1Vous tous qui habitez les îles ╵et les régions côtières, ╵écoutez-moi! Et vous peuples lointains, ╵prêtez-moi attention! J’ai été appelé par l’Eternel ╵dès le sein maternel, et il a mentionné mon nom ╵dès avant ma naissance.2Il a fait de ma bouche ╵une épée acérée[1], il m’a couvert ╵de l’ombre de sa main[2], et il a fait de moi ╵une flèche aiguisée; il m’a tenu caché, ╵dans son carquois. (Is 51:16; He 4:12; Ap 1:16)3Il m’a dit: « Tu es mon serviteur, Israël; je manifesterai ╵ma splendeur au travers de toi. »4Cependant, moi, j’ai dit: « Je me suis fatigué pour rien, c’est inutilement, ╵oui, c’est en pure perte, ╵que j’ai usé mes forces … Mais l’Eternel me fera droit et il tient en réserve ╵ma récompense. »5Et maintenant, voici ╵ce que dit l’Eternel, celui qui m’a formé ╵dès le sein de ma mère pour que je sois son serviteur, pour ramener Jacob à lui et pour rassembler Israël ╵auprès de lui. Je serai honoré ╵aux yeux de l’Eternel et mon Dieu est la source de ma force.6Et il a dit aussi: ╵« Tu ne seras pas seulement ╵mon serviteur pour rétablir ╵les tribus de Jacob et ramener ceux que j’ai préservés ╵du peuple d’Israël. Car je t’établirai ╵pour être la lumière ╵des autres peuples afin que mon salut parvienne ╵aux extrémités de la terre[3]. » (Is 42:6; Lc 2:32; Jn 8:12; Ac 13:47; Ac 26:23)7Voici ce que dit l’Eternel qui délivre Israël, ╵qui en est le Dieu saint, à l’homme méprisé et détesté du peuple, celui dont les despotes ╵ont fait leur serviteur: Les rois t’apercevront, ╵et ils se lèveront, les princes te verront, ╵ils se prosterneront, afin d’honorer l’Eternel ╵qui est fidèle, oui, le Saint d’Israël, ╵qui t’a choisi.8Voici ce que dit l’Eternel: Au moment favorable ╵je répondrai à ton appel, et au jour du salut ╵je viendrai à ton aide. Je te protégerai, ╵et je t’établirai pour conclure une alliance avec le peuple et pour relever le pays, pour faire le partage ╵des patrimoines dévastés[4], (Is 42:6; 2Co 6:2)9pour dire aux prisonniers: « Sortez », et à ceux qui demeurent ╵dans les ténèbres: « Montrez-vous! » Et ils se nourriront ╵partout le long des routes; ils trouveront des pâturages ╵sur toutes les collines.10Ils n’endureront plus ╵ni la faim ni la soif, la chaleur du désert et le soleil ╵ne les abattront plus car celui qui les aime ╵les conduira et il les mènera ╵auprès des sources d’eau[5]. (Ap 7:16)11Et toutes mes montagnes, ╵je les transformerai ╵en chemins praticables, je remblaierai mes routes.12Les voici, ils arrivent ╵des pays éloignés, les uns viennent du nord, ╵les autres du couchant, d’autres encore ╵de la région d’Assouan[6].13O cieux, poussez des cris de joie! O terre, éclate d’allégresse! Faites retentir votre joie, montagnes, parce que l’Eternel ╵a consolé son peuple et qu’il a compassion ╵des affligés.
