1Zmlkněte přede mnou, ostrovy! Ať národy zkusí nabrat sil! Jen ať se přiblíží a promluví – pojďme společně k soudu přistoupit.2Kdo na východě vzbudil vítěze[1] a povolal ho ke službě? Kdo podmanil mu národy a dal mu vládnout nad králi? V prach je svým mečem obrací, svým lukem je jak stébla rozhání.3Žene je, sám ale kráčí v bezpečí stezkou, na kterou dříve nevkročil.4Kdo to způsobil a učinil? Kdo od počátku volá lidská pokolení? Já Hospodin, ten první, já budu tentýž i na konci!5Ostrovy to vidí a bojí se, končiny země třesou se. Shromáždili se společně,6podporují se navzájem, jeden druhému říká: „Seber se!“7Řemeslník zlatníkovi dodává odvahy, kovotepec říká kováři: „Je to dobře spojené!“ a zpevní modlu hřeby, ať se nepohne.8Ty však, Izraeli, jsi můj služebník, tebe, Jákobe, jsem si vyvolil – jsi símě Abrahama, mého přítele!9Od končin země jsem tě vychvátil, povolal jsem tě z krajů nejzazších se slovy: „Jsi můj služebník, neodmítl jsem tě, ale vyvolil.“10Neboj se – já jsem s tebou, nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.11Hle, jak ostudně budou zahanbeni všichni, kdo proti tobě zuřili! Budou jako nic a zahynou ti, kteří s tebou vedli boj.12I kdybys je hledal, nenajdeš ty, kdo útočili na tebe. Budou jako nic a ještě míň ti, kteří s tebou válčili.13Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: „Neměj strach, já sám ti pomáhám!“14Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova! Já sám ti pomáhám, praví Hospodin, Svatý izraelský, jenž tě vykoupil.15Hle, učiním tě cepem k mlácení, novým a s hroty ostrými. Pomlátíš hory, všechny rozdrtíš, s pahorky naložíš jako s plevami.16Rozptýlíš je a vítr je uchvátí, rozmetáni budou vichřicí. Ty se však budeš v Hospodinu radovat, Svatý izraelský bude chlouba tvá.17Chudí a ubozí marně vodu hledají s jazykem žízní vyprahlým. Já Hospodin je vyslyším, já, Bůh Izraele, je neopustím!18Vyvedu řeky na holých návrších, v údolích nechám tryskat prameny. Proměním pouště v jezera, z vyprahlé země bude voda vyvěrat.19V poušti vysázím cedry a akáty, myrty a také olivy. Pustinu osadím cypřiši a jilmy spolu s jedlemi,20ať to všichni vidí a poznají, ať to uváží a pochopí, že to svou rukou učinil Hospodin, Svatý izraelský že to vytvořil.
Modly nejsou nic
21Předneste svou při, praví Hospodin. Král Jákobův říká: Předložte důkazy!22Pojďte nám, vy modly, oznámit, co všechno se má přihodit. Povězte nám aspoň věci minulé, ať si je k srdci vezmeme a poznáme, jak to dopadne. Nebo nám řekněte, co stane se,23o budoucnosti nám povězte, ať poznáme, že jste bohové! Udělejte něco, ať je to dobré nebo zlé, ať užasneme nad tím pohledem.24Jenže vy nejste vůbec nic a vaše skutky jsou ještě míň – kdo si vás volí, je odporný!25Ten, jehož vzbudím, od severu blíží se,[2] ten, který na východě vzývá jméno mé. Po vládcích dupe jako po blátě, jako když hrnčíř hlínu rozšlape.26Kdo to říkal od počátku, abychom to věděli, kdo odedávna, abychom řekli: „On se nemýlil“? Nikdo nic neoznámil, nikdo nic nezjevil, od vás neslyšel nikdo nic!27Já první říkám Sionu: „Hle, už tu jsou!“ Jeruzalému dám posla se zprávou radostnou.28Dívám se a není ani jediný, žádný z těch bohů neumí poradit; kdybych se zeptal, kdo mi odpoví?29Hle, jak jsou všichni pouhé nic a jejich skutky jsou ještě míň – vzduch a nicota jsou jejich odlitky!
