1Au chef de chœur. Méditation[1] des Qoréites[2]. (Ex 6:24; Nb 16:1; Nb 26:11; 1Ch 6:18; 1Ch 6:22; 1Ch 26:1; Ps 88:1)2Comme une biche tourne la tête ╵vers le cours d’eau, je me tourne vers toi, ô Dieu[3]!3J’ai soif de Dieu, ╵du Dieu vivant! Quand donc pourrai-je aller ╵et me présenter devant Dieu?4Mes larmes sont le pain ╵de mes jours comme de mes nuits. Sans cesse, on me répète: « Ton Dieu, où est-il donc? »5Alors que j’épanche mon cœur, ╵je me souviens du temps où, avec le cortège, ╵je m’avançais, marchant avec la foule ╵vers le temple de Dieu, au milieu de la joie ╵et des cris de reconnaissance de tout un peuple en fête.6Pourquoi donc, ô mon âme, ╵es-tu si abattue et gémis-tu sur moi? Mets ton espoir en Dieu! ╵je le louerai encore, car il est mon Sauveur.7Mon Dieu[4], mon âme est abattue! Voilà pourquoi, je pense à toi ╵du pays du Jourdain, des cimes de l’Hermon ╵et du mont Mitséar[5]. (Dt 3:8; Jos 11:17; Jos 13:11; 1Ch 5:23)8Un abîme en appelle un autre, ╵au grondement de tes cascades; tous tes flots et tes lames ╵ont déferlé sur moi.9Que, le jour, l’Eternel ╵me montre son amour: je passerai la nuit ╵à chanter ses louanges et j’adresserai ma prière ╵au Dieu qui me fait vivre.10Car je veux dire à Dieu, ╵lui qui est mon rocher: « Pourquoi m’ignores-tu? Pourquoi donc me faut-il ╵vivre dans la tristesse, subissant l’oppression ╵de l’ennemi? »11Mes membres sont meurtris, ╵mes ennemis m’insultent, sans cesse, ils me demandent: ╵« Ton Dieu, où est-il donc? »12Pourquoi donc, ô mon âme, ╵es-tu si abattue, ╵et gémis-tu sur moi? Mets ton espoir en Dieu! ╵Je le louerai encore, mon Sauveur et mon Dieu.
Druhá kniha žalmů - JAKO LAŇ DYCHTÍ PO BYSTRÉ VODĚ
1 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce. 2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! 3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? 4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ 5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. 6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. 7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru. 8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. 9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého, 10 promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“ 11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ 12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.