2. Samuelova 5 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Tehdy přišla všecka pokolení Izraelská k Davidovi do Hebronu, a mluvili, řkouce: Aj, my kost tvá a tělo tvé jsme. 2 A předešlých časů, když byl Saul králem nad námi, ty jsi vyvodil i zase přivodil lid Izraelský. A nadto řekl Hospodin tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad Izraelem. 3 Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu, a učinil s nimi král David smlouvu v Hebronu před Hospodinem. I pomazali Davida za krále nad Izraelem. 4 Ve třidcíti letech byl David, když počal kralovati, a kraloval čtyřidceti let. 5 V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta nade vším Izraelem a Judou. 6 Táhl pak král s lidem svým k Jeruzalému proti Jebuzejskému, obyvateli té země; kterýž mluvil Davidovi, řka: Nevejdeš sem, leč odejmeš slepé a kulhavé, pravíce: Nevejdeť sem David. 7 A však vzal David hrad Sion, toť jest město Davidovo. 8 Nebo řekl David v ten den: Kdož by koli porazil Jebuzea, a zlezl by žlaby jeho, a pobil by ty slepé i chromé, kteréž má v nenávisti duše Davidova, knížetem bude. Protož pravili: Slepý a kulhavý nevejde do toho domu. 9 I bydlil David na tom hradě, a nazval jej městem Davidovým; nebo vystavěl je David vůkol od Mello až do vnitřku. 10 A tak David čím dále tím více prospíval a rostl, Hospodin zajisté, Bůh zástupů, byl s ním. 11 Poslal také Chíram král Tyrský posly k Davidovi a dříví cedrového, i tesaře, kameníky a zedníky umělé, kteříž vystavěli dům Davidovi. 12 I poznal David, že ho potvrdil Hospodin za krále nad Izraelem, a že zvýšil království jeho pro lid svůj Izraelský. 13 Nabral pak sobě David ještě více ženin i žen z Jeruzaléma, když byl přišel z Hebronu, a naplodilo se Davidovi ještě více synů a dcer. 14 A tato jsou jména těch, kteříž se jemu zrodili v Jeruzalémě: Sammua, Sobab, Nátan a Šalomoun; 15 Též Ibchar a Elisua, a Nefeg a Jafia; 16 A Elisama a Eliada a Elifelet. 17 Uslyšavše pak Filistinští, že pomazali Davida za krále nad Izraelem, vytáhli všickni Filistinští hledati ho. Což když zvěděl David, sstoupil na místo hrazené. 18 Protož Filistinští přitáhše, položili se v údolí Refaim. 19 Tedy tázal se David Hospodina, řka: Potáhnu-li proti Filistinským? Vydáš-li je v ruku mou? Odpověděl Hospodin Davidovi: Táhni, neboť vydám jistotně Filistinské v ruku tvou. 20 I přitáhl David do Balperazim, a porazil je tam, a řekl: Protrhlť jest Hospodin nepřátely mé přede mnou, jako vody protrhují břehy. Protož nazval jméno místa toho Balperazim. 21 Nebo zanechali tu rytin svých, kteréž pobral David i muži jeho. 22 Opět znovu vytáhli Filistinští, a rozprostřeli se v údolí Refaim. 23 I tázal se David Hospodina. Kterýž odpověděl: Netáhni, ale obejda je po zadu, teprv dotřeš na ně naproti moruším. 24 A když uslyšíš, že šustí vrchové moruší, hneš se také; nebo tehdáž vyjde Hospodin před tebou, aby zbil vojska Filistinských. 25 I učinil David tak, jakž mu přikázal Hospodin, a porazil Filistinské od Gabaa, až kudy se jde do Gázer.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

DAVID V JERUZALÉMĚ - — Dobytí Jeruzaléma - David se stane králem nad celým Izraelem. - V dobytém městě si dává vystavět královské sídlo.

1 Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a prohlásily: „Hle, jsme tvá krev a tvé tělo. 2 Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.‘“ 3 Přišli i všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a král David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem. 4 Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; kraloval čtyřicet let. 5 V Chebrónu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou. 6 Král šel se svými muži na Jeruzalém proti Jebúsejcům, obyvatelům země. Ti Davidovi řekli: „Sem nevstoupíš, leč bys odstranil slepé a kulhavé.“ Prohlásili: „Sem David nevstoupí.“ 7 Ale David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Město Davidovo. 8 Onoho dne David řekl: „Každý, kdo chce bít Jebúsejce, ať pronikne vodní štolou na ty kulhavé a slepé, které David z duše nenávidí.“ Proto se říká: ‚Slepý a kulhavý nevstoupí do Božího domu.‘ 9 David se usadil ve skalní pevnosti a nazval ji Město Davidovo. Vybudoval okruh od Miló až k domu. 10 David se stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním. 11 Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly; poslal mu cedrové dřevo, tesaře a kameníky; ti postavili Davidovi dům. 12 David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že kvůli svému izraelskému lidu povznese jeho království.

