Žalm 144 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. 2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. 3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? 4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. 5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. 6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. 7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. 8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. 9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, 10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. 11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. 12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. 13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. 14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. 15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

POŽEHNÁN BUĎ HOSPODIN, MÁ SKÁLA

1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit! 2 Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje. 3 Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš? 4 Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé. 5 Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit. 6 Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek, 7 vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců! 8 Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná! 9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy. 10 Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče, 11 vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná. 12 Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru. 13 Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol, 14 náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích. 15 Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Žalm Davidův. Požehnán buď Hospodin, skála má! On učí mé ruce bojovat, mé prsty chystá na zápas. 2 On je má láska, můj pevný hrad, mé útočiště, má záchrana. On je můj štít, na něj spoléhám, i národy^[1] mi poddává. 3 Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš, co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš?^[2] 4 Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín. 5 Sestup, Hospodine, své nebe rozetni, dotkni se hor, ať dýmají! 6 Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl, vyšli své šípy, abys je rozdrtil! 7 Vztáhni svou ruku z výšiny, z mohutných vod mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! 8 Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! 9 Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám, na desetistrunné loutně zahraju ti žalm. 10 Ty umíš vítězství králům darovat, vyprostíš svého služebníka Davida! Od krutého meče 11 mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! 12 Naši synové ať jsou ve svém mládí jak sazenice zdárně rostoucí; naše dcery ať jsou jako sloupy stavbu paláce zdobící. 13 Naše spižírny ať plné jsou, ať oplývají veškerou potravou; naše ovce ať rodí tisíce mladých, desítky tisíc na naše pastviny. 14 Náš dobytek ať je obtěžkaný, ať nejsou vpády ani vyhnanství, ať není nářek v našich ulicích. 15 Blaze lidu, jenž toto zakouší, blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Gebet eines Königs

1 Von David. Gepriesen sei der HERR, mein Fels, / der meine Hände den Kampf lehrt, meine Finger den Krieg! (Ž 18,35; Ž 92,16) 2 Er, meine Huld und meine Festung, meine Burg und mein Retter, mein Schild, dem ich vertraue, der mir mein Volk unterwirft. (Ž 3,4; Ž 18,3) 3 HERR, was ist der Mensch, dass du ihn wahrnimmst, des Menschen Kind, dass du es beachtest? (Jb 7,17; Ž 8,5) 4 Der Mensch gleicht einem Hauch, seine Tage sind wie ein flüchtiger Schatten. (Ž 39,6; Ž 90,9) 5 HERR, neige deinen Himmel und steige herab, rühre die Berge an, dass sie rauchen! (Ž 18,10; Ž 104,32; Iz 63,19) 6 Schleudre Blitze und zerstreue sie, schieß deine Pfeile ab und erschrecke sie! 7 Streck deine Hände herab aus der Höhe, / befreie und rette mich aus mächtigen Wassern, aus der Hand der Fremden, 8 deren Mund Trug geredet hat und deren Rechte zum Meineid erhoben war! 9 Gott, ein neues Lied will ich dir singen, auf der zehnsaitigen Harfe will ich dir spielen, (Ž 33,3) 10 dir, der den Königen Sieg verleiht, der David, seinen Knecht, vom Schwert des Unheils befreit. (Ž 18,51) 11 Befreie und entreiß mich der Hand der Fremden, / deren Mund Trug geredet hat und deren Rechte zum Meineid erhoben war! 12 Dann sind unsere Söhne wie junge Bäume, hoch gewachsen in ihrer Jugend, unsere Töchter schön gestaltet wie Säulen am Bau eines Palastes. (Jb 42,15; Ž 128,3) 13 Unsere Speicher sind gefüllt, überquellend von vielerlei Vorrat. Unsere Schafe und Ziegen werfen tausendfach, vieltausendfach auf unseren Fluren. (Ž 107,37) 14 Unsere Kühe sind trächtig. / Es gibt keinen Schaden und keine Fehlgeburt, es erschallt kein Wehgeschrei auf unseren Plätzen. 15 Selig das Volk, dem es so ergeht, selig das Volk, dessen Gott der HERR ist! (Ž 33,12)

