1Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou?2Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte.3Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.4Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.5Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Copak Duch, který v nás přebývá, vede k nevraživosti?6Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece: „Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“[1]7Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás,8přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl.9Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.10Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.
Tři varování
11Bratři, nepomlouvejte jedni druhé. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Pokud soudíš Zákon, přestal jsi být plnitelem Zákona a stal ses jeho soudcem.12Zákonodárce a soudce je ale jen jeden! On může zachránit i zničit. Kdo vůbec jsi, že soudíš svého bližního?13A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ –14vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí.15Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“16Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé.17Když někdo umí jednat správně, ale nejedná, je to hřích.
Gegen Begehrlichkeit und Freundschaft mit der Welt
1Woher kommen die Kämpfe und die Streitigkeiten unter euch? Kommen sie nicht von den Lüsten, die in euren Gliedern streiten? (Ř 7,23; Ga 5,19; Jk 1,14)2Ihr seid begehrlich und habt es nicht, ihr mordet und neidet und könnt es doch nicht erlangen; ihr streitet und kämpft, doch ihr habt es nicht, weil ihr nicht bittet. (Př 14,30; Oz 4,2; Mt 7,7; L 11,19; 2K 6,10; 1J 3,15)3Ihr bittet und bekommt es nicht, weil ihr in böser Absicht bittet, um es in euren Lüsten zu vergeuden. (Př 28,9; Iz 1,15; J 9,31)4Ihr Ehebrecher und Ehebrecherinnen, wisst ihr nicht, dass die Freundschaft mit der Welt Feindschaft gegen Gott ist? Wer also ein Freund der Welt sein will, der macht sich zum Feind Gottes! (Iz 57,3; Mt 6,24; Mt 12,39; Ř 8,7; 1J 2,15)5Oder meint ihr, die Schrift rede umsonst? Ein eifersüchtiges Verlangen hat der Geist, der in uns wohnt; (Dt 6,15; Iz 55,11; 2K 11,2; 1P 4,14)6umso reicher aber ist die Gnade, die er gibt. Darum spricht er: »Gott widersteht den Hochmütigen; den Demütigen aber gibt er Gnade«.[1] (Lv 26,19; Jb 22,29; Př 3,34; Iz 2,11; Iz 57,15; Mt 23,12)
Aufruf zu Buße und Demütigung vor Gott
7So unterwerft euch nun Gott! Widersteht dem Teufel, so flieht er von euch; (Mt 4,11; L 4,13; Žd 12,9; 1P 5,9)8naht euch zu Gott, so naht er sich zu euch! Reinigt die Hände, ihr Sünder, und heiligt eure Herzen, die ihr geteilten Herzens seid! (Ž 145,18; Iz 1,16; Za 1,3; Žd 10,22)9Fühlt euer Elend, trauert und heult! Euer Lachen verwandle sich in Trauer und eure Freude in Niedergeschlagenheit! (Kaz 7,2; Iz 22,12; Jl 2,12)10Demütigt euch vor dem Herrn, so wird er euch erhöhen. (Iz 57,15; Mi 6,8; 1P 5,6)11Verleumdet einander nicht, ihr Brüder! Wer seinen Bruder verleumdet und seinen Bruder richtet, der verleumdet das Gesetz und richtet das Gesetz; wenn du aber das Gesetz richtest, so bist du nicht ein Täter, sondern ein Richter des Gesetzes. (Lv 19,16; Mt 5,17; Mt 7,1; Ř 2,1; Ř 7,12; Ga 4,4; Ef 4,31; 1P 2,1)12Einer nur ist der Gesetzgeber, der die Macht hat, zu retten und zu verderben; wer bist du, dass du den anderen richtest? (Ex 20,1; Iz 33,22; L 12,4; L 12,5; Ř 2,1; Ř 2,3; Ř 14,3; Ř 14,10; Ř 14,13; 1K 4,5)
Warnung vor Selbstsicherheit
13Wohlan nun, die ihr sagt: Heute oder morgen wollen wir in die und die Stadt reisen und dort ein Jahr zubringen, Handel treiben und Gewinn machen (L 12,18)14— und doch wisst ihr nicht, was morgen sein wird! Denn was ist euer Leben? Es ist doch nur ein Dunst, der eine kleine Zeit sichtbar ist; danach aber verschwindet er. (Jb 14,1; Ž 39,5; Př 27,1; Iz 40,6; Mt 6,30; Mt 6,33)15Stattdessen solltet ihr sagen: Wenn der Herr will und wir leben, wollen wir dies oder das tun. (Mt 6,10; Sk 18,21; Ř 1,10; 1K 4,19)16Jetzt aber rühmt ihr euch in eurem Übermut! Jedes derartige Rühmen ist böse. (Ez 28,2; Ez 28,6; 1K 5,6)17Wer nun Gutes zu tun weiß und es nicht tut, für den ist es Sünde. (L 12,47; Ř 12,21; Ga 6,9)