1Peu après cela, on vint prévenir Joseph que son père était malade. Il prit avec lui ses deux fils Manassé et Ephraïm.2On annonça à Jacob que son fils Joseph venait le voir. Israël rassembla ses forces et s’assit sur sa couche.3Jacob dit à Joseph: Le Dieu tout-puissant m’est apparu à Louz au pays de Canaan et il m’a béni[1]. (Gn 28:13; Ac 7:5)4Il m’a dit: « Je te rends fécond et te multiplierai, je te ferai devenir une multitude de peuples et, après toi, je donnerai ce pays pour toujours en propriété à ta descendance. »5Et maintenant, les deux fils qui te sont nés en Egypte, avant mon arrivée ici, je les adopte comme miens. Ephraïm et Manassé seront mes fils au même titre que Ruben et Siméon[2].6Quant aux enfants qui te naîtront après eux, ils seront à toi. C’est au nom de leurs frères aînés qu’ils recevront leur part d’héritage.7Car lorsque je revenais de Paddân-Aram, j’eus la douleur de voir Rachel mourir au pays de Canaan à peu de distance d’Ephrata. C’est là, sur le chemin d’Ephrata – qui s’appelle Bethléhem – que je l’ai enterrée.8Israël regarda les fils de Joseph et demanda: Qui est-ce?9Joseph lui répondit: Ce sont les fils que Dieu m’a donnés dans ce pays. – Fais-les approcher, je te prie, dit Jacob, pour que je les bénisse.10La vue d’Israël était affaiblie par l’âge de sorte qu’il n’y voyait plus. Il les fit donc approcher de lui et les embrassa.11Israël dit à Joseph: Je ne m’imaginais pas te revoir et voici que Dieu me fait voir même tes descendants.12Joseph reprit ses deux enfants d’entre les genoux[3] de son père et se prosterna face contre terre.13Puis il les prit tous les deux, Ephraïm à sa droite – donc à gauche d’Israël – et Manassé à sa gauche – donc à la droite de son père – et les fit approcher de lui.14Mais Israël tendit la main droite et la posa sur la tête d’Ephraïm, qui était le plus jeune, et sa main gauche sur la tête de Manassé. Il croisa donc ses mains, bien que Manassé fût l’aîné.15Il bénit Joseph et dit: Que ces garçons ╵soient bénis par le Dieu devant qui ont vécu mes pères ╵Abraham et Isaac, le Dieu qui a pris soin de moi ╵comme un berger ╵depuis que j’existe et jusqu’à ce jour,16l’ange qui m’a délivré de tout mal. Qu’ils perpétuent mon nom ╵et celui de mes pères ╵Abraham et Isaac! Qu’ils aient beaucoup d’enfants ╵partout dans le pays.17Joseph remarqua que son père avait posé sa main droite sur la tête d’Ephraïm. Cela lui déplut et il prit la main de son père pour la faire passer de la tête d’Ephraïm sur celle de Manassé.18Il dit à son père: Pas ainsi, mon père, c’est celui-là l’aîné; mets donc ta main droite sur sa tête.19Mais son père refusa et dit: Je sais, mon fils, je sais. Celui-là aussi deviendra un peuple! Lui aussi sera grand. Pourtant son frère cadet sera plus grand que lui et sa descendance formera plusieurs peuples.20Ce jour-là, il les bénit ainsi: Le peuple d’Israël vous nommera dans ses bénédictions en disant: « Que Dieu te rende semblable à Ephraïm et à Manassé! » Ainsi il plaça Ephraïm avant Manassé.21Puis Israël dit à Joseph: Je vais bientôt mourir. Dieu sera avec vous et vous fera retourner au pays de vos ancêtres.22Quant à moi, je te donne une part de plus qu’à tes frères: Sichem[4], que j’ai conquise sur les Amoréens avec mon épée et mon arc.
— Požehnání synů Josefových - Jákob-Izrael přijímá Josefovy syny za své a dává jim požehnání.
1 Po těchto událostech pověděli Josefovi: „Tvůj otec je nemocen.“ Vzal tedy Josef s sebou oba své syny, Manasesa a Efrajima.2 I oznámili Jákobovi: „Přichází k tobě tvůj syn Josef.“ Tu se Izrael vzchopil a posadil se na lůžku.3 Jákob Josefovi řekl: „Bůh všemohoucí se mi ukázal v Lúzu v kenaanské zemi a požehnal mi4 slovy: ‚Hle, rozplodím tě a rozmnožím a učiním tě společenstvím lidských pokolení. Tuto zemi dávám do věčného vlastnictví tvému potomstvu.‘5 Oba synové, kteří se ti v egyptské zemi narodili před mým příchodem k tobě do Egypta, budou nyní moji. Efrajim a Manases jsou moji jako Rúben a Šimeón.6 Děti pak, které zplodíš po nich, budou tvé; ve svém dědictví se budou nazývat jmény svých bratrů.7 Když jsem přicházel z Rovin aramských, zemřela mi před očima Ráchel; bylo to v kenaanské zemi na cestě nedaleko Efraty a pochoval jsem ji tam u cesty do Efraty, to je do Betléma.“8 Izrael pohleděl na Josefovy syny a zeptal se: „Kdo to je?“9 Josef otci odvětil: „To jsou moji synové, které mi zde Bůh dal.“ Otec řekl: „Nuže, přiveď je ke mně, abych jim požehnal.“10 Izrael měl totiž oči obtížené stářím a špatně viděl. Josef je k němu přivedl, on je políbil a objal.11 Izrael Josefovi řekl: „Nedoufal jsem, že ještě někdy uvidím tvou tvář, a hle, Bůh mi dopřál vidět i tvé potomky.“12 Poté je Josef odvedl od jeho kolenou a sklonil se tváří až k zemi.13 Vzal oba, pravou rukou Efrajima a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou Manasesa a postavil ho k Izraelově pravici.14 I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesovu. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl Manases.15 Požehnal Josefovi takto: „Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes, 16 Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Abrahama a Izáka; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“ 17 Josef viděl, že otec položil pravou ruku na hlavu Efrajimovu, a nelíbilo se mu to. Uchopil tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z hlavy Efrajimovy na hlavu Manasesovu.18 Řekl mu: „Ne tak, otče, vždyť prvorozený je tento. Polož svou pravici na jeho hlavu.“19 Otec však odmítl: „Vím, synu, vím. Také on se stane lidem a také on vzroste. Jeho mladší bratr jej však přeroste a jeho potomstvo naplní pronárody.“20 A toho dne jim požehnal: „Tvým jménem bude Izrael žehnat: Bůh tě učiň jako Efrajima a Manasesa.“ Tak povýšil Efrajima nad Manasesa.21 Josefovi Izrael řekl: „Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpátky do země vašich otců.22 Tobě dávám o jeden díl víc než tvým bratrům; získal jsem jej z rukou Emorejců svým mečem a svým lukem.“