1I Kristus podstoupil tělesné utrpení, a tak se stejným odhodláním vyzbrojte i vy. Kdo trpěl na těle, skoncoval s hříchem,2takže zbytek svého života v těle už nevěnuje lidským tužbám, ale Boží vůli.3Už máme dost toho marnění času, v jakém si libují pohané: života v nestydatých vášních, v opilství, obžerství, v pitkách a v nechutné modloslužbě.4Když už se s nimi nevrháte do bezbřehé prostopášnosti, je jim to divné a pomlouvají vás.5Jednou však musí složit účty Tomu, který je připraven soudit živé i mrtvé.6Proto bylo evangelium zvěstováno i těm, kdo jsou už mrtví – ačkoli byli jako lidé v těle odsouzeni, v Duchu jsou živí u Boha.7Všemu nadešel konec. Proto se vzpamatujte a probuďte se k modlitbám,8především si ale zachovejte vzájemnou lásku, vždyť „láska přikryje množství hříchů.“[1]9Bez řečí si navzájem projevujte pohostinnost.10Každý z vás dostal nějaký dar, a tak si jimi navzájem služte jako dobří správci rozmanité Boží milosti.11Když někdo mluví, ať jsou to Boží slova; když někdo slouží, ať je to v síle, kterou dává Bůh, aby byl Bůh vždy oslavován skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva i moc na věky věků! Amen.
Zkouška ohněm
12Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla – není to přece nic divného.13Spíše se radujte, že máte podíl na Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí!14Když nesete urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží.[2]15Ať nikdo z vás netrpí jako vrah, zloděj, zločinec nebo udavač.16Trpí-li však jako křesťan,[3] ať se za to nestydí, ale chválí za to jméno Boha.17Přišel čas soudu a první na řadě je Boží dům. Je-li to, co se děje nám, teprve začátek, jaký konec čeká ty, kdo odmítají Boží evangelium?18„Je-li spravedlivý stěží spasen, co bude s bezbožným a hříšníkem?“[4]19Ať proto ti, kdo trpí podle Boží vůle, svěřují své duše věrnému Stvořiteli a pokračují v dobrém jednání.
1. list Petrův 4
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Da nun Christus für uns im Fleisch gelitten hat, so wappnet auch ihr euch mit derselben Gesinnung[1]; denn wer im Fleisch gelitten hat, der hat mit der Sünde abgeschlossen,[2] (Ž 119,67; Ř 6,2; Ř 8,3; Žd 12,10)2um die noch verbleibende Zeit im Fleisch nicht mehr den Lüsten[3] der Menschen zu leben, sondern dem Willen Gottes. (J 4,34; Ř 12,2; 2K 5,15; Ga 5,24; 1P 2,11; 1P 4,7)3Denn es ist für uns genug, dass wir die vergangene Zeit des Lebens nach dem Willen der Heiden zugebracht haben, indem wir uns gehen ließen in Ausschweifungen, Begierden, Trunksucht, Belustigungen, Trinkgelagen und frevelhaftem Götzendienst. (1K 6,9; Ef 4,17; Tt 3,3)4Das befremdet sie, dass ihr nicht mitlauft in denselben heillosen Schlamm, und darum lästern sie; (2Tm 3,12)5sie werden aber dem Rechenschaft geben müssen, der bereit ist, die Lebendigen und die Toten zu richten. (Sk 10,42; Sk 17,30; 2K 5,10)6Denn dazu ist auch Toten das Evangelium verkündigt worden, dass sie gerichtet würden im Fleisch den Menschen gemäß, aber Gott gemäß lebten im Geist. (J 5,27; Ř 8,10; 1P 3,18; 1P 3,19)7Es ist aber nahe gekommen das Ende aller Dinge. So seid nun besonnen und nüchtern zum Gebet. (1Te 5,6; 1Te 5,8; Žd 10,37; Jk 5,8; 1P 1,13; 1P 5,8; 2P 3,8)8Vor allem aber habt innige Liebe untereinander; denn die Liebe wird eine Menge von Sünden zudecken. (1K 13,7; Ko 3,14)9Seid gegeneinander gastfreundlich ohne Murren! (2K 9,7; Žd 13,2)
Gegenseitiges Dienen in der Gemeinde
10Dient einander, jeder mit der Gnadengabe, die er empfangen hat, als gute Haushalter der mannigfaltigen Gnade Gottes: (Mt 24,45; L 19,13; Ř 12,1; Ř 14,7; 1K 4,1; 1K 12,4; 1K 12,7; Ef 4,7)11Wenn jemand redet, so [rede er es] als Aussprüche Gottes; wenn jemand dient, so [tue er es] aus der Kraft, die Gott darreicht, damit in allem Gott verherrlicht wird durch Jesus Christus. Ihm sei die Herrlichkeit und die Macht von Ewigkeit zu Ewigkeit! Amen. (1K 10,31; 2K 4,2; Ko 3,17; Ju 1,25)
Ermutigung zu standhaftem Leiden um des Christus willen
12Geliebte, lasst euch durch die unter euch entstandene Feuerprobe nicht befremden, als widerführe euch etwas Fremdartiges; (Iz 48,10; Mt 5,10; Sk 5,41; Sk 14,22; 1K 3,13; 1Te 3,3; 2Te 1,4; 1P 1,6; 1P 5,9)13sondern in dem Maß, wie ihr Anteil habt an den Leiden des Christus, freut euch, damit ihr euch auch bei der Offenbarung seiner Herrlichkeit jubelnd freuen könnt. (Fp 3,10; Ko 1,24; Jk 1,2)14Glückselig seid ihr, wenn ihr geschmäht werdet um des Namens des Christus willen! Denn der Geist der Herrlichkeit, [der Geist] Gottes ruht auf euch; bei ihnen ist er verlästert, bei euch aber verherrlicht. (Iz 11,2; Mt 5,11; 1P 3,14)15Keiner von euch soll daher als Mörder oder Dieb oder Übeltäter leiden, oder weil er sich in fremde Dinge mischt; (1P 2,20)16wenn er aber als Christ leidet, so soll er sich nicht schämen, sondern er soll Gott verherrlichen in dieser Sache! (Sk 5,41; 2Tm 1,8; Jk 2,7)17Denn die Zeit ist da, dass das Gericht beginnt beim Haus Gottes; wenn aber zuerst bei uns, wie wird das Ende derer sein, die sich weigern, dem Evangelium Gottes zu glauben? (Iz 10,11; Jr 25,29; L 21,12; L 23,31)18Und wenn der Gerechte [nur] mit Not gerettet wird, wo wird sich der Gottlose und Sünder wiederfinden? (Př 11,31; Iz 13,9; Am 9,10; Mt 7,14)19Daher sollen auch die, welche nach dem Willen Gottes leiden, ihre Seelen ihm als dem treuen Schöpfer anvertrauen und dabei das Gute tun. (Ž 31,6; Ž 31,16; Ž 37,3; Iz 40,27; 1K 10,13)