1Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.2Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.3Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.4Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.5Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.6K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.7Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]
1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni. 2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, 3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. 4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. 5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. 6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! 7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. 8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.
Žalm 142
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Poučný žalm Davidův. Jeho modlitba, když byl v jeskyni.[1]2K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním!3Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji.4Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past.5Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará!6K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými!7Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím!8Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš.
1Ein Weisheitslied Davids. Als er in der Höhle war. Ein Bittgebet. (Ž 63,1)2Mit lauter Stimme schrei ich zum HERRN,
laut flehe ich zum HERRN um Gnade.3Ich schütte vor ihm meine Klage aus,
tue vor ihm kund meine Drangsal.4Wenn auch in mir mein Lebensgeist schwindet:
Meinen Pfad, du kennst ihn.
Auf dem Weg, den ich gehe,
stellten sie mir eine Falle. (Ž 140,6; Ž 143,4)5Blicke zur Rechten und schaue:
Niemand ist da, der mich beachtet.
Mir ist jede Zuflucht genommen,
niemand fragt nach meinem Leben.6Zu dir, HERR, habe ich geschrien, /
ich sagte: Du bist meine Zuflucht,
mein Anteil im Land der Lebenden. (Ž 27,13; Ž 73,26; Ž 91,2)7Vernimm doch meinen Notschrei,
denn ich bin tief erniedrigt.
Errette mich vor meinen Verfolgern,
denn sie sind mir zu mächtig!8Führe doch mein Leben heraus aus dem Kerker,
damit ich deinen Namen preise!
Um mich werden sich Gerechte scharen,
denn du tust mir Gutes. (Ž 88,9)
1A Maskil[1] of David, when he was in the cave. A Prayer. With my voice I cry out to the Lord; with my voice I plead for mercy to the Lord. (Ž 3,4; Ž 30,8; Ž 57,1)2I pour out my complaint before him; I tell my trouble before him. (Ž 102,1; Iz 26,16)3When my spirit faints within me, you know my way! In the path where I walk they have hidden a trap for me. (Ž 77,3; Ž 140,5)4Look to the right and see: there is none who takes notice of me; no refuge remains to me; no one cares for my soul. (Jb 11,20; Ž 16,8; Ž 31,11; Ž 69,20; Jr 25,35)5I cry to you, O Lord; I say, “You are my refuge, my portion in the land of the living.” (Ž 14,6; Ž 16,5; Ž 27,13)6Attend to my cry, for I am brought very low! Deliver me from my persecutors, for they are too strong for me! (Ž 17,1; Ž 18,17; Ž 79,8)7Bring me out of prison, that I may give thanks to your name! The righteous will surround me, for you will deal bountifully with me. (Ž 13,6; Ž 143,11; Iz 42,7)
Žalm 142
King James Version
1Maschil of David; A Prayer when he was in the cave. I cried unto the LORD with my voice; with my voice unto the LORD did I make my supplication.2I poured out my complaint before him; I shewed before him my trouble.3When my spirit was overwhelmed within me, then thou knewest my path. In the way wherein I walked have they privily laid a snare for me.4I looked on my right hand, and beheld, but there was no man that would know me: refuge failed me; no man cared for my soul.5I cried unto thee, O LORD: I said, Thou art my refuge and my portion in the land of the living.6Attend unto my cry; for I am brought very low: deliver me from my persecutors; for they are stronger than I.7Bring my soul out of prison, that I may praise thy name: the righteous shall compass me about; for thou shalt deal bountifully with me.