1Přednímu zpěváku, žalm Davidův.2V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.3Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.4Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.5Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.6V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.7Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.8Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.9Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.10Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.11Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.12U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.13Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.14Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.15Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.16V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.17Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.18Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.19Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.20Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.21Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.22Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.23Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.24Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! 3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. 4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. 5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. 6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. 7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. 8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. 9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. 10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou. 11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. 12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. 13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. 14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. 15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, 16 moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. 17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. 18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. 19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. 20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. 21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. 22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! 23 A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. 25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!
1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.2Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben, pro svoji spravedlnost zachraň mě!3Nakloň mi prosím ucho své, pospěš mi na pomoc, buď mojí skálou mohutnou, opevněnou tvrzí, mou záchranou!4Jsi přece má skála a má tvrz, pro své jméno mě veď a provázej.5Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili, vždyť jsi mou posilou!6Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, vykup mě!7Nesnesu ctitele marných nicotností, mou nadějí je Hospodin.8Jásat a radovat se budu z tvé lásky, že jsi pohlédl na mé trápení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
II.
9Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým!10Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby!11Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním,[1] mé údy ochably.12Všem svým protivníkům jsem pro zábavu, pro své sousedy jsem pohromou, i svým přátelům jsem za příšeru, ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!13Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám.14Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života!15Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“16Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!17Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě!18Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení!
III.
19Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně!20Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv!21Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky.22Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen.23Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem.24Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají.25Buďte silní a v srdci stateční, všichni, jichž nadějí je Hospodin!
1Für den Chormeister. Ein Psalm Davids.2HERR, bei dir habe ich mich geborgen. /
Lass mich nicht zuschanden werden in Ewigkeit;
rette mich in deiner Gerechtigkeit! (Ž 71,1)3Neige dein Ohr mir zu, erlöse mich eilends!
Sei mir ein schützender Fels, /
ein festes Haus, mich zu retten! (Ž 102,3)4Denn du bist mein Fels und meine Festung;
um deines Namens willen wirst du mich führen und leiten. (Ž 23,3; Ž 92,16)5Du wirst mich befreien /
aus dem Netz, das sie mir heimlich legten;
denn du bist meine Zuflucht. (Ž 25,15; Ž 140,6)6In deine Hand lege ich voll Vertrauen meinen Geist;
du hast mich erlöst, HERR, du Gott der Treue. (L 23,46; Sk 7,59)7Verhasst waren mir, die nichtige Götzen verehren,
ich setze auf den HERRN mein Vertrauen.8Ich will jubeln und deiner Huld mich freuen;
denn du hast mein Elend angesehn, /
du kanntest die Ängste meiner Seele. (Ž 9,3)9Du hast mich nicht preisgegeben der Hand meines Feindes,
du stelltest meine Füße in weiten Raum. (Ž 18,20)10HERR, sei mir gnädig, denn mir ist angst;
vor Gram sind mir Auge, Seele und Leib zerfallen. (Ž 6,8; Ž 38,11)11In Kummer schwand mein Leben dahin,
meine Jahre vor Seufzen.
Meine Kraft ist ermattet wegen meiner Sünde,
meine Glieder sind zerfallen. (Ž 6,3)12Vor all meinen Bedrängern wurde ich zum Spott,
zum Spott sogar für meine Nachbarn.
Meinen Freunden wurde ich zum Schrecken,
wer mich auf der Straße sieht, der flieht vor mir. (Jb 19,13; Ž 38,12; Ž 41,10; Ž 44,14; Ž 55,13; Ž 69,9; Ž 79,4; Ž 88,9; Ž 89,42)13Ich bin dem Gedächtnis entschwunden wie ein Toter,
bin geworden wie ein zerbrochenes Gefäß.14Ich hörte das Zischeln der Menge - Grauen ringsum.
Sie taten sich gegen mich zusammen; /
sie sannen darauf, mir das Leben zu rauben. (Ž 41,6; Jr 20,10)15Ich aber, HERR, ich habe dir vertraut,
ich habe gesagt: Mein Gott bist du. (Ž 140,7)16In deiner Hand steht meine Zeit;
entreiß mich der Hand meiner Feinde und Verfolger! (Ž 139,16)17Lass dein Angesicht leuchten über deinem Knecht,
hilf mir in deiner Huld! (Ž 4,7)18Lass mich nicht zuschanden werden, HERR,
denn ich habe zu dir gerufen!
Zuschanden werden sollen die Frevler,
sie sollen verstummen in der Totenwelt.19Jeder Mund, der lügt, soll sich schließen,
der Mund, der frech gegen den Gerechten redet, /
hochmütig und verächtlich.20Wie groß ist deine Güte,
die du bewahrt hast für alle, die dich fürchten;
du hast sie denen erwiesen,
die sich vor den Menschen bei dir bergen.21Du verbirgst sie im Schutz deines Angesichts
vor den Verschwörungen der Leute.
In einer Hütte bewahrst du sie
vor dem Gezänk der Zungen. (Jb 5,21; Ž 27,5)22Gepriesen sei der HERR,
denn er hat seine Huld wunderbar an mir erwiesen /
in einer befestigten Stadt.23Ich aber sagte in meiner Angst:
Ich bin verstoßen aus deinen Augen.
Doch du hast mein lautes Flehen gehört,
als ich zu dir um Hilfe rief. (Jon 2,5)24Liebt den HERRN, all seine Frommen!
