1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.2Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.3A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.4Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.5Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.6Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.7Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.8Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.9Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.10Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.11Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.12Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.13Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.14Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.15Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,16Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.17Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.18A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.19Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.20Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.21Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.22Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.23Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.24Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.25Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.26Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,27Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.28Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.29Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.30Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,31Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.
Žalm 109
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. I. Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!2Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky!3Nenávistnými slovy mě zasypali, bezdůvodně proti mně bojují.4Za moje přátelství mě obviňují, zatímco přináším své modlitby.5Zlobou mi za dobrotu odplácejí a nenávistí za mé přátelství. II.6Ustanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu stojí žalobce!7Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je!8Ať jeho život trvá jen krátce, jeho pověření ať jiný převezme!9Ať jeho děti zůstanou sirotky, jeho žena ať ovdoví!10Ať jeho synové po žebrotě chodí, vyhnáni[1] ze svých rozvalin!11Ať lichvář zabaví vše, co mu patří, jeho jmění ať si vezmou cizinci!12Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho sirotky litoval!13Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni, jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!14Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje, hřích jeho matky ať není zahlazen!15Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí!16Proto, že na laskavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!17Miloval prokletí, tak ať ho raní, nestál o požehnání, tak ať ho opustí!18Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast.19Ať ho to prokletí zahalí jako plášť, ať ho vždy obepíná jako pás! III.20Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví tolik zle.21Hospodine, Pane, ty ale zastaň se mě pro jméno své! Jsi tak dobrý ve své lásce – zachraň mě!22Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bolí v útrobách.23Jako stín navečer ztrácím se, jako kobylka jsem větrem unášen.24Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá.25Lidem jsem už jenom pro posměch, hlavami potřásají, když vidí mě.26Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, ve svojí lásce zachraň mě!27Takto ať poznají, že je to ruka tvá a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.28Žehnej mi, zatímco oni zlořečí, ať se zastydí ti, kdo mě napadli, ať se zaraduje tvůj služebník!29Ať se mí žalobci oblečou do hanby, ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!30Hospodina svými ústy velmi velebím, oslavuji jej mezi zástupy.31Po pravici ubožáka se totiž postavil, aby ho před jeho soudci zachránil!
1Für den Chormeister. Ein Psalm Davids.
Gott meines Lobes, schweig doch nicht! (Ž 35,22; Ž 83,2)2Denn ein Mund voll Frevel, ein Lügenmaul hat sich gegen mich aufgetan.
Sie reden zu mir mit falscher Zunge, / (Ž 31,19)3umgeben mich mit Worten des Hasses
und bekämpfen mich grundlos.4Sie klagen mich an für meine Liebe,
ich aber bete.[1] (Ž 35,12; Př 17,13)5Sie vergelten mir Gutes mit Bösem,
mit Hass meine Liebe:6Einen Frevler bestelle gegen ihn als Zeugen,
ein Ankläger trete zu seiner Rechten.7Als Verurteilter gehe er aus dem Gericht hervor
und sein Gebet erweise sich als Sünde.8Nur gering noch sei die Zahl seiner Tage,
sein Amt erhalte ein anderer. (Sk 1,20)9Zu Waisen sollen werden seine Kinder
und seine Frau zur Witwe. (Ex 22,23; Jr 18,21)10Unstet sollen seine Kinder umherziehen und betteln,
aus den Trümmern des Hauses vertrieben.[2] (Jb 5,4)11All seinen Besitz reiße an sich ein Gläubiger,
Fremde sollen plündern, was er erworben hat. (Jb 20,18)12Niemand sei da, der ihm Huld bewahrt,
keiner, der sich seiner Waisen erbarmt. (Iz 14,21)13Seine Nachkommen soll man vernichten,
im nächsten Geschlecht schon erlösche ihr Name. (Ž 21,11)14Der Schuld seiner Väter werde beim HERRN gedacht,
ungetilgt bleibe die Sünde seiner Mutter. (Ex 20,5)15Ihre Schuld stehe dem HERRN allzeit vor Augen,
ihr Andenken lösche er aus auf Erden. (Ž 34,17; Ž 90,8)16Denn dieser Mensch dachte nie daran, Huld zu üben; /
er verfolgte den Gebeugten und den Armen
und wollte den Verzagten töten.17Er liebte den Fluch - der komme über ihn;
er verschmähte den Segen - der bleibe ihm fern.18Er zog den Fluch an wie ein Gewand; /
der dringe in seinen Leib wie Wasser
und wie Öl in seine Knochen. (Nu 5,24)19Er werde für ihn wie das Kleid, in das er sich hüllt,
wie der Gürtel, mit dem er sich allzeit umgürtet.20So treiben es die, die mich anklagen mit Berufung auf den HERRN,
die Böses gegen mein Leben reden.21Du aber, GOTT und Herr, /
handle an mir, wie es deinem Namen entspricht!
