1Pak povstal Eliáš, prorok jak oheň; jeho slovo plálo jako pochodeň.2Přivedl na ně hlad a svou horlivostí snížil jejich počet.3Hospodinovým slovem uzavřel nebe a třikrát přivedl oheň na zem.[1]4Jak ses, Eliáši, proslavil svými divy! Kdo se může chlubit něčím podobným?5Vzkřísil jsi mrtvého ze spárů smrti, slovem Nejvyššího vyvedl z podsvětí!6Uvrhl jsi krále do záhuby, slavné jsi svrhl z jejich loží.7Na Sinaji jsi vyslechl Boží hrozbu, na hoře Oréb trestní rozsudek.8Pomazal jsi krále k vykonání trestu a proroka, aby byl tvým nástupcem.9Byl jsi vzat vzhůru v ohnivém vichru na voze taženém koňmi z plamenů!10V pravý čas přijdeš, jak je o tobě psáno, utišit Boží hněv, než se rozběsní, abys obrátil otcovo srdce k synu a Jákobovy kmeny znovu ustavil.11Blaze těm, kdo tě uvidí, všem těm, kdo v lásce zemřeli! Proto i my jistě budem žít!
Elíša
12Eliáše pak uchvátila bouře a jeho duch naplnil Elíšu. Nikdy v životě se nechvěl před vladařem a nikdo ho nemohl ovládnout.13Nebylo nic, co by nedokázal – jeho tělo prorokovalo ještě po smrti!14Dokud byl naživu, konal divy, a i když umřel, činil zázraky.[2]15I přes to všechno se však lid neobrátil, se svými hříchy nepřestal, dokud ho neodvlekli z jeho země a nerozehnali všude po světě.16Z lidu pak zůstal jen maličký zbytek a vládce v domě Davida. Část jich dělala, co je správné, část ale hřešila pořád dál.
Ezechiáš
17Ezechiáš opevnil své město a zavedl do něj vodovod, krumpáči vykopal tunel ve skále a zřídil vodní nádrže.[3]18Za jeho dnů přitáhl Senacherib a místo sebe vyslal Rabsaka.[4] Ten začal Sionu hrozit pěstí a ve své pýše se vychloubal.19Jejich srdce se tehdy chvěla, srdce a ruce se třásly, trpěli bolestmi jako rodička.20Vzývali Hospodina, který je milosrdný, vzpínali k němu ruce v modlitbách a Svatý v nebi je brzy vyslyšel a skrze Izaiáše je zachránil.21Udeřil na tábor Asyřanů – jeho anděl je rozdrtil![5]
Izaiáš
22Ano, Ezechiáš dělal, co se líbí Hospodinu, a stále chodil po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izaiáš, muž veliký a spolehlivý ve svém vidění.23Za jeho dnů slunce ustoupilo nazpět a králův život se prodloužil.[6]24Nezdolným duchem viděl, co přijde, a těšil ty, kdo na Sionu plakali.25Odhalil budoucnost až do konce věků a věci skryté, ještě než nastaly.