1Fais-moi justice, ô Dieu, et prends en main ma cause ╵contre un peuple d’impies! Sauve-moi de ces gens ╵menteurs et criminels![1] (Ps 42:1)2O Dieu, tu es ma forteresse, ╵pourquoi donc me rejettes-tu, et pourquoi me faut-il ╵vivre dans la tristesse, subissant l’oppression ╵de l’ennemi?3Fais-moi voir ta lumière, ╵avec ta vérité pour qu’elles me conduisent et qu’elles soient mes guides ╵vers ta montagne sainte ╵jusque dans ta demeure.4Alors j’avancerai ╵jusqu’à l’autel de Dieu, vers toi, Dieu de ma joie ╵et de mon allégresse. Alors je te louerai ╵en m’accompagnant de la lyre. ╵O Dieu: tu es mon Dieu!5Pourquoi donc, ô mon âme, ╵es-tu si abattue ╵et gémis-tu sur moi? Mets ton espoir en Dieu! ╵Je le louerai encore, mon Sauveur et mon Dieu.
1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! 2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? 3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, 4 a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! 5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.