— Davidovi synové narození v Jeruzalémě - Seznam synů, kteří se Davidovi narodili v Jeruzalémě.

13 Po svém příchodu z Chebrónu si vzal David další ženiny a ženy z Jeruzaléma. Davidovi se narodili další synové a dcery. 14 Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun, 15 Jibchár, Elíšúa, Nefeg a Jafía, 16 Elíšáma, Eljáda a Elífelet.

— Vítězství nad Pelištejci - David se doptává Hospodina, jenž řídí jeho boje. Hospodin mu dává vítězství v dolině Refájců.

17 Když Pelištejci uslyšeli, že byl David pomazán za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. David o tom uslyšel a sestoupil ke skalní pevnosti. 18 Pelištejci přitáhli a rozložili se v dolině Refájců. 19 David se doptával Hospodina: „Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou?“ Hospodin Davidovi odpověděl: „Vytáhni. Určitě ti vydám Pelištejce do rukou.“ 20 David přišel do Baal-perasímu. Tam je David pobil. Prohlásil: „Hospodin jako prudké vody prolomil přede mnou řady mých nepřátel.“ Proto pojmenovali to místo Baal-perasím (to je Pán průlomů). 21 Pelištejci tam zanechali své modlářské stvůry; David a jeho muži je odnesli. 22 Pelištejci potom vytáhli znovu a rozložili se v dolině Refájců. 23 Když se David doptával Hospodina, on odpověděl: „Netáhni. Obejdi je zezadu a napadni je směrem od balzámovníků. 24 Jakmile uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků, tehdy si pospěš, neboť tehdy vyjde před tebou Hospodin a pobije tábor Pelištejců.“ 25 David vykonal, co mu Hospodin přikázal, a pobíjel Pelištejce od Geby až do Gezeru.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

David králem celého Izraele

1 Všechny izraelské kmeny přišly za Davidem do Hebronu se slovy: „Hle, jsme tvá krev a tělo! 2 Už za časů našeho krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš Izraeli vůdcem.‘“ 3 Když tehdy za králem do Hebronu přišli všichni stařešinové Izraele, král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem a oni Davida pomazali za krále nad Izraelem. 4 Davidovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet let. 5 Sedm let a šest měsíců kraloval v Hebronu nad Judou a dalších třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem i Judou. 6 Král pak se svými muži vytáhl na Jeruzalém, totiž na Jebusejce, kteří v tom kraji bydleli. Ti Davidovi řekli: „Sem se nedostaneš – i slepci a mrzáci tě odrazí!“ Prohlašovali, že se tam David nedostane. 7 David ale pevnost Sion dobyl. Teď je to Město Davidovo. 8 David toho dne prohlásil: „Kdo chce zaútočit na Jebusejce, ten ať na ty mrzáky a slepce udeří vodním tunelem!“ Velice totiž Davida popudili. Proto se začalo říkat: „Slepec ani mrzák nesmí do paláce.“ 9 David se pak v té pevnosti usadil, a tak dostala jméno Město Davidovo. Vystavěl město okolo ní od terasy Milo až k paláci. 10 Tak se David stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním. 11 Chíram, král Týru, pak vyslal k Davidovi posly s cedrovým dřevem a také tesaře a kameníky, aby Davidovi postavili palác. 12 Tehdy David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že vyzdvihl jeho království ve prospěch jeho lidu, Izraele. 13 Když David přišel z Hebronu, vzal si v Jeruzalémě další konkubíny a manželky, a tak se Davidovi narodili další synové a dcery. 14 Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamua, Šobab, Nátan, Šalomoun, 15 Jibchar, Elišua, Nefeg, Jafia, 16 Elišama, Eliada a Elifelet. 17 Jakmile Filištíni uslyšeli, že David byl pomazán za krále nad Izraelem, všichni se ho vypravili hledat. David se o tom doslechl a uchýlil se do pevnosti. 18 Když Filištíni přitáhli a rozložili se v údolí Refaim, 19 David se ptal Hospodina: „Mám na Filištíny zaútočit? Vydáš mi je do rukou?“ „Zaútoč!“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny ti jistě vydám do rukou.“ 20 David tedy přitáhl do Baal-peracimu a porazil je tam. Tehdy řekl: „Jako proráží vodní proud, tak přede mnou Hospodin prolomil řady mých nepřátel.“ To místo pak nazval Baal-peracim, Pán průlomů. 21 Filištíni tam nechali své modly a David je se svými muži odnesl. 22 Filištíni později znovu vytáhli a rozložili se v údolí Refaim. 23 David se ptal Hospodina, a ten mu řekl: „Neútoč. Obejdi je zezadu a napadni je od moruší. 24 Až v korunách moruší uslyšíš šelest šlépějí, vyrazíš, neboť tehdy před tebou vytáhl Hospodin, aby porazil vojsko Filištínů.“ 25 David udělal, co mu Hospodin přikázal, a porážel Filištíny od Gibeonu^[1] až po Gezer.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Davids Salbung zum König über Israel

