1Ecoutez bien ceci, ╵ô communauté de Jacob, vous qui vous réclamez ╵de ce nom d’Israël et qui êtes issus ╵des sources de Juda, vous qui prêtez serment ╵au nom de l’Eternel et qui avez ╵le Dieu d’Israël à la bouche, mais sans sincérité ╵et sans droiture!2Car vous vous dénommez: ╵« Ceux de la ville sainte »! Et vous vous appuyez ╵sur le Dieu d’Israël, sur celui qui s’appelle ╵le Seigneur des armées célestes!3J’ai annoncé depuis longtemps ╵les événements du passé, j’en ai parlé, je les ai fait entendre, puis, soudain, j’ai agi, ╵et cela s’est produit.4Parce que je savais ╵que tu es obstiné, que ton cou est semblable ╵à un tendon de fer, et que tu as un front de bronze,5je t’ai annoncé ces événements ╵bien longtemps à l’avance, je t’en ai informé ╵avant qu’ils se produisent, pour que tu ne puisses pas dire: « C’est mon idole qui a fait ╵toutes ces choses, c’est ma statue de bois, ╵mon image en métal fondu, qui en a donné l’ordre! »6Tu as bien entendu, ╵considère bien tout cela. N’allez-vous pas ╵l’annoncer vous aussi? Maintenant je t’annonce des choses nouvelles, ╵des choses tenues en réserve, que tu ne connais pas.7Elles sont créées maintenant et non depuis longtemps; jusqu’à ce jour, ╵tu n’en avais pas entendu parler pour que tu ne puisses pas dire: « Je le savais déjà! »8Non, tu n’en savais rien, tu ne l’avais pas entendu; jamais auparavant, ╵ce n’était parvenu ╵à tes oreilles. Car je te connaissais, ╵et je te savais traître. Oui, tu t’appelles: ╵« Révolté de naissance[1]! » (Is 43:27)9Par égard pour ma renommée, je retiens ma colère; et pour que la louange ╵retentisse pour moi, je me réfrène, pour ne pas te détruire.10Je t’ai fait fondre, mais non pour en retirer de l’argent. Oui, je t’ai éprouvé ╵dans le creuset de l’affliction.11C’est par égard pour moi, uniquement pour moi, ╵que j’agirai ainsi. Comment me laisserais-je ╵déshonorer? Je ne donnerai pas ╵ma gloire à quelqu’un d’autre.12Ecoute-moi, Jacob, Israël, que j’appelle! Voilà ce que je suis: ╵moi, je suis le premier et je suis aussi le dernier[2]. (Is 44:6; Ap 1:17; Ap 22:13)13C’est de mes propres mains ╵que j’ai fondé la terre et déployé le ciel. Dès que je les appelle, ensemble, ils se présentent.14Vous tous, rassemblez-vous ╵et écoutez-moi bien! Qui donc parmi les autres dieux ╵a annoncé ces choses? Cet homme que l’Eternel[3] aime accomplira ce qu’il désire ╵à l’encontre de Babylone, son bras se lèvera ╵contre les Chaldéens.15C’est moi, c’est moi qui ai parlé, moi qui l’ai appelé et qui l’ai fait venir. Je ferai réussir ╵ses entreprises.16Approchez-vous de moi, ╵écoutez bien ceci: Dès le commencement ╵je n’ai jamais parlé ╵dans le secret. Quand les événements ╵se sont produits, ╵j’étais présent. Et maintenant ╵le Seigneur, l’Eternel, m’a envoyé ╵et son Esprit est avec moi.
Ce que Dieu désire
17Ainsi dit l’Eternel, ╵celui qui te délivre et le Saint d’Israël: Moi, je suis l’Eternel, ton Dieu, et je t’instruis pour ton profit, je te fais cheminer ╵dans la voie où tu marches.18Si toi, tu avais tenu compte ╵de mes commandements, ta paix coulerait comme un fleuve et la justice qui te serait faite ╵déferlerait comme les vagues de la mer.19Lors ta postérité ╵serait pareille au sable, ta descendance ╵serait aussi nombreuse ╵que les grains de sable des plages, ton nom ne sombrerait pas dans l’oubli, jamais tu ne disparaîtrais ╵de devant moi.
