Žalm 94,6 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se. 2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným. 3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, 4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti? 5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati? 6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti, 7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův? 8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? 9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří? 10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění? 11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. 12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. 13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. 14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, 15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. 16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? 17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení. 18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. 19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou. 20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, 21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? 22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého. 23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

BOŽE MSTITELI, HOSPODINE

1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7 Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ 8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18 Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se. 2 Soudce vší země, povstaň již, dej pyšným, co si zaslouží! 3 Jak dlouho, Hospodine, ničemní, jak dlouho ničemní budou vítězit? 4 Chrlí jen pýchu, kdykoli promluví, všichni ti zločinci se honosí. 5 Tvůj lid, Hospodine, deptají, utlačují tvé dědictví. 6 Mordují vdovy a příchozí, vraždí sirotky! 7 Říkají: „Hospodin to přece nevidí, Bůh Jákobův se to nedozví!“ 8 Pochopte to, vy tupci největší, kdy rozum dostanete, hlupáci? 9 Ten, který stvořil ucho – copak neslyší? Ten, který zformoval oko – copak nevidí? 10 Ten, který trestá národy – copak nesoudí? Učiteli lidstva snad chybí vědění? 11 Hospodin zná lidské úmysly – neznamenají vůbec nic! 12 Blaze člověku, jehož, Hospodine, káráš, člověku, jehož učíš ze svého Zákona. 13 Dáváš mu odpočinout od zlých dnů, než bude vykopána jáma ničemům. 14 Hospodin přece nenechá svůj lid, nikdy neopustí své dědictví! 15 Ke spravedlivým se právo navrátí, všichni poctiví dojdou odplaty. 16 Kdo se mě zastane proti bídákům? Kdo se mnou postaví se proti zlosynům? 17 Kdyby mi býval nepomohl Hospodin, zakrátko bydlel bych v říši mlčení! 18 Už jsem si řekl: „Má noha poklesá,“ tvá láska, Hospodine, mě ale držela! 19 Když nitro měl jsem plné úzkostí, tvé utěšení mi bylo rozkoší! 20 Spojí se s tebou vládci zločinní? Ti, kteří proti právu plodí trápení? 21 Takoví spravedlivého berou útokem, na smrt odsuzují nevinné! 22 Hospodin je však mou pevností, můj Bůh je skálou, v níž se ukryji. 23 On jejich zvrácenost na ně obrátí, jejich vlastní špatností je vyhladí, Hospodin, náš Bůh, je vyhladí!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Hilfeschrei nach Gott, dem Anwalt der Gerechten

1 Gott der Vergeltung, HERR, du Gott der Vergeltung, erscheine! (Dt 32,35; Na 1,2) 2 Erhebe dich, Richter der Erde, vergilt den Stolzen ihr Tun! (Ž 62,13; Jr 51,56) 3 Wie lange noch dürfen die Frevler, HERR, wie lange noch dürfen die Frevler frohlocken? 4 Sie geifern und führen freche Reden, die Übeltäter brüsten sich alle. (Ž 75,6) 5 HERR, sie zertreten dein Volk, sie unterdrücken dein Erbteil. 6 Sie bringen die Witwen und Fremden um und morden die Waisen. (Ex 22,21; Ez 22,7) 7 Sie sagten: Der HERR sieht es nicht, der Gott Jakobs merkt es nicht. (Ž 10,11; Žd 3,7; Žd 4,1) 8 Begreift doch, ihr Toren im Volk! Ihr Unvernünftigen, wann werdet ihr klug? (Př 1,22; Př 8,5) 9 Sollte der nicht hören, der das Ohr gepflanzt hat, sollte der nicht sehen, der das Auge geformt hat? (Ex 4,11; Ž 33,15; Př 20,12) 10 Sollte der nicht zurechtweisen, der die Nationen erzieht, er, der die Menschen Erkenntnis lehrt? 11 Der HERR kennt die Gedanken der Menschen: Sie sind ein Windhauch. (1K 3,20) 12 Selig der Mann, den du, HERR, erziehst, den du mit deiner Weisung belehrst, (Jb 5,17; Ž 119,71) 13 um ihm Ruhe zu schaffen vor bösen Tagen, bis dem Frevler die Grube gegraben ist. 14 Denn der HERR lässt sein Volk nicht im Stich und wird sein Erbe nicht verlassen. (1S 12,22) 15 Nun spricht man wieder Recht nach Gerechtigkeit; ihr folgen alle Menschen mit redlichem Herzen. 16 Wer wird sich für mich gegen die Bösen erheben, wer tritt gegen die Übeltäter für mich ein? 17 Wäre nicht der HERR meine Hilfe, bald würde meine Seele wohnen im Schweigen. (Ž 115,17) 18 Wenn ich sage: Mein Fuß gleitet aus, dann stützt mich, HERR, deine Huld. (Ž 145,14) 19 Mehren sich die Sorgen in meinem Innern, so erquicken deine Tröstungen meine Seele. (2K 1,4) 20 Hat sich mit dir der Thron des Verderbens verbündet, der Mühsal schafft, gegen das Gesetz? 21 Sie rotten sich zusammen gegen das Leben des Gerechten, unschuldiges Blut sprechen sie schuldig. 22 Da wurde mir der HERR zur Schutzburg, mein Gott zum Fels meiner Zuflucht. (Ž 92,16) 23 Er vergalt ihnen ihr Unrecht, / er vernichtet sie wegen ihrer Bosheit, vernichten wird sie der HERR, unser Gott. (Ž 7,17; Ž 62,13; Př 5,22)

