Žalm 105 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. 2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. 4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, 6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. 7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. 10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, 12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. 13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. 14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, 17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. 18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, 19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. 20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. 21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, 22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. 23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. 24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. 25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. 26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. 27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. 28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. 29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. 30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. 31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. 32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, 33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. 34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. 35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. 36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. 37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. 38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. 39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. 40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. 41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. 42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. 43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. 44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, 45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU A VZÝVEJTE JEHO JMÉNO

1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, 10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 11 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ 12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty. 13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 15 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ 16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil, 17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. 18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, 19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. 20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil. 21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, 22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce. 23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem. 24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky, 25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. 26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. 27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi. 28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu. 29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout. 30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat. 31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři. 32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. 33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. 34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. 35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. 36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. 37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl. 38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl. 39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci. 40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. 41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji. 42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. 43 Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali. 44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, 45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,^[1] jeho činy rozhlašujte mezi národy! 2 Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích! 3 Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají! 4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte. 5 Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl. 6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba. 7 On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá! 8 Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené, 9 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem. 10 Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael: 11 „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“^[2] 12 Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců. 13 Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království, 14 nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval: 15 „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ II. 16 Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba, 17 poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka. 18 Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech. 19 Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč, 20 král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu. 21 Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím! 22 Jeho dvořanům poroučel^[3] podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti. 23 Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově. 24 Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli! 25 Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. III. 26 Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem. 27 Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky! 28 Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.^[4] 29 Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich. 30 Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích! 31 Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři. 32 Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly. 33 Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil! 34 Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky! 35 Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí. 36 Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil. 37 Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel! 38 Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! IV. 39 Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil. 40 Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským. 41 Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti! 42 Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.^[5] 43 Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním! 44 Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů, 45 aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Danklied für Gottes Handeln an Israel