1Hört mir schweigend zu, ihr Inseln, und die Völker mögen neue Kraft gewinnen! Sie sollen herzukommen, dann mögen sie reden; wir wollen zusammenkommen, um miteinander zu rechten! (Jb 38,3; Iz 41,21; Iz 43,26; Za 2,13)2Wer hat vom Aufgang her den erweckt, dem Gerechtigkeit begegnet auf Schritt und Tritt? Wer gibt Völker vor ihm hin und unterwirft ihm Könige? Er macht sie wie Staub vor seinem Schwert, wie verwehte Stoppeln vor seinem Bogen. (Ezd 1,2; Ž 46,10; Iz 41,25; Iz 45,13; Iz 46,11)3Er verfolgt sie, zieht wohlbehalten einen Weg, den er mit seinen Füßen nie zuvor betrat.4Wer hat es bewirkt und ausgeführt? Er, der die Geschlechter gerufen hat von Anbeginn: Ich, der HERR, der ich der Erste bin und auch bei den Letzten noch derselbe! (Iz 28,29; Iz 41,20; Iz 43,10; Iz 44,6; Iz 48,12; Zj 1,17; Zj 22,13)5Die Inseln schauen und schaudern, die Enden der Erde erschrecken; sie nähern sich und kommen herzu. (Ex 15,14; Ž 65,9; Ž 67,8)6Da hilft einer dem anderen und spricht zu seinem Bruder: Sei getrost! (Iz 35,4)7Der Künstler ermutigt den Goldschmied; der, welcher mit dem Hammer glättet, [ermutigt] den, der auf den Amboss schlägt, indem er von der Lötung sagt: Sie ist gut! Und er befestigt es mit Nägeln, damit es nicht wackelt. (Iz 40,19; Iz 44,12; Iz 46,6; Jr 10,3)8Du aber, Israel, mein Knecht, Jakob, mein Auserwählter, du Same Abrahams, meines Freundes, (Dt 7,6; 2Pa 20,7; Ž 33,12; Iz 44,1; Iz 51,1; Sk 13,26; Ga 3,6)9den ich von den Enden der Erde ergriffen und aus ihren entferntesten Winkeln berufen habe und zu dem ich gesprochen habe: Du bist mein Knecht, ich habe dich auserwählt und nicht verworfen — (Gn 26,24; Dt 9,27; Jz 24,2; 1S 12,22; Neh 9,7; Iz 42,1; Iz 52,13; Pl 3,31; Ř 11,2; Ř 11,29)10fürchte dich nicht, denn ich bin mit dir; sei nicht ängstlich, denn ich bin dein Gott; ich stärke dich, ich helfe dir auch, ja, ich erhalte dich durch die rechte Hand meiner Gerechtigkeit! (Dt 31,6; Dt 31,8; Dt 33,29; Ž 33,12; Ž 46,1; Ž 46,8; Ž 86,17; Ž 138,7; Iz 8,10; Iz 40,29; Iz 43,5)11Siehe, beschämt und zuschanden werden alle, die gegen dich erzürnt sind; es werden zunichte und kommen um die Männer, die gegen dich kämpfen. (Iz 41,29; Iz 45,24; Iz 54,17; Sk 13,8)12Du wirst sie suchen, aber nicht finden, die Leute, die mit dir streiten; wie nichts und gar nichts werden die Männer, die gegen dich Krieg führen. (Iz 54,15; Iz 60,12; Sf 3,19)13Denn ich, der HERR, dein Gott, ergreife deine rechte Hand und sage dir: Fürchte dich nicht; ich helfe dir! (Ž 63,9; Ž 118,7; Iz 41,10)14So fürchte dich nicht, du Würmlein Jakob, du Häuflein Israel; denn ich helfe dir, spricht der HERR, und dein Erlöser ist der Heilige Israels. (Jb 25,6; Iz 10,20; Iz 43,3; Iz 43,11; Iz 43,14; Iz 45,21)15Siehe, ich mache dich zu einem neuen, scharf schneidenden Dreschwagen, mit Doppelschneiden versehen: