1Voici ce que dit l’Eternel: Où est la lettre de divorce en vertu de laquelle ╵j’aurais répudié votre mère? Ou auquel de mes créanciers ╵vous ai-je donc vendus? Non, vous avez été vendus à cause de vos fautes, et ce sont vos révoltes qui ont été la cause ╵de la répudiation de votre mère.2Lorsque je suis venu, ╵pourquoi n’y avait-il personne? Lorsque j’ai appelé, ╵pourquoi nul n’a-t-il répondu? Croyez-vous que ma main ╵soit devenue trop courte ╵pour délivrer? Que, pour vous libérer, ╵je n’aurais pas la force? Pourtant, par ma menace, ╵je mets la mer à sec, et je réduis les fleuves ╵en un désert. Leurs poissons pourrissent alors ╵par manque d’eau, ils périssent de soif.3J’habillerai le ciel de noir et je le couvrirai ╵d’un habit de toile de sac.
Le troisième chant du Serviteur
4Le Seigneur, l’Eternel, m’a donné une langue ╵de disciple attentif pour que, par ma parole, ╵je sache fortifier ceux qui sont fatigués. Et il me fait tendre l’oreille matin après matin, afin que je l’écoute comme un disciple.5Le Seigneur, l’Eternel, ╵a ouvert mon oreille, et moi, de mon côté, ╵je n’ai pas résisté, je ne me suis pas éclipsé.6J’ai présenté mon dos ╵à ceux qui me frappaient et j’ai tendu mes joues ╵à ceux qui m’arrachaient la barbe. Je n’ai pas caché mon visage à ceux qui m’insultaient ╵et qui crachaient sur moi[1]. (Mt 26:67; Mc 14:65)7Le Seigneur, l’Eternel, ╵viendra à mon secours; voilà pourquoi je ne suis pas confus; c’est pourquoi j’ai rendu ma face ╵dure comme un caillou, car je le sais: ╵je ne serai pas dans la honte.8Il est tout proche, ╵celui qui me justifiera. Qui veut m’intenter un procès? Comparaissons ensemble! Qui conteste mon droit? Qu’il s’approche de moi!9Le Seigneur, l’Eternel, ╵viendra à mon secours, qui me condamnera? Mes adversaires ╵tomberont tous en loques, ╵comme de vieux habits: les mites les dévoreront.10Qui parmi vous ╵craint l’Eternel? qu’il écoute[2] son serviteur! Si quelqu’un marche ╵dans les ténèbres sans avoir de lumière, qu’il place sa confiance ╵en l’Eternel, qu’il s’appuie sur son Dieu!11Mais vous qui allumez un feu, qui vous armez ╵de flèches embrasées, allez donc dans les flammes ╵de votre propre feu et au milieu des flèches ╵embrasées par vous-mêmes. C’est de par moi ╵que cela vous arrivera, et c’est dans la douleur ╵que vous vous coucherez.
1 Toto praví Hospodin: „Kde je rozlukový lístek vaší matky, jímž jsem ji vyhostil? Anebo je tu někdo z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, byli jste prodáni svou vlastní vinou, vaše matka byla vyhoštěna jen pro vaše nevěrnosti. 2 Když jsem přicházel, proč tu nikdo nebyl? Volal jsem, a nikdo se neozýval. Což je má ruka tak krátká k vykoupení? Nemá k vysvobození dost síly? Hle, svou pohrůžkou vysušuji moře a řeky obracím v poušť; ryby v nich páchnou, protože není vody, a lekají žízní. 3 Nebesa odívám v pochmurnou temnotu a přikrývám je žíněným rouchem.“
— Služebníkova poslušnost - Služebník Hospodinův snáší i tupení a rány, ale zůstává věrný, protože ví, že při něm je Hospodin.
4 Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. 5 Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. 6 Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. 7 Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. 8 Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! 9 Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli. 10 Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha. 11 Hle, vy všichni, kdo rozděláváte oheň, jiskrami se opásáte k boji. Jen choďte ve svitu svého ohně, v jiskrách, které jste zanítili! Má ruka vám způsobí, že ulehnete v trápení.