1 Dankt dem HERRN! Ruft seinen Namen aus! Macht unter den Völkern seine Taten bekannt! (1Pa 16,8; Ž 108,4) 2 Singt ihm und spielt ihm, sinnt nach über all seine Wunder! 3 Rühmt euch seines heiligen Namens! Die den HERRN suchen, sollen sich von Herzen freuen. (Dt 4,29) 4 Fragt nach dem HERRN und seiner Macht, sucht sein Angesicht allezeit! (Ž 27,8) 5 Gedenkt der Wunder, die er getan hat, seiner Zeichen und der Beschlüsse seines Munds! 6 Ihr Nachkommen seines Knechts Abraham, ihr Kinder Jakobs, die er erwählt hat. 7 Er, der HERR, ist unser Gott. Auf der ganzen Erde gelten seine Entscheide. 8 Auf ewig gedachte er seines Bundes, des Wortes, das er gebot für tausend Geschlechter, (Dt 7,9; Ž 111,5) 9 des Bundes, den er mit Abraham geschlossen, seines Eides, den er Isaak geschworen hat. (Gn 17,1; Gn 26,3) 10 Er bestimmte ihn als Satzung für Jakob, als ewigen Bund für Israel. 11 Er sprach: Dir will ich das Land Kanaan geben, als euch zugemessenen Erbteil. (Gn 12,7; Gn 15,18) 12 Als sie noch gering waren an Zahl, nur wenige und nur zu Gast im Land, (Dt 26,5) 13 und noch zogen von Volk zu Volk, von einem Reich zu einem anderen Volk, 14 da gestattete er niemand, sie zu bedrücken, wies ihretwegen Könige zurecht: (Gn 12,17; Gn 20,3) 15 Tastet meine Gesalbten nicht an, tut meinen Propheten nichts zuleide! 16 Dann aber rief er den Hunger ins Land, entzog ihnen allen Vorrat an Brot. (Gn 41,54) 17 Doch hatte er ihnen einen Mann vorausgesandt: Josef wurde als Sklave verkauft. (Gn 37,28; Gn 45,5) 18 Man spannte seine Füße in Fesseln und zwängte seinen Hals ins Eisen (Gn 39,20) 19 bis zu der Zeit, als sein Wort sich erfüllte und der Spruch des HERRN ihm Recht gab. (Gn 41,38) 20 Er sandte einen König, der ließ ihn frei, einen Herrscher der Völker, der ließ ihn heraus. 21 Er bestellte ihn zum Herrn über sein Haus, zum Herrscher über seinen ganzen Besitz, 22 damit er binde seine Fürsten durch seine Seele und Weisheit lehre seine Ältesten.^[1] 23 Und Israel kam nach Ägypten, Jakob wurde Gast im Land Hams. (Gn 46,1; Gn 47,11) 24 Da mehrte Gott sein Volk gewaltig, machte es stärker als seine Bedränger. (Ex 1,7) 25 Er wandelte deren Sinn zum Hass gegen sein Volk, sodass sie an seinen Knechten tückisch handelten. (Ex 1,9) 26 Dann sandte er Mose, seinen Knecht, und Aaron, den er sich erwählte. (Ex 3,10; Ex 4,14) 27 Sie wirkten unter ihnen seine angekündigten Zeichen und Wunder im Land Hams. 28 Er sandte Finsternis, da wurde es dunkel, damit sie nicht widerspenstig wären gegen sein Wort. (Ex 10,21) 29 Er verwandelte ihre Gewässer in Blut und ließ ihre Fische sterben. (Ex 7,14) 30 Ihr Land wimmelte von Fröschen bis hinein in den Palast ihrer Könige. (Ex 7,26) 31 Er sprach, da kamen Schwärme von Fliegen, Stechmücken über das ganze Gebiet. (Ex 8,12) 32 Er schickte ihnen Hagel statt Regen, flammendes Feuer auf ihr Land. (Ex 9,13) 33 Er zerschlug ihnen Weinstock und Feigenbaum und knickte in ihrem Gebiet die Bäume um. 34 Er sprach, da kamen Schwärme von Grillen und Wanderheuschrecken in gewaltiger Zahl. (Ex 10,1) 35 Sie fraßen alles Grün in ihrem Land, sie fraßen die Frucht ihrer Felder. 36 Er schlug alle Erstgeburt in ihrem Land, die Erstlinge ihrer Manneskraft. (Ž 78,51) 37 Er führte sein Volk heraus mit Silber und Gold, unter seinen Stämmen war niemand, der strauchelte. (Ex 12,35) 38 Bei ihrem Auszug freute sich Ägypten, denn Schrecken vor ihnen hatte sie alle befallen. (Ex 12,33) 39 Eine Wolke breitete er aus, um sie zu decken, und Feuer, um die Nacht zu erleuchten. (Ž 78,14) 40 Er forderte Wachteln und ließ sie kommen und sättigte sie mit Brot vom Himmel. (Ex 16,2; Ž 78,24; Mdr 16,20) 41 Er öffnete den Felsen, da sprudelten Wasser, wie ein Strom floss es dahin in der Wüste. (Ex 17,1; Ž 78,15) 42 Denn er gedachte seines heiligen Wortes und seines Knechts Abraham. 43 Er führte sein Volk heraus in Freude, seine Erwählten in Jubel. 44 Er gab ihnen die Länder der Völker, was die Nationen mühsam erwarben, werden sie erben, (Dt 4,37) 45 damit sie seine Satzungen bewahren und seine Weisungen befolgen. Halleluja!

English Standard Version

od Crossway

Tell of All His Wondrous Works

1 Oh give thanks to the Lord; call upon his name; make known his deeds among the peoples! (Gn 4,26; 1Pa 16,8; 1Pa 16,34; Ž 99,6; Ž 106,1; Ž 116,13; Ž 116,17; Ž 145,4; Ž 145,11; Iz 12,4)

Gn 4,261Pa 16,81Pa 16,34Ž 99,6Ž 106,1Ž 116,13Ž 116,17Ž 145,4Ž 145,11Iz 12,4

2 Sing to him, sing praises to him; tell of all his wondrous works! (Ž 77,12) 3 Glory in his holy name; let the hearts of those who seek the Lord rejoice! 4 Seek the Lord and his strength; seek his presence continually! (Ž 27,8; Ž 78,61) 5 Remember the wondrous works that he has done, his miracles, and the judgments he uttered, (Ex 6,6; Ex 7,4; Ž 72,18; Ž 77,11)

Ex 6,6Ex 7,4Ž 72,18Ž 77,11

6 O offspring of Abraham, his servant, children of Jacob, his chosen ones! (Ž 105,42; Ž 105,43; Ž 106,5; Ž 135,4)

Ž 105,42Ž 105,43Ž 106,5Ž 135,4

7 He is the Lord our God; his judgments are in all the earth. (Iz 26,9) 8 He remembers his covenant forever, the word that he commanded, for a thousand generations, (Dt 7,9; Ž 105,42; Ž 106,45; Ž 111,5; L 1,72)

