Izajáš 9 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí, těm, kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří. 2 Rozmnožil jsi tento národ, jeho radost jsi rozhojnil, a tak se radují před tebou, jako se radují při sklizni, jako se veselí vojáci, když se dělí o kořist. 3 Rozlámeš jho, jež ho tížilo, prut šlehající jeho rameno i hůl jeho utiskovatele jako při midiánské porážce.^[1] 4 Veškerá obuv válečná i roucha krví zbrocená budou určena k spálení, budou pohlcena plameny. 5 Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje. 6 Jeho vláda stále poroste a jeho pokoj bude bez konce. Na Davidově trůnu usedne, aby vládl jeho království, aby je ustanovil a upevnil právem a spravedlností od toho dne až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to způsobí!

Jeho hněv ještě nekončí

7 Pán poslal slovo proti Jákobovi a dopadlo na Izrael. 8 Dozví se o tom všechen lid, Efraim i ti, kdo bydlí v Samaří, ti, kteří ve své nadutosti se zpupným srdcem říkají: 9 „Cihly byly zbořeny, my však budeme stavět z kamení! Plané fíkovníky byly skáceny, my je však vyměníme za cedry!“ 10 Hospodin proti nim vzbudil Recinovy protivníky,^[2] jejich nepřátele poštval proti nim. 11 Zepředu Aramejci, zezadu Filištíni plnými ústy Izrael hltali. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit! 12 Lid se však nevrátil k tomu, kdo jej ranil, Hospodina zástupů hledat nechtěli. 13 Proto Hospodin Izraeli odťal hlavu i ocas, palmový kmen i rákos v jednom dni. 14 (Tou hlavou je stařec a hodnostář, ocas je prorok, jenž učí lži.) 15 Neboť vůdci tohoto lidu jsou svůdci, a kdo šli za nimi, se dali oklamat. 16 Proto Pán neušetří^[3] jejich mladíky, neslituje se nad jejich sirotky a vdovami, neboť jsou všichni bezbožní a zlí a všechna ústa mluví nesmysly. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit! 17 Zlo totiž vzplálo plameny, polyká trní i bodláčí, zapaluje i lesní houštiny, až se sloupy dýmu zvedají. 18 Hněvem Hospodina zástupů proto zčerná zem a tento lid bude plameny pohlcen. Nikdo nemá slitování ani nad bratry, 19 každý hltá maso vlastních příbuzných. Krájel napravo, zůstal hladový, hltal nalevo, a chce víc. 20 Manases Efraima, Efraim Manasese, na Judu se pak vrhli společně. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit!

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Das Volk, das in der Finsternis wandelt, hat ein großes Licht gesehen; über den Bewohnern des Landes der Todesschatten ist ein Licht aufgeleuchtet. (Mt 4,16; J 1,4; J 8,12; Ef 5,8; Ef 5,14)

Mt 4,16J 1,4J 8,12Ef 5,8Ef 5,14

2 Du hast das Volk vermehrt, hast seine Freude groß gemacht; sie werden sich vor dir freuen, wie man sich in der Ernte freut, wie [die Sieger] jubeln, wenn sie Beute verteilen. (Sd 5,30; Ž 4,8; Ž 119,162; Iz 26,15; Iz 53,12; L 2,10; Žd 6,14)

Sd 5,30Ž 4,8Ž 119,162Iz 26,15Iz 53,12L 2,10Žd 6,14

3 Denn du hast das Joch zerbrochen, das auf ihm lastete, und den Stab auf seiner Schulter, und den Stecken seines Treibers, wie am Tag Midians. (Sd 7,22; Ž 81,7; Iz 10,26) 4 Denn jeder Stiefel derer, die gestiefelt einherstapfen im Schlachtgetümmel, und jeder Mantel, der durchs Blut geschleift wurde, wird verbrannt und vom Feuer verzehrt. (Iz 10,16; Iz 30,33; Iz 66,15; 2Te 1,8)

Iz 10,16Iz 30,33Iz 66,152Te 1,8

5 Denn ein Kind ist uns geboren, ein Sohn ist uns gegeben; und die Herrschaft ruht auf seiner Schulter; und man nennt seinen Namen: Wunderbarer, Ratgeber, starker Gott, Ewig-Vater, Friedefürst. (Sd 13,18; Iz 7,14; Iz 9,6; Da 6,27; Mi 5,1; Za 6,13; Mt 28,18; L 2,11; J 3,16; J 12,46; J 14,9; Ř 9,5; 1K 1,30; Ga 4,4; Ef 1,22; Ef 2,14; Ko 1,20; Tt 2,13; Žd 1,8; 1J 5,20)

Sd 13,18Iz 7,14Iz 9,6Da 6,27Mi 5,1Za 6,13Mt 28,18L 2,11J 3,16J 12,46J 14,9Ř 9,51K 1,30Ga 4,4Ef 1,22Ef 2,14Ko 1,20Tt 2,13Žd 1,81J 5,20