Du wirst Berge zerdreschen und zermalmen und Hügel der Spreu gleichmachen; (Mi 4,13; 2K 10,4)16du wirst sie worfeln, und der Wind wird sie davontragen, und der Sturmwind wird sie zerstreuen; du aber wirst fröhlich sein in dem HERRN und dich des Heiligen Israels rühmen. (Ž 109,30; Iz 24,14; Iz 29,19; Iz 60,19; Iz 61,10; Jr 15,7; Jr 51,2; Mt 3,12)17Die Elenden und Armen suchen Wasser und finden keines; ihre Zunge verdorrt vor Durst. Ich, der HERR, will sie erhören; ich, der Gott Israels, will sie nicht verlassen. (Ž 9,19; Ž 94,14; Iz 55,1; Mt 5,6; Žd 13,5)18Ich lasse Ströme hervorbrechen auf kahlen Höhen und Quellen inmitten der Täler; ich mache die Wüste zum Wasserteich und dürres Erdreich zu Wasserquellen. (Iz 35,6; Iz 43,19; Iz 44,3)19Ich setze Zedern, Akazien, Myrten und Ölbäume in der Wüste; ich pflanze Wacholderbäume, Platanen und Zypressen miteinander in der Steppe; (Iz 51,3; Iz 55,13; Ez 17,22; Ez 47,12)20damit alle miteinander es sehen und erkennen und es sich zu Herzen nehmen und ermessen, dass die Hand des HERRN dies gemacht, dass der Heilige Israels es geschaffen hat. (Ž 109,27; Iz 41,4; Iz 43,7)21Bringt eure Rechtssache vor, spricht der HERR; schafft eure stärksten Beweisgründe herbei!, spricht der König Jakobs. (Iz 1,18; Iz 33,22)22Sie mögen sie herbeischaffen und uns verkünden, was sich ereignen wird! Das Frühere, was ist es? Verkündet es, so wollen wir es bedenken und dessen Ausgang erkennen! Oder lasst uns hören, was kommen wird, (Iz 43,9; Iz 45,21)23verkündet, was künftig geschehen wird, so werden wir erkennen, dass ihr Götter seid! Ja, tut doch etwas Gutes oder Böses, so werden wir uns verwundert anschauen und es miteinander betrachten! (1Kr 18,24; 1Kr 18,29; Iz 42,8; Iz 46,10; Jr 10,5; J 13,19)24Siehe, ihr seid gar nichts, und euer Tun ist nichtig; ein Gräuel, wer euch erwählt! (Dt 7,25; Ž 115,4; Iz 44,9; 1K 8,4)25Ich habe einen von Norden her erweckt, und er ist von Sonnenaufgang her gekommen — einer, der meinen Namen anruft. Er wird über Fürsten kommen wie über Lehm und wird sie zertreten wie ein Töpfer den Ton. (2Pa 36,23; Iz 41,2)26Wer hat das von Anbeginn verkündigt, dass wir es wüssten, und wer im Voraus, dass wir sagen könnten: Er hat recht? Aber da ist ja keiner, der es verkündete, ja, keiner, der es hören ließe, ja, niemand, der Worte von euch vernähme! (Iz 41,22; Iz 44,7; Abk 2,18)27Ich habe als Erster zu Zion gesagt: »Seht, seht, da sind sie!«, und Jerusalem gebe ich einen Freudenboten. (Ezd 1,1; Iz 40,9; Iz 41,4; Iz 44,28)28Denn ich sehe mich um, aber da ist niemand, und unter diesen ist kein Ratgeber, den ich fragen könnte und der mir Antwort gäbe. (Iz 47,15; Iz 63,5; Da 2,10; Da 5,8)29Siehe, sie alle sind trügerisch; ihre Werke sind nichtig; ihre gegossenen Bilder sind ein leerer Wahn! (Iz 41,24; Iz 44,9; Jon 2,9; Za 10,2)