1Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního.2A řekl: Co ty vidíš, Amose? I řekl jsem: Koš ovoce letního. Opět mi řekl Hospodin: Přišeltě konec lidu mému Izraelskému, nebuduť již více promíjeti jemu.3Pročež kvíliti budou zpěvové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlče, namece na všelijaké místo.4Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země,5Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými,6Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali?7Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich.8Nad tím-liž by se netřásla i země, a nekvílil by každý, kdož přebývá na ní? Proto-liž by neměla vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským?9Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, učiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den.10A proměním svátky vaše v kvílení, a všecky zpěvy vaše v naříkání, a způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její jako den hořkosti.11Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových,12Tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou.13V ten čas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní,14Kteříž přisahají skrze ohavnost Samařskou, a říkají: Živť jest Bůh tvůj, ó Dan, a živa jest cesta Bersabé. I padnou, a nepovstanou více.
— Hlad po slyšení Božího slova - Čtvrté vidění: neodvratný příchod dne soudu. - Pozdní touha po Božím slově zůstane bez odezvy.
1 Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, koš zralého ovoce. 2 A zeptal se: „Ámosi, co vidíš?“ Odpověděl jsem: “Koš zralého ovoce.“ Hospodin mi řekl: „Izrael, můj lid, je zralý pro konec. Už mu nebudu dál promíjet.“ 3 V onen den se obrátí chrámové zpěvy v kvílení, je výrok Panovníka Hospodina, mnoho mrtvých těl bude pohozeno na všech místech. Tiše! 4 Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi a kdo chcete odstranit pokorné v zemi. 5 Říkáte: “Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou, 6 abychom si koupili nuzáky za stříbro, ubožáka pro pár opánků, a abychom prodali obilní zadinu.“ 7 Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově: Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek. 8 Nebude se nad tím třást země a truchlit každý její obyvatel? Celá se vzedme jako Nil a zase ustoupí a opadne jako egyptská řeka. 9 V onen den způsobím, je výrok Panovníka Hospodina, že slunce zapadne v poledne, tmou zahalím zemi za jasného dne. 10 Vaše slavnosti proměním ve smutek, všechny vaše písně v žalozpěvy. Na všechna bedra vložím žíněnou suknici, na každé hlavě bude lysina. Učiním, že bude v zemi smutek jako nad jednorozeným a její poslední chvíle jako den hořkosti. 11 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. 12 Budou vrávorat od moře k moři a ze severu na východ; budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo, ale nenajdou. 13 V onen den budou omdlévat žízní krásné panny i jinoši. 14 Ti, kteří přísahají při samařském provinění a říkají: „Jakože živ je tvůj bůh, Dane, a jakože živa je cesta Beer-šeby,“ padnou a již nepovstanou.
1Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce!2„Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím.3V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“4Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích,[1] vy, kdo ničíte ubožáky na zemi5se slovy: „Kdy už skončí svátek novoluní, abychom prodávali obilí? Kdy už skončí den sobotní, abychom zrní nabídli, abychom z míry ubrali a k ceně přidali, abychom šidili falešnými váhami,[2]6abychom si nuzné koupili za peníz a ubohé za dva sandály, abychom místo zrní prodávali otruby?“7Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“8Copak se kvůli tomu neotřese země, nedá se každý její obyvatel do pláče? Jako Nil se celá rozlije, vzedme se a zase opadne jako ta řeka v Egyptě!9V ten den, praví Panovník Hospodin, nechám slunce zajít v poledne a zatemním zemi vprostřed dne.10Vaše slavnosti obrátím v truchlení a všechny vaše písně v kvílení. Všechny vás obleču do pytloviny a všechny hlavy budou oholeny. Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným – její poslední den bude nejtrpčí!11Hle, přicházejí dny, praví Panovník Hospodin, kdy na zem pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov.12Od moře k moři se budou plahočit a od severu bloudit na východ, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenajdou.13V ten den budou omdlévat žízní krásné panny i statní mladíci –14ti, kteří přísahají na hřích Samaří. Prý: „Jakože je tvůj Bůh, Dane, živ![3] Jakože žije pouť do Beer-šeby!“ – takoví padnou, aby už nevstali.
