1Po něm povstal Nátan, aby prorokoval v době Davidově.2Jako se z pokojné oběti odnímá tuk, tak se vyjímal David mezi syny Izraele.3Hrál si se lvy jako s kůzlaty a s medvědy jako s jehňaty.4Nezabil snad ještě v mládí obra a nesňal z lidu hanbu, když vymrštil kámen z praku a zarazil Goliášovu nadutost?5Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího, a ten dodal jeho pravici sílu, aby porazil mocného válečníka a povznesl moc svého lidu.6Proto ho oslavovali za vítězství nad desetitisíci,[1] kvůli Hospodinovu požehnání ho opěvovali a nasadili mu korunu slávy.7Vždyť rozdrtil nepřátele ze všech stran, vyhubil své protivníky Filištíny a navždy zdrtil jejich moc.8Při všem, co činil, chválil Svatého Nejvyššího oslavnými slovy. Celým srdcem zpíval žalmy z lásky ke svému Stvořiteli.9Postavil před oltář zpěváky, aby mu krásně zpívali.10Svátečním dnům dodal na kráse a dokonale uspořádal výroční slavnosti, aby ve svatyni zněla už od rána chvála Hospodinova svatého jména.11Hospodin smazal jeho hříchy[2] a navěky povznesl jeho moc. Uzavřel s ním smlouvu o království a dal mu trůn slávy v Izraeli.[3]
Šalomoun
12Po něm nastoupil jeho moudrý syn, který žil díky otci v hojnosti.13Šalomoun kraloval v době pokoje a Bůh mu daroval mír ze všech stran, aby jeho jménu postavil chrám a připravil mu věčnou svatyni.14Jak jsi byl moudrý ve svém mládí – přetékals rozumem jako Nil!15Tvá duše obsáhla celou zemi a naplnils ji tajemnými výroky.16Tvá pověst pronikla až k vzdáleným ostrovům a svou mírumilovností sis získal oblibu.17Tvé písně, přísloví a výroky i tvé výklady obdivovaly všechny národy.18Ve jménu Hospodina Boha, který se nazývá Bohem Izraele, nahromadil jsi zlato jako cín a rozmnožil stříbro jak olovo.19Uléhal jsi však po bok ženám a stal ses otrokem svého těla.20Poskvrnil jsi svou slávu a znesvětil své potomstvo, takže jsi na své děti přivedl hněv a zármutek kvůli svému nerozumu:21říše se rozdělila na dvě a z Efraima vzniklo království rebelů.22Hospodin však neustane ve svém milosrdenství, žádné ze svých slov nezruší; nevyhladí potomky svého vyvoleného a nevyhubí pokolení toho, který jej miloval. Proto nechal Jákobovi pozůstatek lidu a Davidovi kořen, jenž vzešel z něj.[4]
Rechoboám a Jeroboám
23Šalomoun spočinul u svých otců a zanechal nástupce ze svých potomků: největšího z hlupáků, Rechoboáma mdlého rozumu, který svým rozhodováním vyvolal vzpouru lidu.[5]24Jeroboám, syn Nebatův, svedl Izrael na scestí,[6] zavedl Efraima na cestu hříchu. Jejich hříchy narůstaly stále víc, až je Bůh vyhnal z jejich země.25Hnali se za kdejakou špatností, až je dostihl jejich trest.