1Tehdy se o tom všem doslechla Judita, dcera Merariho, syna Oxova, syna Josefova, syna Uzielova, syna Elkiova, syna Ananiášova, syna Gedeonova, syna Rafainova, syna Achitubova, syna Eliášova, syna Chilkiášova, syna Eliabova, syna Natanaelova, syna Salamielova, syna Sarašadajova,[1] syna Izraelova.2Její muž Manases, pocházející z téhož kmene a rodu, zemřel během sklizně ječmene,3když na poli dohlížel na vazače snopů a dostal úpal. Doma v Betulii pak ulehl na lůžko a zemřel, a tak ho pohřbili k jeho předkům na poli mezi Dotanem a Balamonem.4Judita žila už tři roky a čtyři měsíce ve svém domě jako vdova.5Na střešní terase si postavila stan, na bedrech se opásala pytlovinou a nosila vdovské šaty.6Po všechny dny svého vdovství se postila, s výjimkou sobot a dnů před sobotou, novoluní a dnů před novoluním a dalších svátků a slavností Izraelova domu.7Byla to velmi pohledná, překrásná žena. Její muž Manases jí po sobě zanechal zlato a stříbro, služebníky a služebnice, dobytek a pole a ona se o to vše dál starala.8Nikdo proti ní nemohl říct zlého slova, protože byla velmi bohabojná.
Dejme svým bratřím příklad
9Judita se doslechla, jak lidé, zoufalí kvůli nedostatku vody, reptali proti svému předákovi. Doslechla se také, jak jim Uziáš odpověděl a jak jim přísahal, že za pět dní vydá město Asyřanům.10Poslala proto svou služebnou, správkyni celého svého majetku, a pozvala starší města Uziáše,[2] Chabrise a Charmise na návštěvu.11Přišli za ní a ona jim řekla: „Poslyšte, předáci lidu Betulie. Nebylo správné, jak jste dnes mluvili před lidem. Dokonce jste před Bohem přísahali, že vydáte město našim nepřátelům, pokud vám Hospodin v těchto dnech nepřijde na pomoc.12Vždyť kdo jste vy, že pokoušíte Boha a stavíte se před lidmi nad něj?13Zkoušíte teď Hospodina Všemohoucího – a přitom nic nechápete a nikdy nepochopíte!14Když nevidíte do hloubky lidského srdce a nerozumíte pohnutkám lidské mysli, jak potom chcete vystihnout Boha, který to vše stvořil? Jak chcete porozumět jeho myšlení a pochopit jeho uvažování? Ne, bratři, nehněvejte Hospodina, našeho Boha!15Jestliže nám nechce pomoci během pěti dnů, může nás zachránit, kdykoli bude chtít, anebo nás také může před zraky našich nepřátel zahubit.16Neklaďte Hospodinu, našemu Bohu, podmínky. Bůh není člověk, aby si nechal vyhrožovat, není lidský syn, aby se nechal ovládat.17Proto od něj i nadále čekejme záchranu a volejme k němu o pomoc. Když se mu zlíbí, vyslyší nás.18Neklaníme se přece bohům vyrobeným lidskýma rukama – takové věci se děly v dřívějších dobách, ale za našich časů až dodnes se žádný náš kmen, rod, okrsek ani město ničím takovým neprovinili.19Naši otcové bývali kvůli tomu vydáni napospas meči a plenění, takže utrpěli hroznou porážku od svých nepřátel.20My ale neznáme jiného Boha kromě něj, a tak spoléháme, že námi ani nikým z našeho národa nepohrdne.21Vždyť dobudou-li nás, dobudou celé Judsko a vyplení i naši svatyni. Bůh nás za to znesvěcení nechá zaplatit naší vlastní krví!22Budou-li naši bratři vyvražděni, půjde-li země do vyhnanství, a bude-li naše dědictví zpustošeno, Bůh to obrátí na naši hlavu. Kdekoli mezi národy budeme otročit, tam se pro své pány staneme urážkou a nadávkou.23Když se vydáme do otroctví, nezískáme tím žádnou přízeň. Hospodin, náš Bůh, to obrátí k naší potupě.24Nuže, bratři, dejme teď svým bratřím příklad. Jejich život závisí na nás. Osud svatyně, chrámu i oltáře, spočívá na nás.25Především ale děkujme Hospodinu, našemu Bohu, že nás zkouší stejně jako naše otce.26Jen si vzpomeňte, jak naložil s Abrahamem, jak zkoušel Izáka a co se přihodilo Jákobovi, když v syrské Mezopotámii pásl ovce svého strýce Lábana.27Vždyť jako Hospodin čistil ohněm je, aby vyzkoušel jejich srdce, tak ani nás nebije ze msty, nýbrž pro výstrahu těm, kdo jsou mu blízko.“28Uziáš jí odpověděl: „Všechno, co jsi řekla, jsi řekla dobře, a tvým slovům nemůže nikdo odporovat.29Dnes to není poprvé, co se ukázala tvá moudrost. Už od počátku tvého života zná všechen lid tvou rozvážnost a dobrotu tvého srdce.30Lid měl ale ukrutnou žízeň, a tak nás donutili pronést tu řeč, a zavázat se přísahou, kterou nemůžeme zrušit.31Ty jsi ale zbožná žena; pomodli se za nás, ať Hospodin sešle déšť a naplní naše nádrže, ať s námi ještě není konec.“32Na to jim Judita řekla: „Poslyšte, udělám něco, co si potomci našeho rodu budou připomínat z pokolení na pokolení.33Vy dnes v noci stůjte u brány a já se svou služebnou vyjdu ven. A než uplyne lhůta, po níž jste chtěli vydat město našim nepřátelům, Hospodin skrze mě zachrání Izrael.34Neptejte se ale, co se chystám udělat. Nic vám neřeknu, dokud to nevykonám.“35Uziáš a ostatní předáci jí řekli: „Jdi v pokoji. A kéž tě předchází Hospodin, náš Bůh, aby potrestal naše nepřátele.“36S tím opustili její stan a vrátili se na svá stanoviště.