1Dies hat GOTT, der Herr, mich sehen lassen: Siehe, ein Korb für die Ernte.2Er fragte: Was siehst du, Amos? Ich antwortete: Einen Korb für die Ernte.
Da sagte der HERR zu mir: / Gekommen ist das Ende zu meinem Volk Israel. / Ich gehe nicht noch einmal an ihm vorüber. (Zj 14,15)3Dann heulen die Sängerinnen des Palastes. / An jenem Tag - Spruch GOTTES, des Herrn - gibt es viele Leichen, überall wirft man sie hin. Still!
Strafankündigung
4Hört dieses Wort, die ihr die Armen verfolgt / und die Gebeugten im Land unterdrückt! (Am 2,6)5Ihr sagt: Wann ist das Neumondfest vorbei, dass wir Getreide verkaufen, / und der Sabbat, dass wir den Kornspeicher öffnen können?
Wir wollen das Hohlmaß kleiner und das Silbergewicht größer machen, / wir fälschen die Waage zum Betrug, (Dt 25,13; Mi 6,10)6um für Geld die Geringen zu kaufen / und den Armen wegen eines Paars Sandalen. / Sogar den Abfall des Getreides machen wir zu Geld.7Beim Stolz Jakobs hat der HERR geschworen: / Keine ihrer Taten werde ich jemals vergessen.8Sollte deshalb nicht die Erde beben, / sollte nicht alles trauern, was auf ihr wohnt?
Sollte sie sich nicht heben wie der Nil, / aufgewühlt sein und sich wieder senken wie der Strom von Ägypten? (Am 9,5)9An jenem Tag / - Spruch GOTTES, des Herrn -
lasse ich am Mittag die Sonne untergehen / und breite am helllichten Tag über die Erde Finsternis aus.10Ich verwandle eure Feste in Trauer / und all eure Lieder in Totenklage.
Ich lege um alle Hüften das Trauergewand / und schere jeden Kopf kahl.
Ich bringe Trauer über das Land wie die Trauer um den Einzigen / und das Ende davon wird sein wie der bittere Tag. (Iz 3,24; Jr 6,26; Oz 2,13)11Siehe, es kommen Tage / - Spruch GOTTES, des Herrn -,
da schicke ich Hunger ins Land, / nicht Hunger nach Brot,
nicht Durst nach Wasser, / sondern danach, die Worte des HERRN zu hören.12Dann wanken sie von Meer zu Meer, / von Norden nach Osten ziehen sie,
um das Wort des HERRN zu suchen; / doch sie werden es nicht finden.13An jenem Tag werden die schönen jungen Mädchen / und die jungen Männer in Ohnmacht fallen vor Durst, (Za 9,17)14alle, die bei der Schuld von Samaria schwören / und sagen: So wahr dein Gott lebt, Dan!
