1Jacob convoqua ses fils et leur dit: Réunissez-vous et je vous révélerai ce qui vous arrivera dans les temps à venir.2Rassemblez-vous et écoutez, ╵fils de Jacob! Ecoutez ce que dit ╵Israël, votre père.3Ruben, tu es mon premier-né, le premier fruit de ma vigueur, ╵du temps où j’étais plein de force, toi, tu es supérieur ╵en dignité ╵et supérieur en force.4Bouillonnant comme l’eau, ╵tu n’auras pas le premier rang! Car tu as profané ╵la couche de ton père, ╵en entrant dans mon lit[1]. (Gn 35:22)5Siméon et Lévi sont frères, ils se sont mis d’accord ╵pour semer la violence.6Non, je ne veux pas m’associer ╵à leur complot! Je mets un point d’honneur ╵à ne pas approuver ╵leurs délibérations! Car mus par leur colère, ╵ils ont tué des hommes; poussés par leur caprice, ╵ils ont mutilé des taureaux[2]. (Gn 34:25)7Que leur colère soit maudite, ╵car elle est violente. Maudit soit leur emportement, ╵car il est implacable! Moi je les éparpillerai ╵au milieu de Jacob, je les disperserai ╵en Israël.8O toi, Juda, ╵tes frères te rendront hommage, ta main fera ployer ╵la nuque de tes ennemis, et les fils de ton père ╵se prosterneront devant toi.9Oui, Juda est un jeune lion[3]. Mon fils, tu reviens de la chasse et tu t’es accroupi ╵et couché comme un lion, comme une lionne: ╵qui te ferait lever? (Nb 24:9; Ap 5:5)10Le sceptre ne s’écartera ╵pas de Juda, et l’insigne de chef ╵ne sera pas ôté ╵d’entre ses pieds jusqu’à la venue de celui ╵auquel ils appartiennent[4] et à qui tous les peuples ╵rendront obéissance. (Ez 21:32)11Son âne, il l’attache à la vigne, et, à un cep de choix, ╵le petit de l’ânesse. Il lave dans le vin ╵son vêtement, dans le jus des raisins ╵il nettoie son manteau[5]. (Ap 7:14; Ap 19:13)12Il a les yeux plus rouges que le vin, les dents plus blanches que le lait[6].13Zabulon aura sa demeure ╵sur le rivage de la mer, il aura sur sa côte ╵un port pour les navires, son territoire s’étendra ╵jusqu’à Sidon.14Issacar est un âne ╵très vigoureux couché au beau milieu ╵de deux enclos.15Il a trouvé ╵que le repos est bon, que le pays est agréable, il tend l’épaule ╵pour porter le fardeau, et il s’assujettit ╵à la corvée.16Dan jugera son peuple, comme les autres tribus d’Israël.17Que Dan soit un serpent ╵sur le chemin, qu’il soit une vipère ╵sur le sentier, mordant les jarrets du cheval, pour que le cavalier ╵en tombe à la renverse.18Je compte sur toi, Eternel ╵pour accorder la délivrance.19Gad agressé par une troupe ╵l’assaillira et c’est sa troupe à lui ╵qui poursuivra la troupe adverse.20Aser a une riche nourriture. C’est lui qui fournira ╵des mets dignes d’un roi.21Nephtali est semblable ╵à une biche en liberté ╵qui donne de beaux faons.22Joseph est un rameau fertile d’un arbre plein de fruits ╵planté près d’une source. Ses branches grimpent et s’élancent ╵par-dessus la muraille.23Des archers le provoquent, ╵le prennent à partie, et le harcèlent de leurs flèches.24Mais son arc reste ferme car ses bras pleins de force ╵conservent leur souplesse grâce au secours ╵du Puissant de Jacob, qui est le berger et le Roc ╵sur lequel Israël se fonde.25Oui, le Dieu de ton père ╵viendra à ton secours, le Tout-Puissant te bénira. Qu’il veuille te bénir d’en haut ╵par des pluies abondantes et par des eaux d’en bas ╵où repose l’abîme, par de nombreux enfants ╵et beaucoup de troupeaux.26Les bénédictions de ton père surpassent celles des montagnes antiques et les meilleurs produits ╵des collines anciennes. Que ces bénédictions ╵soient sur la tête de Joseph, et sur le front ╵du prince de ses frères[7]! (Dt 33:15)27Benjamin est semblable ╵à un loup qui déchire. Dès le matin, ╵il dévore sa proie, et sur le soir encore, ╵répartit le butin.28Tous ceux-là ont formé les douze tribus d’Israël, c’est ainsi que leur parla leur père et qu’il les bénit, en prononçant pour chacun sa bénédiction propre.
La mort de Jacob
29Jacob leur donna ses instructions: Je vais aller rejoindre mes ancêtres, enterrez-moi auprès de mes pères dans la caverne qui se trouve dans le champ d’Ephrôn le Hittite,30dans la caverne du champ de Makpéla, vis-à-vis de Mamré, au pays de Canaan, la caverne qu’Abraham a achetée, avec le champ, à Ephrôn le Hittite en propriété funéraire[8]. (Gn 23:3)31C’est là qu’on a enterré Abraham et sa femme Sara; c’est là qu’on a enterré Isaac et sa femme Rébecca. C’est là aussi que j’ai enterré Léa.32Le champ et la caverne qui s’y trouve ont été achetés aux Hittites.33Lorsque Jacob eut achevé d’énoncer ses instructions à ses fils, il ramena ses pieds sur son lit, expira et fut réuni à ses ancêtres[9]. (Ac 7:15)
— Jákobova závěť - Prorockými slovy se Jákob loučí se svými syny, dává jim příkaz o svém pohřbu a umírá.
1 I povolal Jákob své syny a řekl: „Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká. 2 Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce. 3 Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ. 4 Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil! 5 Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí. 6 V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky. 7 Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli. 8 Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9 Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10 Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení. 11 Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12 Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. 13 Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až k Sidónu svým bokem. 14 Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá. 15 Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím. 16 Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele. 17 Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět. – 18 Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine! 19 Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne. 20 Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat. 21 Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy. 22 Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti. 23 Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili. 24 Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele, 25 z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna. 26 Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry. 27 Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.“ 28 To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.29 Také jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna,30 do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.31 Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu.32 To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců.“33 Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.