1Když muži okolo poradního shromáždění přestali povykovat, vrchní velitel asyrské armády Holofernes se na Achiora před všemi nastoupenými cizinci i Amonci[1] obořil:2„A ty jsi kdo, Achiore, s těmi svými efraimskými žoldáky, že nám tu prorokuješ? Že prý nemáme válčit proti Izraelcům, že je prý jejich bůh zaštítí! Copak je nějaký bůh kromě Nabukadnezara? Až ukáže svou moc, vyhladí je z povrchu země a jejich bůh je nezachrání.3Jsme královští služebníci, porazíme je jako jednoho muže! Neobstojí před silou naší jízdy,4kterou je smeteme! Jejich hory se zpijí jejich krví a jejich pláně naplní jejich mrtvoly. Po našem útoku po nich nezbude ani stopy, až do posledního budou zničeni! Tak praví král Nabukadnezar, pán vší země. Tak promluvil a žádné z jeho slov nevyjde naprázdno.5A ty, Achiore, žoldáku amonský, který jsi dnes těmito slovy projevil svou zvrhlost, od této chvíle už neuvidíš mou tvář, dokud tu egyptskou sebranku neztrestám.6Až se pak vrátím, meč mého vojska a kopí[2] mých služebníků probodne tvé boky a padneš jako jedna z jejich obětí.7Prozatím tě ale mí služebníci odvedou do hor a nechají tě v jednom z měst v těch průsmycích.8Nezahyneš, dokud tě nestihne jejich záhuba.9A netvař se tak sklíčeně – vždyť přece v nitru doufáš, že se těch měst nezmocním. Tak jsem promluvil a žádné z mých slov nepadne nadarmo.“
Achior u Izraelců
10Holofernes pak nařídil mužům, kteří sloužili v jeho stanu, ať Achiora vezmou, odvedou ho do Betulie a předají do rukou Izraelcům.11Služebníci se ho tedy chopili, vyvedli ho z tábora na otevřenou pláň a z té pláně ho vlekli do hor, až přišli k pramenům pod Betulií.12Když je muži z města uviděli,[3] vzali zbraně a vyběhli z města na vrchol hory. Ostatní zatím vrhali z praků kameny, aby Holofernovým služebníkům zabránili ve výstupu.13Ti se tedy schovali pod horou, Achiora svázali, nechali ho ležet na úpatí a vrátili se ke svému pánovi.14Izraelci pak sestoupili z města až k němu, rozvázali ho a odvedli do Betulie před městské předáky.15V oněch dnech to byli Uziáš, syn Míkův z kmene Šimeonova, Chabris, syn Gothonielův, a Charmis, syn Melchielův.16Svolali všechny starší města a na shromáždění se seběhli i všichni jejich mladíci a ženy. Postavili Achiora před všechen lid a Uziáš se ho zeptal, co se přihodilo.17On jim pak vyprávěl, co se odehrálo před Holofernovou radou – co všechno pověděl asyrským vůdcům a také to, jak pyšně se Holofernes chvástal proti domu Izraele.18Nato lid padl k zemi a klaněl se Bohu s voláním:19„Hospodine, Bože nebes, pohleď na jejich pýchu! Smiluj se nad naším poníženým národem a shlédni dnes laskavě na ty, kdo se ti zasvětili.“20Potom Achiora povzbudili a velmi ho chválili.21Uziáš ho po shromáždění vzal k sobě domů, uspořádal tam hostinu pro městské starší a celou tu noc volali k Bohu Izraele o pomoc.