1Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.2Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.3Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.4Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.5V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.6K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.7Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.8Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:9Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.10Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.11Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.12Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.13Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.14Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.15Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.16Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.17Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.18Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.19Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.20Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.21Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.22Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.23I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:24Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.25Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.26O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.27Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.28Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.29Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.30Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.31Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]
1Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“
1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův.2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání?3Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid.4Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval.5Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval.6K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni.7Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa.8Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá:9„Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“10To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí.11Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty!12Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník!13Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští.14Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi!15Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém.16Patro mám suché[1] jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě!17Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli,[2]18všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají,19o moje šaty dělí se, o moje roucho losují.20Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!21Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou!
II.
22Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola!23Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit:24Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej!25Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář – když k němu volá, on vyslýchá!26Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli.27Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky!28Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy.29Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy!30Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou – ti, kdo se při životě udržet nemohou!31Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky.32Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!
Gottverlasssenheit und Rettung des todgeweihten Armen
1Für den Chormeister. Nach der Weise Hinde der Morgenröte. Ein Psalm Davids.2Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen,
bleibst fern meiner Rettung, den Worten meines Schreiens? (Mt 27,46)3Mein Gott, ich rufe bei Tag, doch du gibst keine Antwort;
und bei Nacht, doch ich finde keine Ruhe.4Aber du bist heilig,
du thronst über dem Lobpreis Israels. (Iz 6,3)5Dir haben unsere Väter vertraut,
sie haben vertraut und du hast sie gerettet. (Ž 25,2)6Zu dir riefen sie und wurden befreit,
dir vertrauten sie und wurden nicht zuschanden.7Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch,
der Leute Spott, vom Volk verachtet. (Jb 25,6; Iz 41,14; Iz 53,3)8Alle, die mich sehen, verlachen mich,
verziehen die Lippen, schütteln den Kopf: (Ž 109,25; Mt 27,39)9Wälze die Last auf den HERRN! Er soll ihn befreien,
er reiße ihn heraus, wenn er an ihm Gefallen hat! (Mt 27,43; Mdr 2,18)10Du bist es, der mich aus dem Schoß meiner Mutter zog,
der mich anvertraut der Brust meiner Mutter. (Iz 44,2)11Von Geburt an bin ich geworfen auf dich,
vom Mutterleib an bist du mein Gott. (Ž 71,6)12Sei mir nicht fern, denn die Not ist nahe
und kein Helfer ist da! (Ž 22,20; Ž 35,22; Ž 38,22; Ž 40,14; Ž 71,12)13Viele Stiere haben mich umgeben,
Büffel von Baschan mich umringt.14Aufgesperrt haben sie gegen mich ihren Rachen,
wie ein reißender, brüllender Löwe. (Ž 17,12; 1P 5,8)15Hingeschüttet bin ich wie Wasser,
gelöst haben sich all meine Glieder,
mein Herz ist geworden wie Wachs,
in meinen Eingeweiden zerflossen.16Meine Kraft ist vertrocknet wie eine Scherbe, /
die Zunge klebt mir am Gaumen,
du legst mich in den Staub des Todes. (J 19,28)17Denn Hunde haben mich umlagert, /
eine Rotte von Bösen hat mich umkreist.
Sie haben mir Hände und Füße durchbohrt.[1]18Ich kann all meine Knochen zählen;
sie gaffen und starren mich an.19Sie verteilen unter sich meine Kleider
und werfen das Los um mein Gewand. (Mt 27,35; J 19,23)20Du aber, HERR, halte dich nicht fern!
Du, meine Stärke, eile mir zu Hilfe! (Ž 22,12)21Entreiß mein Leben dem Schwert,
aus der Gewalt der Hunde mein einziges Gut!22Rette mich vor dem Rachen des Löwen
und vor den Hörnern der Büffel! - /
Du hast mir Antwort gegeben. (Ž 17,12; 2Tm 4,17)23Ich will deinen Namen meinen Brüdern verkünden,
inmitten der Versammlung dich loben. (Ž 9,15; Ž 22,26; Ž 26,12; Ž 35,18; Ž 40,10; Ž 107,32; Ž 109,30; Ž 111,1; Žd 2,12)24Die ihr den HERRN fürchtet, lobt ihn; /
all ihr Nachkommen Jakobs, rühmt ihn;
erschauert vor ihm, all ihr Nachkommen Israels!25Denn er hat nicht verachtet,
nicht verabscheut des Elenden Elend.