6 Die Mehrung der Herrschaft und der Friede werden kein Ende haben auf dem Thron Davids und über seinem Königreich, dass er es gründe und festige mit Recht und Gerechtigkeit von nun an bis in Ewigkeit. Der Eifer des HERRN der Heerscharen wird dies tun! (2S 7,16; Ž 45,5; Iz 37,32; Jr 23,5; Da 2,44; Da 7,14; L 1,32)

2S 7,16Ž 45,5Iz 37,32Jr 23,5Da 2,44Da 7,14L 1,32

Gottes Zorn über das Nordreich von Israel

7 Ein Wort hat der Herr gegen Jakob gesandt, und es soll in Israel niederfallen. (Iz 55,11; Mt 24,35) 8 Das ganze Volk soll es erkennen, Ephraim und die Bewohner von Samaria, die im Stolz und Übermut des Herzens sagen: (Iz 7,9; Iz 8,13; Iz 26,11; 1P 5,5)

Iz 7,9Iz 8,13Iz 26,111P 5,5

9 Die Ziegelsteine sind eingestürzt, wir aber wollen mit Quadern aufbauen; die Maulbeerbäume wurden abgehauen, wir aber wollen Zedern an ihre Stelle setzen! (Jb 15,25; Př 16,18; Iz 28,1) 10 Doch der HERR hat die Feinde Rezins ihm überlegen gemacht und seine Gegner aufgestachelt, (2Kr 15,29; 2Kr 16,9) 11 die Aramäer von vorn und die Philister von hinten, und sie sollen Israel mit vollem Maul fressen. — Bei alledem hat sich sein Zorn nicht abgewandt; seine Hand bleibt ausgestreckt. (Iz 5,25; Iz 9,16; Iz 9,20; Iz 10,4; Jr 4,8)

Iz 5,25Iz 9,16Iz 9,20Iz 10,4Jr 4,8

12 Aber das Volk kehrt nicht um zu dem, der es schlägt, und sie suchen den HERRN der Heerscharen nicht. (Ž 14,2; Iz 30,15; Iz 31,1; Jr 5,3; Oz 7,10; Oz 7,15; Am 4,6; Sf 1,6)

Ž 14,2Iz 30,15Iz 31,1Jr 5,3Oz 7,10Oz 7,15Am 4,6Sf 1,6

13 Darum wird der HERR von Israel Haupt und Schwanz abhauen, Palmzweig und Binse an einem Tag. (Iz 19,15) 14 Der Älteste und Angesehene ist das Haupt, und der Prophet, der Lügen lehrt, ist der Schwanz. (Iz 3,1; Iz 29,10; Jr 5,13; Jr 5,31; Jr 14,14; Ez 8,11; Ez 13,1; Mt 7,15; Mt 16,21)

Iz 3,1Iz 29,10Jr 5,13Jr 5,31Jr 14,14Ez 8,11Ez 13,1Mt 7,15Mt 16,21

15 Die Führer dieses Volkes sind Verführer geworden, und die von ihnen Geführten sind verloren. (Iz 3,12; Jr 23,13; Pl 2,14; 2J 1,7)

Iz 3,12Jr 23,13Pl 2,142J 1,7

16 Darum freut sich auch der Herr nicht über seine auserwählten [Krieger] und hat kein Erbarmen mit seinen Waisen und Witwen; denn sie sind alle Frevler und Bösewichte, und jeder Mund redet Torheit! — Bei alledem hat sich sein Zorn nicht abgewandt; seine Hand bleibt ausgestreckt. (Iz 9,11; Jr 9,5; Jr 18,21) 17 Denn die Gottlosigkeit brennt wie ein Feuer: Dornen und Disteln frisst sie, und die dichten Wälder zündet sie an, sodass Rauchsäulen emporwirbeln. (2S 23,6; Iz 5,24; Iz 10,17; Iz 33,11)

2S 23,6Iz 5,24Iz 10,17Iz 33,11

18 Durch den Zorn des HERRN ist das Land wie ausgebrannt und das Volk wie vom Feuer verzehrt; keiner hat Mitleid mit dem anderen. (Jr 9,4; Mi 7,2) 19 Man verschlingt zur Rechten und bleibt hungrig, man frisst zur Linken und wird nicht satt; jeder frisst das Fleisch seines eigenen Arms, (Lv 26,26; Iz 49,26; Jr 19,9; Pl 4,10)

Lv 26,26Iz 49,26Jr 19,9Pl 4,10

20 Manasse den Ephraim und Ephraim den Manasse, und diese beiden fallen über Juda her! — Bei alledem hat sich sein Zorn nicht abgewandt; seine Hand bleibt ausgestreckt. (1S 14,20; Iz 9,11; Mt 24,10; Ga 5,15)

1S 14,20Iz 9,11Mt 24,10Ga 5,15