und: So wahr der Weg nach Beerscheba lebt!, / sie werden zu Boden stürzen und sich nicht mehr erheben.[1]
1This is what the Lord God showed me: behold, a basket of summer fruit. (Am 7,1)2And he said, “Amos, what do you see?” And I said, “A basket of summer fruit.” Then the Lord said to me, “The end[1] has come upon my people Israel; I will never again pass by them. (Jr 24,1; Pl 4,18; Am 7,8; Mi 7,1)3The songs of the temple[2] shall become wailings[3] in that day,” declares the Lord God. “So many dead bodies!” “They are thrown everywhere!” “Silence!” (Jr 16,4; Jr 16,6; Jr 47,2; Am 5,23; Am 6,9; Am 6,10)4Hear this, you who trample on the needy and bring the poor of the land to an end, (Ž 14,4)5saying, “When will the new moon be over, that we may sell grain? And the Sabbath, that we may offer wheat for sale, that we may make the ephah small and the shekel[4] great and deal deceitfully with false balances, (Nu 28,11; Neh 13,15; Ez 45,10; Oz 12,7; Mi 6,10)6that we may buy the poor for silver and the needy for a pair of sandals and sell the chaff of the wheat?” (Am 2,6)7The Lord has sworn by the pride of Jacob: “Surely I will never forget any of their deeds. (Oz 8,13; Oz 9,9; Am 6,8)8Shall not the land tremble on this account, and everyone mourn who dwells in it, and all of it rise like the Nile, and be tossed about and sink again, like the Nile of Egypt?” (Oz 4,3; Am 9,5; Za 10,11)9“And on that day,” declares the Lord God, “I will make the sun go down at noon and darken the earth in broad daylight. (Jr 15,9; Am 4,13; Am 5,8; Mi 3,6; Mt 24,29)10I will turn your feasts into mourning and all your songs into lamentation; I will bring sackcloth on every waist and baldness on every head; I will make it like the mourning for an only son and the end of it like a bitter day. (Iz 3,24; Jr 6,26; Jr 7,34; Jr 16,9; Oz 2,11; Za 12,10)11“Behold, the days are coming,” declares the Lord God, “when I will send a famine on the land— not a famine of bread, nor a thirst for water, but of hearing the words of the Lord. (Ž 74,9; Př 29,18; Iz 8,20; Mi 3,7)12They shall wander from sea to sea, and from north to east; they shall run to and fro, to seek the word of the Lord, but they shall not find it. (Am 4,8; Am 8,11)13“In that day the lovely virgins and the young men shall faint for thirst. (Iz 51,20; Jon 4,8)14Those who swear by the Guilt of Samaria, and say, ‘As your god lives, O Dan,’ and, ‘As the Way of Beersheba lives,’ they shall fall, and never rise again.” (Dt 9,21; 1Kr 12,29; Oz 10,8; Am 5,5; Sk 9,2)
Ámos 8
King James Version
1Thus hath the Lord GOD shewed unto me: and behold a basket of summer fruit.2And he said, Amos, what seest thou? And I said, A basket of summer fruit. Then said the LORD unto me, The end is come upon my people of Israel; I will not again pass by them any more.3And the songs of the temple shall be howlings in that day, saith the Lord GOD: there shall be many dead bodies in every place; they shall cast them forth with silence.4Hear this, O ye that swallow up the needy, even to make the poor of the land to fail,5Saying, When will the new moon be gone, that we may sell corn? and the sabbath, that we may set forth wheat, making the ephah small, and the shekel great, and falsifying the balances by deceit?6That we may buy the poor for silver, and the needy for a pair of shoes; yea , and sell the refuse of the wheat?7The LORD hath sworn by the excellency of Jacob, Surely I will never forget any of their works.8Shall not the land tremble for this, and every one mourn that dwelleth therein? and it shall rise up wholly as a flood; and it shall be cast out and drowned, as by the flood of Egypt.9And it shall come to pass in that day, saith the Lord GOD, that I will cause the sun to go down at noon, and I will darken the earth in the clear day:10And I will turn your feasts into mourning, and all your songs into lamentation; and I will bring up sackcloth upon all loins, and baldness upon every head; and I will make it as the mourning of an only son , and the end thereof as a bitter day.11Behold, the days come, saith the Lord GOD, that I will send a famine in the land, not a famine of bread, nor a thirst for water, but of hearing the words of the LORD:12And they shall wander from sea to sea, and from the north even to the east, they shall run to and fro to seek the word of the LORD, and shall not find it .13In that day shall the fair virgins and young men faint for thirst.14They that swear by the sin of Samaria, and say, Thy god, O Dan, liveth; and, The manner of Beersheba liveth; even they shall fall, and never rise up again.