Er hat sein Angesicht nicht verborgen vor ihm;
er hat gehört, als er zu ihm schrie.26Von dir kommt mein Lobpreis in großer Versammlung,
ich erfülle mein Gelübde vor denen, die ihn fürchten. (Ž 66,13)27Die Armen sollen essen und sich sättigen; /
den HERRN sollen loben, die ihn suchen.
Aufleben soll euer Herz für immer. (Ž 69,33)28Alle Enden der Erde sollen daran denken/
und sich zum HERRN bekehren:
Vor dir sollen sich niederwerfen alle Stämme der Nationen. (Iz 45,22; Tób 13,13)29Denn dem HERRN gehört das Königtum;
er herrscht über die Nationen. (Ž 24,7)30Es aßen und warfen sich nieder alle Mächtigen der Erde.
Alle, die in den Staub gesunken sind, sollen vor ihm sich beugen.
Und wer sein Leben nicht bewahrt hat,31Nachkommen werden ihm dienen.
Vom Herrn wird man dem Geschlecht erzählen, das kommen wird. / (Ž 48,14; Ž 71,18; Ž 78,3; Ž 102,19; Ž 145,4)32Seine Heilstat verkündet man einem Volk, das noch geboren wird:
Ja, er hat es getan.
1To the choirmaster: according to The Doe of the Dawn. A Psalm of David. My God, my God, why have you forsaken me? Why are you so far from saving me, from the words of my groaning? (Jb 3,24; Ž 22,11; Ž 32,3; Ž 38,8; Iz 59,11; Mt 27,46; Mk 15,34; Žd 5,7)2O my God, I cry by day, but you do not answer, and by night, but I find no rest. (Ž 88,1)3Yet you are holy, enthroned on the praises[1] of Israel. (Lv 19,2; Ž 9,11; Ž 9,14; Ž 65,1; Ž 80,1; Ž 99,1; Ž 102,21; Ž 147,12)4In you our fathers trusted; they trusted, and you delivered them.5To you they cried and were rescued; in you they trusted and were not put to shame. (Sd 3,9; Ž 25,2; Ž 31,1; Ž 71,1; Iz 49,23; Ř 9,33)6But I am a worm and not a man, scorned by mankind and despised by the people. (Jb 25,6; Ž 69,19; Ž 109,25; Iz 41,14; Iz 49,7; Iz 53,3)7All who see me mock me; they make mouths at me; they wag their heads; (2Kr 19,21; Ž 44,14; Ž 109,25; Iz 37,22; Pl 2,15; Mt 27,39; Mk 15,29; L 23,35)8“He trusts in the Lord; let him deliver him; let him rescue him, for he delights in him!” (Ž 18,19; Ž 37,5; Ž 91,14; Př 16,3; Mt 3,17; Mk 1,11; L 3,22)9Yet you are he who took me from the womb; you made me trust you at my mother’s breasts. (Ž 71,6)10On you was I cast from my birth, and from my mother’s womb you have been my God. (Iz 46,3; Iz 49,1; Ga 1,15)11Be not far from me, for trouble is near, and there is none to help. (2Kr 14,26; Ž 10,1; Ž 22,1; Ž 107,12; Iz 63,5)12Many bulls encompass me; strong bulls of Bashan surround me; (Ž 68,30; Am 4,1)13they open wide their mouths at me, like a ravening and roaring lion. (Jb 16,10; Ž 35,21; Pl 2,16; Pl 3,46)14I am poured out like water, and all my bones are out of joint; my heart is like wax; it is melted within my breast; (Jz 2,11; Jb 23,16; Ž 68,2; Pl 2,11; Da 5,6; Na 2,10)15my strength is dried up like a potsherd, and my tongue sticks to my jaws; you lay me in the dust of death. (Jb 29,10; Př 17,22; J 19,28)16For dogs encompass me; a company of evildoers encircles me; they have pierced my hands and feet[2]— (Ž 88,17; Za 12,10; Mt 27,35; Mk 15,24; L 23,33; L 24,40; J 19,23; J 19,37; J 20,25; Fp 3,2; Zj 22,15)17I can count all my bones— they stare and gloat over me; (L 23,35)18they divide my garments among them, and for my clothing they cast lots. (Mt 27,35; L 23,34; J 19,24)19But you, O Lord, do not be far off! O you my help, come quickly to my aid! (Ž 22,11; Ž 38,22)20Deliver my soul from the sword, my precious life from the power of the dog! (Fp 3,2; Zj 22,15)21Save me from the mouth of the lion! You have rescued[3] me from the horns of the wild oxen! (Nu 23,22; 2Tm 4,17)22I will tell of your name to my brothers; in the midst of the congregation I will praise you: (Ž 102,21; Mt 28,10; J 17,6; J 20,17; Ř 8,29; Žd 2,12)23You who fear the Lord, praise him! All you offspring of Jacob, glorify him, and stand in awe of him, all you offspring of Israel! (Ž 50,15; Ž 50,23; Ž 135,20)24For he has not despised or abhorred the affliction of the afflicted, and he has not hidden his face from him, but has heard, when he cried to him. (Jb 13,24; Ž 10,1; Ž 