1Když se pohané v okolí doslechli, že byl znovu postaven oltář a svatyně obnovena do dřívější podoby, nesmírně je to rozzuřilo2a rozhodli se, že vyhladí Jákobovy potomky, kteří žili mezi nimi. Začali je tedy zabíjet a vyhánět.3Juda se u Akrabateny v Idumeji pustil do boje se syny Ezauovými, protože dotírali na Izrael. Způsobil jim těžkou porážku, pokořil je a obral o kořist.4Vzpomněl si také na podlost synů Baianových,[1] kteří se pro lid stali pastí a osidlem, neboť je přepadali na cestách.5Zahnal je do jejich pevností, oblehl je a vydal klatbě; ty pevnosti pak vypálil i se všemi, kdo byli uvnitř.6Vytáhl také proti synům Amonovým, kde narazil na silné a početné vojsko pod velením Timotea.7Svedl s nimi mnoho bitev, až je rozdrtil a na hlavu porazil.8Pak se zmocnil Jaezeru s okolními vesnicemi a vrátil se do Judska.
Záchrana bratří v Galileji a Gileádu
9Také v Gileádu se pohané srotili proti Izraelcům, kteří žili na jejich území, a chtěli je vyhladit. Ti však utekli do pevnosti Datema,10odkud poslali Judovi a jeho bratřím dopis tohoto znění: „Pohané v okolí se srotili proti nám, aby nás vyhladili.11Chystají se přitáhnout a zaútočit na pevnost, do níž jsme se uchýlili. Jejich vojsku velí Timoteus.12Pospěš si tedy a vysvoboď nás z jejich rukou! Mnozí z nás už padli;13všechny naše bratry v Tobiášově kraji[2] pobili a jejich ženy i s dětmi a čeledí odvlekli do zajetí. Zahynulo tam na tisíc mužů.“14Sotva ten dopis dočetli, dorazili jiní poslové, tentokrát z Galileje – roucha roztržená a podobné zprávy:15„Obyvatelé Ptolemaidy, Týru a Sidonu se spojili se všemi cizáky v Galileji, aby nás vyhubili!“16Jakmile Juda a všechen lid ty zprávy vyslechli, svolali velké shromáždění, aby se poradili, co mají udělat pro své bratry sužované pod náporem nepřátel.17Juda řekl svému bratru Šimonovi: „Vyber si muže a jdi zachránit naše bratry v Galileji. Já a můj bratr Jonatan půjdeme do Gileádu.“18V Judsku ovšem nechal Josefa, syna Zachariášova, a vojevůdce Azariáše, aby se zbytkem vojska zůstali na stráži.19Přikázal jim: „Stůjte v čele lidu, dokud se nevrátíme. Nepouštějte se ale do boje s pohany.“20Šimonovi pak bylo přiděleno 3000 mužů k tažení do Galileje a Judovi 8000 mužů do Gileádu.21Šimon se tedy vypravil do Galileje a svedl tam mnoho bitev s pohany. Nakonec byli pohané poraženi22a on je pronásledoval až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na 3000 mužů a Šimon je obral o kořist.23Potom vzal Židy z Galileje a z Arbatů i dovedl je spolu se ženami a dětmi a vším majetkem s velikou radostí do Judska.24Juda Makabejský a jeho bratr Jonatan zatím překročili Jordán a vydali se na třídenní cestu pouští,25kde narazili na Nabatejce.[3] Ti jim vyšli přátelsky vstříc a vyprávěli jim, co všechno se přihodilo jejich bratřím v Gileádu:26„Mnozí z nich jsou obklíčeni v Bosře, Beceru, Alemě, Chasfě, Makedu a Karnajimu,“ (což jsou všechno velká opevněná města).27„Někteří jsou obklíčeni také v ostatních gileádských městech a nepřátelé se připravují zítra na ty pevnosti zaútočit a všechny obyvatele v jediný den pochytat a vyhladit.“28Juda si proto se svým vojskem pospíšil zpátky přes poušť k Bosře. Zmocnil se města, všechno mužské obyvatelstvo pobil ostřím meče, pobral všechnu kořist a město vypálil.29Ještě v noci odtud vyrazil a táhl až k pevnosti Datema.30Za úsvitu pozvedli oči a hle – obrovské vojsko, které ani nešlo spočítat, přistavovalo žebříky a obléhací stroje, aby pevnost dobyli a přepadli Židy uvnitř.31Když Juda viděl, že boj už začal a z města stoupá k nebi veliký křik a troubení,32řekl svým bojovníkům: „Bojujte dnes za své bratry!“33Vyrazil k nim se třemi oddíly zezadu, za hlasitého troubení a volání modliteb.34Timoteovo vojsko podle toho poznalo, že je to Makabejský, a dalo se před ním na útěk. Zasadil jim tenkrát drtivou porážku – onoho dne tam padlo na 8000 nepřátel.35Potom se obrátil k Alemě.