English Standard Version

od Crossway

The Lord Will Not Forsake His People

1 O Lord, God of vengeance, O God of vengeance, shine forth! (Dt 32,35; Dt 32,41; Dt 32,43; Ž 50,2; Iz 35,4; Jr 51,56; Na 1,2; Ř 12,19)

Dt 32,35Dt 32,41Dt 32,43Ž 50,2Iz 35,4Jr 51,56Na 1,2Ř 12,19

2 Rise up, O judge of the earth; repay to the proud what they deserve! (Ž 7,6; Ž 58,11; L 1,51) 3 O Lord, how long shall the wicked, how long shall the wicked exult? (Jb 20,5; Ž 74,10; Zj 6,10) 4 They pour out their arrogant words; all the evildoers boast. (1S 2,3; Ž 31,18; Ž 92,7; Ž 92,9; Ž 125,5; Ju 1,15)

1S 2,3Ž 31,18Ž 92,7Ž 92,9Ž 125,5Ju 1,15

5 They crush your people, O Lord, and afflict your heritage. (Př 22,22; Iz 3,15) 6 They kill the widow and the sojourner, and murder the fatherless; (Iz 10,2) 7 and they say, “The Lord does not see; the God of Jacob does not perceive.” (Jb 22,13) 8 Understand, O dullest of the people! Fools, when will you be wise? (Ž 49,10) 9 He who planted the ear, does he not hear? He who formed the eye, does he not see? (Ex 4,11; Př 20,12) 10 He who disciplines the nations, does he not rebuke? He who teaches man knowledge— (Jb 12,23; Jb 35,11) 11 the Lord—knows the thoughts of man, that they are but a breath.^[1] (Ž 30,5; Ž 30,11; 1K 3,20) 12 Blessed is the man whom you discipline, O Lord, and whom you teach out of your law, (Dt 8,5; Jb 5,17; Př 3,11; 1K 11,32; Žd 12,5)

Dt 8,5Jb 5,17Př 3,111K 11,32Žd 12,5

13 to give him rest from days of trouble, until a pit is dug for the wicked. (Jb 34,29; Ž 49,5; Ž 55,23) 14 For the Lord will not forsake his people; he will not abandon his heritage; (Dt 32,9; 1S 12,22; Ř 11,2) 15 for justice will return to the righteous, and all the upright in heart will follow it. (1S 12,14; 1Kr 14,8; Iz 42,3) 16 Who rises up for me against the wicked? Who stands up for me against evildoers? (Ž 12,5) 17 If the Lord had not been my help, my soul would soon have lived in the land of silence. (Ž 31,17; Ž 124,1) 18 When I thought, “My foot slips,” your steadfast love, O Lord, held me up. (Ž 20,2; Ž 38,16; Ž 73,2) 19 When the cares of my heart are many, your consolations cheer my soul. 20 Can wicked rulers be allied with you, those who frame^[2] injustice by statute? (Ž 50,16; Ž 58,2; Iz 10,1; Am 6,3)

Ž 50,16Ž 58,2Iz 10,1Am 6,3

21 They band together against the life of the righteous and condemn the innocent to death.^[3] (Mt 27,1; Mt 27,4) 22 But the Lord has become my stronghold, and my God the rock of my refuge. (Ž 9,9; Ž 14,6; Ž 18,2) 23 He will bring back on them their iniquity and wipe them out for their wickedness; the Lord our God will wipe them out. (Ž 7,16; Ž 34,21; Ž 92,9; Př 2,22)

Ž 7,16Ž 34,21Ž 92,9Př 2,22

King James Version

1 O LORD God, to whom vengeance belongeth; O God, to whom vengeance belongeth, shew thyself. 2 Lift up thyself, thou judge of the earth: render a reward to the proud. 3 LORD, how long shall the wicked, how long shall the wicked triumph? 4 How long shall they utter and speak hard things? and all the workers of iniquity boast themselves? 5 They break in pieces thy people, O LORD, and afflict thine heritage. 6 They slay the widow and the stranger, and murder the fatherless. 7 Yet they say, The LORD shall not see, neither shall the God of Jacob regard it . 8 Understand, ye brutish among the people: and ye fools, when will ye be wise? 9 He that planted the ear, shall he not hear? he that formed the eye, shall he not see? 10 He that chastiseth the heathen, shall not he correct? he that teacheth man knowledge, shall not he know ? 11 The LORD knoweth the thoughts of man, that they are vanity. 12 Blessed is the man whom thou chastenest, O LORD, and teachest him out of thy law; 13 That thou mayest give him rest from the days of adversity, until the pit be digged for the wicked. 14 For the LORD will not cast off his people, neither will he forsake his inheritance. 15 But judgment shall return unto righteousness: and all the upright in heart shall follow it. 16 Who will rise up for me against the evildoers? or who will stand up for me against the workers of iniquity? 17 Unless the LORD had been my help, my soul had almost dwelt in silence. 18 When I said, My foot slippeth; thy mercy, O LORD, held me up. 19 In the multitude of my thoughts within me thy comforts delight my soul. 20 Shall the throne of iniquity have fellowship with thee, which frameth mischief by a law? 21 They gather themselves together against the soul of the righteous, and condemn the innocent blood. 22 But the LORD is my defence; and my God is the rock of my refuge. 23 And he shall bring upon them their own iniquity, and shall cut them off in their own wickedness; yea , the LORD our God shall cut them off.