1Nazítří pak Holofernes přikázal celé své armádě i všem, kdo se k němu přidali jako spojenci, ať vytáhnou proti Betulii, obsadí horské průsmyky a pustí se do boje proti Izraelcům.2Toho dne se všichni bojeschopní muži vydali na pochod. Jejich armáda čítala 180 000 pěších a 12 000 jezdců, nepočítáme-li zásobování a nesmírné množství doprovodných pěších jednotek.3Utábořili se u pramene v údolí poblíž Betulie a jejich ležení sahalo na šířku od Dotanu až k Balbaimu a na délku od Betulie až po Kiamon, který leží naproti Esdraelonu.4Když Izraelci uviděli, kolik jich je, velmi se zhrozili a říkali jeden druhému: „Brzy spolykají celou zem! Vysoké hory, údolí ani návrší neobstojí před jejich náporem.“5Všichni se pak chopili zbraní, na věžích zapálili hranice a celou noc zůstali na stráži.6Druhého dne vyrazil Holofernes s celou svou jízdou před zraky Izraelců bydlících v Betulii.7Prozkoumal přístupy k městu, vypátral vodní prameny a obsadil je a rozmístil u nich bojové jednotky. Když se pak vrátil ke svému hlavnímu voji,8přišli za ním všichni edomští náčelníci, moábští vůdci i velitelé od pobřeží a řekli mu:9„Pane náš, vyslechni naši řeč, ať tvoje armáda neutrpí ztráty.10Tento lid, synové Izraele, nespoléhá na svá kopí, ale na to, že bydlí ve vysokých horách – dostat se k vrcholkům jejich hor přece není snadné.11Proto s nimi, pane, raději nebojuj v běžné bitvě, a z tvého vojska nepadne ani jeden muž.12Zůstaň v táboře a ušetříš každého muže ze svého vojska. Tví služebníci ať mezitím obsadí vodní pramen, který vyvěrá na úpatí hory –13odtud totiž všichni obyvatelé Betulie berou vodu. Až je přemůže žízeň, sami své město vydají. My se svými muži zatím vystoupíme na nejbližší horské vrcholy, utáboříme se na nich a budeme hlídat, aby z města nevyšel jediný muž.14Vyčerpá je hlad, tak jako jejich ženy a děti, a ještě než na ně přijde meč, popadají na ulicích před svými domy.15Takto je krutě potrestáš za to, že se vzbouřili a nevyšli ti vstříc s prosbou o mír.“16Jejich návrh se Holofernovi i celé jeho družině zalíbil, a tak nařídil, ať se stane, jak řekli.17Oddíl Moábců vyrazil spolu s pěti tisíci Asyřanů, utábořili se v údolí a zmocnili se izraelských vodních zdrojů a pramenů.18Edomité a Amonci se zatím vydali vzhůru a utábořili se v horách naproti Dotanu. Část z nich poslali na jih a na východ naproti Egrebelu, který leží poblíž Chusu u potoka Mochmur. Zbytek asyrského vojska tábořil na pláni a pokrýval celý povrch země. Jejich stany a zásoby se táhly do všech stran; bylo jich obrovské množství.
Vzdejme se!
19Synové Izraele byli zoufalí a začali volat k Hospodinu, svému Bohu. Obklíčili je totiž všichni jejich nepřátelé a nebylo před nimi úniku –20vždyť je obléhalo celé asyrské vojsko – pěchota, vozy i jezdci. Po čtyřiatřiceti dnech došla obyvatelům Betulie všechna voda v nádobách21a vyprázdnily se i všechny nádrže. Neměli už vodu k pití ani na den (dostávali totiž denní příděly).22Jejich nemluvňata byla malátná, ženy a mladíci umdlévali žízní a padali ve městě na ulicích i v průchodech bran. Už jim došly síly.23Všechen lid, mladíci, ženy i děti, se tehdy shromáždil k Uziášovi a městským předákům a s hlasitým křikem přede všemi staršími prohlásili:24„Ať nás Bůh s vámi rozsoudí – vždyť jste nám velice ublížili! Nejednali jste s Asyřany o míru,25a teď už nám není pomoci. Bůh nás vydal do jejich rukou, abychom před nimi padli žízní a úplným vyčerpáním.26Tak už je zavolejte! Vydejte celou obec napospas Holofernovým mužům a celé jeho armádě.27Je pro nás přece lepší padnout jim za kořist. Budou z nás otroci, ale přežijeme a nebudeme se muset dívat, jak nám naše nemluvňata umírají před očima a jak naše ženy a děti přicházejí o život.28Zapřísaháme vás při nebi a zemi, při našem Bohu a Pánu našich otců, který nás trestá za naše hříchy a za prohřešky našich otců – udělejte ještě dnes, jak jsme řekli!“29Celé shromáždění se pak jako jeden muž dalo do velikého nářku a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu.30Uziáš k nim pak promluvil: „Hlavu vzhůru, bratři! Vydržme ještě pět dní, než nám Hospodin, náš Bůh, znovu prokáže své milosrdenství. Přece nás nadobro neopustí.31Jestliže ty dny uběhnou a nepřijde nám žádná pomoc, pak udělám, jak jste řekli.“32S tím rozpustil lid, každého na jeho stanoviště. Muži odešli k městským hradbám a věžím a své ženy a děti poslali domů. V celém městě zavládla veliká sklíčenost.