1 Alle Stämme Israels kamen zu David nach Hebron und sagten: Wir sind doch dein Fleisch und Bein. (Gn 2,23; 2S 19,13; 1Pa 11,1) 2 Schon früher, als noch Saul unser König war, bist du es gewesen, der Israel hinaus und wieder nach Hause geführt hat. Der HERR hat zu dir gesagt: Du sollst der Hirt meines Volkes Israel sein, du sollst Israels Fürst werden. (1S 18,13; 1S 25,30; 1Kr 12,4) 3 Alle Ältesten Israels kamen zum König nach Hebron; der König David schloss mit ihnen in Hebron einen Vertrag vor dem HERRN und sie salbten David zum König von Israel. (2S 2,4) 4 David war dreißig Jahre alt, als er König wurde, und er regierte vierzig Jahre lang. (2S 2,11; 1Pa 3,4) 5 In Hebron war er sieben Jahre und sechs Monate König von Juda und in Jerusalem war er dreiunddreißig Jahre König von ganz Israel und Juda.

Eroberung Jerusalems

6 Der König zog mit seinen Männern nach Jerusalem gegen die Jebusiter, die in dieser Gegend wohnten. Die Jebusiter aber sagten zu David: Du kommst hier nicht herein; vielmehr werden dich die Lahmen und die Blinden vertreiben. Das sollte besagen: David wird hier nicht eindringen. (Jz 15,63; Sd 1,21; 1Pa 11,4) 7 Dennoch eroberte David die Burg Zion; sie wurde die Stadt Davids. (1Pa 11,5) 8 David sagte an jenem Tag: Wer die Jebusiter schlagen will, muss den Zinnor erreichen, mit den Lahmen und den Blinden, die David verhasst sind. Daher sagt man: Ein Blinder und ein Lahmer kommt nicht ins Haus. (Lv 21,18) 9 David ließ sich in der Burg nieder und nannte sie die Stadt Davids. Und David begann ringsum zu bauen, und zwar vom Millo an bis zur Burg. (1Kr 2,10) 10 David wurde immer mächtiger und der HERR, der Gott der Heerscharen, war mit ihm. (1S 18,14) 11 Hiram, der König von Tyrus, schickte eine Gesandtschaft zu David und ließ ihm Zedernholz überbringen; auch Zimmerleute und Steinmetzen schickte er und sie bauten für David einen Palast. (1Kr 5,22; 1Pa 14,1) 12 So erkannte David, dass der HERR ihn als König von Israel bestätigt hatte und dass der HERR sein Königtum wegen seines Volkes Israel zu hohem Ansehen gebracht hatte.

FESTIGUNG DER HERRSCHAFT

Die in Jerusalem geborenen Söhne Davids

13 Als David von Hebron gekommen war, nahm er sich noch Nebenfrauen, auch Frauen aus Jerusalem. So wurden ihm noch mehr Söhne und Töchter geboren. (Dt 17,17; 1Pa 3,5; 1Pa 14,3) 14 Das sind die Namen der Söhne, die ihm in Jerusalem geboren wurden: Schima, Schobab, Natan, Salomo, (2S 12,24) 15 Jibhar, Elischua, Nefeg, Jafia, 16 Elischama, Eljada und Elifelet.