Ja, gut ist deine Huld, befreie mich!22Denn ich bin gebeugt und arm,
mein Herz ist durchbohrt in meinem Innern.23Wie ein flüchtiger Schatten schwinde ich dahin,
wie eine Heuschrecke schüttelt man mich ab. (Ž 39,6)24Mir wanken die Knie vom Fasten,
mein Fleisch nimmt ab und wird mager.25Ja, ich wurde ihnen zum Spott,
sie schütteln den Kopf, wenn sie mich sehen. (Ž 41,6)26Hilf mir, HERR, mein Gott,
in deiner Huld errette mich!27Sie sollen erkennen, dass dies deine Hand vollbracht hat,
dass du, HERR, es getan hast. (Ž 64,10)28Mögen sie fluchen - du wirst segnen. /
Sie haben sich erhoben, aber sie werden zuschanden,
doch dein Knecht wird sich freuen. (Iz 65,13; L 6,27)29Meine Ankläger müssen sich mit Schmach bekleiden,
wie in einen Mantel sich in Schande hüllen. (Jr 20,11)30Ich will dem HERRN danken mit lauter Stimme,
inmitten der Menge will ich ihn loben. (Ž 22,23)31Denn er steht zur Rechten des Armen,
um sein Leben vor bösen Richtern zu retten.
1To the choirmaster. A Psalm of David. Be not silent, O God of my praise! (Dt 10,21; Ž 28,1; Ž 71,6; Jr 17,14)2For wicked and deceitful mouths are opened against me, speaking against me with lying tongues. (Ž 52,4)3They encircle me with words of hate, and attack me without cause. (Ž 69,4)4In return for my love they accuse me, but I give myself to prayer.[1] (Ž 38,20; Ž 69,13)5So they reward me evil for good, and hatred for my love. (Ž 35,12)6Appoint a wicked man against him; let an accuser stand at his right hand. (1Pa 21,1; Jb 30,12; Ž 35,4; Ž 69,22; Za 3,1)7When he is tried, let him come forth guilty; let his prayer be counted as sin! (Př 15,8; Př 21,27; Př 28,9)8May his days be few; may another take his office! (Nu 4,16; 1Pa 24,3; Ž 55,23; Sk 1,20)9May his children be fatherless and his wife a widow! (Ex 22,24)10May his children wander about and beg, seeking food far from the ruins they inhabit! (Gn 4,12; Ž 37,25; Ž 59,15)11May the creditor seize all that he has; may strangers plunder the fruits of his toil! (Dt 28,43)12Let there be none to extend kindness to him, nor any to pity his fatherless children! (Jb 5,4; Ž 36,10)13May his posterity be cut off; may his name be blotted out in the second generation! (Ž 21,10; Př 10,7)14May the iniquity of his fathers be remembered before the Lord, and let not the sin of his mother be blotted out! (Ex 20,5; Neh 4,5; Jr 18,23)15Let them be before the Lord continually, that he may cut off the memory of them from the earth! (Ž 34,16; Ž 90,8)16For he did not remember to show kindness, but pursued the poor and needy and the brokenhearted, to put them to death. (Ž 34,18; Ž 40,17; Ž 109,22)17He loved to curse; let curses come[2] upon him! He did not delight in blessing; may it be far[3] from him! (Př 14,14; Ez 35,6)18He clothed himself with cursing as his coat; may it soak[4] into his body like water, like oil into his bones! (Nu 5,22; Ž 73,6; Ž 109,29)19May it be like a garment that he wraps around him, like a belt that he puts on every day!20May this be the reward of my accusers from the Lord, of those who speak evil against my life! (Ž 109,6; Ž 109,29)21But you, O God my Lord, deal on my behalf for your name’s sake; because your steadfast love is good, deliver me! (Ž 23,3; Ž 63,3; Ž 69,16; Jr 14,7)22For I am poor and needy, and my heart is stricken within me. (Ž 109,16)23I am gone like a shadow at evening; I am shaken off like a locust. (Ex 10,19; Neh 5,13; Jb 38,13; Ž 102,11)24My knees are weak through fasting; my body has become gaunt, with no fat. (Jb 16,8; Ž 35,13)25I am an object of scorn to my accusers; when