Dt 7,9Ž 105,42Ž 106,45Ž 111,5L 1,72

9 the covenant that he made with Abraham, his sworn promise to Isaac, (Gn 17,2; Gn 22,15; Gn 26,3) 10 which he confirmed to Jacob as a statute, to Israel as an everlasting covenant, (Gn 28,13; Gn 35,11) 11 saying, “To you I will give the land of Canaan as your portion for an inheritance.” (Gn 13,15; Gn 15,18; Ž 78,55) 12 When they were few in number, of little account, and sojourners in it, (Gn 34,30; Dt 7,7; Dt 26,5; Žd 11,9)

Gn 34,30Dt 7,7Dt 26,5Žd 11,9

13 wandering from nation to nation, from one kingdom to another people, 14 he allowed no one to oppress them; he rebuked kings on their account, (Gn 12,17; Gn 20,3; Gn 35,5) 15 saying, “Touch not my anointed ones, do my prophets no harm!” (Gn 20,6; Gn 26,11) 16 When he summoned a famine on the land and broke all supply^[1] of bread, (Gn 41,54; Lv 26,26; 2Kr 8,1; Ž 104,15; Iz 3,1; Ez 4,16; Ag 1,11)

Gn 41,54Lv 26,262Kr 8,1Ž 104,15Iz 3,1Ez 4,16Ag 1,11

17 he had sent a man ahead of them, Joseph, who was sold as a slave. (Gn 37,28; Gn 37,36; Gn 45,5; Gn 50,20; Sk 7,9)

Gn 37,28Gn 37,36Gn 45,5Gn 50,20Sk 7,9

18 His feet were hurt with fetters; his neck was put in a collar of iron; (Gn 39,20) 19 until what he had said came to pass, the word of the Lord tested him. (Gn 40,20; Gn 41,53; Sd 7,4) 20 The king sent and released him; the ruler of the peoples set him free; (Gn 41,14; Ž 146,7) 21 he made him lord of his house and ruler of all his possessions, (Gn 41,40) 22 to bind^[2] his princes at his pleasure and to teach his elders wisdom. 23 Then Israel came to Egypt; Jacob sojourned in the land of Ham. (Gn 46,6; Ž 78,51; Ž 106,22; Sk 7,15; Sk 13,17)

Gn 46,6Ž 78,51Ž 106,22Sk 7,15Sk 13,17

24 And the Lord made his people very fruitful and made them stronger than their foes. (Ex 1,7; Dt 26,5) 25 He turned their hearts to hate his people, to deal craftily with his servants. (Ex 1,8; Ex 1,10; Ex 9,12; Sk 7,19; Ř 11,8)

Ex 1,8Ex 1,10Ex 9,12Sk 7,19Ř 11,8

26 He sent Moses, his servant, and Aaron, whom he had chosen. (Ex 3,10; Ex 4,12; Nu 16,5; Nu 17,5)

Ex 3,10Ex 4,12Nu 16,5Nu 17,5

27 They performed his signs among them and miracles in the land of Ham. (Ž 78,43; Ž 105,23) 28 He sent darkness, and made the land dark; they did not rebel^[3] against his words. (Ex 10,21; Ž 99,7) 29 He turned their waters into blood and caused their fish to die. (Ex 7,21) 30 Their land swarmed with frogs, even in the chambers of their kings. (Ex 8,3) 31 He spoke, and there came swarms of flies, and gnats throughout their country. (Ex 8,16; Ex 8,21) 32 He gave them hail for rain, and fiery lightning bolts through their land. (Ex 9,23) 33 He struck down their vines and fig trees, and shattered the trees of their country. (Ex 9,25) 34 He spoke, and the locusts came, young locusts without number, (Ex 10,12) 35 which devoured all the vegetation in their land and ate up the fruit of their ground. 36 He struck down all the firstborn in their land, the firstfruits of all their strength. (Ž 78,51) 37 Then he brought out Israel with silver and gold, and there was none among his tribes who stumbled. (Ex 12,35) 38 Egypt was glad when they departed, for dread of them had fallen upon it. (Ex 12,23; Ex 15,16) 39 He spread a cloud for a covering, and fire to give light by night. (Ex 13,21; Jb 36,20; Iz 4,5) 40 They asked, and he brought quail, and gave them bread from heaven in abundance. (Ex 16,13; Ž 78,18; Ž 78,24; Ž 78,27; J 6,31)