Krieg mit den Philistern

17 Die Philister hörten, dass man David zum König von Israel gesalbt hatte. Da zogen alle herauf, um David gefangen zu nehmen. David erfuhr davon und zog sich in eine Bergfestung zurück. (1Pa 14,8) 18 Als die Philister herankamen und in der Rafaïterebene umherstreiften, (Jz 15,8; 1S 23,14) 19 befragte David den HERRN; er sagte: Soll ich die Philister angreifen? Wirst du sie in meine Hand geben? Der HERR antwortete David: Greif sie an; denn ich werde die Philister bestimmt in deine Hand geben. (Sd 4,14; Sd 7,7; 1S 23,2) 20 Da zog David nach Baal-Perazim. Dort schlug er die Philister und sagte: Der HERR hat die Reihen meiner Feinde vor meinen Augen durchbrochen, wie Wasser durchbricht. Deshalb nennt man jenen Ort Baal-Perazim, Herr der Durchbrüche. (Iz 28,21) 21 Die Philister ließen dort ihre Götterbilder zurück, sodass David und seine Männer sie mitnehmen konnten. (1S 4,11) 22 Doch die Philister zogen noch einmal herauf und streiften in der Rafaïterebene umher. 23 David befragte wieder den HERRN und der HERR antwortete ihm: Zieh nicht hinauf, umgeh sie in ihrem Rücken und komm von den Baka-Bäumen her an sie heran! (2S 2,1) 24 Wenn du dann in den Wipfeln der Baka-Bäume ein Geräusch wie von Schritten hörst, dann beeil dich; denn dann geht der HERR vor dir her, um das Heer der Philister zu schlagen. (Sd 6,36) 25 David tat, was der HERR ihm befohlen hatte, und er schlug die Philister von Geba bis dort, wo es nach Geser geht. (1S 7,10)

English Standard Version

od Crossway

David Anointed King of Israel

1 Then all the tribes of Israel came to David at Hebron and said, “Behold, we are your bone and flesh. (Gn 29,14; 1Pa 11,1) 2 In times past, when Saul was king over us, it was you who led out and brought in Israel. And the Lord said to you, ‘You shall be shepherd of my people Israel, and you shall be prince^[1] over Israel.’” (1S 18,13; 2S 7,7; 1Pa 17,6; Ž 78,71; Mt 2,6)

1S 18,132S 7,71Pa 17,6Ž 78,71Mt 2,6

3 So all the elders of Israel came to the king at Hebron, and King David made a covenant with them at Hebron before the Lord, and they anointed David king over Israel. (Sd 11,11; 1S 23,18; 2S 3,12; 2S 3,21; 2Kr 11,17)

Sd 11,111S 23,182S 3,122S 3,212Kr 11,17

4 David was thirty years old when he began to reign, and he reigned forty years. (1Kr 2,11; 1Pa 3,4; 1Pa 29,27) 5 At Hebron he reigned over Judah seven years and six months, and at Jerusalem he reigned over all Israel and Judah thirty-three years.^[2] (2S 2,11; 2S 5,4) 6 And the king and his men went to Jerusalem against the Jebusites, the inhabitants of the land, who said to David, “You will not come in here, but the blind and the lame will ward you off”—thinking, “David cannot come in here.” (Jz 15,63; Sd 1,21; Sd 19,11; 1Pa 11,4)

Jz 15,63Sd 1,21Sd 19,111Pa 11,4

7 Nevertheless, David took the stronghold of Zion, that is, the city of David. (2S 6,12; 2S 6,16) 8 And David said on that day, “Whoever would strike the Jebusites, let him get up the water shaft to attack ‘the lame and the blind,’ who are hated by David’s soul.” Therefore it is said, “The blind and the lame shall not come into the house.” 9 And David lived in the stronghold and called it the city of David. And David built the city all around from the Millo inward. (2S 5,7; 1Kr 9,15; 1Kr 9,24; 1Kr 11,27; 2Kr 12,20; 2Pa 32,5)

2S 5,71Kr 9,151Kr 9,241Kr 11,272Kr 12,202Pa 32,5

10 And David became greater and greater, for the Lord, the God of hosts, was with him. 11 And Hiram king of Tyre sent messengers to David, and cedar trees, also carpenters and masons who built David a house. (1Pa 14,1) 12 And David knew that the Lord had established him king over Israel, and that he had exalted his kingdom for the sake of his people Israel. 13 And David took more concubines and wives from Jerusalem, after he came from Hebron, and more sons and daughters were born to David. (1Pa 3,9) 14 And these are the names of those who were born to him in Jerusalem: Shammua, Shobab, Nathan, Solomon, (1Pa 3,5) 15 Ibhar, Elishua, Nepheg, Japhia, 16 Elishama, Eliada, and Eliphelet.