13,1; Iz 53,4; Iz 53,7; Žd 5,7)25From you comes my praise in the great congregation; my vows I will perform before those who fear him. (Lv 7,16; Ž 35,18; Ž 40,9; Ž 50,14; Ž 66,13; Ž 111,1; Jon 2,9)26The afflicted[4] shall eat and be satisfied; those who seek him shall praise the Lord! May your hearts live forever! (Ž 69,32; Iz 25,6; Iz 65,13; J 6,51)27All the ends of the earth shall remember and turn to the Lord, and all the families of the nations shall worship before you. (Ž 2,8; Ž 67,7; Ž 96,7)28For kingship belongs to the Lord, and he rules over the nations. (Ž 47,8; Abd 1,21; Za 14,9)29All the prosperous of the earth eat and worship; before him shall bow all who go down to the dust, even the one who could not keep himself alive. (Ž 45,12; Ž 72,9; Ez 18,27; Fp 2,10)30Posterity shall serve him; it shall be told of the Lord to the coming generation; (Ž 48,13; Ž 71,18)31they shall come and proclaim his righteousness to a people yet unborn, that he has done it. (Ž 78,6; Ž 86,9; Ž 102,18; Iz 60,3)
Žalm 22
King James Version
1To the chief Musician upon Aijeleth Shahar, A Psalm of David. My God, my God, why hast thou forsaken me? why art thou so far from helping me, and from the words of my roaring?2O my God, I cry in the daytime, but thou hearest not; and in the night season, and am not silent.3But thou art holy, O thou that inhabitest the praises of Israel.4Our fathers trusted in thee: they trusted, and thou didst deliver them.5They cried unto thee, and were delivered: they trusted in thee, and were not confounded.6But I am a worm, and no man; a reproach of men, and despised of the people.7All they that see me laugh me to scorn: they shoot out the lip, they shake the head, saying ,8He trusted on the LORD that he would deliver him: let him deliver him, seeing he delighted in him.9But thou art he that took me out of the womb: thou didst make me hope when I was upon my mother' breasts.10I was cast upon thee from the womb: thou art my God from my mother' belly.11Be not far from me; for trouble is near; for there is none to help.12Many bulls have compassed me: strong bulls of Bashan have beset me round.13They gaped upon me with their mouths, as a ravening and a roaring lion.14I am poured out like water, and all my bones are out of joint: my heart is like wax; it is melted in the midst of my bowels.15My strength is dried up like a potsherd; and my tongue cleaveth to my jaws; and thou hast brought me into the dust of death.16For dogs have compassed me: the assembly of the wicked have inclosed me: they pierced my hands and my feet.17I may tell all my bones: they look and stare upon me.18They part my garments among them, and cast lots upon my vesture.19But be not thou far from me, O LORD: O my strength, haste thee to help me.20Deliver my soul from the sword; my darling from the power of the dog.21Save me from the lion' mouth: for thou hast heard me from the horns of the unicorns.22I will declare thy name unto my brethren: in the midst of the congregation will I praise thee.23Ye that fear the LORD, praise him; all ye the seed of Jacob, glorify him; and fear him, all ye the seed of Israel.24For he hath not despised nor abhorred the affliction of the afflicted; neither hath he hid his face from him; but when he cried unto him, he heard.25My praise shall be of thee in the great congregation: I will pay my vows before them that fear him.26The meek shall eat and be satisfied: they shall praise the LORD that seek him: your heart shall live for ever.27All the ends of the world shall remember and turn unto the LORD: and all the kindreds of the nations shall worship before thee.28For the kingdom is the LORD': and he is the governor among the nations.29All they that be fat upon earth shall eat and worship: all they that go down to the dust shall bow before him: and none can keep alive his own soul.30A seed shall serve him; it shall be accounted to the Lord for a generation.31They shall come, and shall declare his righteousness unto a people that shall be born, that he hath done this .