1Když Holofernes, vrchní velitel asyrské armády, dostal zprávu, že se Izraelci připravili k boji – že uzavřeli horské průsmyky, opevnili všechny vysoké vrcholy a na pláních postavili zátarasy –2velice se rozzuřil. Zavolal si všechny moábské vůdce, amonské velitele i všechny satrapy přímořských oblastí3a řekl jim: „Vysvětlete mi, Kanaánci, co je to za lid, který bydlí v těch horách? Co je to za města, která obývá? Jak velikou mají armádu a v čem spočívá jejich síla a moc? Co je to za krále, který jim vládne a velí jejich vojsku?4Jak to, že se mi nepřišli vzdát, tak jako všichni obyvatelé západu?“5Achior, vůdce všech Amonců, mu odpověděl: „Vyslechni, pane můj, řeč svého otroka. Povím ti pravdu o lidu, který bydlí v těchto horách naproti tobě. Z úst tvého otroka nevyjde žádná lež.6Tento lid pochází z Chaldejců.7Kdysi se přestěhovali do Mezopotámie, protože nechtěli následovat bohy svých otců narozených v zemi Chaldejců.8Opustili cestu svých předků a začali uctívat Boha nebes – boha, kterého poznali. Když je proto vyhnali od tváře svých bohů, utekli do Mezopotámie a pobývali tam dlouhý čas.9Jejich bůh jim ale řekl, ať z té cizí země odejdou a vydají se do země Kanaán. Zde se usadili a nahromadili množství zlata, stříbra i dobytka.[1]10Potom odešli do Egypta, protože kanaánskou zemi postihl hlad. Žili tam, dokud měli co jíst, a tak se tam rozmnožili, že jejich potomstvo nešlo ani spočítat.11Egyptský král se ale postavil proti nim a lstivě je přinutil vyrábět cihly. Ponižovali je a zotročovali,12ale oni volali k svému bohu, a on celou egyptskou zemi zasáhl ranami, proti kterým nebylo léku. Egypťané je proto od sebe vyhnali.13Bůh pak před nimi vysušil Rudé moře14a vyvedl je směrem k Sinaji a Kádeš-barné. Vyhnali všechny obyvatele pouště,15usadili se v zemi Emorejců a svou silou vyhladili všechny Chešbonce. Pak přešli Jordán a zabrali celé toto pohoří.16Vyhnali před sebou Kanaánce, Perizejce, Jebusejce, Šechemské i všechny Girgašejce a žili tam dlouhý čas.17Jejich bůh nenávidí nepravost, a tak dokud před ním nehřešili, vedlo se jim dobře.18Když pak sešli z cesty, kterou jim určil, obrovské množství jich padlo v mnoha válkách a zbytek odvlekli do vyhnanství v cizí zemi. Chrám jejich boha byl srovnán se zemí a měst se zmocnili jejich nepřátelé.19Teď se ale znovu obrátili ke svému bohu a vrátili se zpět z míst, kam byli rozptýleni. Znovu ovládli Jeruzalém, kde stojí jejich svatyně, a usadili se na svých horách, předtím opuštěných.20Nuže, můj pane a vládce, jestliže ten lid hřeší proti svému bohu, byť i nevědomky, a my se přesvědčíme o jejich poklesku, pak pojďme a vyhlasme jim válku.21Jestliže se ale ten národ neprovinil, pak si jich, můj pane, raději nevšímej. Jinak je jejich pán a bůh zaštítí a my budeme celému světu na posměch.“22Když Achior dokončil tuto řeč, všechen lid shromážděný kolem velitelova stanu začal reptat. Holofernovi pohlaváři i všichni obyvatelé mořského pobřeží a také Moábci Holoferna žádali, aby ho dal rozsekat:23„Přece se nebudeme bát Izraelců! Jen se podívej – vždyť je to bezmocný lid, na pořádný odpor se nezmůžou.24Pojďme na ně, Holoferne, pane náš! Tvé mohutné vojsko je zhltne jako nic!“