David Defeats the Philistines

17 When the Philistines heard that David had been anointed king over Israel, all the Philistines went up to search for David. But David heard of it and went down to the stronghold. (1S 22,4; 2S 23,14) 18 Now the Philistines had come and spread out in the Valley of Rephaim. (Jz 15,8; Jz 17,15; Jz 18,16; 2S 5,22; 2S 23,13)

Jz 15,8Jz 17,15Jz 18,162S 5,222S 23,13

19 And David inquired of the Lord, “Shall I go up against the Philistines? Will you give them into my hand?” And the Lord said to David, “Go up, for I will certainly give the Philistines into your hand.” (2S 2,1) 20 And David came to Baal-perazim, and David defeated them there. And he said, “The Lord has broken through my enemies before me like a breaking flood.” Therefore the name of that place is called Baal-perazim.^[3] (Iz 28,21) 21 And the Philistines left their idols there, and David and his men carried them away. 22 And the Philistines came up yet again and spread out in the Valley of Rephaim. (2S 5,18) 23 And when David inquired of the Lord, he said, “You shall not go up; go around to their rear, and come against them opposite the balsam trees. (1S 22,10) 24 And when you hear the sound of marching in the tops of the balsam trees, then rouse yourself, for then the Lord has gone out before you to strike down the army of the Philistines.” (Sd 4,14; 2Kr 7,6) 25 And David did as the Lord commanded him, and struck down the Philistines from Geba to Gezer. (Jz 10,33)

King James Version

1 Then came all the tribes of Israel to David unto Hebron, and spake, saying, Behold, we are thy bone and thy flesh. 2 Also in time past, when Saul was king over us, thou wast he that leddest out and broughtest in Israel: and the LORD said to thee, Thou shalt feed my people Israel, and thou shalt be a captain over Israel. 3 So all the elders of Israel came to the king to Hebron; and king David made a league with them in Hebron before the LORD: and they anointed David king over Israel. 4 David was thirty years old when he began to reign, and he reigned forty years. 5 In Hebron he reigned over Judah seven years and six months: and in Jerusalem he reigned thirty and three years over all Israel and Judah. 6 And the king and his men went to Jerusalem unto the Jebusites, the inhabitants of the land: which spake unto David, saying, Except thou take away the blind and the lame, thou shalt not come in hither: thinking, David cannot come in hither. 7 Nevertheless David took the strong hold of Zion: the same is the city of David. 8 And David said on that day, Whosoever getteth up to the gutter, and smiteth the Jebusites, and the lame and the blind, that are hated of David' soul, he shall be chief and captain . Wherefore they said, The blind and the lame shall not come into the house. 9 So David dwelt in the fort, and called it the city of David. And David built round about from Millo and inward. 10 And David went on, and grew great, and the LORD God of hosts was with him. 11 And Hiram king of Tyre sent messengers to David, and cedar trees, and carpenters, and masons: and they built David an house. 12 And David perceived that the LORD had established him king over Israel, and that he had exalted his kingdom for his people Israel' sake. 13 And David took him more concubines and wives out of Jerusalem, after he was come from Hebron: and there were yet sons and daughters born to David. 14 And these be the names of those that were born unto him in Jerusalem; Shammua, and Shobab, and Nathan, and Solomon, 15 Ibhar also, and Elishua, and Nepheg, and Japhia, 16 And Elishama, and Eliada, and Eliphalet. 17 But when the Philistines heard that they had anointed David king over Israel, all the Philistines came up to seek David; and David heard of it , and went down to the hold. 18 The Philistines also came and spread themselves in the valley of Rephaim. 19 And David enquired of the LORD, saying, Shall I go up to the Philistines? wilt thou deliver them into mine hand? And the LORD said unto David, Go up: for I will doubtless deliver the Philistines into thine hand. 20 And David came to Baalperazim, and David smote them there, and said, The LORD hath broken forth upon mine enemies before me, as the breach of waters. Therefore he called the name of that place Baalperazim. 21 And there they left their images, and David and his men burned them. 22 And the Philistines came up yet again, and spread themselves in the valley of Rephaim. 23 And when David enquired of the LORD, he said, Thou shalt not go up; but fetch a compass behind them, and come upon them over against the mulberry trees. 24 And let it be, when thou hearest the sound of a going in the tops of the mulberry trees, that then thou shalt bestir thyself: for then shall the LORD go out before thee, to smite the host of the Philistines. 25 And David did so, as the LORD had commanded him; and smote the Philistines from Geba until thou come to Gazer.