English Standard Version

od Crossway

My Rock and My Fortress

1 Of David. Blessed be the Lord, my rock, who trains my hands for war, and my fingers for battle; (Ž 18,2; Ž 18,31; Ž 18,34; Ž 18,46)

Ž 18,2Ž 18,31Ž 18,34Ž 18,46

2 he is my steadfast love and my fortress, my stronghold and my deliverer, my shield and he in whom I take refuge, who subdues peoples^[1] under me. (Ž 7,10; Ž 18,2; Ž 18,47; Ž 59,9; Ž 59,10; Ž 59,17; Ž 91,2; Jon 2,8)

Ž 7,10Ž 18,2Ž 18,47Ž 59,9Ž 59,10Ž 59,17Ž 91,2Jon 2,8

3 O Lord, what is man that you regard him, or the son of man that you think of him? (Ž 8,4; Ž 31,7) 4 Man is like a breath; his days are like a passing shadow. (Jb 8,9; Ž 39,5; Ž 102,11; Ž 109,23)

Jb 8,9Ž 39,5Ž 102,11Ž 109,23

5 Bow your heavens, O Lord, and come down! Touch the mountains so that they smoke! (Ž 18,9; Ž 104,32; Iz 64,1) 6 Flash forth the lightning and scatter them; send out your arrows and rout them! (Ž 18,14) 7 Stretch out your hand from on high; rescue me and deliver me from the many waters, from the hand of foreigners, (Ž 18,16; Ž 18,44; Ž 69,14) 8 whose mouths speak lies and whose right hand is a right hand of falsehood. (Gn 14,22; Dt 32,40; Ž 12,2; Ž 41,6; Ž 106,26; Iz 62,8)

Gn 14,22Dt 32,40Ž 12,2Ž 41,6Ž 106,26Iz 62,8

9 I will sing a new song to you, O God; upon a ten-stringed harp I will play to you, (Ž 33,2) 10 who gives victory to kings, who rescues David his servant from the cruel sword. (Ž 18,50) 11 Rescue me and deliver me from the hand of foreigners, whose mouths speak lies and whose right hand is a right hand of falsehood. (Ž 144,7; Ž 144,8) 12 May our sons in their youth be like plants full grown, our daughters like corner pillars cut for the structure of a palace; (Ž 128,3; Za 9,15) 13 may our granaries be full, providing all kinds of produce; may our sheep bring forth thousands and ten thousands in our fields; (Iz 30,23; Jl 2,24) 14 may our cattle be heavy with young, suffering no mishap or failure in bearing;^[2] may there be no cry of distress in our streets! (Iz 24,11; Jr 14,2; Jr 46,12) 15 Blessed are the people to whom such blessings fall! Blessed are the people whose God is the Lord! (Dt 33,29; Ž 33,12; Ž 146,5)

King James Version

1 A Psalm of David. Blessed be the LORD my strength, which teacheth my hands to war, and my fingers to fight: 2 My goodness, and my fortress; my high tower, and my deliverer; my shield, and he in whom I trust; who subdueth my people under me. 3 LORD, what is man, that thou takest knowledge of him! or the son of man, that thou makest account of him! 4 Man is like to vanity: his days are as a shadow that passeth away. 5 Bow thy heavens, O LORD, and come down: touch the mountains, and they shall smoke. 6 Cast forth lightning, and scatter them: shoot out thine arrows, and destroy them. 7 Send thine hand from above; rid me, and deliver me out of great waters, from the hand of strange children; 8 Whose mouth speaketh vanity, and their right hand is a right hand of falsehood. 9 I will sing a new song unto thee, O God: upon a psaltery and an instrument of ten strings will I sing praises unto thee. 10 It is he that giveth salvation unto kings: who delivereth David his servant from the hurtful sword. 11 Rid me, and deliver me from the hand of strange children, whose mouth speaketh vanity, and their right hand is a right hand of falsehood: 12 That our sons may be as plants grown up in their youth; that our daughters may be as corner stones, polished after the similitude of a palace: 13 That our garners may be full, affording all manner of store: that our sheep may bring forth thousands and ten thousands in our streets: 14 That our oxen may be strong to labour; that there be no breaking in, nor going out; that there be no complaining in our streets. 15 Happy is that people, that is in such a case: yea , happy is that people, whose God is the LORD.