Žalm 104 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

DOBROŘEČ, MÁ DUŠE, HOSPODINU!

1 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. 2 Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. 3 Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru. 4 Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy. 5 Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. 6 Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; 7 pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem. 8 Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. 9 Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. 10 Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. 11 Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. 12 Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. 13 Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. 14 Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. 15 Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. 16 Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. 17 A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. 18 Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. 19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. 20 Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; 21 lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. 22 Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. 23 Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. 24 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. 25 Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, 26 plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. 27 A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; 28 rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. 29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. 30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. 31 Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla. 32 Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich. 33 Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. 34 Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. 35 Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Dobrořeč duše má Hospodinu! I. Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj – oděn jsi slávou a nádherou! 2 Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel! 3 Svoje paláce jsi nad vodou postavil, jak vozy užíváš husté oblaky, vznášíš se na křídlech větrných. 4 Vichry činíš svými posly, tvými služebníky jsou plameny! 5 Zemi jsi založil na jejích sloupech, navěky jí neotřese vůbec nic. 6 Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem, vody stály i nad horami. 7 Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly. 8 Sahaly k horám, stekly však do údolí, na místo tebou určené. 9 Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem! 10 Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami, 11 všechnu polní zvěř aby napájely, divocí osli aby u nich žízeň zahnali, 12 na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi. 13 Ze svých paláců hory napájíš, země se sytí ovocem skutků tvých! 14 Trávě pro dobytek dáváš růst a také rostlinám k lidskému užitku, aby jim ze země pokrm vyrostl: 15 Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží, olej, po němž se obličej rozzáří, a chléb, který člověku dodá sil. 16 Hospodin sytí i své stromoví – libanonské cedry, které sám vysadil. 17 Vrabci si na nich hnízda postaví, čáp si nachází domov na jedli. 18 Vysoké hory patří kamzíkům, skály jsou útočištěm králíků.^[1] 19 Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval, i samo slunce ví, kdy má zapadat. 20 Přivádíš tmu a noc se rozhostí, spoustou zvěře se lesy zahemží. 21 Po své kořisti řvou tehdy lvi, aby tak Boha o pokrm žádali. 22 S východem slunce se vrací zpět, aby ulehli ve svých doupatech. 23 Za svým úkolem tehdy člověk vyráží, pracuje na něm, než se zešeří. II. 24 Kolik je, Hospodine, skutků tvých! Všechno jsi moudře učinil – země je plná tvých stvoření! 25 Hle, je tu moře širé a veliké, havěť bezpočtu se hemží v něm – maličcí i velcí tvorové! 26 Plují v něm lodě a také leviatan, jehož jsi stvořil, aby si tam hrál! 27 Ti všichni k tobě vzhlížejí, abys je krmil v čase potřeby. 28 Dáváš jim a oni sbírají, když otevřeš ruku, sytí se hojností. 29 Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš, hynou, když dech jim odnímáš – navracejí se znovu v prach. 30 Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni, abys tvář země znovu obnovil! 31 Hospodinova sláva ať trvá věčně, ze svého díla ať se Hospodin raduje! 32 Pod jeho pohledem země třese se, hory dýmají pod jeho dotykem! 33 Zpívat budu Hospodinu celý život svůj, žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu! 34 Kéž se mu líbí moje myšlenky – Hospodin je přece mojí radostí! 35 Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli, kéž by tu darebáci více nebyli! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Haleluja!^[2]

