1Gorgias mezitím vzal 5000 mužů a 1000 vybraných jezdců a vyrazil s tímto vojskem ještě v noci,2aby nečekaně přepadl tábor Židů a pobil je. Cestu mu ukazovala hradní posádka.3Juda se to ale dozvěděl, a tak se svými bojovníky vyrazil, aby napadl královskou armádu u Emauz,4dokud byly ještě Gorgiovy jednotky mimo tábor.5Gorgias tedy v noci vpadl do Judova tábora, a když tam nikoho nenašel, začal je hledat po horách. Řekl si totiž: „Dali se před námi na útěk.“6Za svítání se Juda s třemi tisíci mužů objevil na planině (neměli ale tolik pancířů a mečů, kolik by si přáli).7Když spatřili mohutně opevněný tábor pohanů a kolem jízdu, samé zkušené válečníky,8Juda promluvil ke svým mužům: „Nelekejte se jejich množství; nebojte se jejich útoku!9Vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové v Rudém moři, když je se svou armádou pronásledoval farao.10Pojďme teď vzývat Nebesa. Bude-li Bůh chtít, vzpomene si na smlouvu s našimi otci a toto vojsko dnes před námi rozdrtí.11Všechny národy pak poznají, že Izrael má svého vysvoboditele a zachránce!“12Cizáci pozvedli oči, a když viděli, jak se k nim Židé blíží,13vyrazili z tábora do boje. Vtom Judovi muži zatroubili14a vyrazili do útoku. Pohané byli poraženi a utíkali na pláň.15Všichni, kdo zůstali pozadu, padli mečem. Zbytek pronásledovali až do Gezeru a až k idumejským pláním a k Ašdodu a Jamnii. Padlo z nich asi 3000 mužů.16Když Juda se svým vojskem ukončil pronásledování a vrátil se,17řekl svým mužům: „Zadržte touhu po kořisti; čeká nás ještě další boj.18Gorgias a jeho armáda jsou poblíž v horách. Teď se tedy postavte našim nepřátelům a bojujte proti nim! Potom si můžete v klidu rozebrat kořist.“19Sotva to dořekl, objevil se oddíl nepřátel a rozhlížel se z horského hřebene.20Zjistili, že jejich vojsko muselo být poraženo, protože jejich tábor byl vypálen (viděli totiž dým, který prozrazoval, co se stalo).21Ten pohled je nesmírně vyděsil, a když pak ještě spatřili na pláni Judovo vojsko připravené k bitvě,22utekli všichni do země Filištínů.23Juda se tedy vrátil, aby vyplenil tábor. Pobrali tam množství zlata, stříbra, purpurových a nachových látek a spoustu jiných cenností.24Cestou zpět pak zpívali chvalozpěvy a velebili Nebesa: „Hospodin je tak dobrý! Jeho milosrdenství trvá navěky!“25Toho dne byl Izrael slavně zachráněn.
Porážka Lysiova elitního vojska
26Všichni cizáci, kteří se zachránili, přišli Lysiovi oznámit, co se stalo.27Když to uslyšel, znejistěl a zmalomyslněl. S Izraelem to nedopadlo tak, jak si přál, a nevydařilo se, co mu král přikázal.28Následujícího roku proto shromáždil 60 000 vybraných bojovníků a 5000 jezdců, aby Židy konečně porazil.29Přitáhli do Idumeje a utábořili se v Bet-curu. Proti nim vytáhl Juda a jeho 10 000 mužů.30Když uviděl to mohutné vojsko, začal se modlit: „Požehnaný jsi, Spasiteli Izraele, který jsi porazil mocného válečníka rukou svého služebníka Davida[1] a tábor Filištínů jsi vydal do rukou Saulova syna Jonatana a jeho zbrojnoše.[2]31Rozdrť toto vojsko rukou svého lidu Izraele, ať je zahanbena jejich pěchota i jezdectvo!32Zastraš je; podlom jejich důvěru ve vlastní sílu, ať jsou otřeseni svou porážkou!33Poraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě všichni, kdo znají tvé jméno, chválí chvalozpěvy!“34Potom vyrazili proti sobě, a když se střetli, padlo z Lysiova vojska 5000 mužů.35Když Lysias viděl ústup svých šiků a odvahu Judových vojáků připravených buď ušlechtile žít, anebo zemřít, stáhl se do Antiochie. Tam pak najímal žoldnéře, aby s ještě větším vojskem znovu vtrhl do Judska.
Očištění chrámu
36Juda a jeho bratři tehdy řekli: „Pohleďte, naši nepřátelé jsou poraženi. Pojďme očistit svatyni a znovu ji zasvětit!“37Celé vojsko se tedy shromáždilo a vystoupili na horu Sion.38Uviděli tam zpustošenou svatyni a znesvěcený oltář, vrata spálená, nádvoří porostlá křovím jako v lese nebo někde v horách a rozbořené postranní komory.39Roztrhli svá roucha, dali se do velkého nářku a sypali si hlavu popelem.40Padli tváří k zemi, a když na znamení zazněly trubky, začali volat k Nebesům.41Juda tehdy určil muže, kteří měli bojovat s hradní posádkou, dokud on s ostatními neočistí svatyni.42Vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu,43kteří očistili svatyni a odnesli poskvrněné kameny na nečisté místo.44Když se pak radili, co udělat se znesvěceným oltářem pro zápalné oběti,45došli k závěru, že bude lepší ho zbourat, než aby jim byl potupou – vždyť ho poskvrnili pohané. A tak oltář zbořili46a kameny uložili na vhodné místo na chrámové hoře, dokud nepřijde prorok a nerozhodne o nich.47Pak podle Zákona vzali netknuté kameny[3] a postavili nový oltář po vzoru toho dřívějšího.48Stejně tak obnovili svatyni i vnitřek chrámu a posvětili nádvoří.49Vyrobili nové posvátné náčiní a vnesli do chrámu svícen, kadidlový oltář a stůl.50Na oltáři zapálili kadidlo a rozžehli světla na svícnu, aby svítila v chrámu.51Na stůl položili chleby, zavěsili opony a dokončili tak veškeré dílo, které konali.52Ráno za úsvitu pětadvacátého dne devátého měsíce (což je měsíc kislev) roku 148[4] přišli53a na nově postaveném oltáři zápalných obětí přinesli oběť podle Zákona.54Oltář byl znovu zasvěcen s písněmi a citerami, harfami a činely ve stejnou dobu a stejný den, kdy ho národy znesvětily.55Všechen lid padl na tvář. Klaněli se a dobrořečili Nebesům za štěstí, které jim bylo dopřáno.56Posvěcení oltáře slavili po osm dní. Radostně přinášeli zápalné oběti stejně jako oběti vděčnosti a chvály.57Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili brány i postranní komory a osadili je dveřmi.58Mezi lidem zavládla nesmírná radost, že byla odvrácena potupa, kterou způsobili pohané.59Juda a jeho bratři i celé shromáždění Izraele pak stanovili, že se každoročně v danou dobu, po osm dní od pětadvacátého dne měsíce kislev má slavit svátek posvěcení oltáře, a to s veselím a radostí.[5]60Tenkrát opevnili horu Sion vysokými hradbami a mohutnými věžemi, aby už nemohli přijít pohané a pošlapat svatá místa tak jako předtím.61Juda tam umístil posádku, aby město chránila, a opevnil k jeho ochraně také Bet-cur, aby lid měl nějakou pevnost proti Idumeji.