1Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.2Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.3Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.4Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.5Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.6Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.7Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.8Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.9Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?10A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.11Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.12V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.13Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]
SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, NEBOŤ PO MNĚ ŠLAPE ČLOVĚK
1 Pro předního zpěváka, podle „Němé holubice dálek“. Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci. 2 Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje. 3 Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho. 4 Přichází den strachu, já však doufám v tebe. 5 V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo? 6 Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého. 7 Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují. 8 Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem! 9 O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš? 10 Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: „Teď vím, že Bůh je při mně!“ 11 V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, 12 v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk? 13 Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály, 14 neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?
Žalm 56
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Pro předního zpěváka, na nápěv „Tiché holubice v dálavách“. Zlatý zpěv Davidův, když ho Filištíni zajali v Gatu.[1]2Smiluj se, Bože, lidé mě deptají, bojovníci na mě každý den útočí.3Každý den deptají mě moji protivníci, tak mnozí proti mně pyšně bojují.4Kdykoli bojím se, v tobě mám naději!5V Bohu, jehož slovo chválím, v Bohu mám naději. Proto se nebojím, co by mi udělal smrtelník!6Každý den má slova překrucují, přemýšlejí stále, jak mi uškodit.7Číhají tajně, sledují mé kroky, po mém životě už se sápají.8Copak uniknou se svou hanebností? Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!9Ty vedeš v patrnosti každý můj útěk, mé slzy schovej do své lahvice – ty sám víš nejlépe, kolik jich je!10Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé, když k tobě zavolám – v ten den. Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!11V Bohu, jehož slovo chválím, v Hospodinu, jehož slovo chválím,12v Bohu mám naději. Proto se nebojím, co by mi člověk učinil!13Tobě jsem, Bože, složil sliby, tobě přinesu vděčné oběti.14Vždyť jsi mě zachránil od smrti, mé nohy od zvrtnutí, abych směl před Bohem stále chodit ve světle, mezi živými!
1Für den Chormeister. Nach der Weise Stumme Taube der Ferne. Ein Miktam-Lied Davids. Als die Philister ihn in Gat ergriffen. (1S 21,11)2Sei mir gnädig, Gott, denn Menschen stellten mir nach,
Tag für Tag bedrängen mich meine Feinde.3Den ganzen Tag stellten meine Gegner mir nach,
ja, es sind viele, die mich voll Hochmut bekämpften.[1]4An dem Tag, da ich mich fürchte,
setzte ich auf dich mein Vertrauen.5Auf Gott, dessen Wort ich lobe, /
auf Gott vertraue ich, ich fürchte mich nicht.
Was kann ein Fleisch mir antun? (Ž 27,1; Ž 118,6; Iz 51,12; Mt 10,28; Ř 8,31)6Tag für Tag verdrehen sie meine Worte,
auf mein Verderben geht ihr ganzes Sinnen.[2]7Sie lauern und spähen, sie beobachten meine Schritte,
denn sie trachteten mir nach dem Leben.8Wegen des Unrechts sollen sie Rettung erfahren?
Im Zorn, Gott, wirf nieder die Völker!9Die Wege meines Elends hast du gezählt. /
In deinem Schlauch sammle meine Tränen!
Steht nicht alles in deinem Buche? (2Kr 20,5)10Dann weichen die Feinde zurück, am Tag, da ich rufe.
Ich habe erkannt: Mir steht Gott zur Seite. (Ž 124,1; Ř 8,31)11Auf Gott, dessen Wort ich lobe,
auf den HERRN, dessen Wort ich lobe,12auf Gott setzte ich mein Vertrauen, ich fürchte mich nicht.
Was kann ein Mensch mir antun?13Ich schulde dir, Gott, was ich gelobte,
Dankopfer will ich dir weihen. (Ž 66,13)14Ja, du hast mein Leben dem Tod entrissen. /
Hast du nicht meine Füße vor dem Straucheln bewahrt?
So gehe ich meinen Weg vor Gott, /
im Licht des Lebens. (Jb 33,30; Ž 9,14; Ž 116,8)
1To the choirmaster: according to The Dove on Far-off Terebinths. A Miktam[1] of David, when the Philistines seized him in Gath. Be gracious to me, O God, for man tramples on me; all day long an attacker oppresses me; (1S 21,10; 1S 22,1; Ž 4,1; Ž 16,1; Ž 57,1; Ž 57,3)2my enemies trample on me all day long, for many attack me proudly.3When I am afraid, I put my trust in you. (Ž 11,1)4In God, whose word I praise, in God I trust; I shall not be afraid. What can flesh do to me? (Ž 27,1; Ž 118,6; Iz 51,12; Žd 13,6)5All day long they injure my cause;[2] all their thoughts are against me for evil.6They stir up strife, they lurk; they watch my steps, as they have waited for my life. (Ž 10,8; Ž 59,3; Ž 71,10; Ž 140,2; Iz 54,15)7For their crime will they escape? In wrath cast down the peoples, O God! (Ž 7,6; Ž 55,23; Ž 59,5)8You have kept count of my tossings;[3] put my tears in your bottle. Are they not in your book? (2Kr 20,5; Ž 39,12; Mal 3,16)9Then my enemies will turn back in the day when I call. This I know, that[4] God is for me. (Ž 102,2; Ž 118,6; Ř 8,31)10In God, whose word I praise, in the Lord, whose word I praise,11in God I trust; I shall not be afraid. What can man do to me? (Ž 56,4)12I must perform my vows to you, O God; I will render thank offerings to you. (Ž 50,14)13For you have delivered my soul from death, yes, my feet from falling, that I may walk before God in the light of life. (Ž 49,15; Ž 49,19; Ž 116,8; Ž 116,9)
Žalm 56
King James Version
1To the chief Musician upon Jonathelemrechokim, Michtam of David, when the Philistines took him in Gath. Be merciful unto me, O God: for man would swallow me up; he fighting daily oppresseth me.2Mine enemies would daily swallow me up: for they be many that fight against me, O thou most High.3What time I am afraid, I will trust in thee.4In God I will praise his word, in God I have put my trust; I will not fear what flesh can do unto me.5Every day they wrest my words: all their thoughts are against me for evil.6They gather themselves together, they hide themselves, they mark my steps, when they wait for my soul.7Shall they escape by iniquity? in thine anger cast down the people, O God.8Thou tellest my wanderings: put thou my tears into thy bottle: are they not in thy book?9When I cry unto thee , then shall mine enemies turn back: this I know; for God is for me.10In God will I praise his word: in the LORD will I praise his word.11In God have I put my trust: I will not be afraid what man can do unto me.12Thy vows are upon me, O God: I will render praises unto thee.13For thou hast delivered my soul from death: wilt not thou deliver my feet from falling, that I may walk before God in the light of the living?