La sortie de Babylone
20Sortez de Babylone[4]! Fuyez les Chaldéens! Avec des cris de joie, publiez la nouvelle! ╵Proclamez-la, répandez-la au loin, ╵jusqu’au bout de la terre! Dites que l’Eternel a délivré ╵son serviteur Jacob. (Ap 18:4)21Quand il les a conduits ╵à travers le désert, ils n’ont pas souffert de la soif car il a fait couler ╵pour eux l’eau du rocher; il a fendu le roc, et les eaux ont jailli.22Mais, a dit l’Eternel, ╵il n’y a pas de paix pour les méchants[5]! (Is 57:21)
BLÍZKÝ NÁVRAT - — Minulé věci a budoucí - Odedávna oznamoval Hospodin svému lidu svou vůli. Nyní mu ohlašuje nové věci.
1 Slyšte to, dome Jákobův, vy, kdo jménem Izraelovým se nazýváte a z vod Judových jste vyšli, vy, kdo při Hospodinově jménu přísaháte, připomínáte si Boha Izraele, ne však pravdivě a spravedlivě. 2 Podle města svatého se nazývají, hledají oporu v Bohu Izraele, jehož jméno je Hospodin zástupů. 3 „Co se stalo na počátku, oznámil jsem předem, z mých úst to vyšlo, ohlásil jsem to; náhle jsem zasáhl a stalo se to. 4 Přestože jsem věděl, jak jsi zatvrzelý, že tvá šíje je železná spona a tvé čelo z bronzu, 5 oznamoval jsem ti všechno předem; dříve než co nastalo, jsem ti to ohlašoval, abys neříkal: ‚To udělala má modlářská stvůra, má tesaná a moje litá modla dala k tomu příkaz.‘ 6 Slyšels o tom. Teď se na to všechno dívej! A co vy? Což také něco oznámíte? Od nynějška ti chci ohlašovat nové věci, utajené, že o nich nic nevíš. 7 Právě teď jsou stvořeny, nikoli předtím, přede dneškem jsi o nich nic neslyšel a říci nemůžeš: ‚Hle, já to znám.‘ 8 Nic jsi neslyšel, nic jsi nepoznal, tvé ucho předtím nic nezaslechlo. Vím, že jsi věrolomník věrolomný, říká se ti přece nevěrník už ze života matky; 9 zdržoval jsem svůj hněv pro své jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. 10 Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení. 11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.“
— Hospodin povolal Kýra - Hospodin nově představuje svého vyvoleného, který přijde a porazí Babylóňany.
12 „Poslouchej mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já, já jsem ten první, já jsem i poslední. 13 Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula; zavolám-li na ně, stanou tady spolu. 14 Vy všichni se shromažďte a slyšte: Kdo z nich oznámil tyto věci? Hospodin jej miluje, on splní jeho záměr proti Babylónu; jeho paže zasáhne Kaldejce. 15 Já sám jsem to prohlásil, já jsem ho povolal, přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná. 16 Přistupte ke mně a slyšte toto: Od počátku nemluvím potají, od chvíle, kdy se to začalo dít, jsem při tom.“ A nyní mne posílá Panovník Hospodin a jeho duch. 17 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. 18 Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, 19 tvého potomstva by bylo jako písku a těch, kteří vzejdou z tvého lůna, jako jeho zrnek; nebylo by vyťato a zahlazeno přede mnou jeho jméno.“
— Opusťte Babylón - Naléhavá výzva k odchodu ze země zajetí.
20 „Odejděte z Babylónu, prchněte od Kaldejců! S plesáním to oznamujte, všude rozhlašujte, rozneste to až do končin země, rcete: ‚Hospodin vykoupil Jákoba, svého služebníka.‘ 21 Nebudou žíznit, až je povede vyschlými kraji, vodu ze skály jim vyvede jak bystřinu, rozpoltí skálu a v hojnosti potekou vody.“ 22 „Nemají pokoj svévolníci,“ praví Hospodin.