellows shamelessly uncovers himself!” (Sd 9,4; 1S 19,24; 2S 6,14; 2S 6,16)21And David said to Michal, “It was before the Lord, who chose me above your father and above all his house, to appoint me as prince[6] over Israel, the people of the Lord—and I will celebrate before the Lord. (1S 13,14; 1S 15,28)22I will make myself yet more contemptible than this, and I will be abased in your[7] eyes. But by the female servants of whom you have spoken, by them I shall be held in honor.”23And Michal the daughter of Saul had no child to the day of her death.
2. Samuelova 6
King James Version
1Again, David gathered together all the chosen men of Israel, thirty thousand.2And David arose, and went with all the people that were with him from Baale of Judah, to bring up from thence the ark of God, whose name is called by the name of the LORD of hosts that dwelleth between the cherubims.3And they set the ark of God upon a new cart, and brought it out of the house of Abinadab that was in Gibeah: and Uzzah and Ahio, the sons of Abinadab, drave the new cart.4And they brought it out of the house of Abinadab which was at Gibeah, accompanying the ark of God: and Ahio went before the ark.5And David and all the house of Israel played before the LORD on all manner of instruments made of fir wood, even on harps, and on psalteries, and on timbrels, and on cornets, and on cymbals.6And when they came to Nachon' threshingfloor, Uzzah put forth his hand to the ark of God, and took hold of it; for the oxen shook it .7And the anger of the LORD was kindled against Uzzah; and God smote him there for his error; and there he died by the ark of God.8And David was displeased, because the LORD had made a breach upon Uzzah: and he called the name of the place Perezuzzah to this day.9And David was afraid of the LORD that day, and said, How shall the ark of the LORD come to me?10So David would not remove the ark of the LORD unto him into the city of David: but David carried it aside into the house of Obededom the Gittite.11And the ark of the LORD continued in the house of Obededom the Gittite three months: and the LORD blessed Obededom, and all his household.12And it was told king David, saying, The LORD hath blessed the house of Obededom, and all that pertaineth unto him, because of the ark of God. So David went and brought up the ark of God from the house of Obededom into the city of David with gladness.13And it was so , that when they that bare the ark of the LORD had gone six paces, he sacrificed oxen and fatlings.14And David danced before the LORD with all his might; and David was girded with a linen ephod.15So David and all the house of Israel brought up the ark of the LORD with shouting, and with the sound of the trumpet.16And as the ark of the LORD came into the city of David, Michal Saul' daughter looked through a window, and saw king David leaping and dancing before the LORD; and she despised him in her heart.17And they brought in the ark of the LORD, and set it in his place, in the midst of the tabernacle that David had pitched for it: and David offered burnt offerings and peace offerings before the LORD.18And as soon as David had made an end of offering burnt offerings and peace offerings, he blessed the people in the name of the LORD of hosts.19And he dealt among all the people, even among the whole multitude of Israel, as well to the women as men, to every one a cake of bread, and a good piece of flesh , and a flagon of wine . So all the people departed every one to his house.20Then David returned to bless his household. And Michal the daughter of Saul came out to meet David, and said, How glorious was the king of Israel to day, who uncovered himself to day in the eyes of the handmaids of his servants, as one of the vain fellows shamelessly uncovereth himself!21And David said unto Michal, It was before the LORD, which chose me before thy father, and before all his house, to appoint me ruler over the people of the LORD, over Israel: therefore will I play before the LORD.22And I will yet be more vile than thus, and will be base in mine own sight: and of the maidservants which thou hast spoken of, of them shall I be had in honour.23Therefore Michal the daughter of Saul had no child unto the day of her death.