1Joseph se jeta sur le visage de son père, pleura sur lui et l’embrassa.2Puis il ordonna aux médecins qui étaient à son service de l’embaumer. Ceux-ci embaumèrent donc Israël.3Ils y passèrent quarante jours, le temps nécessaire à un embaumement, et les Egyptiens le pleurèrent pendant soixante-dix jours.4Quand les jours de deuil furent écoulés, Joseph dit aux hauts fonctionnaires de la cour du pharaon: Si vous voulez bien m’accorder cette faveur, portez à l’attention du pharaon5que mon père m’a fait prêter serment en disant: « Me voici sur le point de mourir; j’ai fait creuser un tombeau au pays de Canaan, c’est là que vous m’enterrerez. » Maintenant donc, permets-moi d’y monter pour ensevelir mon père; après quoi, je reviendrai.6Le pharaon répondit à Joseph: Va et enterre ton père, comme il te l’a fait jurer.7Joseph partit donc pour ensevelir son père, accompagné de tous les hauts fonctionnaires du pharaon, des dignitaires de sa cour et de tous les hauts responsables d’Egypte,8ainsi que de toute sa famille, et celle de ses frères, toute la famille de son père. Ils ne laissèrent dans le pays de Goshen que leurs enfants, leurs moutons, leurs chèvres et leurs bovins.9Joseph fit le voyage, escorté et de chars et de leur équipage; le convoi ainsi formé était très impressionnant.10Lorsqu’ils furent arrivés à l’Aire d’Atad, située de l’autre côté du Jourdain, ils y célébrèrent de grandes funérailles très imposantes. Joseph mena deuil pour son père pendant sept jours.11En voyant ces funérailles dans l’Aire d’Atad, les Cananéens qui habitaient le pays dirent: Ce doit être un deuil important pour les Egyptiens. C’est pourquoi on a nommé cet endroit de l’autre côté du Jourdain: Abel-Mitsraïm (Deuil de l’Egypte).12Les fils de Jacob firent donc ce que leur père leur avait demandé.13Ils le transportèrent au pays de Canaan et l’enterrèrent dans la caverne du champ de Makpéla qu’Abraham avait achetée avec le champ à Ephrôn le Hittite, comme propriété funéraire vis-à-vis de Mamré[1]. (Ac 7:16)14Après avoir enterré son père, Joseph revint en Egypte avec ses frères et tous ceux qui l’avaient accompagné aux funérailles.
Le Dieu souverain
15Maintenant que leur père était mort, les frères de Joseph se dirent: Qui sait, peut-être Joseph se mettra-t-il à nous haïr et à nous rendre tout le mal que nous lui avons fait.16Alors ils lui envoyèrent un messager pour lui dire: Avant de mourir, ton père nous a donné cet ordre:17« Vous demanderez à Joseph: Veuille, je te prie, pardonner le crime de tes frères et leur péché; car ils t’ont fait beaucoup de mal. Oui, je te prie, pardonne maintenant la faute des serviteurs du Dieu de ton père. » En recevant ce message, Joseph se mit à pleurer.18Ses frères vinrent en personne se jeter à ses pieds en disant: Nous sommes tes esclaves.19Mais Joseph leur dit: N’ayez aucune crainte! Suis-je à la place de Dieu?20Vous aviez projeté de me faire du mal, mais par ce que vous avez fait, Dieu a projeté du bien en vue d’accomplir ce qui se réalise aujourd’hui, pour sauver la vie à un peuple nombreux.21Maintenant donc, n’ayez aucune crainte, je pourvoirai à vos besoins ainsi qu’à ceux de vos enfants. Ainsi il les rassura et toucha leur cœur par ses paroles.
La fin de la vie de Joseph
22Joseph demeura en Egypte, ainsi que la famille de son père. Il vécut cent dix ans.23Il vit les descendants d’Ephraïm jusqu’à la troisième génération; de plus, les enfants de Makir, fils de Manassé, furent placés sur ses genoux à leur naissance.24A la fin de sa vie, il dit aux siens: Je vais mourir, mais Dieu ne manquera pas d’intervenir en votre faveur et vous fera remonter de ce pays vers celui qu’il a promis par serment à Abraham, à Isaac et à Jacob.25Puis Joseph fit prêter serment aux Israélites en leur disant: Lorsque Dieu interviendra pour vous, vous emporterez d’ici mes ossements[2]. (He 11:22)26Joseph mourut à l’âge de cent dix ans; on l’embauma, et on le déposa dans un sarcophage en Egypte.
— Jákobův pohřeb - Josef převáží otcovo tělo do zaslíbené země a pochovává je v rodinné hrobce.
1 Tu padl Josef na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho.2 Potom přikázal svým služebníkům lékařům, aby otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele3 plných čtyřicet dní; tak dlouho totiž trvá balzamování. Egypťané ho oplakávali sedmdesát dní.4 Když přešly dny smutku, promluvil Josef k nejbližším faraónovým: „Jestliže jsem získal vaši přízeň, předložte faraónovi mou prosbu:5 Můj otec mě zapřisáhl slovy: ‚Hle, já umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kenaanské zemi.‘ Dovol, abych tam vystoupil a pochoval svého otce; pak se navrátím.“6 Farao řekl: „Jen vystup a pohřbi svého otce, jak tě zapřisáhl.“7 I šel Josef pochovat svého otce a šli s ním všichni faraónovi služebníci, starší jeho domu i všichni starší egyptské země,8 celý Josefův dům a jeho bratři i dům jeho otce. V zemi Gošenu zanechali pouze své dítky, svůj brav a skot.9 Vytáhlo s ním též vozatajstvo a jezdectvo. Byl to velmi slavný průvod.10 Když přišli do Goren-atádu, který je u Jordánu, dali se do velikého a velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní smuteční slavnost.11 Kenaanci, obyvatelé té země, viděli smuteční slavnost v Goren-atádu a pravili: „Egypt má těžký smutek!“ Proto pojmenovali to místo, které je u Jordánu, Ábel-misrajim (to je Smutek Egypta).12 Pak synové učinili, jak jim otec přikázal.13 Donesli ho do kenaanské země a pochovali ho v jeskyni na poli v Makpele; to pole naproti Mamre koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.14 Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta se svými bratry a se všemi, kteří s ním vyšli pochovat jeho otce.
— Josefova poslední slova - Josef uspokojuje bratry, zaslibuje vysvobození a umírá.
15 Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili.“16 Proto mu vzkázali: „Tvůj otec před smrtí přikázal:17 Josefovi řekněte toto: ‚Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.‘“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal.18 Pak přišli bratři sami, padli před ním a řekli: „Tu jsme, měj nás za otroky!“19 Josef jim však odvětil: „Nebojte se. Což jsem Bůh?20 Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.21 Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.“ Tak je těšil a promlouval jim k srdci. 22 Josef sídlil v Egyptě i s domem svého otce a byl živ sto deset let.23 Syny Efrajimovy viděl do třetího pokolení. Též synové Makíra, syna Manasesova, se zrodili na Josefova kolena.24 Potom Josef svým bratrům řekl: „Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“25 A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: „Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti.“ 26 I umřel Josef, když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili do rakve v Egyptě.