Le retour en grâce de Sion
14Cependant, Sion dit: ╵« L’Eternel m’a abandonnée, oui, le Seigneur m’a oubliée. »15Une femme oublie-t-elle ╵l’enfant qu’elle nourrit? Cesse-t-elle d’aimer ╵l’enfant qu’elle a conçu? Et même si les mères ╵oubliaient leurs enfants, je ne t’oublierai pas!16Voici, je t’ai gravée ╵dans le creux de mes mains, je pense constamment ╵à tes remparts.17Déjà tes fils[7] accourent, ceux qui te détruisaient ╵et qui te ravageaient s’en iront loin de toi.18Porte les yeux autour de toi, ╵regarde: ils se rassemblent tous, et ils viennent vers toi. Aussi vrai que je suis vivant, déclare l’Eternel, tu t’en revêtiras ╵comme d’une parure, et tu te les attacheras ╵comme la mariée sa ceinture.19Car ton pays en ruine, dévasté, désolé, deviendra trop étroit ╵pour tous tes habitants; ceux qui te dévoraient ╵auront fui loin de toi.20Tu entendras tes fils ╵dont tu étais privée te répéter: « Ce lieu est trop étroit pour nous. Fais-nous donc de la place, pour que nous puissions habiter ici! »21Alors tu te demanderas: « Qui donc a mis, pour moi, ╵tous ces enfants au monde? J’étais privée d’enfants, ╵stérile, et bannie en exil. Qui donc a élevé ceux-ci? J’étais demeurée seule: ceux-là, d’où viennent-ils? »22Voici ce que déclare ╵le Seigneur, l’Eternel: Je ferai signe de la main ╵aux nations étrangères, je dresserai mon étendard ╵en direction des peuples, ils amèneront tes fils dans leurs bras, ils chargeront tes filles ╵sur leurs épaules.23Des rois s’occuperont de toi ╵comme s’ils étaient tes parents, et leurs princesses ╵seront tes mères nourricières. Ils se prosterneront ╵devant toi jusqu’à terre et ils lécheront la poussière ╵attachée à tes pieds. Et tu sauras alors ╵que je suis l’Eternel et qu’on n’est pas déçu ╵quand on compte sur moi.24Pourrait-on enlever ╵ce qu’a pris le guerrier? Les captifs du tyran[8] ╵seront-ils délivrés?25Voici ce que dit l’Eternel: Les captifs du guerrier ╵lui seront enlevés, et la proie du tyran ╵va être délivrée. Je ferai un procès moi-même ╵à ceux qui t’ont fait un procès et je délivrerai ╵moi-même tes enfants.26J’amènerai tes oppresseurs ╵à s’entredéchirer. Et ils s’enivreront ╵du sang les uns des autres ╵comme de vin nouveau; alors tout le monde saura que je suis l’Eternel ╵que c’est moi qui te sauve, que je suis ton libérateur ╵le Puissant de Jacob.
Hospodinův služebník - POVOLÁNÍ SLUŽEBNÍKA - — Služebník je nový Izrael - Hospodin si svého služebníka utváří už od nitra jeho matky a učiní jej základem nového Izraele.
1 Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno. 2 Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci. 3 Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím.“ 4 Já jsem však řekl: „Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud.“ A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha. 5 A nyní praví Hospodin, který mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky, abych k němu přivedl Jákoba nazpět, byť i nebyl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. 6 On dále řekl: „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.“
— Veliké výhledy - Služebník bude dán za smlouvu lidu a přivede vězně ze všech světových stran.
7 Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, který je v opovržení, jehož má kdejaký pronárod v ohavnosti, služebníku vládců: „Spatří tě králové a povstanou, a velmožové se skloní, kvůli Hospodinu, který je věrný, kvůli Svatému Izraele, který tě vyvolil.“ 8 Toto praví Hospodin: „Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil, 9 abys řekl vězňům: ‚Vyjděte,‘ těm, kdo jsou v temnotách: ‚Ukažte se!‘ Při cestách se budou pást a na všech holých návrších naleznou pastvu. 10 Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet sálající step a sluneční žár, neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, a dovede je ke zřídlům vod. 11 Na všech svých horách učiním cestu, mé silnice budou vyvýšeny. 12 Hle, jedni přijdou zdaleka, jiní od severu a jiní od moře a jiní ze země Síňanů.“ 13 Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými!
— Vyryt do Hospodinových dlaní - Láska Hospodinova předstihne i lásku mateřskou. Vyryl si své město do dlaní, aby nemohl zapomenout. Rozptýlený lid bude slavně přiveden zpátky do země otců.
14 Sijón říkával: „Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“ 15 „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. 16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. 17 Tvoji synové už pospíchají. Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odtáhnou. 18 Rozhlédni se kolem a viz: Tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě. Jakože živ jsem já, je výrok Hospodinův, jimi všemi se okrášlíš jako okrasou, ozdobíš se jimi jako nevěsta. 19 Tvé trosky a tvá zpustošená města, tvá pobořená země ti teď budou příliš těsné pro množství obyvatel, až odtáhnou ti, kdo tě hubili. 20 Opět ti budou říkat synové tvé bezdětnosti: ‚Toto místo je mi těsné! Dej mi prostor, ať mám kde sídlit.‘ 21 V srdci si řekneš: ‚Kdo mi zplodil tyto syny? Byla jsem bez dětí, bez manžela, přestěhovaná a zapuzená. Kdo je vychoval? Zůstala jsem zcela sama, kde se tito vzali?‘“ 22 Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, pokynu rukou pronárodům, k národům vztáhnu svou korouhev; v náručí přinesou tvé syny, tvé dcery budou neseny na ramenou. 23 Králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Klanět se ti budou tváří k zemi, budou lízat prach tvých nohou. I poznáš, že já jsem Hospodin, že se nezklamou ti, kdo skládají svou naději ve mne.“ 24 Lze vzít bohatýru to, co pobral? Může uniknout zajatý lid Spravedlivého? 25 Ale Hospodin praví toto: „I bohatýru je možno vzít zajatce, co pobral ukrutník, může uniknout. Já s tvými odpůrci povedu spor, já spásu dám tvým synům. 26 Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem, jako moštem se opojí vlastní krví. I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.“