1Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně.2Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.3Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.4Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.5Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.6Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.7Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.8Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.9Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.10Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.11Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. [ (Psalms 57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ]
1 Pro předního zpěváka, jako „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když uprchl před Saulem do jeskyně. 2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí. 3 Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas. 4 Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. -Sela- Bůh sešle své milosrdenství a věrnost. 5 Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč. 6 Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva! 7 Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami. -Sela- 8 Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. 9 Probuď se, má slávo! Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím. 10 Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; 11 vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost. 12 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
Žalm 57
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“ Zlatý zpěv Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně.[1]2Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se, vždyť jsi mým úkrytem! Do stínu tvých křídel schovám se, než zkáza pomine.3K Bohu, k Nejvyššímu zní mé volání, on se mnou dokoná své záměry!4Z nebe pošle, aby mě zachránil, mé pronásledovatele zastaví, séla svou lásku a věrnost Bůh pošle mi!5Jsem nucen bydlet mezi lvy, mezi lidožravými šelmami. Jejich zuby jsou šípy, oštěpy, ostrými meči jsou jejich jazyky.6Zvedni se, Bože, nad nebe, svou slávou přikryj celou zem!7Nástrahu mým krokům připravili, mou duši sklíčili. Jámu přede mnou vykopali, sami však do ní upadli. séla8Mé srdce je, Bože, připraveno, připraveno je zpívat a hrát.9Probuď se konečně, moje slávo, probuď se, loutno a citero, ať vzbudím ranní zář!10Chválit tě, Pane, chci mezi lidmi, chci ti hrát žalmy uprostřed národů:11Tvá láska sahá k samému nebi, tvá věrnost vzhůru k oblakům.12Zvedni se, Bože, nad nebe, svou slávou přikryj celou zem!
1Für den Chormeister. Nach der Weise Verdirb nicht! Von David. Ein Miktam-Lied. Als er vor Saul floh. In der Höhle. (1S 22,1; 1S 24,4)2Sei mir gnädig, Gott, sei mir gnädig,
denn ich habe mich bei dir geborgen,
im Schatten deiner Flügel will ich mich bergen,
bis das Unheil vorübergeht. (Ž 17,7)3Ich rufe zu Gott, dem Höchsten,
zu Gott, der mir beisteht.4Er sende vom Himmel und rette mich, /
es höhnte, der mir nachstellt. [Sela]
Gott sende seine Huld und seine Treue.5Ich muss mitten unter Löwen lagern,
die gierig auf Menschen sind.
Ihre Zähne sind Spieße und Pfeile,
ein scharfes Schwert ihre Zunge. (Ž 17,12; Ž 55,22; Ž 59,8)6Erhebe dich über den Himmel, Gott!
Deine Herrlichkeit sei über der ganzen Erde!7Sie haben meinen Schritten ein Netz gelegt,
gebeugt meine Seele,
sie haben mir eine Grube gegraben,
doch fielen sie selbst hinein. [Sela][1] (Ž 7,16; Ž 140,6)8Mein Herz ist bereit, Gott, /
mein Herz ist bereit,
ich will singen und spielen. (Ž 7,18; Ž 108,2)9Wach auf, meine Herrlichkeit! /
Wacht auf, Harfe und Leier!
Ich will das Morgenrot wecken. (Jb 38,12)10Ich will dich preisen, Herr, unter den Völkern,
dir vor den Nationen spielen. (Ž 7,18; Ž 108,4)11Denn deine Liebe reicht, so weit der Himmel ist,
deine Treue, so weit die Wolken ziehn. (Ž 36,6)12Erhebe dich über den Himmel, Gott!
Deine Herrlichkeit sei über der ganzen Erde!
1To the choirmaster: according to Do Not Destroy. A Miktam[1] of David, when he fled from Saul, in the cave. Be merciful to me, O God, be merciful to me, for in you my soul takes refuge; in the shadow of your wings I will take refuge, till the storms of destruction pass by. (1S 22,1; 1S 24,1; Ž 4,1; Ž 16,1; Ž 17,8; Ž 56,1; Ž 58,1; Ž 59,1; Ž 75,1; Ž 91,4; Ž 142,1; Iz 26,20)2I cry out to God Most High, to God who fulfills his purpose for me. (Ž 138,8)3He will send from heaven and save me; he will put to shame him who tramples on me. God will send out his steadfast love and his faithfulness! (Ž 18,16; Ž 36,5; Ž 40,11; Ž 43,3; Ž 56,1; Ž 144,5; Ž 144,7)4My soul is in the midst of lions; I lie down amid fiery beasts— the children of man, whose teeth are spears and arrows, whose tongues are sharp swords. (Ž 52,2; Ž 55,21; Ž 58,6; Ž 59,7; Ž 64,3; Př 12,18; Př 30,14; Jr 9,8)5Be exalted, O God, above the heavens! Let your glory be over all the earth! (Ž 108,5; Ž 113,4)6They set a net for my steps; my soul was bowed down. They dug a pit in my way, but they have fallen into it themselves. (Jb 18,8; Ž 7,15; Ž 145,14; Ž 146,8)7My heart is steadfast, O God, my heart is steadfast! I will sing and make melody! (Ž 108,1; Ž 112,7)8Awake, my glory![2] Awake, O harp and lyre! I will awake the dawn! (Sd 5,12; 1Pa 15,16; Ž 16,9)9I will give thanks to you, O Lord, among the peoples; I will sing praises to you among the nations.10For your steadfast love is great to the heavens, your faithfulness to the clouds. (Ž 36,5)11Be exalted, O God, above the heavens! Let your glory be over all the earth! (Ž 57,5)
Žalm 57
King James Version
1To the chief Musician, Altaschith, Michtam of David, when he fled from Saul in the cave. Be merciful unto me, O God, be merciful unto me: for my soul trusteth in thee: yea, in the shadow of thy wings will I make my refuge, until these calamities be overpast.2I will cry unto God most high; unto God that performeth all things for me.3He shall send from heaven, and save me from the reproach of him that would swallow me up. Selah. God shall send forth his mercy and his truth.4My soul is among lions: and I lie even among them that are set on fire, even the sons of men, whose teeth are spears and arrows, and their tongue a sharp sword.5Be thou exalted, O God, above the heavens; let thy glory be above all the earth.6They have prepared a net for my steps; my soul is bowed down: they have digged a pit before me, into the midst whereof they are fallen themselves . Selah.7My heart is fixed, O God, my heart is fixed: I will sing and give praise.8Awake up, my glory; awake, psaltery and harp: I myself will awake early.9I will praise thee, O Lord, among the people: I will sing unto thee among the nations.10For thy mercy is great unto the heavens, and thy truth unto the clouds.11Be thou exalted, O God, above the heavens: let thy glory be above all the earth.