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Loblied auf den Schöpfer

1 Preise den HERRN, meine Seele! / HERR, mein Gott, überaus groß bist du! Du bist mit Hoheit und Pracht bekleidet. (Ž 40,17) 2 Du hüllst dich in Licht wie in einen Mantel, du spannst den Himmel aus gleich einem Zelt. (Jb 9,8; Iz 40,22; Iz 44,24) 3 Du verankerst die Balken deiner Wohnung im Wasser. / Du nimmst dir die Wolken zum Wagen, du fährst einher auf den Flügeln des Windes. (Ž 18,11; Ž 68,5) 4 Du machst die Winde zu deinen Boten, zu deinen Dienern Feuer und Flamme. (Žd 1,7) 5 Du hast die Erde auf Pfeiler gegründet, in alle Ewigkeit wird sie nicht wanken. (Ž 75,4) 6 Einst hat die Urflut sie bedeckt wie ein Kleid, die Wasser standen über den Bergen. 7 Sie wichen vor deinem Drohen zurück, sie flohen vor der Stimme deines Donners. (Př 8,29) 8 Sie stiegen die Berge hinauf, sie flossen hinab in die Täler an den Ort, den du für sie bestimmt hast. 9 Eine Grenze hast du gesetzt, die dürfen sie nicht überschreiten, nie wieder sollen sie die Erde bedecken. (Gn 9,11; Jb 38,8; Jr 5,22) 10 Du lässt Quellen sprudeln in Bäche, sie eilen zwischen den Bergen dahin. (Ž 74,15) 11 Sie tränken alle Tiere des Feldes, die Wildesel stillen ihren Durst. 12 Darüber wohnen die Vögel des Himmels, aus den Zweigen erklingt ihr Gesang. (Ez 31,6) 13 Du tränkst die Berge aus deinen Kammern, von der Frucht deiner Werke wird die Erde satt. (Jb 36,31; Ž 65,10) 14 Du lässt Gras wachsen für das Vieh und Pflanzen für den Ackerbau des Menschen, damit er Brot gewinnt von der Erde (Ž 147,8) 15 und Wein, der das Herz des Menschen erfreut, damit er das Angesicht erglänzen lässt mit Öl und Brot das Herz des Menschen stärkt. (Sd 9,13; Kaz 10,19; Sír 31,27) 16 Die Bäume des HERRN trinken sich satt, die Zedern des Libanon, die er gepflanzt hat, 17 dort bauen die Vögel ihr Nest, auf den Zypressen nistet der Storch. 18 Die hohen Berge gehören dem Steinbock, dem Klippdachs bieten die Felsen Zuflucht. 19 Du machst den Mond zum Maß für die Zeiten, die Sonne weiß, wann sie untergeht. (Ž 74,16; Sír 43,6) 20 Du sendest Finsternis und es wird Nacht, dann regen sich alle Tiere des Waldes. 21 Die jungen Löwen brüllen nach Beute, sie verlangen von Gott ihre Nahrung. (Jb 38,39; Ž 17,12) 22 Strahlt die Sonne dann auf, so schleichen sie heim und lagern sich in ihren Verstecken. (Jb 37,8) 23 Nun geht der Mensch hinaus an sein Tagwerk, an seine Arbeit bis zum Abend. 24 Wie zahlreich sind deine Werke, HERR, / sie alle hast du mit Weisheit gemacht, die Erde ist voll von deinen Geschöpfen. (Př 8,22) 25 Da ist das Meer, so groß und weit, / darin ein Gewimmel, nicht zu zählen: kleine und große Tiere.^[1] (Sír 43,25) 26 Dort ziehen die Schiffe dahin, der Levíatan, den du geformt, um mit ihm zu spielen. (Ž 107,23) 27 Auf dich warten sie alle, dass du ihnen ihre Speise gibst zur rechten Zeit. (Ž 136,25; Ž 145,15) 28 Gibst du ihnen, dann sammeln sie ein, öffnest du deine Hand, werden sie gesättigt mit Gutem. 29 Verbirgst du dein Angesicht, sind sie verstört, / nimmst du ihnen den Atem, so schwinden sie hin und kehren zurück zum Staub. (Ž 30,8; Ž 146,4) 30 Du sendest deinen Geist aus: Sie werden erschaffen und du erneuerst das Angesicht der Erde. (Gn 2,7) 31 Die Herrlichkeit des HERRN währe ewig, der HERR freue sich seiner Werke. 32 Er blickt herab auf die Erde und sie erbebt, er rührt die Berge an und sie rauchen. (Ž 144,5) 33 Ich will dem HERRN singen in meinem Leben, meinem Gott singen und spielen, solange ich da bin. (Ž 7,18; Ž 146,2) 34 Möge ihm mein Dichten gefallen. Ich will mich freuen am HERRN. (Ž 19,15) 35 Die Sünder sollen von der Erde verschwinden / und Frevler sollen nicht mehr da sein. Preise den HERRN, meine Seele! Halleluja!