Seine Getreuen behütet der HERR, /
doch reichlich vergilt er dem, der hochmütig handelt. (Ž 62,13)25Euer Herz sei stark und unverzagt,
ihr alle, die ihr den HERRN erwartet. (Ž 27,14)
1To the choirmaster. A Psalm of David. In you, O Lord, do I take refuge; let me never be put to shame; in your righteousness deliver me! (Ž 11,1; Ž 31,17; Ž 71,1; Ž 143,1)2Incline your ear to me; rescue me speedily! Be a rock of refuge for me, a strong fortress to save me! (Ž 18,2; Ž 91,2)3For you are my rock and my fortress; and for your name’s sake you lead me and guide me; (Ž 23,3)4you take me out of the net they have hidden for me, for you are my refuge. (Jb 18,8; Ž 25,15; Ž 43,2)5Into your hand I commit my spirit; you have redeemed me, O Lord, faithful God. (Dt 32,4; L 23,46; Sk 7,59)6I hate[1] those who pay regard to worthless idols, but I trust in the Lord. (Dt 32,21; Ž 26,5; Jr 8,19; Jr 14,22; Jon 2,8)7I will rejoice and be glad in your steadfast love, because you have seen my affliction; you have known the distress of my soul, (Ž 1,6)8and you have not delivered me into the hand of the enemy; you have set my feet in a broad place. (Dt 32,30; Jb 36,16)9Be gracious to me, O Lord, for I am in distress; my eye is wasted from grief; my soul and my body also. (Ž 6,7; Ž 66,14)10For my life is spent with sorrow, and my years with sighing; my strength fails because of my iniquity, and my bones waste away. (Ž 6,2; Ž 32,3; Ž 38,3; Ž 102,3)11Because of all my adversaries I have become a reproach, especially to my neighbors, and an object of dread to my acquaintances; those who see me in the street flee from me. (Jb 19,13; Ž 41,7; Iz 53,3; Mt 26,56; Mk 14,50)12I have been forgotten like one who is dead; I have become like a broken vessel. (Ž 88,5; Kaz 9,5; Iz 30,14)13For I hear the whispering of many— terror on every side!— as they scheme together against me, as they plot to take my life. (2S 17,1; Jr 20,10; Mt 27,1)14But I trust in you, O Lord; I say, “You are my God.” (Ž 31,1; Ž 31,6)15My times are in your hand; rescue me from the hand of my enemies and from my persecutors! (1Pa 29,30; Jb 24,1; Ž 7,1)16Make your face shine on your servant; save me in your steadfast love! (Ž 4,6)17O Lord, let me not be put to shame, for I call upon you; let the wicked be put to shame; let them go silently to Sheol. (1S 2,9; Ž 31,1; Ž 94,17; Ž 115,17)18Let the lying lips be mute, which speak insolently against the righteous in pride and contempt. (Ž 17,10; Ju 1,15)19Oh, how abundant is your goodness, which you have stored up for those who fear you and worked for those who take refuge in you, in the sight of the children of mankind! (Ž 23,5)20In the cover of your presence you hide them from the plots of men; you store them in your shelter from the strife of tongues. (Ž 27,5; Ž 32,7)21Blessed be the Lord, for he has wondrously shown his steadfast love to me when I was in a besieged city. (1S 23,7; Ž 17,7)22I had said in my alarm,[2] “I am cut off from your sight.” But you heard the voice of my pleas for mercy when I cried to you for help. (2S 15,14; Ž 116,11; Iz 38,11; Pl 3,54; Jon 2,4)23Love the Lord, all you his saints! The Lord preserves the faithful but abundantly repays the one who acts in pride. (Dt 32,41; Ž 30,4)24Be strong, and let your heart take courage, all you who wait for the Lord! (Ž 27,14)
Žalm 31
King James Version
1To the chief Musician, A Psalm of David. In thee, O LORD, do I put my trust; let me never be ashamed: deliver me in thy righteousness.2Bow down thine ear to me; deliver me speedily: be thou my strong rock, for an house of defence to save me.3For thou art my rock and my fortress; therefore for thy name' sake lead me, and guide me.4Pull me out of the net that they have laid privily for me: for thou art my strength.5Into thine hand I commit my spirit: thou hast redeemed me, O LORD God of truth.6I have hated them that regard lying vanities: but I trust in the LORD.7I will be glad and rejoice in thy mercy: for thou hast considered my trouble; thou hast known my soul in adversities;8And hast not shut me up into the hand of the enemy: thou hast set my feet in a large room.9Have mercy upon me, O LORD, for I am in trouble: mine eye is consumed with grief, yea , my soul and my belly.10For my life is spent with grief, and my years with sighing: my strength faileth because of mine iniquity, and my bones are consumed.11I was a reproach among all mine enemies, but especially among my neighbours, and a fear to mine acquaintance: they that did see me without fled from me.12I am forgotten as a dead man out of mind: I am like a broken vessel.13For I have heard the slander of many: fear was on every side: while they took counsel together against me, they devised to take away my life.14But I trusted in thee, O LORD: I said, Thou art my God.15My times are in thy hand: deliver me from the hand of mine enemies, and from them that persecute me.16Make thy face to shine upon thy servant: save me for thy mercies'sake.17Let me not be ashamed, O LORD; for I have called upon thee: let the wicked be ashamed, and let them be silent in the grave.18Let the lying lips be put to silence; which speak grievous things proudly and contemptuously against the righteous.19Oh how great is thy goodness, which thou hast laid up for them that fear thee; which thou hast wrought for them that trust in thee before the sons of men!20Thou shalt hide them in the secret of thy presence from the pride of man: thou shalt keep them secretly in a pavilion from the strife of tongues.21Blessed be the LORD: for he hath shewed me his marvellous kindness in a strong city.22For I said in my haste, I am cut off from before thine eyes: nevertheless thou heardest the voice of my supplications when I cried unto thee.23O love the LORD, all ye his saints: for the LORD preserveth the faithful, and plentifully rewardeth the proud doer.24Be of good courage, and he shall strengthen your heart, all ye that hope in the LORD.