Ex 16,13Ž 78,18Ž 78,24Ž 78,27J 6,31

41 He opened the rock, and water gushed out; it flowed through the desert like a river. (Ž 63,1; Ž 78,15) 42 For he remembered his holy promise, and Abraham, his servant. (Gn 15,14; Ex 2,24; Ž 105,6; Ž 105,8)

Gn 15,14Ex 2,24Ž 105,6Ž 105,8

43 So he brought his people out with joy, his chosen ones with singing. (Ex 15,1; Ž 105,42; Iz 35,10) 44 And he gave them the lands of the nations, and they took possession of the fruit of the peoples’ toil, (Jz 24,13; Ž 78,55) 45 that they might keep his statutes and observe his laws. Praise the Lord! (Dt 4,1; Dt 4,40; Ž 78,7; Ž 104,35)

Dt 4,1Dt 4,40Ž 78,7Ž 104,35

King James Version

1 O give thanks unto the LORD; call upon his name: make known his deeds among the people. 2 Sing unto him, sing psalms unto him: talk ye of all his wondrous works. 3 Glory ye in his holy name: let the heart of them rejoice that seek the LORD. 4 Seek the LORD, and his strength: seek his face evermore. 5 Remember his marvellous works that he hath done; his wonders, and the judgments of his mouth; 6 O ye seed of Abraham his servant, ye children of Jacob his chosen. 7 He is the LORD our God: his judgments are in all the earth. 8 He hath remembered his covenant for ever, the word which he commanded to a thousand generations. 9 Which covenant he made with Abraham, and his oath unto Isaac; 10 And confirmed the same unto Jacob for a law, and to Israel for an everlasting covenant: 11 Saying, Unto thee will I give the land of Canaan, the lot of your inheritance: 12 When they were but a few men in number; yea, very few, and strangers in it. 13 When they went from one nation to another, from one kingdom to another people; 14 He suffered no man to do them wrong: yea, he reproved kings for their sakes; 15 Saying , Touch not mine anointed, and do my prophets no harm. 16 Moreover he called for a famine upon the land: he brake the whole staff of bread. 17 He sent a man before them, even Joseph, who was sold for a servant: 18 Whose feet they hurt with fetters: he was laid in iron: 19 Until the time that his word came: the word of the LORD tried him. 20 The king sent and loosed him; even the ruler of the people, and let him go free. 21 He made him lord of his house, and ruler of all his substance: 22 To bind his princes at his pleasure; and teach his senators wisdom. 23 Israel also came into Egypt; and Jacob sojourned in the land of Ham. 24 And he increased his people greatly; and made them stronger than their enemies. 25 He turned their heart to hate his people, to deal subtilly with his servants. 26 He sent Moses his servant; and Aaron whom he had chosen. 27 They shewed his signs among them, and wonders in the land of Ham. 28 He sent darkness, and made it dark; and they rebelled not against his word. 29 He turned their waters into blood, and slew their fish. 30 Their land brought forth frogs in abundance, in the chambers of their kings. 31 He spake, and there came divers sorts of flies, and lice in all their coasts. 32 He gave them hail for rain, and flaming fire in their land. 33 He smote their vines also and their fig trees; and brake the trees of their coasts. 34 He spake, and the locusts came, and caterpillers, and that without number, 35 And did eat up all the herbs in their land, and devoured the fruit of their ground. 36 He smote also all the firstborn in their land, the chief of all their strength. 37 He brought them forth also with silver and gold: and there was not one feeble person among their tribes. 38 Egypt was glad when they departed: for the fear of them fell upon them. 39 He spread a cloud for a covering; and fire to give light in the night. 40 The people asked, and he brought quails, and satisfied them with the bread of heaven. 41 He opened the rock, and the waters gushed out; they ran in the dry places like a river. 42 For he remembered his holy promise, and Abraham his servant. 43 And he brought forth his people with joy, and his chosen with gladness: 44 And gave them the lands of the heathen: and they inherited the labour of the people; 45 That they might observe his statutes, and keep his laws. Praise ye the LORD.