[4] Zaútočil na ni a zmocnil se jí, pobil všechno mužské obyvatelstvo, pobral kořist a město vypálil.36Odtud pak táhl dál a zmocnil se Chasfy, Makedu a Beceru a ostatních gileádských měst.37Po nějaké době Timoteus shromáždil jiné vojsko a utábořil se před Rafonem na protějším břehu potoka.38Juda vyslal zvědy prozkoumat jejich tábor a ti mu oznámili: „Shromáždili se k němu všichni pohané z okolí, obrovské vojsko.39Najali si na pomoc také Araby. Táboří za potokem a jsou připraveni vytáhnout proti tobě do boje.“ Juda tedy vyrazil proti nim.40Když se Juda se svým vojskem blížil k potoku, Timoteus řekl velitelům svého vojska: „Pokud přebrodí k nám jako první, nedokážeme mu odolat, protože nás jistě přemůže.41Pokud se ale bude bát a utáboří se na svém břehu, přebrodíme se k němu a přemůžeme my jeho.“42Když se Juda přiblížil k potoku, rozestavil na břehu správce vojska a rozkázal jim: „Nikomu nedovolte tábořit. Ať jdou všichni do boje!“43Pak se jako první přebrodil naproti a všechen lid za ním. Všichni pohané byli poraženi, takže odhazovali zbraně a utíkali do posvátného okrsku v Karnajimu.44Izraelci ale to město dobyli a posvátný okrsek vypálili i se všemi, kdo se tam ukrývali. Tak bylo dobyto Karnajim; nepřátelé už nemohli před Judou obstát.45Juda potom shromáždil všechny Izraelce z Gileádu, malé i velké, spolu s jejich ženami, dětmi a čeledí (byl jich obrovský zástup), aby se vydali do Judska.46Došli až k Efronu. Toto veliké a mohutně opevněné město jim stálo v cestě. Nemohli se mu vyhnout ani napravo, ani nalevo, ale museli projít skrz ně.47Obyvatelé města je ale odmítli vpustit a zatarasili brány kamením.48Juda jim poslal přátelský vzkaz: „Chceme projít vaší zemí cestou do naší země. Nikdo vám neublíží, jen tudy pěšky projdeme.“ Oni mu ale nechtěli otevřít.49Juda proto nechal ve vojsku rozhlásit, ať se každý připraví k boji tam, kde stojí.50Jeho bojovníci se tedy sešikovali a Juda bojoval proti tomu městu celý den a celou noc, až mu město padlo do rukou.51Všechny muže pobil ostřím meče a město srovnal se zemí, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly.52Pak překročili Jordán a přitáhli na velikou pláň před Bet-šeanem.53Juda přitom celou cestu popoháněl opozdilce a povzbuzoval lid, dokud nepřišli do Judska.54S radostí a veselím pak vystoupili na horu Sion a přinesli zápalné oběti za to, že se šťastně navrátili a nikdo z nich nepadl.
Záchrana Izraele v rukou Matatiášových synů
55V době, kdy byl Juda s Jonatanem v Gileádu a jeho bratr Šimon v Galileji před Ptolemaidou,56doslechli se o jejich statečných činech a úspěšných bojích také vojevůdci Josef, syn Zachariášův, a Azariáš.57Řekli si: „Získejme si také slávu; pojďme bojovat proti pohanům v okolí!“58Vydali tedy rozkazy svým bojovníkům a vytáhli proti Jamnii.59Z města proti nim vyrazil do boje Gorgias se svými muži.60Josef a Azariáš byli poraženi a nepřátelé je pronásledovali až k judským hranicím. Onoho dne padlo z izraelského lidu na 2000 mužů.61Lid utrpěl velikou porážku, protože snili o hrdinských činech a neposlechli Judu a jeho bratry.62Nepatřili však do rodiny mužů, jejichž rukou měl být Izrael zachráněn.63Juda a jeho bratři ale dosáhli veliké slávy v celém Izraeli i u všech národů, k nimž se donesla jejich pověst.64Všichni přicházeli za nimi a blahopřáli jim.65Juda se pak se svými bratry vypravil na jih bojovat proti synům Ezauovým. Dobyl Hebron a okolní vesnice, zbořil jeho opevnění a vypálil hradební věže rozmístěné ze všech stran.66Pak podnikl tažení do země Filištínů a procházel Marešou.67Onoho dne padli v bitvě někteří kněží, když chtěli prokázat své hrdinství a zapojili se neuváženě do boje.68Juda se pak obrátil k Ašdodu ve filištínské zemi, zbořil jejich oltáře a spálil sochy jejich bohů, pobral ve městech kořist a vrátil se do Judska.