they see me, they wag their heads. (Ž 22,6; Ž 22,7; Ž 69,19)26Help me, O Lord my God! Save me according to your steadfast love! (Ž 119,86)27Let them know that this is your hand; you, O Lord, have done it! (Jb 37,7)28Let them curse, but you will bless! They arise and are put to shame, but your servant will be glad! (2S 16,12; Iz 65,14)29May my accusers be clothed with dishonor; may they be wrapped in their own shame as in a cloak! (Jb 8,22; Ž 35,26; Ž 71,13; Ž 109,18)30With my mouth I will give great thanks to the Lord; I will praise him in the midst of the throng. (Ž 22,25)31For he stands at the right hand of the needy one, to save him from those who condemn his soul to death. (Ž 16,8; Ž 109,6)
Žalm 109
King James Version
1To the chief Musician, A Psalm of David. Hold not thy peace, O God of my praise;2For the mouth of the wicked and the mouth of the deceitful are opened against me: they have spoken against me with a lying tongue.3They compassed me about also with words of hatred; and fought against me without a cause.4For my love they are my adversaries: but I give myself unto prayer.5And they have rewarded me evil for good, and hatred for my love.6Set thou a wicked man over him: and let Satan stand at his right hand.7When he shall be judged, let him be condemned: and let his prayer become sin.8Let his days be few; and let another take his office.9Let his children be fatherless, and his wife a widow.10Let his children be continually vagabonds, and beg: let them seek their bread also out of their desolate places.11Let the extortioner catch all that he hath; and let the strangers spoil his labour.12Let there be none to extend mercy unto him: neither let there be any to favour his fatherless children.13Let his posterity be cut off; and in the generation following let their name be blotted out.14Let the iniquity of his fathers be remembered with the LORD; and let not the sin of his mother be blotted out.15Let them be before the LORD continually, that he may cut off the memory of them from the earth.16Because that he remembered not to shew mercy, but persecuted the poor and needy man, that he might even slay the broken in heart.17As he loved cursing, so let it come unto him: as he delighted not in blessing, so let it be far from him.18As he clothed himself with cursing like as with his garment, so let it come into his bowels like water, and like oil into his bones.19Let it be unto him as the garment which covereth him, and for a girdle wherewith he is girded continually.20Let this be the reward of mine adversaries from the LORD, and of them that speak evil against my soul.21But do thou for me, O GOD the Lord, for thy name' sake: because thy mercy is good, deliver thou me.22For I am poor and needy, and my heart is wounded within me.23I am gone like the shadow when it declineth: I am tossed up and down as the locust.24My knees are weak through fasting; and my flesh faileth of fatness.25I became also a reproach unto them: when they looked upon me they shaked their heads.26Help me, O LORD my God: O save me according to thy mercy:27That they may know that this is thy hand; that thou, LORD, hast done it.28Let them curse, but bless thou: when they arise, let them be ashamed; but let thy servant rejoice.29Let mine adversaries be clothed with shame, and let them cover themselves with their own confusion, as with a mantle.30I will greatly praise the LORD with my mouth; yea, I will praise him among the multitude.31For he shall stand at the right hand of the poor, to save him from those that condemn his soul.