1Jošiášova památka je jako vonná směs, kterou připravil zručný voňavkář. Všem ústům je libá jako med, jak hudba, když se koná hodokvas.2Trápil se naším odpadlictvím[1] a hnusné ohavnosti odstranil.3Přilnul k Hospodinu celým srdcem a prosadil zbožnost v bezbožných časech.[2]
Jeremiáš
4Kromě Davida, Ezechiáše a Jošiáše všichni hřešili a hřešili. Protože opustili Zákon Nejvyššího, judští králové skončili;5svou moc nakonec předali jiným, svou slávu dali cizákům.6Ti vypálili svaté, vyvolené město a vyprázdnili jeho ulice,7jak to Jeremiáš pověděl. Trápili ho, a přitom byl prorok zasvěcený už v lůně matčině, aby vyvracel, ničil a bořil, ale i stavěl a sázel.[3]
Ezechiel a dvanáct proroků
8Ezechiel spatřil vidění Boží slávy, jež mu byla ukázána nad vozem s cheruby.9Zmínil se také o Jobovi,[4] který vždy chodil spravedlivými cestami.[5]10Kéž také kosti dvanácti proroků znovu vzklíčí z hrobů, neboť utěšovali Jákobův lid a zachraňovali ho pevnou nadějí!
Zerubábel, Jošua a Nehemiáš
11Jak máme vychválit Zerubábela? Byl jako pečetní prsten na pravici,12stejně jako Jošua, syn Jocadakův. Ti dva za svých dnů vystavěli Boží dům a vztyčili Hospodinu svatý chrám, vystrojený k jeho věčné slávě.13Také Nehemiášova památka je slavná: on vztyčil naše stržené hradby, vystavěl brány a závory a znovu postavil naše domy.
První praotcové
14Nikdo na světě nebyl jako Enoch – ten byl přece vzat vzhůru ze země!15Nenarodil se také muž jako Josef[6] – i jeho kostem byla projevena čest.16Sem, Set a Enoš[7] byli slavní, Adam však vévodí všem živým stvořením.