English Standard Version

od Crossway

O Lord My God, You Are Very Great

1 Bless the Lord, O my soul! O Lord my God, you are very great! You are clothed with splendor and majesty, (2S 7,22; Jb 37,22; Jb 40,10; Ž 93,1; Ž 103,1; Ž 103,22)

2S 7,22Jb 37,22Jb 40,10Ž 93,1Ž 103,1Ž 103,22

2 covering yourself with light as with a garment, stretching out the heavens like a tent. (Jb 9,8; Iz 40,22) 3 He lays the beams of his chambers on the waters; he makes the clouds his chariot; he rides on the wings of the wind; (2S 22,11; Ž 18,10; Ž 104,13; Iz 19,1; Am 9,6)

2S 22,11Ž 18,10Ž 104,13Iz 19,1Am 9,6

4 he makes his messengers winds, his ministers a flaming fire. (2Kr 1,10; 2Kr 2,11; Ž 103,21; Ž 148,8; Žd 1,7)

2Kr 1,102Kr 2,11Ž 103,21Ž 148,8Žd 1,7

5 He set the earth on its foundations, so that it should never be moved. (Jb 38,4; Ž 24,2; Ž 89,11; Ž 136,6)

Jb 38,4Ž 24,2Ž 89,11Ž 136,6

6 You covered it with the deep as with a garment; the waters stood above the mountains. (Gn 7,19) 7 At your rebuke they fled; at the sound of your thunder they took to flight. (Gn 1,9; Gn 8,1; Gn 8,5; Ž 18,15; Ž 48,5; Ž 77,18; Ž 106,9; Mt 8,26)

Gn 1,9Gn 8,1Gn 8,5Ž 18,15Ž 48,5Ž 77,18Ž 106,9Mt 8,26

8 The mountains rose, the valleys sank down to the place that you appointed for them. (Jb 38,8; Jb 38,10) 9 You set a boundary that they may not pass, so that they might not again cover the earth. (Gn 9,11; Jb 26,10) 10 You make springs gush forth in the valleys; they flow between the hills; 11 they give drink to every beast of the field; the wild donkeys quench their thirst. (Ž 104,13) 12 Beside them the birds of the heavens dwell; they sing among the branches. 13 From your lofty abode you water the mountains; the earth is satisfied with the fruit of your work. (Dt 11,11; Jb 5,10; Ž 65,9; Ž 104,3; Ž 147,8; Jr 10,13; Jr 14,22)

Dt 11,11Jb 5,10Ž 65,9Ž 104,3Ž 147,8Jr 10,13Jr 14,22

14 You cause the grass to grow for the livestock and plants for man to cultivate, that he may bring forth food from the earth (Gn 1,11; Gn 1,29; Gn 3,18; Gn 9,3; Jb 28,5; Ž 136,25; Ž 147,8; Ž 147,9)

Gn 1,11Gn 1,29Gn 3,18Gn 9,3Jb 28,5Ž 136,25Ž 147,8Ž 147,9

15 and wine to gladden the heart of man, oil to make his face shine and bread to strengthen man’s heart. (Gn 18,5; Sd 9,9; Sd 9,13; Ž 23,5; Př 31,6; Kaz 10,19)

Gn 18,5Sd 9,9Sd 9,13Ž 23,5Př 31,6Kaz 10,19

16 The trees of the Lord are watered abundantly, the cedars of Lebanon that he planted. (Nu 24,6; Sd 9,15) 17 In them the birds build their nests; the stork has her home in the fir trees. 18 The high mountains are for the wild goats; the rocks are a refuge for the rock badgers. (Lv 11,5; Jb 39,1; Př 30,26) 19 He made the moon to mark the seasons;^[1] the sun knows its time for setting. (Gn 1,14; Lv 23,4) 20 You make darkness, and it is night, when all the beasts of the forest creep about. (Iz 45,7) 21 The young lions roar for their prey, seeking their food from God. (Jb 38,39) 22 When the sun rises, they steal away and lie down in their dens. (Jb 37,8) 23 Man goes out to his work and to his labor until the evening. (Gn 3,19) 24 O Lord, how manifold are your works! In wisdom have you made them all; the earth is full of your creatures. (Př 3,19) 25 Here is the sea, great and wide, which teems with creatures innumerable, living things both small and great. (Ž 69,34) 26 There go the ships, and Leviathan, which you formed to play in it.^[2] (Jb 40,20; Jb 41,1) 27 These all look to you, to give them their food in due season. (Jb 36,31; Ž 104,14; Ž 145,15) 28 When you give it to them, they gather it up; when you open your hand, they are filled with good things. (Ž 145,16) 29 When you hide your face, they are dismayed; when you take away their breath, they die and return to their dust. (Dt 31,17; Jb 10,9; Jb 23,15; Jb 34,14; Ž 30,7)

Dt 31,17Jb 10,9Jb 23,15Jb 34,14Ž 30,7

30 When you send forth your Spirit,^[3] they are created, and you renew the face of the ground. (Jb 33,4; Zj 21,5) 31 May the glory of the Lord endure forever; may the Lord rejoice in his works, (Gn 1,31; Ž 72,17; Př 8,31) 32 who looks on the earth and it trembles, who touches the mountains and they smoke! (Ex 19,18; Ž 144,5; Am 9,5; Abk 3,10)

Ex 19,18Ž 144,5Am 9,5Abk 3,10

33 I will sing to the Lord as long as I live; I will sing praise to my God while I have being. (Ž 63,4) 34 May my meditation be pleasing to him, for I rejoice in the Lord. (Jb 15,4) 35 Let sinners be consumed from the earth, and let the wicked be no more! Bless the Lord, O my soul! Praise the Lord! (Ž 37,38; Ž 104,1; Ž 105,45; Ž 106,48; Ž 113,9; Ž 150,6)

Ž 37,38Ž 104,1Ž 105,45Ž 106,48Ž 113,9Ž 150,6

King James Version

1 Bless the LORD, O my soul. O LORD my God, thou art very great; thou art clothed with honour and majesty. 2 Who coverest thyself with light as with a garment: who stretchest out the heavens like a curtain: 3 Who layeth the beams of his chambers in the waters: who maketh the clouds his chariot: who walketh upon the wings of the wind: 4 Who maketh his angels spirits; his ministers a flaming fire: 5 Who laid the foundations of the earth, that it should not be removed for ever. 6 Thou coveredst it with the deep as with a garment: the waters stood above the mountains. 7 At thy rebuke they fled; at the voice of thy thunder they hasted away. 8 They go up by the mountains; they go down by the valleys unto the place which thou hast founded for them. 9 Thou hast set a bound that they may not pass over; that they turn not again to cover the earth. 10 He sendeth the springs into the valleys, which run among the hills. 11 They give drink to every beast of the field: the wild asses quench their thirst. 12 By them shall the fowls of the heaven have their habitation, which sing among the branches. 13 He watereth the hills from his chambers: the earth is satisfied with the fruit of thy works. 14 He causeth the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man: that he may bring forth food out of the earth; 15 And wine that maketh glad the heart of man, and oil to make his face to shine, and bread which strengtheneth man' heart. 16 The trees of the LORD are full of sap ; the cedars of Lebanon, which he hath planted; 17 Where the birds make their nests: as for the stork, the fir trees are her house. 18 The high hills are a refuge for the wild goats; and the rocks for the conies. 19 He appointed the moon for seasons: the sun knoweth his going down. 20 Thou makest darkness, and it is night: wherein all the beasts of the forest do creep forth . 21 The young lions roar after their prey, and seek their meat from God. 22 The sun ariseth, they gather themselves together, and lay them down in their dens. 23 Man goeth forth unto his work and to his labour until the evening. 24 O LORD, how manifold are thy works! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches. 25 So is this great and wide sea, wherein are things creeping innumerable, both small and great beasts. 26 There go the ships: there is that leviathan, whom thou hast made to play therein. 27 These wait all upon thee; that thou mayest give them their meat in due season. 28 That thou givest them they gather: thou openest thine hand, they are filled with good. 29 Thou hidest thy face, they are troubled: thou takest away their breath, they die, and return to their dust. 30 Thou sendest forth thy spirit, they are created: and thou renewest the face of the earth. 31 The glory of the LORD shall endure for ever: the LORD shall rejoice in his works. 32 He looketh on the earth, and it trembleth: he toucheth the hills, and they smoke. 33 I will sing unto the LORD as long as I live: I will sing praise to my God while I have my being. 34 My meditation of him shall be sweet: I will be glad in the LORD. 35 Let the sinners be consumed out of the earth, and let the wicked be no more. Bless thou the LORD, O my soul. Praise ye the LORD.